ECLI:CZ:NSS:2011:4.ANS.1.2011:69
sp. zn. 4 Ans 1/2011 - 69
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Ústavní soud České republiky, se sídlem Joštova 8, Brno, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2010, č. j. 30 A 4/2010 - 11,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 2. 2010, č. j. 30 A 4/2010 - 11, zastavil řízení
o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného. V odůvodnění tohoto usnesení soud uvedl,
že při podání žaloby byl zaplacen soudní poplatek ve výši 2 Kč, avšak v daném případě
jeho výše měla správně činit 1000 Kč. Žalobce byl proto usnesením ze dne 21. 1. 2010,
č. j. 30 A 4/2010 - 8, vyzván k doplacení zbývající části soudního poplatku ve výši 998 Kč.
K tomu mu soud stanovil lhůtu 10 dnů a poučil ho o následcích nevyhovění výzvě. Tato výzva
byla žalobci doručena dne 27. 1. 2010, avšak ani po uplynutí lhůty soudní poplatek nebyl
zaplacen. Soud proto podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s., řízení o žalobě zastavil.
Ve včas podané kasační stížnosti žalobce (dále též „stěžovatel“) namítl,
že mu soud nedoručil výzvu k zaplacení soudního poplatku, neboť podle údajů na obálce
mu měl být doručen pouze pokyn z č. l. 7, zatímco výzva je obsažena na č. l. 8, na což soud
upozornil. Dále podle stěžovatele byla lhůta 10 dnů pro zaplacení soudního poplatku krátká.
Navíc soudu musí být z jeho úřední činnosti známo, že má nedostatečné prostředky. Stěžovatel
dále poznamenal, že dne 8. 2. 2010 podal žádost o osvobození od soudních poplatků,
avšak v odůvodnění usnesení o zastavení řízení je tato žádost zamlčena. Soud tedy rozhodoval
nejméně 14 dnů po obdržení žádosti o osvobození od soudních poplatků ze dne 8. 2. 2010,
a proto není správný jeho závěr o marném uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku.
S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 25. 2. 2010, č. j. 30 A 4/2010 - 11, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní odkazuje
na důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní
soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady
podle §109 odst. 3 s. ř s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
V řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení o žalobě
pro nezaplacení soudního poplatku by trvání na splnění poplatkové povinnosti a na zastoupení
stěžovatele advokátem znamenalo řetězení řešeného problému a ve svém důsledku by popíralo
smysl samotného řízení (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2007,
č. j. 9 As 3/2007 - 77, ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 – 41, a ze dne 24. 10. 2007,
č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, všechny dostupné na www.nssoud.cz). Proto nezaplacení soudního
poplatku za podání kasační stížnosti a nedostatek právního zastoupení stěžovatele nebrání
projednání kasační stížnosti a vydání meritorního rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud považuje za nutné, vzhledem k šíři a rozmanitosti námitek a tvrzení
obsažených v kasační stížnosti a v dalších četných podáních, konstatovat, že pro danou věc jsou
relevantní pouze námitky, které se vztahují k zastavení řízení o žalobě pro nezaplacení soudního
poplatku.
K tvrzení, že stěžovateli nebyla doručena výzva k zaplacení soudního poplatku, Nejvyšší
správní soud odkazuje na pozdější podání stěžovatele. V podání ze dne 26. 4. 2010 založeném
na č. l. 16, stěžovatel uvedl, že „žádost o opětovné doručené písemnosti se bere zpět, neboť zásilka byla pouze
nesprávně označena (8, nikoli 7).“. Na základě toho Nejvyšší správní soud bere za prokázané,
že výzva k zaplacení soudního poplatku obsažená na č. l. 8 byla stěžovateli doručena dne
27. 1. 2010 a stěžovatel se s jejím obsahem seznámil. Vzniklý nesoulad byl stěžovateli objasněn
a ten proto v daném ohledu již ničeho nenamítá. Navíc na doručence založené u č. l. 7 soudního
spisu se v seznamu zasílaných písemností nachází také výzva k zaplacení soudního poplatku,
takže o jejím doručení stěžovateli nemůže být žádných pochybností.
Ke stěžovatelově námitce, že dne 8. 2. 2010 požádal o přiznání osvobození
od soudního poplatku, Nejvyšší správní soud odkazuje na přiléhavé závěry
obsažené v jeho rozsudku ze dne 5. 1. 2011, č. j. 6 Ads 140/2010 - 44, www.nssoud.cz.
Podle nich je jistě povinností soudu pečlivě vést spisy a přiřadit do nich všechna došlá podání,
nicméně je třeba též brát ohled na reálný dosah lidských možností. Nejvyššímu správnímu soudu
je z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatel vede u různých soudů v České republice mnoho
desítek soudních sporů a že zasílání více podání (k různým spisovým značkám) v téže zásilce
je jeho běžnou praxí. Mnohdy z jeho podání není vůbec patrné, čeho se stěžovatel vlastně
domáhá a co svým podáním sleduje. Všechny tyto skutečnosti ve svém souhrnu vedou k tomu,
že ve spise se cyklicky hromadí řada podání, na která stěžovatel požaduje poskytnutí reakce
či odpovědi. Navíc stěžovatel při komunikaci se soudy volí styl, který nepřehlednost a nejasnost
přímo vyvolává. Tomu odpovídá i jeho vyjádření z č. l. 26 k možné existenci žádosti
o osvobození v jiném spise. Podle stěžovatele „může-li být do předmětného spisu vloženo podání,
jež do něj ani trochu nepatří, stejně tak mohla být žádost vložena jinam, neboť nebyla označena spisovou značkou,
ale předmětem řízení, když výzva na listě 8 byla nedůvěryhodná pro nesoulad značení“. Jsou to právě spisové
značky, které mají usnadnit komunikaci soudu s účastníky řízení a naopak. Jestliže těchto
pomůcek stěžovatel z iracionálních důvodů záměrně neužívá, potom lze jen velmi obtížně
dohledávat, zda stěžovatel žádost učinil, či nikoliv. Je to ale právě stěžovatel, kdo má tvrdit
a prokázat, že učinil podání ze dne 8. 2. 2010 obsahující žádost o osvobození od soudních
poplatků. Soudy totiž mohou jen stěží „dokazovat“ opak. Nejvyšší správní soud přesto společně
s Krajským soudem v Brně a Městským soudem v Praze (srov. přípisy z č. l. 63 až 66),
ve stěžovatelem výslovně zmiňovaných spisech sp. zn. 30 A 5/2010 a 30 A 35/2010, ale i dalších
spisech, které byly fyzicky dostupné, zjišťoval, zda se v nich předmětná žádost o osvobození
od soudních poplatků nenachází. Výsledek hledání však byl negativní. Nejvyšší správní soud
tedy vychází z toho, že stěžovatel žádost o osvobození od soudního poplatku nepodal. Krajský
soud proto nepochybil, když se o stěžovatelově podání ze dne 8. 2. 2010 nijak nezmínil.
Podle Nejvyššího správního soudu z obsahu kasační stížnosti, ale v podstatě
též veškerých stěžovatelových podání, která jsou součástí spisu, vyplývá, že jedinými relevantními
kasačními námitkami jsou tvrzení stěžovatele, že soud zná jeho majetkovou situaci
a že desetidenní lhůta pro zaplacení soudního poplatku byla příliš krátká.
Nejvyšší správní soud vychází z toho, že výzva k zaplacení soudního poplatku, obsažená
na č. l. 8, byla stěžovateli dne 27. 1. 2010 doručena. Od 28. 1. 2010 tedy stěžovateli běžela lhůta
10 dnů k zaplacení (doplacení) soudního poplatku. Nejvyšší správní soud poznamenává,
že stanovená lhůta byla naprosto adekvátní (k tomu srov. závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 10. 4. 2008, č. j. 2 Afs 44/2007 - 73, nebo rozsudku ze dne 19. 11. 2008,
č. j. 1 As 75/2008 - 77, oba dostupné na www.nssoud.cz). Ze strany soudu nešlo o stanovení
nepřiměřeně krátké lhůty, nýbrž se jedná o lhůtu obvyklou. Nad rámec uvedeného Nejvyšší
správní soud dodává, že splnit poplatkovou povinnost může ve správním soudnictví účastník
řízení až do okamžiku, kdy rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku
nabude právní moci (srov. §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích a k tomu se vztahující
judikatura, viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2008, č. j. 5 Afs 1/2007 – 172,
a ze dne 29. 5. 2008, č. j. 5 Afs 147/2007 - 103, oba dostupné na www.nssoud.cz). V návaznosti
na to Nejvyšší správní soud poznamenává, že krajský soud řízení zastavil až dne 25. 2. 2010
a usnesení nabylo právní moci dne 18. 3. 2010. Stěžovatel měl tedy fakticky k zaplacení soudního
poplatku dostatečně dlouho dobu, která se neomezila na 10 denní lhůtu. Námitka proto není
důvodná.
Ve vztahu k námitce, že soud zná majetkovou situaci stěžovatele, je třeba uvést, že soud
posuzuje majetkové poměry teprve ve vztahu k žádosti o přiznání osvobození od soudních
poplatků a nikoli a priori vzhledem k osobě účastníka řízení a bez návrhu. Stěžovatel žádost
o osvobození od soudních poplatků nepodal, nebylo tudíž o čem rozhodovat.
Proto není pochybením soudu, pokud se majetkovou situací stěžovatele nezabýval.
Ani tuto námitku proto Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §120 a §60
odst. 1 věty první s. ř. s., neboť neúspěšnému stěžovateli náhrada nákladů řízení nepřísluší
a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné
úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. května 2011
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu