ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.329.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 329/2019-235
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce K. K. , bytem v XY, zastoupeného JUDr. Markem Šťastným, advokátem se sídlem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, proti žalované J. S. , bytem v XY, zastoupené Mgr. Petrem Kuběnou, advokátem se sídlem v Plzni, náměstí Míru 1077/3, o 70.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 9 C 266/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 10. 2018, č. j. 25 Co 203/2018-212, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.082 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Marka Šťastného, advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v záhlaví uvedeném rozhodnutí potvrdil rozsudek ze dne 26. 4. 2018, č. j. 9 C 266/2016-181, kterým Okresní soud v Klatovech uložil žalované zaplatit žalobci 70.000 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím (úroky z prodlení), na nákladech řízení 32.839 Kč a na nákladech řízení státu 1.300 Kč; současně žalobci přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.834,60 Kč. Provedeným dokazováním – argumentuje odvolací soud – se žalované nepodařilo zpochybnit pravost uznávacího prohlášení z 10. 8. 2008, tj. že je nepodepsala ( „ani, že by se jednalo o listinu, na kterou sama přičinila podpis, aniž by zde byl jakýkoliv text“ ). Listina, jíž uznala dluh, má náležitosti vyžadované §558 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“); obsahuje identifikaci dluhu co do důvodu (půjčka) i výše. Žádný z účastníků netvrdil existenci více závazkových vztahů téhož druhu, proto není nezbytné, aby v listině bylo uvedeno, kdy byla smlouva o půjčce uzavřena. Jako důvodnou neposoudil ani námitku neexistence tvrzené půjčky proto, že se jedná o reálný kontrakt, jehož existenci žalobce v řízení neprokázal, resp. neprokázal přenechání peněz dlužníku. Důkazní břemeno, které v důsledku uznání dluhu tíží dlužníka, žalovaná neunesla.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Z obsahu spisu se podává, že se žalobce domáhal zaplacení peněžité částky s poukazem na to, že žalovaná 10. 8. 2008 uznala co do důvodu ( „z titulu hotovostní půjčky“ ) a výše (70.000 Kč) dluh, který se zavázala žalobci zaplatit do 30. 9. 2008. Obranu proti žalobě žalovaná založila na tvrzení, že žádné uznávací prohlášení nepodepsala, o jeho existenci nevěděla a poprvé listinu viděla, když jí byla její kopie žalobcem zaslána. Ze znaleckého posudku Ing. Martiny Luňákové č. 112017 ze dne 20. 2. 2017 a z jeho doplňku ze dne 23. 3. 2017 soud zjistil, že předmětná listina uznávacího prohlášení byla nejprve vytištěna, poté byl připojen podpis a rovněž záznam o datu splatnosti byl dopsán až po jejím vyhotovení. Dalším znaleckým posudkem Mgr. Niny Trojanové z oboru písmoznalectví ze dne 11. 8. 2017 bylo prokázáno, že podpis žalované na uznávacím prohlášení ze dne 10. 8. 2008 je „velmi pravděpodobně krajní variantou jejího pravého podpisu“ . Účastníci žili do roku 2008 v druhovském poměru, za trvání jejich vztahu v době, kdy bylo žalované pravomocně uloženo zaplatit dluh Českomoravské stavební spořitelně ve výši více jak 53.000 Kč, žalobce, aby zamezil exekučnímu řízení, sjednal úvěrovou smlouvu a dluh za žalovanou a jejího bývalého manžela uhradil.
Správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Polemika žalované, která prosazuje názor, že uznávací prohlášení neobsahuje bližší specifikaci půjčky, např. v jaké výši a kdy byla poskytnuta, případně přímo odkaz na písemnou smlouvu, zjevně neobstojí; zjištění, co bylo obsahem právního úkonu (zde uznání dluhu), je skutkovým závěrem (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 73/2000, a ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99). Argumentace dovolatelky tedy má základ v polemice se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, jež dovolacímu přezkumu nepodléhají.
Nepředložila-li žalovaná žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. 8. 2019
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu