ECLI:CZ:NSS:2008:4.ADS.27.2008:172
sp. zn. 4 Ads 27/2008 – 172
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: S. M.,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1,
Praha 2, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2008, č.
j. 1 Cad 26/2005 – 143,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí
Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 31. 3. 2005, č. j. 2005/18924/21, jímž bylo zamítnuto
odvolání proti rozhodnutí ředitele Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 7. 3. 2005,
č. j. KUOK/3997/05/OSV-DS/7025/SD-36, kterým byl zamítnut návrh žalobce na povolení
obnovy řízení týkající se pravomocného rozhodnutí ředitele Krajského úřadu Olomouckého kraje
ze dne 3. 2. 2005, č. j. KUOK/1363/05/OSV-DS/7025/SD-10. Posledně uvedeným
rozhodnutím bylo zamítnuto jako nepřípustné odvolání žalobce proti rozhodnutí starosty města
Zábřeh ze dne 5. 1. 2005, zn. S/12/05, jímž byl zamítnut návrh žalobce na vyloučení
všech pracovníků Městského úřadu Zábřeh.
Žalobce současně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o uvedené
žalobě. Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 9. 2005, č. j. 1 Cad 26/2005 – 34, tento návrh
zamítl. S odkazem na ustanovení §35 odst. 7 (nyní odst. 8) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“), dospěl k závěru, že u stěžovatele není splněna jedna z podmínek
pro možnost ustanovení zástupce soudem pro řízení o kasační stížnosti, a to existence
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Uvedený soud při posouzení majetkových
poměrů stěžovatele totiž zjistil, že tento sice nemá žádný příjem, ale je tomu tak proto,
že svým chováním zavinil zastavení výplaty částečného invalidního důchodu podle §53 odst. 4
zákona 582/1991 Sb. (od 2. 12. 2003), neboť se nepodrobil vyšetření zdravotního stavu,
přestože byl na možnost zastavení důchodu upozorněn. Dodal, že závěr o nesplnění předpokladů
pro osvobození od soudních poplatků nelze učinit ani z důvodu, že stěžovatel je spoluvlastníkem
nemovitosti. Vzhledem k tomu, že není splněna jedna z podmínek pro vyhovění návrhu
na ustanovení zástupce stěžovateli, bylo již nadbytečné zkoumat splnění podmínky druhé,
kterou je potřeba ochrany zájmů účastníka řízení.
Toto usnesení žalobce napadl kasační stížností, na základě níž Nejvyšší správní soud
rozsudkem ze dne 29. 10. 2007, č. j. 4 Ads 36/2007 – 134, předmětné usnesení zrušil a věc vrátil
Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Následně Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 1. 2008, č. j. 1 Cad 26/2005 -143,
ustanovil žalobci zástupkyní pro řízení o podané žalobě Mgr. Dagmar Dřímalovou, advokátku
se sídlem v Praze 6, Muchova 9/223.
Toto usnesení žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl kasační stížností,
o níž je tímto rozsudkem rozhodováno. Stěžovatel brojí proti ustanovení jmenované zástupkyně
a požaduje ustanovit zástupcem advokáta JUDr. Víta Vohánku.
Nejvyšší správní soud především podotýká, že podle jeho konstantní judikatury „v řízení
u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí
návrhu na ustanovení zástupce žalobci, není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek
právního zastoupení (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004,
č. j. 6 Azs 27/2004 – 41, www.nssoud.cz), neboť povaha napadeného rozhodnutí vylučuje,
aby nedostatek právního zastoupení bylo možno pokládat za překážku meritorního posouzení
věci, tj. důvodů neustanovení zástupce stěžovateli. Nejvyšší správní soud je názoru,
že tento princip je možno vztáhnout i na řízení o kasační stížnosti, jejímž předmětem je usnesení
krajského soudu, jímž byl stěžovateli ustanoven zástupce, nikoliv však ten, jehož stěžovatel
požadoval. Proto soud nevyžadoval, aby pro řízení o této kasační stížnosti byl stěžovatel
zastoupen advokátem.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná. Z jejího obsahu lze zjistit, že se stěžovatel dovolává důvodu kasační stížnosti
uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy tvrzené nezákonnosti, spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Podle §35 odst. 8 (dříve odst. 7) s. ř. s. může navrhovateli (v tomto případě
je jím stěžovatel v řízení o žalobě), u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních
poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, předseda senátu na návrh ustanovit usnesením
zástupce, jímž může být i advokát. Smyslem tohoto ustanovení je poskytnutí faktické a odborně
fundované ochrany práv osobě, která by jinak měla být osvobozena od soudních poplatků
a u níž je takové ochrany třeba, neboť jen tak lze v kvalifikovaných případech (za splnění §35
odst. 8 s. ř. s.) dostát zásadě rovnosti, jež se promítá v zákonem výslovně vyjádřené zásadě
rovného postavení účastníků podle §36 odst. 1 s. ř. s. Má-li být tímto ustanovením založeno
konkrétní subjektivní právo stěžovatele na odborné zastoupení osobou s právnickým vzděláním
v řízení před soudem, pak toto právo je toliko právem na zástupce, jímž může být i advokát,
nikoli však právem na konkrétního zástupce, kterého osoba navrhující ustanovení zástupce
ve svém návrhu označuje.
Ustanovil-li krajský soud (zde Městský soud v Praze) stěžovateli zástupce z řad advokátů
působících v obvodu tohoto krajského soudu, pak tento důvod nepovýšil nad žádné
stěžovatelovo subjektivní právo ani nad žádný jeho právem chráněný zájem. Pokud jde
o konkrétní náplň povinností, jež ustanovenému zástupci napadené usnesení přineslo,
pak ta je závislá na aktuálních potřebách, jež po dobu trvání takového zastoupení vyplynou
jak z přímých pokynů stěžovatele, tak ze strany soudu, přitom budou záviset na procesním vývoji
sporu. U probíhajícího soudního sporu, kde je zástupce soudem ustanoven, probíhá komunikace
právního zástupce se soudem zpravidla bezprostředně. Jde tu tedy zřetelně o průběžně
vykonávanou činnost, k níž povinnost ustanoveného zástupce nastupuje často automaticky,
bez dalšího výslovného pokynu ze strany zastoupeného či třetí osoby. Stěžovateli tento stav
zajišťuje určitý stupeň právního komfortu, jehož se mu dostává prostřednictvím jistoty,
že je správa jeho právních záležitostí v konkrétním soudním sporu trvale svěřena do rukou
jeho zástupce. Za tohoto stavu, uváží-li soud, že v rámci zastoupení stěžovatele přichází v úvahu
nahlížení do soudního spisu i do správního spisu, který se po dobu řízení před soudem nachází
u tohoto soudu, možná následná procesní reakce ustanoveného zástupce vůči soudu, účast
na jednání soudu apod., pak není řešením nelogickým ustanovit stěžovateli zástupce z obvodu
soudu, který řízení vede. Jde zároveň o řešení, jež nenaráží na žádnou ze základních zásad,
jichž je třeba při rozhodování o této otázce šetřit, a není v rozporu ani se žádným ustanovením
procesního předpisu, kterým je řízení před krajským soudem ovládáno (s. ř. s.). Má-li tedy
stěžovatel za to, že ustanovení advokátky Mgr. Dřímalové je nezákonné, případně že mu lze
vytknout jakoukoli jinou nesprávnost, jež by se stěžovatele dotkla na jeho právech, Nejvyšší
správní soud tomuto tvrzení nepřisvědčuje. Ostatně jak uvádí sám stěžovatel ve svých podáních
v jiných věcech, o nichž je vedeno řízení u Nejvyššího správního soudu, je u Městského soudu
v Praze k jeho žalobám vedeno na desítky věcí. Požaduje-li pak v nich zastoupení advokátem,
je logické a racionální, pokud soud zastupováním ex officio v tolika věcech nezatíží jednoho
a téhož advokáta (v podstatě by tak v ostatním zablokoval nebo přinejmenším podstatně omezil
výkon jeho praxe) a namísto toho zastupování rozmělní mezi advokátů několik.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu
nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné náklady neuplatňoval
a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež by překročily náklady
jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že ani žalovanému,
přestože měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nenáleží.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu