ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.361.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 361/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. Š., zastoupeného JUDr. Miroslavem Valou, advokátem se sídlem Bruntál, Dukelská 2, proti žalovaným 1) Ing. M. B. a 2) Ing. R. B. , zastoupeným JUDr. Petrem Lindenthalem, advokátem se sídlem Jindřichov 476, o zaplacení 545.439,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 12 C 256/2002, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. října 2010, č. j. 11 Co 381/2010-700, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. října 2010, č. j. 11 Co 381/2010-700, odmítl odvolání žalovaných proti usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. května 2010, č. j. 12 C 256/2002-661, ve znění opravného usnesení ze dne 23. června 2010, č. j. 12 C 256/2002-682, jímž soud uložil žalovaným povinnost, aby „na výzvu znaleckého ústavu STAVEXIS s. r. o. IČ 463 47 194, se sídlem Brno, Bodlákova č. 8 umožnili pracovníkům znaleckého ústavu, žalobci a právnímu zástupci žalobce vstup na své nemovitosti“ blíže specifikované a dále aby „zajistili nerušené znalecké zkoumání za účelem vypracování znaleckého posudku dle usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 2. 2009 sp. zn. 12 C 256/2002“, s odůvodněním, že podle §202 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není odvolání proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, přípustné.
Usnesení odvolacího soudu žalovaní napadli dovoláním, v němž vyjadřují nesouhlas s právním názorem odvolacího soudu, že není přípustné odvolání proti usnesení, v němž jim soud prvního stupně uložil povinnost umožnit žalobci a jeho právnímu zástupci vstup na nemovitosti v jejich vlastnictví. Prosazují názor, že se nejedná o povinnost uloženou soudem ve smyslu §127 odst. 3 o. s. ř., a domáhají se zrušení napadeného usnesení.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. nepřichází v posuzovaném případě v úvahu, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 61/1998, případně jeho usnesení ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 88/1997).
Přípustnost dovolání není dána ani podle §238, §238a a §239 o. s. ř., neboť usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání jako objektivně nepřípustné, nespadá mezi případy taxativně vyjmenované v uvedených ustanoveních (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 381/2005, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4704).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§218 písm. c/ a §243b odst. 5 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. února 2011
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu