ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.1144.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1144/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně V. Š., advokátem, proti žalované B. I. s. r. o., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 29.990,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v L. pod sp. zn. 14 C 302/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ú. n. L. – p. v L. ze dne 19. dubna 2006, č. j. 30 Co 102/2006-49, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ú. n. L. – p. v L. potvrdil rozsudek ze dne 3. listopadu 2005, č. j. 14 C 302/2004-33, kterým Okresní soud v L. (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 29.990,- Kč s 5,5 % úrokem z prodlení od 29. 4. 2003 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Napadené rozhodnutí má podle ní ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť odvolací soud nesprávně posoudil obsah kupní smlouvy ze dne 26. 11. 2002, jestliže dovodil, že jejím předmětem byla jen sada nádobí B. v počtu 21 ks (včetně pánve) a nikoliv též souprava příborů s kufrem, porcelánová čajová souprava, souprava porcelánových talířů a keramické prkénko. Je nadále přesvědčena, že dne 26. 11. 2002 uzavřela s žalovanou pouze kupní smlouvu, jejímž předmětem byly všechny shora označené věci a nikoliv smlouvy dvě - kupní a darovací. Tzv. bezplatné bonusy nejsou odměnou za to, že si zákazník koupí zboží; mají navodit dojem výjimečnosti nabídky koupě. Zboží bez prvotřídní porcelánové čajové soupravy, soupravy porcelánových talířů a keramického prkénka by si nikdy nekoupila. O samotnou koupi soupravy nádobí neměla zájem. Odvolací soud proto pochybil, dospěl-li k závěru, že souprava příborů s kufrem, porcelánová čajová souprava, souprava porcelánových talířů a keramické prkénko (jako dar) nebyly předmětem kupní, nýbrž darovací smlouvy a pro jejich vady nemohla od kupní smlouvy odstoupit. Měl-li zato, že její práva byla omezena ustanoveními všeobecných obchodních podmínek a reklamačního řádu žalované, měl se zabývat tím, zda znění těchto předpisů nejsou v rozporu s §56 obč. zák. a neobsahují ujednání odporující požadavku dobré víry a narušující rovnováhu práv a povinností spotřebitele. Žalobkyně má zato, že nevyužila-li možnost odstoupit od uzavřené smlouvy ve lhůtě sedmi dnů, mohla tohoto práva využít v důsledku vad prodaného zboží. Protože se odvolací soud těmito úvahami neřídil, je jeho rozhodnutí nesprávné. Z uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neshledává dovolací soud přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Z toho, že přípustnost dovolání je podle tohoto ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem (srov. §237 odst. 3 o. s. ř.). Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naproti tomu je zcela vyloučeno uplatnění dovolacího důvodu, jímž lze vznést námitku, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tedy zpochybnit skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel [srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř., omezujícího tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř]. Již v rozsudku ze dne 29. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 73/2000, vyslovil Nejvyšší soud ČR názor, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení. Obdobně v rozsudku ze dne 31. října 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 46/2002, uvedl dovolací soud, že činí-li soud z obsahu smlouvy (případně z dalších pramenů) zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním; vyvozuje-li poté, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje závěry právní, resp. jde o právní posouzení věci. Z pohledu této judikatury, od níž nemá dovolací soud důvodu se odchýlit ani v tomto případě, se jeví výhrady žalobkyně ke způsobu, jakým odvolací soud vyložil obsah smlouvy ze dne 26. 11. 2002, nikoli jako námitka zpochybňující právní posouzení věci, nýbrž jako uplatnění dovolacího důvodu, který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, čili dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 3 o. s. ř. Proti právnímu posouzení věci, tedy proti tomu, jaký právní předpis byl na zjištěný skutkový stav aplikován, jak byl tento právní předpis vyložen nebo jaké právní závěry byly vyvozeny ze zjištěného skutkového stavu, žalobkyně výhrady ve skutečnosti nevznáší. Pokud argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak jen v tom smyslu, že kdyby odvolací soud vycházel z jiného (podle dovolatelky správného) skutkového závěru, že předmětem kupní smlouvy byla sada nádobí B. v počtu 21 ks (včetně pánve) a dále rovněž souprava příborů s kufrem, porcelánová čajová souprava, souprava porcelánových talířů a keramické prkénko, musel by návazně dospět k jinému (rovněž správnému) právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že pro vady soupravy příborů s kufrem, porcelánové čajové soupravy, soupravy porcelánových talířů a keramického prkénka měla právo od kupní smlouvy odstoupit.
Jestliže o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu jde tehdy, byla-li právní otázka, kterou dovolatelka za významnou považuje, pro rozhodnutí určující, potom otázka, na jejímž řešení není rozhodnutí odvolacího soudu postaveno, nemůže vést k závěru o jeho zásadním právním významu, i kdyby jinak splňovala kritéria uvedená v §237 odst. 3 o. s. ř. Za takovou je třeba považovat otázku omezení práv žalobkyně vyplývající ze všeobecných obchodních podmínek a reklamačního řádu žalované v situaci, kdy odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) dospěl k závěru, že předmětem kupní smlouvy byla jen sada nádobí B. v počtu 21 ks (včetně pánve) a ve vztahu k tomuto předmětu plnění dovolatelka neuplatnila žádný požadavek z titulu odpovědnosti za vady podle §622 a §623 obč. zák. v tehdy platném znění (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 821/2000, uveřejněné v Souboru, svazku 1, pod č. C 23, případně usnesení ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněné v Souboru, svazku 1, pod č. C 71).
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže založit ani výhrada, že žalobkyně neměla zájem o koupi nádobí bez přiznaného bonusu v podobě soupravy příborů s kufrem, porcelánové čajové soupravy, soupravy porcelánových talířů a keramického prkénka. Pohnutka, která žalobkyni vedla k uzavření kupní smlouvy (současně s koupí sady nádobí získá zdarma výše uvedený „bonus“), je totiž z hlediska právního posouzení věci bezvýznamná. I když subjekty jsou k právním úkonům vedeny určitými pohnutkami, nemají pohnutky zásadně právní relevanci, protože v opačném případě by důvěra v učiněné projevy byla zcela znevěrohodněna. Pohnutka může nabýt právního významu jenom tím, že je zahrnuta do projevené vůle, že se stala její složkou; zůstane-li mimo obsah projevené vůle, nemá právní význam a nelze se jí dovolávat.
Odvolací soud založil své právní posouzení na závěru, že perfektní kupní smlouva byla uzavřena ohledně soupravy nádobí B. 21 ks; pouze ohledně ní došlo k ujednání o kupní ceně jako podstatné náležitosti kupní smlouvy podle §588 obč. zák. Jen z důvodů vad tohoto předmětu mohla žalobkyně uplatnit práva z odpovědnosti za vady a popř. od kupní smlouvy odstoupit. Ve vztahu ke zbývajícím věcem vyjmenovaným ve smlouvě ze dne 26. 11. 2000 došlo k uzavření darovací smlouvy; žalovaná (prodávající) dovolatelce učinila nabídku daru (bezplatného převodu vlastnictví k vyjmenovaným věcem) a ona tuto nabídku přijala. Vzhledem k bezplatnosti darování neodpovídá dárce za vady předmětu podle obecných ustanovení §499 a násl. obč. zák. Má-li darovaná věc vady, na které dárce neupozornil, je obdarovaný oprávněn věc (dar) vrátit podle §629 obč. zák. Dovolací soud proto neshledává rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a jeho obsahového vymezení ani rozporným s hmotným právem.
Dovolání žalobkyně tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované, která by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. října 2007
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu