ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.903.2005.1
sp. zn. 33 Odo 903/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce O. P., proti žalovaným 1) M. K., a 2) M. K., o zaplacení částky 182.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 54 C 296/2002, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. března 2004, č. j. 44 Co 126/2004-59, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
U Městského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) probíhá řízení, v němž se žalobce – původně jen proti žalovanému 1) – domáhá zaplacení částky 182.000,- Kč s 8% úrokem z prodlení od 23. 2. 2002 do zaplacení. Uplatňuje tak nárok z titulu odpovědnosti za vady opírající se o kupní smlouvu, kterou uzavřel ohledně blíže specifikovaného osobního automobilu prostřednictvím A. R. provozovaného žalovaným 1). Žalobce v průběhu řízení navrhl, aby do řízení jako další účastník přistoupil M. K., který uvedený autobazar provozuje s žalovaným 1) na základě smlouvy o sdružení a měl by proto být též pasivně legitimován.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 13. ledna 2004, č. j. 54 C 296/2002-52, připustil, aby na straně žalované přistoupil jako další účastník do řízení M. K. [dále jen žalovaný 2)]. Vyšel ze smlouvy o sdružení ze dne 1. listopadu 1996, z níž vyplývá, že oba žalovaní společně podnikají ve sdružení s obchodním názvem A. R., a dospěl k závěru, že pokud je žalobce za této situace přesvědčen, že žalovaný 2) je ve sporu pasivně legitimován, a pokud v dané fázi řízení není soud oprávněn tento názor vyhodnocovat, je na místě návrhu žalobce podle §92 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) vyhovět.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně, jako soud odvolací usnesením ze dne 29. března 2004, č. j. 44 Co 126/2004-59, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Konstatoval především, že je na žalobci, aby zvolil, proti komu povede spor, a zdůraznil, že pokud z předložených listin vyplývá, že žalovaní se sdružili ke společnému podnikání v oboru provozování autobazaru, jehož prostřednictvím byla uzavřena smlouva, o niž se opírá uplatněný nárok, není jeho procesní postup nelogický. K přistoupení žalovaného 2) do řízení jako dalšího účastníka na straně žalované došlo v souladu se zásadou procesní ekonomie a i nadále jsou splněny podmínky řízení. Proto se odvolací soud s rozhodnutím soudu prvního stupně ztotožnil.
Proti tomuto usnesení podali žalovaní dovolání, v němž namítli, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při svém rozhodování totiž odvolací soud nezkoumal, zda žalovaný 2) je pasivně legitimován, a bez dalšího se ztotožnil s právním posouzením a skutkovými závěry soudu prvního stupně. Navíc pominul, že uplatněný nárok je vůči tomuto žalovanému v každém případě promlčen. Žalovaní navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle článku II zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „OSŘ“).
Nejvyšší soud České republiky po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnými osobami, že je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) OSŘ, že se opírá o způsobilý dovolací důvod a že jsou splněny i podmínky uvedené v §241 odst. 1 a 4 a §241a odst. 1 OSŘ, přezkoumal napadené usnesení podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle §241a odst. 2 písm. b) OSŘ lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle §92 odst. 1 OSŘ na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Dovolatelé spatřují nesprávné právní posouzení věci právě v nesprávné aplikaci tohoto ustanovení, když vytýkají odvolacímu soudu, že – stejně jako předtím soud prvního stupně – vyhověl návrhu na připuštění přistoupení žalovaného 2) jako dalšího účastníka řízení, aniž by se zabýval otázkou, zda je tento žalovaný pasivně legitimován. Tuto jejich výhradu je ale třeba odmítnout. Už v usnesení ze dne 21. listopadu 2001, sp. zn. 25 Cdo 1767/2001, uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 12, pod č. C 847, na které lze v podrobnostech odkázat, totiž dovolací soud řešil obdobný případ a vyslovil názor, že při rozhodování o přistoupení dalšího účastníka do řízení soud otázku jeho věcné legitimace neřeší. Otázka věcné legitimace účastníka řízení (jak aktivní, tak pasivní) je otázkou hmotněprávní, kterou soud řeší až v konečném rozhodnutí ve věci, a důsledkem případného nedostatku věcné legitimace je pak – po projednání věci – zamítnutí žaloby. Námitka, že žalovaný 2) není v tomto sporu pasivně legitimován, tedy nemůže být důvodem k tomu, aby jeho přistoupení do řízení nebylo připuštěno. Totéž pak platí o námitce promlčení nároku, která má rovněž hmotněprávní charakter.
Žalovaným se tedy prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo správnost napadeného usnesení zpochybnit. Jiné námitky z hlediska právního posouzení věci žalovaní nevznesli a jelikož vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 OSŘ ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž musí dovolací soud přihlédnout, i když nebyly v dovolání uplatněny, nebyly shledány, bylo dovolání žalovaných podle §243b odst. 2 části věty před středníkem OSŘ zamítnuto.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud ČR nerozhodoval, neboť tímto jeho usnesením řízení nekončí (§243b odst. 5 věta prvá, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 16. srpna 2005
Vít Jakšič, v. r.
předseda senátu