ECLI:CZ:NSS:2007:4.AS.15.2007
sp. zn. 4 As 15/2007 - 121
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: Z.
B., zast. Mgr. Liborem Janků, advokátem, se sídlem Cheb, Májová 23, proti žalovanému:
Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Karlovy Vary, Závodní 353/88, za účasti
osoby zúčastněné na řízení: M. Š., v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 2. 2007, č. j. 30 Ca 77/2004 – 76,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá
zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým byla zamítnuta žaloba
žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje
ze dne 20. 8. 2004, č. j. 1885/RR/RO/SP/04, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a osoby
zúčastněné na řízení proti rozhodnutí Městského úřadu v Lubech ze dne 9. 2. 2004,
č. j. 598/03-výst., (dále též „prvostupňový správní orgán”) kterým byla podle §88 odst. 1
písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon),
dodatečné povolena stavba stavebníků M. W. a P. H. - stavební úpravy a přístavba stávajícího
rekreačního objektu č. ev. 5 na stav. parc. č. 8 a části pozemku parc. č. 58/1 k. ú. S. R. a
zpevněné plochy pro parkování osobních automobilů na pozemku parc. č. 572/1 a 58/1 k. ú.
S. R.
V obsáhlém odůvodnění rozhodnutí žalovaný nejprve zrekapituloval dosavadní vývoj
věci a dále konstatoval, že na základě skutečností uvedených v „odvolání ze dne 27. 2. 2004”,
potvrzených sdělením Okresního soudu v Chebu a podle ust. §33b z. č. 40/1964 Sb.,
občanský zákoník, zanikla plná moc k zastupování paní Z. V., udělená Mgr. Liborovi Janků
dne 1. 3. 2001, úmrtím zmocnitele, tedy dne 31. 3. 2002. Od této doby Mgr. Libor Janků
neměl oprávnění přebírat za výše jmenovanou žádné písemnosti zaslané správními orgány
(OkÚ Cheb, KÚKK) a skutečnost, že došlo k úmrtí zmocnitele měl oznámit správním
orgánům. Protože správní orgány neměly informaci o úmrtí paní Z. V., na základě kterého
pozbyla platnost plná moc udělená Mgr. Liborovi Janků, zasílaly veškeré písemnosti v
souladu s ust. §25 odst. 3 zákona č. 71/1967 o správním řízení (správní řád), pouze jejímu
právnímu zástupci. Vzhledem k tomu, že Mgr. Libor Janků písemnosti přebíral a nesdělil
správním orgánům skutečnost týkající se úmrtí zmocnitele, měl prvostupňový správní orgán
za to, že plná moc je stále platná. Při zahájení projednání v předmětné věci ověřil
prvostupňový správní orgán okruh vlastníků sousedních pozemků z výpisu z katastru
nemovitostí. Vzhledem k tomu, že Z. V. vlastnila v katastrálním území S. R. pouze rekreační
objekt, nebyla registrována v evidenci obyvatelstva a prvostupňový správní orgán neměl jinou
možnost ověřit informaci o vlastnících sousedních pozemků, než z výpisu z katastru
nemovitostí, kde byla stále uvedena jako vlastník pozemků. Mgr. Libor Janků převzal dne 26.
9. 2003 oznámení ze dne 22. 9. 2003 o zahájení nového projednání ve věci nařízení odstranění
stavby podle ustanovení §88 stavebního zákona. Protože se jednání dne 7. 10. 2003
nezúčastnila ani paní Z. V. ani její zástupce a nebyly podány žádné námitky a připomínky,
pojal prvostupňový správní orgán pochybnost, zda je paní V. stále zastupována Mgr. Liborem
Janků a tedy, zda bylo oznámení o zahájení nového projednání zasláno správně. Z tohoto
důvodu zaslal prvostupňový správní orgán Mgr. Liborovi Janků dne 8. 10. 2003 dotaz, zda
nadále zastupuje paní Z. V. v předmětné věci. Dne 7. 11. 2003 obdržel prvostupňový správní
orgán od Mgr. Libora Janků odpověď, ve které sdělil, že je i nadále právním zástupcem paní
Z. V. K tvrzení žalobkyně uvedenému v odvolání, že prvostupňový správní orgán zcela
nepravdivě odůvodňuje nepřítomnost a absenci vyjádření účastníka řízení neomluvenou
absencí právního zástupce při místním šetření, žalovaný uvedl, že v jeho písemnosti č. j.
796/RR/RO/SP/04, kterou Mgr. Libor Janků obdržel dne 31. 5. 2004 je uvedeno, že spisový
materiál neobsahuje žádný doklad o tom, že by se Mgr. Libor Janků řádně omluvil z jednání v
předmětné věci konané dne 7. 10. 2003. Toto tvrzení nebylo doloženo žádným dokladem o
řádné omluvě ani v rámci odvolání. Pouze je zde toto tvrzení opět uvedeno bez toho, že by
bylo jakkoli podloženo. K tvrzení žalobkyně, že omluva byla provedena s odůvodněním,
že Mgr. Libor Janků neměl k dispozici stanovisko svého klienta, žalovaný uvedl, že zhruba
po roce a půl měla být Mgr. Liborovi Janků známa skutečnost, že klientka zemřela. V přípise
Mgr. Libora Janků, který prvostupňový správní orgán obdržel dne 7. 11. 2003 je pouze
sdělení, že Mgr. Libor Janků je stále ještě zástupcem paní Z. V., což podle ustanovení
občanského zákoníku vztahujícím se k udělení plné moci nebyla již zhruba rok a půl pravda.
Uvedený přípis neobsahuje žádné další informace nasvědčující skutečnosti, že by se Mgr.
Libor Janků se svou klientkou nemohl spojit a není zde uveden ani náznak, že by v tomto
smyslu komunikoval s příslušným správním orgánem. Žalovaný označil za zarážející, že Mgr.
Libor Janků nereagoval na oznámení prvostupňového správního orgánu ze dne 22. 9. 2003
dříve. Reagoval až na dotaz prvostupňového správního orgánu ze dne 8. 10. 2003, kterým se
prvostupňový správní orgán v souladu s ust. §32 správního řádu snažil zjistit skutečný stav
věci a prvostupňovému správnímu orgánu dne 7. 11. 2003 sdělil, že stále zastupuje paní Z. V.
Na základě absence jakéhokoliv dokladu o provedení řádné omluvy považoval žalovaný
uvedené tvrzení žalobkyně za neprokázané a nepřihlédl k němu. Žalovaný neshledal
důvodnými ani další námitky žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení spočívající v
nezachování práva účastníka řízení k uplatnění námitek, či hmotněprávních vadách
rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, nerespektování původně uplatněných námitek
zemřelého účastníka řízení a nerespektování právního názoru správního orgánu vyššího
stupně.
Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně a zúčastněná osoba podaly žalobu u Krajského
soudu v Plzni v níž namítaly, že prvostupňový správní orgán při vydání svého rozhodnutí
ze dne 9. 2. 2004 o dodatečném povolení stavby ignoroval skutečnost, že věc byla vrácena
po rozhodnutí odvolacího správního orgánu o opravném prostředku proti rozhodnutí
o nařízení odstranění nedovolené stavby. Zhojení protiprávního stavu provedl prvostupňový
správní orgán neprocesním způsobem s tím, že nařídil ústní jednání a místní šetření,
kterého se žalobkyně ani jejich právní zástupce nemohli zúčastnit, tedy není pravdou,
že se nedostavili bez omluvy, přičemž zápis o jednání nebyl žalobkyním doručen a tedy opět
není pravdou, že nebylo využito možnosti seznámit se se spisovým materiálem a vyjádřit
námitky a připomínky. Ústním jednáním a místním šetřením dne 7. 10. 2003 nebyl a nemohl
být odstraněn protiprávní stav v rozporu s ust. §88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona,
tj. nesoulad stavby s veřejným zájmem. Názor žalovaného týkající se právních účinků
zastoupení klienta advokátem, které je omezeno na dobu života zastoupeného, žalobkyně
sdílí. Žalovaný se ovšem zabýval otázkou, která mu jednoznačně nepřísluší a to otázkou,
zda advokát mohl zjistit podstatnou okolnost spočívající ve smrti klientky, namísto toho,
aby zajistil oprávněný zásah na ochranu práva žalobkyň porušeného protiprávním jednáním
zúčastněných osob, v rozporu s ust. §88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Nápravu zjednal
pouze právní předchůdce žalovaného - Okresní úřad v Chebu. Nezákonný postup žalovaného
je o to více zásadní, že se žalovaný necítil být vázán správným právním názorem
svého právního předchůdce. Žalovaný postupoval v rozporu s ust. §88 odst. 1 písm. b)
stavebního zákona, z jehož dikce vyplývá, že dodatečné povolení stavby je výjimečným
opatřením a pozitivní důsledek prospěchu veřejnému zájmu musí značně převýšit
nad právním zájmem společnosti. Zřízení restauračního zařízení není ve veřejném zájmu,
neboť se nejedná o zařízení veřejně prospěšného účelu a četnost těchto provozoven v místě
samém a okolí nevyvolává potřebu a zájem veřejnosti na zřízení další takové provozovny.
Veřejný zájem byl výslovně porušen, neboť stavba nejen že byla v čase jejího zřízení stavbou
nepovolenou, ale byla také provedena v nemovitosti, která slouží rekreačnímu účelu. Došlo
tak k porušení nejen procesní právní povinnosti ve stavebním správním řízení,
ale také povinnosti založené stavebně technických stavem předmětné nemovitosti. Z výše
uvedených důvodů porušil žalovaný a zúčastněné osoby ust. §4 odst. 1 a 6, §8 odst. 2, §10
odst. 2, §13, §16 odst. 1, §17, §25, §44 a §47 vyhl. č. 137/1998 Sb. Žalobkyně a osoba
zúčastněná navrhly, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil, uložil žalovanému zaplatit
žalobkyni a osobě zúčastněné náhradu nákladů řízení a právního zastoupení, věc vrátil
žalovanému k dalšímu řízení a zavázal jej k náhradě nákladů řízení. Dále požádal o přiznání
odkladného účinku žaloby, neboť pokračování ve zřizování dodatečně povolené stavby působí
již samotným prováděním žalobkyni a osobě zúčastněné újmu, neboť nemohou nemovitosti
ve svém vlastnictví užívat bez omezení k obvyklému účelu.
Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby uvedl,
že je toho názoru, že v dané věci nejsou podmínky pro přiznání odkladného účinku splněny.
Ve svém vyjádření k žalobě žalovaný poukázal na skutečnost, že žalobkyně a osoba
zúčastněná citují ust. §88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, avšak ve znění účinném
do 30. 6. 1998, přičemž však od 1. 7. 1998 je účinná novela stavebního zákona, kterou došlo
nejen ke změně dikce ust. §88 odst. 1 písm. b), ale i ke změně náhledu na řízení vedené
podle tohoto ustanovení. Skutečnost, že se žalovaný necítil být vázán právním názorem
svého předchůdce Okresního úřadu v Chebu v žádném případě nezpůsobuje nezákonnost
napadeného rozhodnutí. Žádný právní předpis povinnost právního nástupce řídit se právním
názorem právního předchůdce totiž nestanoví. Podle žalovaného nelze naprosto souhlasit
s tvrzením žalobkyně a osoby zúčastněné, že prvostupňový správní orgán na základě
rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2003, č. j. 628/RR/RO/SP/03, kterým bylo
jeho rozhodnutí zrušeno a vráceno k novému projednání, chtěl neprocesním způsobem zhojit
protiprávní stav.
Usnesením ze dne 18. 2. 2005, č. j. 30 Ca 77/2004 – 49, Krajský soud v Plzni zamítl
návrh na přiznání odkladného účinku žaloby.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. 2. 2007, č. j. 30 Ca 77/2004 – 76, žalobu
zamítl, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K námitce
žalobkyně a osoby zúčastněné, že prvostupňový správní orgán provedl zhojení protiprávního
stavu neprocesním způsobem tím, že nařídil ústní jednání a místní šetření,
kterého se žalobkyně a osoba zúčastněná ani jejich právní zástupce nemohli zúčastnit, krajský
soud uvedl, že se ve správních spisech nenachází žádný doklad o tom, že by se Mgr. Libor
Janků (ač věděl, že ústní jednání spojené s místním šetřením bylo nařízeno na 7. 10. 2003)
z tohoto jednání řádně omluvil a že by využil možnosti seznámit se se spisem a vyjádřit
námitky. Konkréta ani doklady o údajné nepravdivosti tvrzení o nedostavení se na ústní
jednání spojené s místním šetřením bez omluvy a tvrzení o nevyužití možnosti seznámit
se se spisovým materiálem a vyjádřit námitky a připomínky nebyly předloženy ani v řízení
o žalobě. S tvrzením žalobkyně a osoby zúčastněné, že ústním jednáním a místním šetřením
nebyl a nemohl být odstraněn zmíněný protiprávní stav se krajský soud ztotožnil.
Dále konstatoval, že ze správních spisů ostatně není patrno, že by to kdokoliv od ústního
jednání a místního šetření očekával. V řízení o odstranění stavby představuje i ústní jednání
a místní šetření toliko procesní úkon, protiprávní stav je možné odstranit až meritorním
rozhodnutím správního orgánu. Z jakého důvodu však to, že protiprávní stav nebyl odstraněn
tím, čím ani odstraněn být nemohl, má znamenat „zcela zásadně relevantní skutečnost”,
je ovšem podle krajského soudu naprosto nejasné. Nedůvodnost námitky, že se rozhodnutí
žalovaného zabývá výhradně procesní otázkou zastoupení žalobkyň a právní předchůdkyně
žalobkyň Z. V. je podle krajského soudu zřejmá už z pouhého nahlédnutí do odůvodnění
napadeného rozhodnutí žalovaného. Ohledně žalobní námitky týkající se skutečnosti, že se
žalovaný zabýval otázkou která mu jednoznačně nepřísluší a to otázkou, zda advokát mohl
zjistit podstatnou okolnost spočívající ve smrti klientky, krajský soud konstatoval, že
odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného dokládá nikoliv to, že by se žalovaný zabýval
otázkou, zda advokát mohl zjistit smrt své klientky, nýbrž to, že žalovaný vyjádřil zcela
případný názor, že plná moc k zastupování paní Z. V. zanikla úmrtím zmocnitele a že od této
doby Mgr. Libor Janků neměl oprávnění přebírat za výše jmenovanou žádné písemnosti
zaslané správními orgány a že měl úmrtí zmocnitele oznámit správním orgánům. K námitce
žalobkyně a osoby zúčastněné, že se žalovaný necítil být vázán právním názorem svého
právního předchůdce Okresního úřadu v Chebu krajský soud uvedl, že k odchýlení se
správního orgánu od právního názoru jeho právního předchůdce může dojít jen v důvodných
případech a že taková odchylka musí být vždy řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Z rozhodnutí
žalovaného, ani z řízení, která jim předcházela, není nikterak patrno, že by se správní orgán,
na který působnost Okresního úřadu Cheb, referátu regionálního rozvoje přešla, od názoru
svého právního předchůdce odchýlil. Soud neshledal důvodnou ani námitku spočívající v
postupu žalovaného a stavebníků v rozporu s ust. §88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona.
Úspěch žaloby proti rozhodnutí o dodatečném povolení stavby je podmíněn především
kvalifikovaným zpochybněním prokázání souladu stavby se zákonnými kritérii. Namísto toho
však žalobkyně uvádějí pro daný případ irelevantní skutečnosti.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Plzni podala stěžovatelka včas kasační
stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. z. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále též „s. ř. s.”) Stěžovatelka má za to, že ze strany správních orgánů došlo k závažnému
procesnímu pochybení spočívajícím v tom, že prvostupňový správní orgán v oznámení
o zahájení nového projednání ve věci odstranění stavebních úprav ze dne 22. 9. 2003
nesprávně a mylně informoval původní účastnici řízení paní Z. V., která v průběhu správního
řízení zemřela, o možnosti seznámit se s podklady pro rozhodnutí. Po skončení správního
řízení před prvostupňovým správním orgánem již účastnice řízení nebyla vyzvána k možnosti
seznámení se se spisem. Tímto pochybením došlo ze strany prvostupňového správního orgánu
k porušení ustanovení §33 odst 2 správního řádu, kdy účastnici řízení nebyla poskytnuta
možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladu správního orgánu i ke způsobu jeho
zjištění, příp. navrhnout jeho doplnění. Podle stěžovatelky spočívá závažné procesní
pochybení prvostupňového správního orgánu také v tom, že v oznámení o zahájení nového
projednání ve věci odstranění stavebních úprav ze dne 22. 9. 2003 bylo nesprávně
deklarováno, že námitky a připomínky mohou uplatnit účastníci řízení před místním šetřením.
Tento postup je v rozporu se správním řádem, neboť v řízení o odstranění stavby nelze použít
koncentrační zásadu. Další procesní pochybení spatřuje stěžovatelka v tom, že žádným
úkonem prvostupňového správního orgánu nebylo vyhověno požadavku zástupce Hasičské
záchranné služby vzneseného při místním šetření dne 7. 10. 2003, kdy z jeho strany bylo
požadováno předložení projektové dokumentace obecných úprav k posouzení zajištění
bezpečnostních opatření. Žalovaný nesplnil svou povinnost stanovenou v ust. §59 odst. 1
správního řádu přezkoumat napadené rozhodnutí v celém rozsahu a odstranit vady řízení.
Stěžovatelce jako účastnici původního řízení byla odňata možnost účastnit se řízení, což ve
svém důsledku mělo podstatný vliv na vlastní rozhodnutí. Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší
správní soud rozsudek Krajského soudu v Plzni v celém rozsahu zrušil a věc vrátil krajskému
soudu k dalšímu řízení. Současně stěžovatelka navrhla, aby byl kasační stížnosti přiznán
odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl k otázce úmrtí předchozí
účastnice řízení Z. V., že prvostupňový správní orgán v daném případě vycházel ze
skutečnosti uvedené ve výpisu z katastru nemovitostí, kterou však nebylo možno aktuálně
ověřit, např. záznamem v evidenci obyvatelstva, protože nemovitost ve vlastnictví paní Z. V.
sloužila k rekreačním účelům, tudíž v ní jmenovaná neměla trvalé bydliště a nebyla uvedena v
registru obyvatelstva, ze kterého by bylo možnost zjistit skutečnost, že došlo k úmrtí
účastníka řízení. Žalovaný je toho názoru, že prvostupňový správní orgán vyčerpal všechny
jemu dostupné možnosti pro získání informace vedoucí ke stanovení okruhu účastníků řízení.
Prvostupňový správní orgán se o úmrtí účastníka řízení nedozvěděl ani v rámci doručování
písemností, jelikož paní Z. V. zplnomocnila Mgr. Libora Janků k zastupování v řízení a
prvostupňový správní orgán tak zasílal písemnosti jí určené v souladu s ustanovením §25
odst. 3 správního řádu jejímu zástupci Mgr. Liborovi Janků. Vzhledem k tomu, že Mgr. Libor
Janků v rozporu s ust. §33b odst. 1 písm. d) občanského zákoníku přebral ještě zhruba 5
písemností od správních orgánů jako zástupce účastnice řízení, přestože plná moc zanikla
smrtí zmocnitele, neměl prvostupňový správní orgán z čeho dovodit skutečnost, že na základě
úmrtí paní Z. V. došlo ke změně okruhu účastníků řízení. Žalovaný je toho názoru, že Mgr.
Libor Janků v daném případě hrubě porušil nejen ustanovení občanského zákoníku, když
přibližně roku a půl neoprávněně přebíral písemnosti zesnulé paní Z. V., v době, kdy již k
tomu neměl zákonné oprávnění ale porušil i ust. §4 správního řádu podle kterého jsou
účastníci řízení a v návaznosti na ust. §17 odst. 1 správního řádu i jejich zástupci, povinni
spolupracovat se správními orgány v průběhu celého řízení. Přestože bylo Mgr. Liboru Janků
známo, že proběhlo jednání, na kterém mohli účastníci řízení podat námitky, odpověděl na
dotaz prvostupňového správního orgánu pouze, že je i nadále právním zástupcem Z. V. bez
dalšího sdělení. Na základě uvedené písemnosti prvostupňový správní úřad dospěl k závěru,
že zastupování Z. V. Mgr. Liborem Janků stále trvá a nebyl důvod k jakékoli pochybnosti o
stanoveném okruhu účastníků řízení. Námitka stěžovatelky vztahující se k okruhu účastníků
řízení, která je deklarována jako pochybení prvostupňového správního orgánu, je ve své
podstatě zásadním pochybením Mgr. Libora Janků. Na základě výše uvedeného žalovaný
navrhl, aby kasační stížnost byla zamítnuta jako nedůvodná.
Nejvyšší správní soud dříve než rozhodl o podaném opravném prostředku musel
rozhodnout o návrhu stěžovatelky na vyslovení odkladného účinku kasační stížnosti.
Usnesením ze dne 29. 5. 2007, č. j. 4 As 15/2007 - 116, nepřiznal kasační stížnosti odkladný
účinek, neboť neshledal podmínky pro jeho přiznání ve smyslu ust. §73 odst. 2 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ustanovením §109
odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti,
přičemž neshledal vady, k nimž podle §109 odst. 3 s. ř. s. musel přihlédnout z úřední
povinnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Z textu kasační stížnosti vyplývá, že ji stěžovatelka podala z důvodů uvedených
v ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu,
nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou
vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit;
za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu
pro nesrozumitelnost.
Nejvyšší správní soud předesílá, že jeho úkolem je v tomto řízení přezkoumat,
zda předchozí řízení naplňuje důvody vymezené v §103 odst. 1 s. ř. s. specifikované
stěžovatelem.
Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny
v §103 s. ř. s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem,
jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (§104 odst. 4 s. ř. s.).
Stěžovatelka v postavení žalobkyně před Městským soudem v Praze namítala,
že se její zástupce, ani ona sama nemohla zúčastnit ústního jednání a místního šetření,
přičemž zápis o jednání jí nebyl doručen. Dále namítala, že se žalovaný zabýval otázkou,
která mu nepříslušela, spočívající v tom, zda advokát mohl zjistit podstatnou okolnost
spočívající ve smrti klientky, nezákonný postup žalovaného v rozporu s ust. §88 odst. 1
písm. b) stavebního zákona, skutečnost, že se žalovaný necítil být vázán správným právním
názorem svého právního předchůdce, rozpor zřízení restauračního zařízení s veřejným
zájmem a porušení stavebně technických norem.
Z obsahu žaloby a rovněž ze soudně přezkoumávaného rozhodnutí žalovaného,
je zřejmé, že převážná část důvodů kasační stížnosti tak, jak je formulovala stěžovatelka,
nemůže z pohledu výše citovaného ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. obstát. Výtky ohledně
nesprávného uvedení možného způsobu uplatnění námitek a připomínek v oznámení
o zahájení nového projednání ve věci odstranění stavebních úprav ze dne 22. 9. 2003,
nevyhovění požadavku zástupce Hasičské záchranné služby vzneseného při místním šetření
dne 7. 10. 2003 a nesplnění povinností žalovaného přezkoumat napadené rozhodnutí v celém
rozsahu a odstranit vady řízení stěžovatelka nevtělila do podané žaloby, takže se jimi Krajský
soud v Plzni nemohl zabývat. Předmětem přezkumu rozhodnutí krajského soudu Nejvyšším
správním soudem je na podkladě důvodů stěžovatelkou v kasační stížnosti vymezených,
podřaditelných pod některé z ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., posoudit, zda se soud správně,
v souladu se zákonem vyrovnal se všemi žalobními body. V této fázi řízení nelze zkoumat
postup žalovaného správního orgánu a jeho rozhodnutí z pohledu otázek, které krajský soud
neřešil proto, že nic takového žalobkyně v žalobě nepožadovala.
K námitce stěžovatelky týkající se skutečnosti, že prvostupňový správní orgán
v oznámení o zahájení nového projednání ve věci odstranění stavebních úprav ze dne
22. 9. 2003 nesprávně a mylně informoval původní účastnici řízení paní Z. V., která v
průběhu správního řízení zemřela o možnosti seznámit se s podklady pro rozhodnutí, čímž
podle stěžovatelky došlo ze strany prvostupňového správního orgánu k porušení ustanovení §
33 odst 2 správního řádu, kdy takto účastnici řízení nebyla poskytnuta možnost vyjádřit se
před vydáním rozhodnutí k podkladu správního orgánu i ke způsobu jeho zjištění, příp.
navrhnout jeho doplnění, Nejvyšší správní soud konstatuje, že otázkou způsobu vyrozumění o
ústním jednáním konaném dne 7. 10. 2003 se již žalovaný podrobně zabýval v odůvodnění
napadaného rozhodnutí. Také podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze
prvostupňovému správnímu orgánu k jeho postupu při vyrozumívání účastníků řízení
o uvedeném ústním jednání cokoli vytknout. Ve správním spise je obsažena plná moc
ke všem právním úkonům ze dne 1. 3. 2001 (tzv. generální plná moc) udělená účastnicí
tohoto řízení paní Z. V. Mgr. Liboru Janků k zastupování ve všech právních věcech. Na
základě této plné moci zastupoval Mgr. Libor Janků, advokát, paní Z. V. v řízení o
dodatečném povolení stavby podle §88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Podle ust. §25
odst. 3 správního řádu, má-li účastník řízení zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se
písemnost pouze tomuto zástupci. Tomu odpovídá i ustálená judikatura ve správním
soudnictví, kdy již Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 10. 3. 1997, č. j. 7 A
204/94 – 27, konstatoval, že jestliže správní orgán v rozporu s ustanovením §25 odst. 3
správního řádu doručí rozhodnutí účastníku řízení (který je podle založené plné moci řádně
zastoupen), a nikoliv jeho zástupci, nejde o řádné doručení rozhodnutí, a účinky oznámení
rozhodnutí ve smyslu §51 odst. 1 správního řádu a s tím spojené důsledky nenastanou.
Nejvyšší správní soud pak ve svém rozsudku ze dne 28. 4. 2004, č. j. 7 A 125/2001 – 39,
publikovaném pod č. 509/2005 Sb. NSS konstatoval, že opomenutí doručit rozhodnutí
advokátovi s plnou mocí je podstatnou vadou řízení. Prvostupňový správní orgán tedy
postupoval správně, když veškeré písemnosti v průběhu řízení včetně vyrozumění o ústním
jednání, zasílal uvedenému zástupci. Jak vyplývá z doručenky založené ve správním spise,
toto vyrozumění bylo zmíněnému zástupci řádně doručeno dne 26. 9. 2003 a skutečnost, že
bude konáno ústní jednání tak byla zástupci paní Z. V. známa.
Vzhledem k tomu, že se k ústnímu jednání konanému dne 7. 10. 2003 Z. V. ani její
zástupce nedostavili, obrátil se prvostupňový správní orgán přípisem ze dne 8. 10. 2003 na
Mgr. Libora Janků s dotazem, zda nadále zastupuje paní Z. V. v předmětné věci. Takovýto
postup prvostupňového správního orgánu považuje Nejvyšší správní soud za maximálně
vstřícný vůči účastníku řízení, neboť zákon takovou povinnost správnímu orgánu neukládá;
nutno zdůraznit v této souvislosti jeho rychlost a bezodkladnost. Z takovéhoto postupu
vyplývá snaha prvostupňového správního orgánu chránit a respektovat práva účastníka řízení.
Těžko lze po správním orgánu vyžadovat, aby v průběhu řízení průběžně ověřoval skutečnost,
zda jsou účastníci řízení stále naživu. Na zmíněný přípis reagoval zástupce paní Z. V.
sdělením, že je i nadále jejím právním zástupcem. Z výše uvedeného vyplývá, že
prvostupňový správní orgán vykonal vše potřebné pro to, aby práva účastníka řízení
stanovená v ust. §33 odst. 2 správního řádu (vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, ke
způsobu jejich zjištění, případně navrhnout jejich doplnění) byla zachována.
Skutečnost, že prvostupňový správní orgán považoval za účastnici řízení zemřelou
paní Z. V. zastoupenou Mgr. Liborem Janků a nikoli její právní nástupce, lze sice považovat
za určité pochybení prvostupňového správního orgánu, které však nemělo vliv na zákonnost
jeho rozhodnutí a to i s ohledem na skutečnost, že jak zemřelá paní Z. V., tak i její právní
nástupkyně (stěžovatelka a M. Š.) byly v řízení zastoupeny stejným zástupcem, a to Mgr.
Liborem Janků. Uvedený zástupce, který v řízení vystupoval již od roku 2001 byl nepochybně
s celou věcí a probíhajícím řízením velice dobře a detailně obeznámen, jelikož ve věci jako
zástupce kontinuálně vystupoval a mohl tak všechna práva účastnic řízení, které zastupoval
(stěžovatelku a M. Š. zastupoval na základě plné moci ke všem právním úkonům ze dne 25. 2.
2004) řádně hájit a uplatňovat jak v řízení před prvostupňovým správním orgánem, tak i v
odvolacím správním řízení a v řízení před krajským soudem. V této souvislosti Nejvyšší
správní soud konstatuje, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí a také ve svém
vyjádření ke kasační stížnosti správně poukázal na to, že se advokát Mgr. Libor Janků na
vzniku celé situace svým způsobem podílel, neboť přesto že jeho klientka zemřela, tak za ní i
nadále téměř dva roky vystupoval a přebíral korespondenci. Takovéto chování zástupce
zemřelé klientky však nelze přičítat k tíži prvostupňového správního orgánu. Prvostupňový
správní orgán se totiž o skutečnosti, že účastnice řízení paní Z. V. zemřela dozvěděl
z odvolání podaného jejími právními nástupkyněmi, které mu bylo doručeno dne 27. 2. 2004,
tedy až poté co vydal rozhodnutí o dodatečném povolení stavby ze dne 9. 2. 2004,
č. j. 598/03-výst., a nemohl tak k této skutečnosti v průběhu předcházejícího správního řízení
přihlédnout.
Na samotný závěr Nejvyšší správní soud konstatuje, že veškeré námitky vznesené
stěžovatelkou, tedy i námitky které by mohla stěžovatelka případně vznést v řízení
před prvostupňovým správním orgánem byly řádně přezkoumány jak žalovaným tak posléze
i krajským soudem a nebyly shledány důvodnými.
Uplatněné důvody kasační stížnosti tak nebyly zjištěny a Nejvyšší správní soud
proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. července 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu