ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.353.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 353/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Sankey Productions Limited , se sídlem v Readingu, 105 London Street, Office 5, Spojené království Velké Británie a Severního Irska (identifikační číslo 4612143), zastoupené Mgr. Stanislavem Servusem, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 394/12, proti žalované LE GROANE, s. r. o. "v likvidaci" , se sídlem Praha 1, Masná 5, identifikační číslo 257 68 727, zastoupené Mgr. Luborem Bystřickým, advokátem se sídlem Praha 2, Myslíkova 2020/4, o zaplacení 1.950.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 28 C 98/2010, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2014, č. j. 19 Co 117/2014-339, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
N. P. T., L. M., a R. M., kteří vstoupili do řízení na místo zemřelého původního žalobce M. M. (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. ledna 2012, č. j. 28 C 98/2010-59), se po žalované domáhali zaplacení 1.950.000,- Kč s odůvodněním, že M. M. (jejich právní předchůdce) v průběhu své majetkové účasti (tj. jako společník) poskytl žalované na základě několika ústních smluv finanční plnění na nákup nemovitostí v České republice.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 19. září 2013, č. j. 28 C 98/2010-229, uložil žalované povinnost zaplatit každému z žalobců 650.000,- Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání.
V průběhu odvolacího řízení Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. května 2014, č. j. 19 Co 117/2014-339, připustil, aby na místo N. P. T., L. M. a R. M. do řízení vstoupila obchodní společnost Sankey Productions Limited, se sídlem v Readingu, 105 London Street, Office 5, Spojené království Velké Británie a Severního Irska (identifikační číslo 4612143), neboť smlouvou ze dne 28. 4. 2014 jí byla pohledávka za žalovanou postoupena; společnost Sankey Productions Limited se vstupem do řízení na místo původních žalobců (postupitelů) souhlasila. Odvolací soud dovodil, že jsou splněny podmínky pro vydání usnesení podle §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Námitku žalované, že postupovaná pohledávka neexistuje, neshledal relevantní z hlediska rozhodování o procesním nástupnictví (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11). Mimořádné okolnosti, které by mohly odůvodňovat zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví, odvolací soud nedovodil. Obavu žalované, že její případná pohledávka z titulu přiznané náhrady nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, hodnotil jako lichou, neboť předchozí žalobci (postupitelé) nebyli v dané věci zavázáni k úhradě nákladů řízení (v dalších obdobných věcech byli jednou úspěšní a jednou neúspěšní), a vůči Sankey Productions Limited nejsou podnikány žádné kroky vedoucí k jejímu výmazu nebo zrušení, společnost není v likvidaci ani v konkurzu a není personálně propojena s postupiteli (viz výpis z Rejstříku společností pro Anglii a Wales).
Usnesením ze dne 25. srpna 2014, č. j. 19 Co 117/2014-345, pak odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 22. května 2014, č. j. 19 Co 117/2014-339, podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a o. s. ř. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a „závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“ . Citujíc z nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, namítla, že odvolací soud pochybil, jestliže k jejímu návrhu nepřezkoumal majetkové poměry společnosti Sankey Productions Limited a nezabýval se tím, zda záměnou účastníků nedojde ke zhoršení jejího postavení. Má za to, že již samotná skutečnost, že nový účastník se nachází v horší finanční situaci než účastník stávající - a tudíž v případě „prohry“ nebude schopen uspokojit pohledávku vítěze sporu z titulu náhrady nákladů řízení - je důvodem pro nevyhovění návrhu na záměnu účastníků řízení. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí soudu odvolacího i soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení .
Obchodní společnost Sankey Productions Limited navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl. Za nepravdivá označila tvrzení žalované, že neměla o okolnostech převodu pohledávky žádné informace; ekonomické i osobní důvody postoupení pohledávky jsou totiž konstatovány v samotné smlouvě o postoupení pohledávky. Zdůraznila, že pohledávka byla postoupena za situace, kdy to byli žalobci, nikoliv žalovaná, komu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, a kdy ve zcela totožné věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 28 C 97/2010, bylo žalobcům rovněž v plném rozsahu (byť nepravomocně) vyhověno. Za této situace měla ekonomický zájem pohledávku odkoupit. Argumentace žalované vychází ze subjektivní víry v úspěch ve sporu a její obavy nejsou objektivně podložené.
Dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (žalovanou) při splnění podmínek uvedených v §241 odst. 1, 4 a §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), a je přípustné podle §238a o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.).
Nejvyšší soud předesílá, že k argumentům, které dovolatelka uplatnila teprve v doplňujícím podání ze dne 24. 4. 2015, již nelze přihlížet. Měnit dovolací důvody (a to i kvalitativní změnou dovolací argumentace v rámci již uplatněného dovolacího důvodu) totiž lze jen po dobu trvání lhůty k dovolání (srovnej §242 odst. 4 o. s. ř.). Doplňující podání dovolatelky tuto časovou podmínku nesplňuje, neboť lhůta k dovolání uplynula 23. 6. 2014 (k tomu srovnej shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 29 Cdo 601/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 148/2011).
Podle §107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odst. 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odst. 2). Ustanovení §107 odst. 4 platí obdobně (odst. 3).
Ustálená soudní praxe (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 46/2012, a dále např. usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013, ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1665/2013, či ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3887/2013) dovodila, že nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř. Takový postup by byl namístě např. tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, však k takovému kroku nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedla k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže). Obdobný závěr přijal (mimo jiné s odkazem na citované R 46/2012) Ústavní soud, jenž v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, zdůraznil, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. formalisticky, ale musí také posoudit skutečnost, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení §2 o. s. ř. (zda pohledávka nebyla účelově postoupena s úmyslem zneužít procesní úpravu). Výše popsaný postup soudu odchylující se od běžného postupu výslovně zakotveného v §107a odst. 2 o. s. ř. tak přichází v úvahu pouze v případech zcela zjevného zneužití institutu procesního nástupnictví a jako výjimka z pravidla musí být uplatňován restriktivně. Aby mohl takto postupovat, musí soud rozhodující o procesním nástupnictví návrh na vydání rozhodnutí dle §107a o. s. ř. bez rozumných pochybností považovat za prostředek ke zneužití procesní úpravy.
Promítnuto do poměrů projednávané věci, odvolací soud nepochybil, vyhověl-li návrhu žalobců na připuštění procesního nástupnictví na jejich straně. Nelze přisvědčit námitce, že se nezabýval okolnostmi postoupení pohledávky ani majetkovými poměry nastupující žalobkyně. Všechny zjištěné skutečnosti (zejména dostupné okolnosti na straně společnosti Sankey Productions Limited) totiž zvažoval. Součástí posouzení, zda se nejedná o účelové zneužití procesní úpravy (§2 o. s. ř.) však není obligatorní přezkoumání finanční situace nastupujícího účastníka.
Ani z tvrzení žalované v dovolání pak nepochybná hrozba zneužití postoupení pohledávky ve vztahu k náhradě nákladů řízení neplyne. Námitky, že nastupující žalobkyně nebude v případě svého neúspěchu ve věci schopna uspokojit její pohledávku na náhradu nákladů řízení, jsou objektivně nepodloženými obavami vydávanými za prokázané skutečnosti ( „sám fakt“ ). Jak však bylo vyloženo výše, pouhá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se stane díky nástupnictví podle §107a o. s. ř. nedobytnou, k zamítnutí návrhu na záměnu účastníků nepostačuje. Naopak, možnost zamítnutí uvedeného návrhu je spojena jedině s jistotou zneužití postoupení pohledávky za účelem její případné nedobytnosti. V projednávané věci žalovaná netvrdila ani neprokázala nic relevantního, z čeho by se dalo s jistotou dovodit, že cílem návrhu žalobců na záměnu účastníků bylo zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se případná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči Sankey Productions Limited, v případě, že by nebyla jako žalobkyně neúspěšná, nedobytnou.
Lze uzavřít, že úvaha odvolacího soudu, že nejsou dány žádné mimořádné okolnosti svědčící pro závěr, že návrh na záměnu účastníků je zneužitím procesní úpravy, není zjevně nepřiměřená a je v souladu s výše uvedenými judikaturními závěry.
Tvrzení, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je s ohledem na přípustnost dovolání podle §238a o. s. ř. irelevantní; žalovaná nadto ani žádnou takovou otázku v dovolání neformulovala. Nepřípadný je pak odkaz žalované na nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11 (a v něm citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu); závěry zde přijaté totiž svědčí v neprospěch argumentace žalované.
Vzhledem k tomu, že se žalované prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení nepodařilo zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nezbylo než dovolání podle §243d písm. a/ o. s. ř. zamítnout.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech bude rozhodováno v konečném rozhodnutí ve věci.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2015
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu