ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.3760.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 3760/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. S., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) J. B., a 2) M. N. R., oběma zastoupeným, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 8 C 203/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. března 2008, č. j. 26 Co 12/2008-63, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. března 2008, č. j. 26 Co 12/2008-63, jímž byl potvrzen (v pořadí prvý) rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 26. června 2007, č. j. 8 C 203/2006-46, zamítající žalobu
o určení, že žalobce je vlastníkem označených nemovitostí, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
Dovolatel prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. otevřel dovolacímu přezkumu správnost posouzení, zda v řízení zjištěné chování žalovaných vůči němu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Řešení této otázky však postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe, neboť úvaha, zda chování obdarovaného lze kvalifikovat jako chování hrubě porušující dobré mravy, se odvíjí od posouzení všech zvláštností každého případu a závěry v konkrétním případě tak lze jen velmi obtížně zobecnit. Výklad pojmu „rozpor s dobrými mravy“, který je významný z hlediska aplikace §630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, podal Nejvyšší soud České republiky ve svých rozhodnutích již opakovaně. Namátkou lze zmínit např. rozsudek
ve věci sp. zn. 33 Odo 538/2003 ze dne 25. 10. 2004, který (v souladu s ostatními judikáty dovolacího soudu) podává definici dobrých mravů společnosti a vyjadřuje se obecně k aplikovatelnosti §630 obč. zák. tak, že k naplnění skutkové podstaty
pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného pochybnosti o kolizi s dobrými mravy. Odvolací soud rozhodl v posuzovaném případě v intencích uvedeného výkladu, a není proto opodstatněná výtka dovolatele, že jeho rozhodnutí je v rozporu s hmotným právem.
Skutkový základ sporu nelze v daném případě zpochybnit, pro dovolací soud je závazný (srov. doslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř.). Námitky, jimiž dovolatel odvolacímu soudu vytýká nesprávnost, resp. neúplnost skutkových zjištění (konkrétně, že nesprávně a nedostatečně byly vyhodnoceny výpovědi svědkyň A. L. a J. D., z nichž podle dovolatele vyplývá, že se o něho žalovaní řádně nestarali a nevytvářeli mu prostředí vhodné pro jeho zdravotní stav), nemohou přípustnost dovolání v dané věci založit (srov. znění §241a odst. 3 o. s. ř.).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první,
§224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovaným, kteří by jinak měli právo na jejich náhradu, v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2009
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu