ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2991.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 2991/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně V. R. , zastoupené Mgr. Václavem Čermákem, advokátem se sídlem v Trutnově, Bulharská 66, proti žalovanému městu Trutnov , se sídlem městského úřadu v Trutnově, Slovanské nám. 165, o zaplacení 364.415,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 106 C 175/2009, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. dubna 2013, č. j. 26 Co 15/2013-255, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 14. listopadu 2012, č. j. 106 C 175/2009-220, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 364.415,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení. Učinil tak poté, co jeho předchozí (žalobu rovněž zamítající) rozsudek ze dne 19. ledna 2011, č. j. 106 C 175/2009-126, Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25. října 2011, č. j. 26 Co 141/2011-158, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23. dubna 2013, č. j. 26 Co 15/2013-255, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle 241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Prostřednictvím tohoto důvodu zpochybnil žalovaný právní závěr odvolacího soudu, že absence lepenky pod finální střešní krytinou domu převáděného kupní smlouvou, kterou účastníci uzavřeli 17. 5. 2007, je vadou věci ve smyslu §597 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Má za to, že odvolací soud se při posouzení této otázky odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně od jeho usnesení ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 896/2010, v němž je dovozeno, že za vadu se považuje nedostatek takové vlastnosti, která se u movitých či nemovitých věcí téhož druhu a stáří obecně předpokládá, a jejíž absencí je možnost využití věci podstatně snížena. Žalovaný vytýká odvolacímu soudu, že se nesprávně spokojil s pouhým zjištěním, že vada střechy existuje, a nezjišťoval, zda se projevila (zatékáním do objektu). Prosazuje názor, že samotné zjištění, že věc vykazuje určitý nedostatek, bez toho, aby soud současně zkoumal, zda tento nedostatek snižuje užitné vlastnosti věci, nepostačuje pro závěr, že se jedná o vadu věci ve smyslu §597 odst. 1 obč. zák.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaný nechal na domě, dva roky před jeho prodejem žalobkyni, opravit střechu. Vycházeje z údajů uvedených ve znaleckých posudcích znalců Ing. Voborníka a Ing. Řezníčka a z výslechu znalce Ing. Řezníčka dovodil, že oprava byla provedena nekvalitně, protože pod finální krytinou chybí podkladová lepenka. Tuto skutečnost posoudil jako vadu prodávané věci podle §597 odst. 1 obč. zák.
Podle §597 odst. 1 obč. zák., jestliže dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu ze sjednané ceny odpovídající povaze a rozsahu vady; jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, má též právo od smlouvy odstoupit.
Žalovaný sice správně odkazuje na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu (dovolává se např. usnesení ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 896/2010), avšak vykládá ji příliš restriktivně. Ustanovení §597 odst. 1 obč. zák. upravuje (objektivní) odpovědnost prodávajícího za skryté nebo zjevné vady existující v době uzavření kupní smlouvy (§588 obč. zák.), na které prodávající kupujícího neupozornil. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích konstantně dovozuje, že za vadu ve smyslu shora uvedeného ustanovení považuje nedostatek takové vlastnosti, která se u movitých či nemovitých věcí téhož druhu a stáří obecně předpokládá a jejíž absencí je možnost využití věci podstatně snížena (srovnej jeho rozsudky ze dne 30. 9. 1988, sp. zn. 3 Cz 59/88, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/1990 pod č. 24, ze dne 27. 3. 1991, sp. zn. 7 Cz 12/91, uveřejněný v Bulletinu Nejvyššího soudu 1/1992 pod č. 5, ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 33 Odo 956/2002, a ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 32 Odo 976/2002). Tuto definici nelze vykládat tak, že - aby bylo možné zjištěný nedostatek vlastností věci definovat jako vadu, musí se současně projevit při jejím využití. Taková podmínka by totiž vedla v mnoha případech k absurdním závěrům, že vadná věc není vadnou jenom proto, že se vada (prozatím) neprojevila při užívání věci (např. věc nebyla dosud užita). Pokud je předepsán technologický postup zhotovení střešní krytiny a nebyl dodržen (v posuzovaném případě chybí jedna vrstva pod finální střešní krytinou), pak obstojí závěr, že absence lepenky pod finální střešní krytinou představuje vadu prodávané věci ve smyslu §597 odst. 1 obč. zák. V opačném případě by se totiž žalobkyně nemohla domoci svých práv z titulu odpovědnosti za vady např. v situaci, kdy by střechou v průběhu šesti měsíců po uzavření kupní smlouvy (tj. po dobu, ve které by musela podle §599 odst. 1 obč. zák. vytknout u prodávajícího vady) nezateklo jenom proto, že byl klimaticky suchý rok bez výraznějších srážek. Pokud by soudy přijaly výklad žalovaného, byli by podobně „postiženi“ noví vlastníci movitých i nemovitých věcí v mnoha dalších obdobných případech. Soudy by jim totiž nemohly přiznat žádné z práv z titulu odpovědnosti za vady podle §597 obč. zák., protože se zjištěné vady neprojevily při užívání věci (neomezily je). Jinak řečeno, zjištění, zda se vada projevila, není nutnou podmínkou pro závěr, že věc je vadná. V rozhodnutí, jehož se žalovaný dovolává, podal Nejvyšší soud obecnou charakteristiku vady v tom smyslu, že vada věci představuje nedostatek takové vlastnosti prodávané věci, který vede k závěru, že její absence může omezit možnost využití věci, nikoliv že ji musí omezit nebo již dokonce omezila. Jedná se totiž o takovou vlastnost, která se u movitých či nemovitých věcí téhož druhu a stáří obecně předpokládá, tedy, u níž lze očekávat, že její samotná absence způsobí, že věc vykazuje vadu (tj. absenci určité očekávané vlastnosti). Odvolací soud proto nepochybil, jestliže posoudil absenci lepenky pod finální střešní krytinou jako vadu ve smyslu §597 odst. 1 obč. zák. a jestliže současně uvedl, že v důsledku této vady může dojít k zatékání do předmětného objektu.
Ve světle shora uvedeného jsou obsoletní námitky žalovaného, že žalobkyně využívala sál, který se nachází přímo pod inkriminovanou střechou, minimálně a že případné skvrny na stropě od občasného zatékání by možnost jeho využití nesnížily. Tyto námitky navíc ani nejsou způsobilým dovolacím důvodem, neboť žalovaný jimi brojí proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu. Ze stejného důvodu jsou bezcenné rovněž dovolací námitky, že v řízení nebylo prokázáno, že by chybějící lepenka byla příčinou zatékání do objektu, že odvolací soud nepřihlédl k rozporným tvrzením svědků ohledně rozsahu zatékání do objektu a že nesprávně předpokládal, že střecha objektu měla mít vlastnosti střechy nové. Neobstojí ani výhrady žalovaného proti skutkovému zjištění odvolacího soudu, že žalobkyně vycházela z předpokladu, že střecha byla před koupí opravena (oproti odvolacímu soudu prosazuje žalovaný názor, že v řízení bylo zjištěno, že žalobkyni před prodejem předmětných nemovitostí neinformoval, že střecha byla opravena a ani ji neujistil o rozsahu a způsobu jejího provedení, a že do objektu zatékalo již před jeho prodejem žalobkyni, přičemž žalobkyně byla se zhoršeným stavem střechy srozuměna). Je-li v dovolání v tomto směru argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze tak, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci, musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že předmět prodeje není vadný a že žalobkyně proto nemá právo na slevu z kupní ceny. Nesprávná skutková zjištění však nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).
Nad rámec uvedeného považuje dovolací soud za vhodné poznamenat, že námitky, které žalovaný uplatnil v dovolacím řízení, soudy jistě zohlední při stanovení přiměřené slevy z kupní ceny, neboť nelze přehlédnout, že kupní cena, kterou za předmětné nemovitostí žalovaný původně požadoval, již byla snížena v návaznosti na upozornění manžela žalobkyně (předchozího potenciálního kupce), že oprava střechy byla provedena nekvalitně, takže do objektu zatéká. Bude tak namístě zjišťovat, zda žalobkyně o této skutečnosti věděla, a výsledek zjištění promítnout do úvahy o přiměřenosti slevy z kupní ceny (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 956/2002, ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 33 Odo 557/2004, a ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 21 Cdo 5236/2007, a usnesení ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 33 Cdo 1878/2010).
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. února 2014
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu