ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.4346.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 4346/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce JUDr. J. S. , zastoupeného Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem se sídlem Chrustenice 208, proti žalované ASIANA, spol. s. r. o. se sídlem Praha 6, Velfíkova 1430/8, identifikační číslo: 497 04 362, zastoupené Mgr. Miloslavem Petrů LL. M., advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova 745/24, o zaplacení 45.417,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 322/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2014, č. j. 29 Co 12/2014-90, ve znění opravného usnesení ze dne 23. července 2014, č. j. 29 Co 12/2014-96, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 19. července 2013, č. j. 7 C 322/2011-54, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 45.417,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 21. 9. 2011 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. dubna 2014, č. j. 29 Co 12/2014-90, ve znění opravného usnesení ze dne 23. července 2014, č. j. 29 Co 12/2014-96, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. článek II bod 1., 7. zákona č. 404/2012 Sb. a článek II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Žalobce spatřuje přípustnost dovolání v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při výkladu „neomluvitelného omylu“.
Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno nejen to, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde, ale i to, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Údaj o tom, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení právní otázky výkladu omylu odvolacím soudem odchyluje, se však z obsahu dovolání nepodává.
Nepřípadný je odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2005, sp. zn. 33 Odo 351/2004, v němž je řešena otázka věcné legitimace ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním z neplatné smlouvy (§457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - srov. §3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.). Odvolací soud totiž v posuzovaném případě na základě zjištění, že žalobce nebyl žalovanou uveden v omyl při smluvním jednání, neboť o nutnosti přesunu mezi letišti v L. byl informován v potvrzení rezervace letenek a podmínkách týkajících se platby, dospěl k závěru, že smlouva není neplatným právním úkonem a že jednání žalované nezakládá ani důvod k odstoupení od smlouvy. Je tudíž zjevné, že napadené rozhodnutí nezávisí na posouzení otázky vydání plnění z bezdůvodného obohacení.
Domáhá-li se žalobce revize řešení několika otázek hmotného práva, musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání. Ve vztahu k námitce, že se žalovaná dopustila klamavé obchodní praktiky ve smyslu §5 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, žalobce tomuto požadavku nevyhověl.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. listopadu 2014
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu