ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.3186.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 3186/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně LAROS, spol. s.r.o. se sídlem v Benešově, Jana Nohy 1285, zastoupené JUDr. Josefem Podhorským, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. 102, proti žalovanému S. Š. , zastoupenému Mgr. Michalem Šimků, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 21, o zaplacení 1,021.936,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 212/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2009, č. j. 25 C 485/2008-162, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 35.004,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Josefa Podhorského, advokáta se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. 102.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou ze dne 21. 11. 2003 po žalovaném domáhala zaplacení 1,021.936,- Kč s tím, že tato částka představuje nedoplatek ceny díla, které pro žalovaného provedla podle smlouvy o dílo uzavřené 18. 10. 2002.
Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. července 2008, č. j. 12 C 212/2003-123, žalobu o zaplacení 1,021.936,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. ledna 2009, č. j. 25 C 485/2008-162, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 1,021.936,- Kč s 3,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 100.000,- Kč od 25. 1. 2003 do zaplacení, z částky 498.383,- Kč od 31. 7. 2003 do zaplacení a s 2 % úrokem z prodlení ročně z částky 300.000,- Kč od 1. 8. 2003 do zaplacení a z částky 123.553,- Kč od 7. 10. 2003 do zaplacení. V části, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroků z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 300.000,- Kč od 1. 8. 2003 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 123.553,- Kč od 7. 10. 2003 do zaplacení, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 18. 10. 2002 smlouvu o dílo, v níž se žalobkyně zavázala vybudovat pro žalovaného v termínu od 29. 1. 2002 do 10. 12. 2002 na pozemcích č. 434/1 a 434/2 v T. pozemní komunikaci k rodinným domům podle existující projektové dokumentace za sjednanou cenu díla 2,171.226,- Kč. Cena díla měla být podle smlouvy uhrazena tak, že po zahájení prací zaplatí objednatel (žalovaný) zhotoviteli (žalobkyni) zálohu ve výši 250.000,- Kč, po provedení zemních prací zálohu ve výši 300.000,- Kč, po provedení podkladní vrstvy zálohu ve výši 500.000,- Kč a po provedení koberce z obalovaného kamene zálohu ve výši 300.000,- Kč. Po předání a převzetí díla a odstranění případných vad a nedodělků specifikovaných v zápisu o převzetí a předání díla měl zhotovitel vystavit konečnou fakturu, v níž budou zohledněny poskytnuté zálohy. Dodatkem č. 1 ze dne 2. 12. 2002 účastníci smlouvu o dílo změnili a původní předmět díla byl rozšířen o další práce spočívající ve výškové úpravě armatur, drenáži, v použití geotextilie, hrubého kameniva, ve zbudování obruby, uliční vpusti a dešťové kanalizace. Dne 30. 12. 2003 se účastníci smlouvy dohodli (a zaznamenali v listině nazvané protokol o předání a převzetí díla), že z důvodu povětrnostních podmínek bude vrchní uzavírací asfaltová vrstva předmětné komunikace provedena do 31. 3. 2003. Dále se dohodli, že do stejného data budou dokončeny také terénní úpravy za obrubníky k hranicím parcel, bude vyklizena mezideponie podkladní vrstvy umístěné na levé krajní parcele a opravena nezpevněná cesta v místech poškození způsobených provozem zhotovitele. Stavba komunikace byla sice směrově provedena podle projektové dokumentace, šířka vozovky je však oproti projektové dokumentaci užší o 1 metr a napojení předmětné komunikace na hlavní silnici nebylo provedeno podle projektové dokumentace ověřené stavebním úřadem. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by se účastníci na těchto změnách dohodli. Byť je zřejmé, že vícepráce byly zapříčiněny nutností odchýlit se od původně sjednaného díla, nebylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný byl srozuměn s tím, že změna bude mít vliv na šířku vozovky; dílo tak nebylo provedeno řádně.
Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně kvalifikoval ujednání účastníků jako smlouvu o dílo podle §631 a násl. obč. zák. Uzavřel, že žalobkyně neprovedla dílo ve smluveném rozsahu (dílo nedokončila) a žalovanému tudíž nemohla vzniknout povinnost zaplatit jí smluvené zálohy ve výši 500.000,- Kč a zálohu ve výši 300.000,- Kč. Ze stejného důvodu žalobkyni nevznikl ani nárok na zaplacení konečné faktury. Proto žalobu zamítl.
Odvolací soud - vycházeje ze skutkových závěrů, které učinil soud prvního stupně - oproti němu dovodil, že dílo bylo dokončeno a žalovaný jej po předání převzal. Pokud bylo dílo provedeno v rozporu s projektovou dokumentací, je vadné; existence vad však sama o sobě neumožňuje objednateli odepřít zhotoviteli zaplacení ceny díla. Účastníky takové právo sjednáno nebylo a nevyplývá ani z příslušných ustanovení občanského zákoníku. Pokud žalovaný zhotovenou komunikaci převzal a komunikace byla následně zkolaudována, vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni cenu za její zhotovení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž brojí proti závěru odvolacího soudu, že předmětné dílo bylo dokončeno a předáno. Jestliže bylo v řízení spolehlivě prokázáno, že žalobce dílo neprovedl v souladu s projektovou dokumentací, nelze jej považovat za řádně provedené, resp. dokončené. Listina nazvaná „Protokol o předání a převzetí předmětu díla a dodávky montážních prací“ ze dne 30. 12. 2002 neosvědčuje předání díla, nýbrž je pouze dokladem o částečném předání rozestavěného a nedokončeného díla. Tomu nasvědčuje skutečnost, že v protokole jsou zaznamenány závažné vady a nedostatky, které nelze hodnotit jako drobné vady či nedodělky. Absence provedení svrchní asfaltové vrstvy a terénních úprav měla za následek, že dílo nemohlo být řádně užíváno. Předání díla nedokazuje ani samotná kolaudace stavby, neboť z kolaudačních dokumentů plyne, že dílo bylo kolaudováno jako nedokončené. Žalovaný prosazuje názor, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně předání díla. Proto navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně s důvody dovolání nesouhlasí a navrhuje, aby je dovolací soud zamítl. Připomíná, že z provedeného dokazování, zejména z protokolu o předání a převzetí díla ze dne 30. 12. 2002, vyplývá, že žalovaný dílo převzal. Dílo bylo provedeno v souladu s jeho pokyny a pokud je komunikace užší o jeden metr, je tomu tak proto, že v původním technickém řešení, které je obsaženo v projektové dokumentaci, byl nedostatečně řešen odtok dešťových vod. Žalovaný o změně v provedení díla věděl a souhlasil s ní. Nedodělky uvedené v protokolu z 30. 12. 2002 odstranila.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění platném do 30. 6. 2009 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej bod 12, čl. II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalovaným) při splnění podmínky zastoupení dovolatele advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a je přípustné podle §237 odst 1. písm. a/ o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Přestože žalovaný v dovolání namítá, že řízení je takovými vadami postiženo, po obsahové stránce tuto svou námitku nikterak nekonkretizuje. Vzhledem k tomu, že existence vad řízení z obsahu spisu nevyplývá, zabýval se dovolací soud jen uplatněným dovolacím důvodem, jak jej žalovaný závazně po obsahové stránce skutečně vylíčil.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, žalovaný zpochybnil závěr odvolacího soudu, že dílo bylo dne 30. 12. 2002 žalobci předáno.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, Svazek 1, pod č. C 8).
Tvrzení, že dílo bylo předáno, podpořila žalobkyně listinným důkazem, konkrétně listinou ze dne 30. 12. 2002 nazvanou „Protokol o předání a převzetí předmětu díla, dodávky stavebních a montážních prací“. V této listině je uveden výčet vad a nedodělků s tím, že z důvodu povětrnostních podmínek nebyla provedena vrchní uzavírací asfaltová vrstva. Údaje obsažené v této listině posoudil odvolací soud v kontextu s listinou obsahující žádost žalovaného o kolaudaci stavby a uzavřel, že jimi bylo dostatečně prokázáno, že k 30. 12. 2002 bylo dílo žalovanému předáno.
Dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li odvolacímu soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, tak jako je tomu v posuzovaném případě, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Logicky a náležitě zdůvodněný skutkový závěr odvolacího soudu, že dílo bylo dne 30. 12. 2002 žalobkyní předáno (a žalovaným převzato), má oporu v provedeném dokazování a nic nenasvědčuje tomu, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly jinak najevo, je z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být soudy zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o. s. ř. Dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. tudíž nebyl uplatněn právem.
Podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu žalovaný zpochybnil závěr odvolacího soudu, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení ceny díla, přestože dílo vykazovalo vady.
Již ve svém rozsudku ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 48/2002, Nejvyšší soud vyjádřil a odůvodnil názor, že zhotovitel má právo na zaplacení ceny díla i v případě, že objednatel dílo převzal a dílo je vadné, neboť v takovém případě může uplatnit právo z odpovědnosti za vady ve smyslu §645 odst. 1 obč. zák., podle něhož zhotovitel odpovídá za vady, které má věc zhotovená na zakázku při převzetí objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době; stejně odpovídá za to, že věc má vlastnosti objednatelem při zakázce vymíněné. Naopak zhotovitel nemá právo na zaplacení ceny díla, jestliže dílo nebylo provedeno ve smyslu §633 odst. 1 obč. zák. podle smlouvy řádně (bez vad) a v dohodnuté době a objednatel dílo nepřevzal; podle §650 obč. zák. totiž pro objednatele vyplývá povinnost převzít jen zhotovené dílo. Od takto formulovaných závěrů nemá dovolací soud důvod odchýlit se ani v posuzované věci, kdy žalovaný zhotovené dílo, které vykazovalo vady, od žalobkyně prokazatelně převzal.
Odvolací soud v posuzovaném případě respektoval judikaturu dovolacího soudu a jeho závěr, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení ceny díla, přestože vykazovalo vady, je správný.
Lze uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení správný. Dovolací soud proto dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. jako nedůvodné zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo zamítnuto, uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady dovolacího řízení, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 28.870,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5 ve spojení s §10 odst. 3, §16 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 5.834,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 26. října 2011
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu