ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.2690.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 2690/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Raiffeisen stavební spořitelny a. s. , se sídlem v Praze 3, Koněvova 2747/99, proti žalovanému M. P. , zastoupenému JUDr. Hanou Poprachovou, advokátkou se sídlem v Trutnově, Svatojánské nám. 47, o zaplacení 230.620,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 126/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2008, č.j. 16 Co 210/2008-91, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného, které směřuje (hodnoceno podle obsahu) proti v záhlaví citovanému rozsudku v části, jíž krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 9. 10. 2007, č.j. 17 C 126/2007-47, ve výroku ve věci samé, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni (společně a nerozdílně s žalovanými B. V. a V. V.) do patnácti dnů od právní moci rozsudku 230.620,10 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř).
V rámci dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolatel nabídl k přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že úvěrová smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným není absolutně neplatná pro nedostatek vážné vůle (§37 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), ani pro rozpor se zákonem (§39 obč.zák.) z důvodu podvodného jednání, kterým žalovaný spáchal trestný čin úvěrového podvodu, za nějž byl pravomocně odsouzen. Toto posouzení je v souladu se závěry, které přijal v rozsudku ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 31 Cdo 135/2007, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3-4/2010 pod č. 28, velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, jenž se přiklonil k právnímu názoru formulovanému v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2006 sp. zn. 21 Cdo 826/2005, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2008 pod č. 36, a naopak nepřijal závěry uvedené v rozsudku ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2705/2006, na nějž odkazuje dovolatel a který z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vybočuje.
Námitka dovolatele, že uzavření úvěrové smlouvy bylo důsledkem trestného činu spáchaného D. H. za pomoci pracovníka žalobkyně J. Š., nemůže přípustnost dovolání založit již proto, že tvrzení o účastenství J. Š. na trestné činnosti vnesl žalovaný do řízení až prostřednictvím mimořádného opravného prostředku (dosud žalovaný pouze tvrdil, že J. Š. neplnil dostatečně své pracovní povinnosti, což vedlo k tomu, že žalobkyně nevyužila možnost zjistit, že listiny předkládané D. H. jsou obsahově nesprávné). Uplatnění nové skutečnosti je v dovolacím řízení zapovězeno (§241a odst. 4 o.s.ř., ostatně o skutkových námitkách obecně platí, že nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu - §241a odst. 3 o.s.ř.), a proto i právní závěry (absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, případně možnost žalovaného dovolat se její relativní neplatnosti), které z nové skutečnosti dovolatel (bez ohledu na to, zda správně) dovozuje, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné.
Namítá-li dovolatel, že sám byl uzavřenou úvěrovou smlouvou D. H. poškozen, neboť část plnění z úvěrové smlouvy získal právě D. H., je na něm, zda odpovídající nárok v občanském soudním řízení uplatní. Podle skutkových zjištění, z nichž soudy obou stupňů vycházely, žalovaný v úvěrové smlouvě určil, že část prostředků má být poukázána na účet D. H. Dovolatel sice naznačuje, že jednal v omylu, avšak ani netvrdil, že jej vyvolala žalobkyně či že o něm věděla a využila jej. Námitce, že se z tohoto důvodu dovolal relativní neplatnosti úvěrové smlouvy, proto nelze přiznat opodstatnění.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyni, která by na jejich náhradu jinak měla právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. srpna 2010
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu