ECLI:CZ:NSS:2007:4.APS.4.2006
sp. zn. 4 Aps 4/2006 - 70
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: R. B., zast.
JUDr. Miroslavem Janstou, advokátem, se sídlem Praha 1, Těšnov 1, proti žalovanému:
Finanční úřad v Rokycanech, se sídlem Rokycany, Malé náměstí 118/I, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 4. 2006, č. j. 57 Ca 43/2006 - 20,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 4. 2006, č. j. 57 Ca 43/2006 - 20,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 12. 4. 2006, č. j. 57 Ca 43/2006 - 20, odmítl
žalobu žalobce proti nezákonnému zásahu spočívajícímu v neoprávněném provádění daňové
kontroly. Krajský soud tímto usnesením dále zamítl návrh na vydání předběžného opatření,
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a žalobci vrátil
zaplacený soudní poplatek.
V odůvodnění tohoto usnesení krajský soud uvedl, že žalobce označil za nezákonný
zásah samotnou daňovou kontrolu jako celek, nikoli jednotlivý úkon pracovníka správce daně
při daňové kontrole. Krajský soud vyjádřil názor, že námitka daňového subjektu podle §16
odst. 4 písm. d) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „daňový řád“), není prostředkem ochrany nebo obrany proti nezákonně
prováděné daňové kontrole jako celku, negativní rozhodnutí správce daně o této námitce není
možno podrobit soudnímu přezkumu v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,
a žaloba proti takovému nezákonnému zásahu proto není nepřípustná. Žalobce se daňové
kontrole, podle jeho tvrzení nezákonně zahájené dne 28. 2. 2005, bránil žalobou podanou dne
16. 3. 2006, ačkoli se o nezákonném zásahu dozvěděl již dne 28. 2. 2005 při jednání
o zahájení daňové kontroly. Krajský soud konstatoval, že žalobce byl podle §84 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
povinen proti označenému zásahu podat žalobu nejpozději dne 28. 4. 2005, tj. ve lhůtě dvou
měsíců ode dne, kdy se o nezákonném zásahu dozvěděl. Žalobce tedy žalobu podal opožděně.
Na tuto skutečnost podle krajského soudu nemá žádný vliv tvrzení žalobce, že nezákonný
zásah dosud trvá, ani to, že žalobce podal námitky podle §16 odst. 4 písm. d) daňového řádu,
ani kdy a jak žalovaný o těchto námitkách rozhodl. S ohledem na výše uvedené krajský soud
žalobu podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl jako opožděnou.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. a namítal, že daňovou kontrolu je nutno
považovat za jeden celek a celistvý úkon, který probíhá po určitou dobu, proto byl stěžovatel
oprávněn podat námitky proti postupu žalovaného, což také dne 13. 12. 2005 učinil.
Stěžovatel zdůraznil, že rozhodnutí o námitkách proti postupu pracovníka správce daně
při daňové kontrole není rozhodnutím podle §65 odst. 1 s. ř. s., proto v tomto případě není
soudní ochranou žaloba podle §65 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel dále s poukazem na rozhodnutí
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2005, č. j. 2 Afs 144/2004 - 110,
brojil proti závěru krajského soudu, podle kterého pro řízení o žalobě na ochranu
před nezákonným zásahem nelze hovořit o tom, že by před podáním žaloby byl žalobce
povinen vyčerpat řádné opravné prostředky, ani o tom, že by vyčerpání
jakýchkoliv opravných prostředků mělo vliv na běh lhůty pro podání žaloby. Stěžovatel
naopak konstatoval, že u správního soudu může podle §82 s. ř. s. žalovat, pokud bezvýsledně
vyčerpá jiný právní prostředek, který má k dispozici. Tímto jiným prostředkem ochrany
jsou námitky proti postupu pracovníka správce daně podle §16 odst. 4 písm. d) daňového
řádu. Stěžovatel s odkazem na zmíněné rozhodnutí rozšířeného senátu zdůraznil,
že skutečností určující počátek lhůty k podání žaloby je okamžik, kdy nadřízený pracovník
správce daně daňovému subjektu sdělí důvody nevyhovění námitkám. Stěžovatel podotkl,
že rozhodnutí žalovaného o jeho námitkách mu bylo doručeno dne 19. 1. 2006, žalobu podal
dne 16. 3. 2006, tj. včas. Krajský soud proto podle stěžovatele závažně pochybil, dospěl-li
k závěru, že žaloba byla podána opožděně, a žalobu odmítl. Stěžovatel navrhl, aby bylo
napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla krajskému soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti vyslovil souhlas se závěry krajského
soudu a navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3
s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti, a dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je-li kasační stížností
napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci
pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti
rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení
před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí
návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem.
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98,
publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 625/2005,
www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud proto považoval za důvod podání kasační stížnosti
důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Podle §82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech
nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu,
který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo
proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu, trvá-li
takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování.
Podle §84 odst. 1 s. ř. s. žaloba musí být podána do dvou měsíců ode dne,
kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let
od okamžiku, kdy k němu došlo.
Podle §85 s. ř. s. žaloba je nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat
jinými právními prostředky nebo domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný.
Při posuzování důvodnosti kasační stížnosti vycházel Nejvyšší správní soud především
z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2005,
č. j. 2 Afs 144/2004 - 110, publikovaného ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
pod č. 735/2006, které řešilo obdobnou právní otázku. V tomto usnesení rozšířený senát
mimo jiné konstatoval následující:
I. Zahájení i provádění daňové kontroly (§16 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě
daní a poplatků) může být podle okolností nezákonným zásahem, proti kterému je možno
podat žalobu podle §82 a násl. soudního řádu správního.
II. Taková žaloba je přípustná pouze poté, kdy žalobce bezvýsledně vyčerpal právní
prostředek stanovený podle zákona k jeho ochraně (§85 s. ř. s.). Tímto právním prostředkem
jsou námitky podle §16 odst. 4 písm. d) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní
a poplatků.
III. Lhůta pro podání takové žaloby (§84 s. ř. s.) počíná běžet od okamžiku,
kdy se daňový subjekt dozvěděl o vyřízení námitek (§16 odst. 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb.,
o správě daní a poplatků), popřípadě od okamžiku marného uplynutí lhůty pro vyřízení
námitek.
IV. Nestanoví-li daňový řád lhůtu pro vyřízení námitek, užije se o délce této lhůty
per analogiam iuris ustanovení §49 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu.
V kontextu této judikatury přisvědčil Nejvyšší správní soud námitkám stěžovatele,
které shledal důvodnými, neboť závěry krajského soudu vyjádřené v napadeném usnesení
jsou v rozporu s citovaným právním názorem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu.
Krajský soud pochybil, odvozoval-li počátek lhůty pro podání žaloby
proti nezákonnému zásahu od data zahájení daňové kontroly, kterou stěžovatel za nezákonný
zásah označil, a postuloval-li, že vyčerpání opravných prostředků nemá vliv na běh lhůty
pro podání žaloby. V důsledku těchto pochybení dospěl krajský soud k nesprávnému závěru,
že stěžovatel svou žalobu podal opožděně.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je počátek lhůty pro podání
žaloby proti nezákonnému zásahu určen okamžikem, kdy se stěžovatel dozvěděl o vyřízení
námitek proti postupu pracovníků správce daně.
O jednotlivých námitkách stěžovatele žalovaný rozhodl rozhodnutími ze dne
18. 1. 2006, č. j. 3310/06/150930, ze dne 9. 2. 2006, č. j. 12235/06/150930, a ze dne
7. 3. 2006, č. j. 20157/06/150930.
První z uvedených rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl námitky stěžovatele
proti postupu pracovníků správce daně při daňové kontrole, podané dne 19. 12. 2005, bylo
stěžovateli doručeno dne 19. 1. 2006. Tento den je proto třeba považovat za okamžik určující
počátek lhůty pro podání žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu žalovaného. Lhůta
pro podání žaloby tedy v souladu s §84 odst. 1 s. ř. s., jak jej v kontextu §85 téhož zákona
vyložil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, počala běžet dne 20. 1. 2006 a skončila
dne 19. 3. 2006. Stěžovatel svou žalobu podal dne 16. 3. 2006, tj. před uplynutím této lhůty.
Z výše uvedeného je zřejmé, že žaloba na ochranu proti nezákonnému zásahu
žalovaného, spočívajícímu v nezákonném zahájení a provádění daňové kontroly daně
z přidané hodnoty za období let 2002 a 2003 byla podána v zákonné lhůtě.
S ohledem na tyto skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené
usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby pro opožděnost je nezákonné, neboť žaloba není
opožděná. Kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) byl prokázán, Nejvyšší správní soud
proto usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 4. 2006, č. j. 57 Ca 43/2006 - 20, zrušil
a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, ve kterém je krajský soud vázán právním názorem
Nejvyššího správního soudu o včasnosti podané žaloby (§110 odst. 3 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti podle §110 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. června 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu