ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3637.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 3637/2020-890
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně P. H. , insolvenční správkyně dlužníka P., se sídlem XY (identifikační číslo XY), se sídlem XY, zastoupené JUDr. Danou Peterkovou Linduškovou, advokátkou se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, proti žalované LISSA s.r.o. , se sídlem v Brně, Václavská 226/2 (identifikační číslo 607 00 149), zastoupené Mgr. Martinem Řandou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1104/13, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20 C 230/96, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2020, č. j. 15 Co 111/2020-857, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.400 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Dany Peterkové Linduškové, advokátky.
Odůvodnění:
Žalovaná se žalobou pro zmatečnost – s odkazem na §229 odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu – domáhala zrušení rozsudku ze dne 23. 6. 2017, č. j. 26 Co 262/2016-697, jímž Krajský soud v Brně změnil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2016, č. j. 20 C 230/96-641, tak, že žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení vlastnictví k označeným nemovitým věcem, zamítl.
Usnesením ze dne 22. 4. 2020, č. j. 20 C 230/96-837, Městský soud v Brně žalobu zamítl, neboť žalovaná není k jejímu podání oprávněná.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 8. 2020, č. j. 15 Co 111/2020-857, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Byla-li žalovaná v řízení o určení vlastnického práva k nemovitým věcem úspěšná, nemůže být – argumentuje odvolací soud – legitimována k podání zmatečnostní žaloby. Žádná újma na právech, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí, nebyla žalované způsobena.
Dovolání, kterým žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“.
Dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo. Z obecného závěru, že k žalobě pro zmatečnost jsou legitimováni účastníci řízení (§229 o.s.ř.), nelze dovozovat, že by žalobu pro zmatečnost mohl podat každý účastník řízení (kterýkoliv z nich). Z povahy žaloby pro zmatečnost jakožto opravného prostředku plyne, že ji může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech, jestliže ji lze odstranit zrušením žalobou pro zmatečnost napadeného rozhodnutí. Rozhodujícím přitom je výrok soudního rozhodnutí, protože existenci případné újmy na právech účastníka lze posuzovat jen z procesního hlediska, nikoli podle hmotného práva, neboť pak by šlo o posouzení věci samé. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 2179/2002, a ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3527/2019).
V projednávaném případě žalovaná žalobou pro zmatečnost napadla rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu ve věci určení vlastnictví zamítl. Žalovaná – účastnice v řízení zcela úspěšná – není legitimována k podání uvedeného opravného prostředku (žaloby pro zmatečnost); soudy obou stupňů rozhodly v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Tvrzení dovolatelky, že přes pro ni úspěšné rozhodnutí soudu jí byla způsobena újma tím, že bylo znovu otevřeno řízení již dříve pravomocně skončené, bylo vyvráceno usneseními Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1447/2014, a ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1058/2018.
Jelikož dovolatelka nepřednesla žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by založila přípustnost dovolání, Nejvyšší soud její dovolání odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 6. 2021
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu