ECLI:CZ:NSS:2008:4.ADS.45.2008:38
sp. zn. 4 Ads 45/2008 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci zemřelého
žalobce: K. Č., zast. JUDr. et Mgr. Lubomírem Procházkou, advokátem, se sídlem Kobližná 19,
Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 2. 2008, č. j. 22 Cad
3/2008 – 11,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 2. 2008, č. j. 22 Cad 3/2008 – 11,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce domáhal zrušení usnesení Krajského soudu
v Brně (dále jen „krajský soud“) ze dne 6. 2. 2008, č. j. 22 Cad 3/2008 – 11, jímž byla odmítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 11. 2007, č. X , kterým mu byla zamítnuta žádost
o plný invalidní důchod z důvodu nesplnění podmínek ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
Žalobou, která byla dle prezentačního razítka na obálce podána dne 12. 12. 2007 a byla
adresována Obvodnímu soudu pro Prahu 3 prostřednictvím žalované, se žalobce domáhal
zrušení napadeného rozhodnutí žalované a přiznání plného invalidního důchodu,
což odůvodňoval svým zhoršeným zdravotním stavem. K tomuto podání nebyly přiloženy žádné
listiny.
Žalovaná toto podání přípisem postoupila k vyřízení krajskému soudu, který byl místně
příslušným soudem dle místa pobytu žalobce k projednání žaloby.
Usnesením ze dne 10. 1. 2008, č. j. 22 Cad 3/2008 – 6, vyzval krajský soud žalobce,
aby ve lhůtě do 15 dnů od doručení tohoto usnesení doplnil a upřesnil své podání tak, aby byly
uvedeny důkazy, které žalobce navrhuje provést, dále aby doplnil návrh výroku rozsudku
a konečně, aby byl připojen stejnopis napadeného rozhodnutí. Krajský soud poučil žalobce,
že pokud tyto vady neodstraní ve stanovené lhůtě, bude žaloba dle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s.
odmítnuta.
Žalobce reagoval na toto usnesení přípisem ze dne 16. 1. 2008, v němž mimo ostatních
požadovaných konkretizací své žaloby rovněž uvedl, že předkládá stejnopis napadeného
rozhodnutí žalované. K tomuto přípisu však žádné listiny přiloženy nebyly.
Krajský soud proto opětovně dne 23. 1. 2008 vyzval, tentokrát ovšem již formou přípisu,
žalobce k doložení kopie napadeného rozhodnutí, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení
tohoto přípisu. Ve stanovené lhůtě však krajský soud od žalobce nic neobdržel.
Usnesením ze dne 6. 2. 2008, č. j. 22 Cad 3/2008 – 11, rozhodl krajský soud o žalobě
manžela stěžovatelky tak, že ji odmítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že vyzval žalobce
usnesením ze dne 10. 1. 2008, které bylo doručeno žalobci dne 14. 1. 2008, aby do 15 dnů
ode dne doručení tohoto usnesení doplnil a upřesnil své podání ze dne 11. 12. 2007 tak, aby byly
uvedeny důkazy, které žalobce navrhuje provést k prokázání svých tvrzení. Dále krajský soud
žalobce vyzval, aby konkretizoval petit žaloby a připojil stejnopis napadeného rozhodnutí.
Žalobce byl zároveň poučen v souladu s §37 odst. 5 s. ř. s., že pokud neodstraní ve stanovené
lhůtě vady, jejichž odstranění krajský soud požadoval a které bránily věcnému vyřízení žaloby,
bude usnesením toto podání odmítnuto. Na tuto výzvu sice žalobce reagoval podáním ze dne
16. 1. 2008, v němž konkretizoval náležitosti žaloby, nicméně podle tvrzení soudu nepředložil
stejnopis napadeného rozhodnutí žalované. Krajský soud proto opětovně vyzval žalobce
přípisem ze dne 23. 1. 2008, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení tohoto přípisu předložil soudu
napadené rozhodnutí. Ani v dodatečně stanovené lhůtě však žalobce napadené rozhodnutí
žalované nepředložil. Na základě těchto skutečností krajský soud dovodil, že se jedná
o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, neboť podle jeho názoru chyběl samotný předmět
řízení, tedy rozhodnutí žalované, které by mohl soud přezkoumat.
Proti napadenému usnesení brojil žalobce kasační stížností, kterou opřel o důvod uvedený
v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Žalobce zdůraznil, že nemůže s napadeným usnesením
souhlasit, neboť rozhodnutí žalované ze dne 26. 11. 2007, č.j. X bylo soudu doručeno jako
příloha podání stěžovatele ze dne 16. 1. 2008, které bylo adresováno krajskému soudu
jako doporučená listovní zásilka podaná k poštovní přepravě dne 17. 1. 2008, což osvědčuje
podací lístek ze dne 17. 1. 2008. Na základě opětovné výzvy krajského soudu bylo rozhodnut í
žalované zasláno krajskému soudu opětovně, což dokládá podací lístek ze dne 28. 1. 2008.
Žalobce tedy zastává názor, že splnil požadavky krajského soudu a doplnil všechny náležitosti
žaloby, které krajský soud požadoval. Proto považuje postup krajského soudu za nesprávný.
Navíc žalobce poukázal na to, že krajský soud měl možnost sám takový důkaz doplnit v souladu
se zásadami zjištění materiální pravdy a úplného zjištění skutkového stavu i zásadami
spravedlnosti řízení a rovnosti účastníků řízení. Poukázal rovněž na judikaturu Nejvyššího
správního soudu, podle níž je ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. třeba chápat jako vyjádření
možnosti dané soudům nezabývat se podáními, které nesplňují základní náležitosti požadované
zákonem. Je však podle názoru ž alobce přitom třeba rozlišovat nedostatky podání,
které nelze odstranit ani po poučení soudem, neboť jejich závažnost zabraňuje soudu meritorně
posoudit žalobu od nedostatků, které nezbytně nutně nemusejí vést k odmítnutí podání.
Žalovaná se k podané kasační stížnosti nevyjádřila.
Jelikož zástupce žalobce Nejvyššímu správnímu soudu sdělil, že žalobce dne 12. 6. 2008
zemřel, oslovil Nejvyšší správní soud žalobcovu manželku paní J . Č., zda má zájem pokračovat
v řízení o kasační stížnosti, neboť jde ve sm yslu ust. §63 odst. 1 zák.č. 155/1995 Sb. o osobu,
která na prvém místě vstupuje do řízení po zemřelé oprávněné osobě. Vzhledem k tomu, že
stěžovatelka souhlasila, rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 27. 8. 2008, č. j. 4 Ads
45/2008 – 30, o tom, že se v řízení pokračuje se stěžovatelkou jako procesní nástupkyní žalobce.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti,
přičemž zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému usnesení přípustná
za podmínek ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stíž nosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů; zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud
dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Předně Nejvyšší správní soud vyložil v kasační stížnosti namítaný důvod obsažený
v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. K významu tohoto kasačního důvodu Nejvyšší správní
soud obecně uvádí, že nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu může spočívat
především v nesprávném posouzení důvodu, pro nějž soud návrh odmítnul. V tomto případě
jde o posouzení náležitostí žaloby, jak jsou pro řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
upraveny v ustanoveních §37 odst. 2 a 3 a §71 s. ř. s. V posuzované věci krajský soud dospěl
k závěru, že žalobcovo podání nemělo potřebné náležitosti, což způsobovalo neodstranitelný
nedostatek žaloby, pro nějž nebylo možno v řízení pokračovat. Tento neodstranitelný nedostatek
spočíval podle krajského soudu v tom, že žalobce ani na opakovanou výzvu soudu nedoplnil
žalobu o stejnopis napadeného rozhodnutí žalované. Nejvyšší správní soud se proto zabýval
otázkou, zda byl krajský soud oprávněn odmítnout žalobu pro nesplnění náležitostí
podle ustanovení §71 odst. 2 s. ř. s.
Ustanovení §71 rozšiřuje pro účely řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
okruh základních náležitostí vymezených obecně v ustanovení §37 odst. 2 a 3 s. ř. s. Odstavec 2
tohoto ustanovení uvádí: „K žalobě žalobce připojí jeden opis napadeného rozhodnutí. Žalobce může kdykoli
za řízení žalobní body omezit. Rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další
žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby. “ Na tuto povinnost žalobce pak navazuje povinnost
krajského soudu vymezená v ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s., podle něhož je předseda senátu
povinen usnesením vyzvat podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanovit mu k tomu
lhůtu. V případě, že nebude podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude
možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne,
nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen. Zákon
zde dává soudu možnost nepřipustit na základě vadného podání žalobce za zákonem
stanovených podmínek věcný přezkum napadeného rozhodnutí správního orgánu.
Těmito podmínkami je jednak absence součinnosti žalobce při opravě vad podání,
jednak chybějící speciální zákonná úprava pro konkrétní případ a konečně podmínka, že v řízení
není možné bez odstranění tohoto nedostatku pokračovat.
Nejvyšší správní soud se ve své judikatuře již několikrát vyjádřil k výkladu ustanovení §71
odst. 2 s. ř. s. Především lze poukázat na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 12. 10. 2004, č . j. 5 Afs 16/2003 - 56, v němž dospěl zdejší soud k závěru,
že přepjatý formalismus při posuzování náležitostí ža loby ve správním soudnictví – a stejně tak i jakýchkoliv
jiných procesních úkonů účastníků řízení – naprosto neodpovídá principu materiálního p rávního státu,
ale ani samotnému poslání soudnictví. Soudy jsou nezávislé a nestranné státní orgány, které usiluj í o nalezení
spravedlnosti rozhodováním v konkrétních věcech a které nemohou odmítnout zabývat se určitou věcí ze zcela
formálních či spíše formalistických důvodů, ale pouze z takových příčin, které poskytování soudní ochrany skutečně
vylučují.“ V souladu s tímto názorem jsou soudy povinny při výkladu ustanovení umožňujících
omezení práva na přístup k soudu postupovat restriktivně a použít oprávnění odmítnout návrh
pouze za situace, kdy není možno postupovat jinak. Vady podání spočívající v absenci náležitostí
vymezených v ustanovení §71 odst. 1 a 2 s. ř. s. proto z povahy věci nemají charakter
neodstranitelných nedostatků podání a je na soudu, aby se snažil tyto nedostatky zhojit
součinností se žalobcem. Tento názor Nejvyšší správní soud setrvale zastává p ři řešení
obdobných případů (např. rozsudek ze dne 26. 6. 2008, č. j. 4 Ads 64/2008 - 53, přístupný
na www.nssoud.cz).
V posuzované věci krajský soud postupoval v souladu s ustanovením §37 odst. 5 s. ř. s.
a vyzval formou usnesení žalobce k doplnění nedostatků podání, mezi nimiž uvedl i výzvu,
aby žalobce dostál povinnosti přiložit k žalobě opis napadeného rozhodnutí žalované. Zároveň
ho poučil o tom, že v případě nedoplnění těchto náležitostí jeho žalobu odmítne. Z reakce
žalobce ze dne 16. 1. 2008 je zřejmé, že měl za to, že opis rozhodnutí přiložil mezi jinými
listinami, které krajskému soudu zaslal, ale zřejmě nedopatřením se tak nestalo. Proto krajský
soud rovněž postupoval správně, když žalobce opětovně vyzval, byť pouhým přípisem, k zaslání
opisu napadeného rozhodnutí žalované. Přestože ani na tuto výzvu žalobce nezaslal opis
napadeného rozhodnutí, nebyl postup krajského soudu podle ustanovení §37 odst. 5 věty druhé
s. ř. s. správný.
Již judikatura vrchních soudů dovodila, že samo nedoložení v žalobě označeného
rozhodnutí podle §71 odst. 2 věty prvé s. ř. s. není překážkou, která by bránila řízení ve věci.
Jak konstatovalo již usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 1993, č. j. 6 A 6/93 - 9
(publikováno in: Správní právo, 4/1993, str. 342), žalobce je povinen připojit k žalobě
jako její součást stejnopis napadeného rozhodnutí. Neučiní-li tak ani přes výzvu soudu, obstará
si soud tento stejnopis sám, avšak na náklady žalobce (stejný názor též rozsudek N ejvyššího
správního soudu ze dne 12. 3. 2008, č. j. 6 Ads 133/2007 - 51, přístupný na www.nssoud.cz).
V posuzované věci je zřejmé, že žalobce projevoval dostatečnou součinnost k odstranění
nedostatků své žaloby, avšak zřejmě měl za to a tak to tvrdí i v kasační stížnosti, že opis
napadeného rozhodnutí žalované byl krajskému soudu doručen (což se snažil doložit kopiemi
podacích lístků od zásilek adresovaných krajskému soudu). Přitom rozhodnutí žalované bylo
v žalobě srozumitelně a zřetelně označeno (i s opravou učiněnou žalovanou – tj. č. X, ze dne 26.
11. 2007), takže krajský soud nemohl mít legitimní pochybnosti o tom, proti jakému rozhodnutí
žaloba směřuje. Pokud krajskému soudu bylo zřejmé, že žalobce opis napadené ho rozhodnutí
žalované se zřetelem ke všem okolnostem nedoloží, měl si vyžádat od žalované správní spis, či
přímo kopii samotného napadeného rozhodnutí sám.
Jelikož tak krajský soud neučinil, dopustil se nesprávného postupu v řízení,
který způsobuje nezákonnost napadeného usnesení. Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud
napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, jak je uvedeno ve výroku
(§110 odst. 1 věta první s. ř. s.). V něm bude krajský soud povinen vyžádat od žalované stejnopis
napadeného rozhodnutí a věcně ho přezkoumat dle žalobních námitek.
Krajský soud v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. října 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu