ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.86.2010:36
sp. zn. 4 Ads 86/2010 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: A. M., zast. JUDr.
Lenkou Šimanovou, advokátkou, se sídlem Masarykovo náměstí 1007, Vizovice, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2010, č. j. 41 Ad 9/2010 – 9,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2010, č. j. 41 Ad 9/2010 – 9,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 3. 2010, č. j. 41 Ad 9/2010 – 9, odmítl řízení
o podání žalobce ze dne 2. 1. 2010 a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. V odůvodnění soud uvedl, že podáním ze dne 2. 1. 2010, jenž byl o krajskému
soudu doručeno prostřednictvím žalované, žalobce požádal o soudní přezkum rozhodnutí,
neboť žalovaná zamítla jeho žádost o plný invalidní důchod, když podle posudku Okresní správy
sociálního zabezpečení ve Zlíně (dále též „OSSZ“) ze dne 10. 9. 2009 není plně invalidní. Dále
žalobce popsal svůj zdravotní stav a přiložil k žalobě záznam o jednání – posouzení zdravotního
stavu ze dne 10. 9. 2009. Soud žalobce usnesením ze dne 28. 1. 2010 vyzval, aby do patnácti dnů
doplnil a upřesnil své podání tak, aby bylo označeno rozhodnutí správního orgánu, které napadá
a den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci, aby byly uvedeny důkazy, které navrhuje
provést k prokázaní svých tvrzení, aby byl učiněn návrh výroku rozsudku a byl připojen opis
napadeného rozhodnutí, a současně žalobce podle §37 odst. 5 z ákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), poučil, že neodstraní-li ve stanovené
lhůtě vady, jejichž odstranění soud nařídil a jež brání věcnému vyřízení podání, bude jeho podání
odmítnuto. Žalobce na výzvu doplnil svoji žalobu podáním ze dne 13. 4. 2008, v němž uvedl,
že napadá rozhodnutí - posouzení zdravotního stavu OSSZ Zlín ze dne 7. 10. 2009,
č. j. LPS/2009/5027-ZL_CSSZ, a dále požádal o změnu žaloby s tím, že požaduje přiznat pouze
částečný invalidní důchod. Soud konstatoval, že ze žaloby ze dne 2. 1. 2010 i z jejího doplnění
ze dne 27. 2. 2010 vyplývá, že žalobce podal správní žalobu proti rozhodnutí posudkové komise
OSSZ Zlín ze dne 7. 10. 2009. Poukázal na to, že posudek posudkového lékaře není
rozhodnutím o nároku na dávku důchodového pojištění, a není tedy soudem přezkoumatelný.
Uzavřel, že rozhodování o posudku posudkového lékaře OSSZ nepatří do pravomoci Krajského
soudu v Brně; nedostatek pravomoci je nedostatkem podmínek řízení, který nelze odstranit,
a proto soud řízení o podání ze dne 2. 1. 2010 odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost ,
v níž konstatoval, že je směřována k zamítnutí částečného invalidního důc hodu Českou správou
sociálního zabezpečení – Odbor rozhodování o dávkách důchodového pojištění. Poukázal na to,
že se jedná o nesprávné vyhodnocení zdravotního stavu při rozhodování o splnění nároku
na částečný invalidní důchod, přičemž v zaslaném dopise od ČSSZ v Praze se vyloženě odvolávají
na zaslaný zdravotní posudek z OSSZ ze Zlína. Dále zdůraznil, že tento posudek již jedenkrát
napadnul, byl neobjektivní a nezahrnoval podstatné zdravotní postižení, kterým je dlouhodobě
omezován. Uvedl, že žádá o přidělení bezplatného advokáta.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 5. 2010, č. j. 41 Ad 9/2010 - 21, ustanovil
zástupcem stěžovatele pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Lenku Šimanovou, advokátku.
V doplnění kasační stížnosti stěžovatel označil kasační důvody uvedené v §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s. Uvedl, že nezákonnost spatřuje v tom, že OSSZ Zlín při posuzování
zdravotního stavu stěžovatele vycházela z nesprávné rodinné anamnézy, přičemž stěžovatel
záznam o jednání odmítl podepsat a své výhrady uvedl; tyto jeho výhrady měly být v záznamu
uvedeny i s tím, že odmítl podepsat. Poukázal na vyjádření žalované ze dne 19. 1. 2010,
v němž sdělila, že je při svém rozhodování zcela závislá na po sudku lékaře OSSZ,
a proto navrhuje vyhotovení posudku u příslušné posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí. Konstatoval, že tento návrh zřejmě vychází z toho, že vznikly dodatečně
pochybnosti o správnosti postupu OSSZ při posuzování zdravotního stavu stěžovatele. Byl toho
názoru, že se tímto snažila žalovaná napravit vady vzniklé v průběhu řízení o přezkoumání
zdravotního stavu, neboť proti jejímu rozhodnutí nejsou přípustné řádné opravné prostředky,
a proto nechala rozhodnutí na soudu. Dále uvedl, že podle jeho názoru je z obsahu žaloby
a jejího doplnění zřejmé, že žaloba směřuje proti rozhodnutí žalované, neboť toto rozhodnutí
bylo přílohou doplnění, které stěžovatel zaslal krajskému soudu. Zdůraznil, že žaloba ze dne
2. 1. 2010 byla navíc zaslána cestou žalované, nikoliv cestou OSSZ a nebyla žalo vanou
zpochybněna. Upozornil na to, že se krajský soud při rozhodování nevypořádal s tím, zda bylo
rozhodnutí žalované vydáno v souladu s právními předpisy. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud
napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu ř ízení.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že nevyužívá možnosti se k ní vyjádřit.
Dále uvedla, že kontrolou soudního spisu bylo zjištěno, že napadené usnesení nebylo na soudní
oddělení žalované předáno, i když bylo žalované pravděpodobně doručeno, a proto požádala
o jeho zaslání.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů; zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.).
Podle §109 odst. 3 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti;
to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [§103 odst. 1 písm. c)] nebo bylo zatíženo vadou,
která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je -li napadené rozhodnutí
nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d)], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního
orgánu nicotné.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, je-li kasační stížností napadeno
usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá
také případ, kdy vada řízení před soud em měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí
o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č . j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 625/2005, vše zde citovaná rozhodnutí jsou
dostupná na www.nssoud.cz). Z citovaného rozsudku vyplývá, že v projednávané věci je jediným
uplatnitelným kasačním důvodem důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Kasační stížnost je důvodná.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že v iniciačním podání
ze dne 2. 1. 2010 stěžovatel uvedl: „Tímto podávám žalobu k soudu prostřednictvím České správy sociálního
zabezpečení v Praze. Jedná se o soudní přezkum. Podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení ve Zlíně
ze dne 7. 10. 2009 nejsem plně invalidní , ČSSZ zamítla žádost o plný invalidní důchod. ČSSZ v Praze zřejmě
nemohla posoudit můj zdravotní stav, neboť ze záznamu o jednání z e dne 10. 9. 2009 MUDr. M. B. jsou
napsané nepravdivé údaje, a můj zdravotní stav je posouzen pouze okrajově. Otec zemřel v 80 letech a ne v 60
letech, matka stářím, ta do dnešního dne žije, bratr se lečí s ICHDKKOA: podniká v dopravě. Mé velké bolesti
se nedají popsat, zkuste večer usnout s velkýma bolestmi, které vám nedají celou noc klidně spát, ráno vstaňte do
práce. Nejen že bolesti trvají někdy i několik dnů, včetně omez eného pohybu s velkýma bolestmi. Tyto velké bolesti
by měl zkusit osobně posuzující lékař, musí si uvědomit, že posuzuje člověka a ne zvíře. “ K tomuto podání
stěžovatel přiložil záznam o jednání OSSZ ze dne 7. 10. 2009, č. j. LPS/2009/5027-ZL_CSSZ.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 1. 2010, č. j. 41 Ad 9/2010 - 5, stěžovatele
vyzval, aby do patnácti dnů doplnil a upřesnil své podání tak, aby bylo označeno rozhodnutí
správního orgánu, které napadá a den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci, aby byly
uvedeny důkazy, které navrhuje provést k prokázaní svých tvrzení, aby byl učiněn návrh výroku
rozsudku a byl připojen opis napadeného rozhodnutí. V odůvodnění soud uvedl, že podání nelze
v dané podobě projednat, protože postrádá zákonem stanovené náležitosti označené ve výroku
tohoto usnesení. Stěžovatel je povinen především řádně označit napadené rozhodnutí, stěžovatel
také navrhne důkazy, které mají být v řízení provedeny, případně je ke svému podání připojí.
Jedná se především o lékařské nálezy, o něž opírá svůj nárok , pokud již nebyly hodnoceny
lékařem OSSZ ve správním řízení. Nemá-li stěžovatel příslušné nálezy k dispozici, označí alespoň
přesnou adresu lékařů nebo zdravotnických zařízení, kde je možno tuto dokumentaci vyžádat.
Stěžovatel poté učiní závěrečný návrh ve věci. K tomu jej soud poučil, že napadené rozhodnutí
může být k jeho návrhu zrušeno a vráceno žalované k dalšímu řízení s příslušným závazným
právním názorem v otázce plné nebo částečné invalidity a že opis napadeného rozhodnutí
je nutno připojit (§71 odst. 2 s. ř. s.). Krajský soud rovněž stěžovatele poučil, že neodstraní-li
ve stanovené lhůtě výše uvedené vady podání, bude řízení o správní žalobě odmítnuto.
V podání ze dne 27. 2. 2010 stěžovatel uvedl: „Chci požádat Krajský soud v Brně o uznání
změny: žádost o plně invalidní důchod chci změnit, na žádost o inva lidní důchod ČÁSTEČNÝ. Důvod:
o změně navýšení bodového hodnocení pro posouzení zdravotního stavu jsem se dověděl v letošním roce. Po tomto
navýšení nemám předpoklad dosáhnu na plný invalidní důchod.“
Dále uvedl, že „- rozhodnutí správního orgánu České správy sociálního zabezpečení bylo označeno
Č. j. LPS/2009/5027-ZL_CSSZ.
- důkazy jsem uvedl řádně a důkladně – nebyl na uvedené důkazy brán posuzujícím lékařem žádný
zřetel.
- výrok rozsudku jsem odmítl podepsat, posuzující lékařce jsem sdělil, že je poso uzení částečné a velmi
strohé. Pani doktor neměla zájem o skutečné uvedené zdravotní problémy. Asi za deset minut byl posouzen můj
zdravotní stav.
- ano, byl připojen opis napadeného rozhodnutí.
Napadené rozhodnutí – posouzení zdravotního stavu, ze dne 7. 10.2009 OSSZ Zlín.“
Navrhl “znovu řádné posouzení mého zdravotního stavu, kontrola zdravotního stavu ze záznamů
v lékařské kartě.“ K tomuto podání doložil „ 1 x příloha posouzení zdravotního stavu OSSZ – Zlín
nepřesahuje 33 %. 1 x rozhodnutí OSSZ Praha – zde jen 15 % - je na po sudku lékaře zcela závislé.
1 x dotazník bolesti.“
Krajský soud následně vydal usnesení napadené kasační stížností.
Z takto zjištěného skutkového stavu vycházel Nejvyšší správní soud při rozhodování
o kasační stížnosti.
Jak již Nejvyšší správní soud dříve stanovil, „odmítl-li krajský soud žalobu jako neprojednatelnou
a nezabýval-li se jí věcně, přezkoumává Nejvyšší správní soud v kasačním řízení jen to, zda krajský soud správně
posoudil nesplnění procesních podmínek; věcný obsah ž aloby přezkoumávat nemůže“ (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 - 65). Ve světle výše uvedeného
tedy Nejvyšší správní soud přezkoumal pouze postup krajského soudu v předchozím řízení,
tj. zákonnost usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby.
Krajský soud podání stěžovatele usnesením odmítl, neboť dospěl k závěru, že stěžovatel
napadl rozhodnutí posudkové komise Okresní správy sociálního zabezpečení ve Zlíně ze dne
7. 10. 2009, které však není rozhodnutím o nároku na dávku důchodového pojištění, a nepodléhá
proto soudnímu přezkumu.
Nejvyšší správní soud se se závěrem krajského soudu neztotožňuje.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu přepjatý formalismus
při posuzování náležitostí žaloby ve správním soudnictví - a stejně tak i jakýchkoliv jiných procesních úkonů
účastníků řízení - naprosto neodpovídá principu materiálního právního státu, ale ani samotnému poslání
soudnictví. Soudy jsou nezávislé a nestranné státní orgány, které usilují o naleze ní spravedlnosti rozhodováním
v konkrétních věcech a které nemohou odmítnout zabývat se určitou věcí ze zcela formálních či spíše formalistických
důvodů, ale pouze z takových příčin, které poskytování soudní ochrany skutečně vylučují. ... Žaloba ve správním
soudnictví představuje procesní úkon, jímž se žalobce obrací na soud a žádá jej, aby jeho veřejnému subjektivnímu
právu, které bylo ohroženo či porušeno, originálně poskytl spravedlivou ochranu. Jestliže tedy soudní řád správní
požaduje, aby žaloba splňovala určité náležitosti, nečiní tak proto, aby krajské soudy formalisticky trvaly
na naplnění litery zákona, ale proto, aby žaloba mohla být podkladem právě pro poskytování několikráte
zmíněné spravedlivé ochrany veřejným subjektivním právům v rámci soudníh o řízení. Krajské soudy musí mít tento
základní smysl a účel žaloby vždy na zřeteli, a dále si musí zodpovědět otázku, jaký konkrétní smysl a účel
má ta která konkrétní zákonem stanovená náležitost žaloby, a podle obsahu (samozřejmě netoliko pouze podle
slov) žaloby podané žalobcem posoudit, zda tyto náležitosti splněny jsou či nikoliv. Na žalobu je přitom nutno
pohlížet jak na jeden celek; proto nelze jednotlivé náležitosti posuzovat izolovaně. (srov. usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003 - 56, publikované
ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 534/2005).
Lze s krajským soudem souhlasit v tom směru, že iniciační podání stěžovatele
nesplňovalo náležitosti žaloby stanovené v §71 s. ř . s., a krajský soud jej proto správně vyzval
k tomu, aby odstranil vady tohoto podání. Z obsahu iniciačního podání stěžovatele bylo
především sporné, které rozhodnutí napadá, tj. bylo sporné, zda brojí proti rozhodnutí žalované
ze dne 3. 11. 2009, jímž za mítla jeho žádost o plný invalidní důchod, nebo proti záznamu
o jednání OSSZ ze dne 7. 10. 2009.
Nejvyšší správní soud po zhodnocení obsahu obou podání stěžovatele včetně příloh
na rozdíl od krajského soudu shledal, že tato podání směřují proti rozhodnutí žalované ze dne
3. 11. 2009, č. X, které stěžovatel přiložil k druhému z nich.
Tomuto závěru nasvědčuje skutečnost, že stěžovatel v iniciačním podání uvedl číslo shora
zmíněného rozhodnutí žalované, jsouc veden pokynem „V písemném styku vždy uvádějte toto číslo“.
Stejně tak způsob, jaký stěžovatel zvolil k doručení iniciačního podání, odpovídá poučení
uvedenému v rozhodnutí žalované, přičemž jej adresoval: ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO
ZABEZPEČEBÍ, ÚSŘEDÍ – ODBOR ROZHODOVÁNÍ O DÁVKÁCH DŮCHODOVÉHO
POJIŠTĚNÍ; označil tedy oddělení žalované, které o jeho žádosti o plný invalidní důchod
rozhodlo a jež je v záhlaví shora popsaného rozhodnutí žalované uvedeno. Dále je nutno
zdůraznit, že stěžovatel v iniciačním podání poukázal na to, že „Podle posudku Okresní správy
sociálního zabezpečení ve Zlíně ze dne 7. 10. 2009 nejsem plně invalidní, ČSSZ zamítla žádost o plný invalidní
důchod.“ (důraz doplněn).
Tomuto závěru nemůže odporovat ani obsah doplňujícího podání, v němž stěžovatel
uvedl, že „rozhodnutí správního orgánu České správy sociálního zabezpečení bylo označeno
Čj. LPS/2009/5027-ZL_CSSZ“, neboť k němu doložil rozhodnutí žalované ze dne 3. 11. 2009,
č. X, které však označil jako „rozhodnutí OSSZ Praha – zde jen 15 % - je na posudku zcela závislé“.
Nejvyšší správní soud totiž již v rozsudku ze dne 28. 1. 2009, č. j. 4 Ads 131/2008 - 36, zdůraznil,
že „i před účinností soudního řádu správního bylo soudy ve správním soudnictvím důsledně vyžadováno, aby
navrhovatelé (žalobci) řádně označili rozhodnutí, proti němuž jej ich opravný prostředek směřoval, a pokud
navrhovatelé setrvali přes poučení soudů na tom, že žalovanou je okresní správa sociálního zabezpečení, případně
opravný prostředek směřuje proti „posudku okresní správy sociálního zabezpečení“, byla podání žalobců odmítána
podle §43 odst. 2 o. s. ř. Tento výše popsaný postup neplatil absolutně a vždy bylo třeba zvažovat konkrétní
okolnosti věci. Přiložil-li účastník řízení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, kterým bylo rozhodnuto
o dávce, byla tato skutečnost považována za dostačující pro závěr o tom, které rozhodnutí má být soudem
přezkoumáno.“
Z obou podání je navíc zjevné, že stěžovatel nerozlišuje mezi Českou správou sociálního
zabezpečení a okresní správou sociálního zabezpečení; tyto dva orgány sociálního zabezpečení
pravidelně zaměňuje a připisuje jim úkony, které neučinily, což nepochybně svědčí nejen o tom,
že je právním laikem, ale rovněž o tom, že nemá přehled o f unkčním uspořádání, pravomoci
a úkolech jednotlivých orgánů sociálního zabezpečení při rozhodování o nároku na plný invalidní
důchod. Je dále zjevné, že stěžovatel neporozuměl usnesení krajského soudu, jímž ho vyzval
k odstranění vad, jelikož na výzvu soudu, aby učinil návrh výroku rozsudku, uvedl, že „výrok
rozsudku jsem odmítl podepsat, posuzující lékařce jsem sdělil, že je posouzení částečné a velmi strohé. Pani doktor
neměla zájem o skutečné uvedené zdravotní problémy. Asi za deset minut byl posouzen můj zdravotní stav.“
Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích opakovaně vyjádřil, že při odstraňování vad
podání musí soud postupovat způsobem přiměřeným individuální charakteristice vyzývaného
subjektu, s přihlédnutím ke všem okolnostem případu. V dané věci je v souladu s těmito
požadavky s ohledem na vzdělání, věk a zkušenosti stěžovatele patrné, že svým podáním ze dne
2. 1. 2010 napadl rozhodnutí žalované, jímž mu zamítla žádost o plný invalidní důchod ,
přičemž nezákonnost spatřoval v nesprávném a neúplném posouzení zdravotního stavu lékařem
OSSZ.
Na rozdíl od krajského soudu je tudíž Nejvyšší správní soud přesvědčen, že podání
stěžovatele bylo žalobou a bylo z něho dovoditelné, které rozhodnutí (kterého orgánu) stěžovatel
napadá. Ostatně takto pochopila toto podání i sama žalovaná, když podání stěžovatele označila
za žalobu a postoupila je přípisem ze dne 19. 1. 2010 krajskému soudu.
Nejvyšší správní soud tedy shledal napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
8. 3. 2010, č. j. 41 Ad 9/2010 – 9, nezákonným ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., a proto je podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Za dané procesní situace se Nejvyšší správní soud nezabýval ostatními námitkami
uplatněnými v kasační stížnosti.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s. zruší -li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na krajském soudu nyní bude, aby v mezích
žalobních bodů přezkoumal napadené rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti a o odměně ustanovené zástupkyně
stěžovatele rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s. krajský soud.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2010
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu