ECLI:CZ:NSS:2017:4.AS.204.2017:23
sp. zn. 4 As 204/2017 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: L. K., proti žalované: Vězeňská
služba České republiky, Věznice Valdice, se sídlem nám. Míru 55, Valdice, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2017,
č. j. 31 A 37/2017 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobce u Krajského soudu v Hradci Králové brojí žalobou podle §82 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) proti nezákonnému zásahu,
který spatřuje v tom, že rozhodnutím ředitele žalované ze dne 14. 8. 2017 byla uložena povinnost
P. K., nar. X (dlužníku žalobce), uhradit neuhrazené náklady výkonu trestu odnětí svobody za
období 7-2017 v částce 1.500 Kč, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
Žalobce zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení
před krajským soudem.
[2] Krajský soud shora označeným usnesením výrokem I. žalobce zcela osvobodil od soudních
poplatků a výrokem II. zamítl jeho žádost na ustanovení zástupce. Krajský soud konstatoval,
že žalobce podal v poslední době více žalob ve věcech, které se od sebe skutkově ani právně příliš
neliší, přičemž krajský soud mu v některých případech již ustanovil zástupcem Mgr. Ladislava
Preclíka. Žaloba navíc obsahuje všechny zákonem předepsané formální náležitosti žaloby proti
nezákonnému zásahu správního orgánu, včetně podrobných žalobních bodů. Žalobce
srozumitelně vymezil předmět řízení, odkázal přitom na konkrétní ustanovení právních předpisů,
k jejichž porušení dle jeho názoru došlo. Z obsahu žaloby je dle názoru soudu zřejmé, že žalobce
je dostatečně kompetentní k hájení svých práv v tomto řízení. Za těchto okolností krajský soud
neshledal, že by ustanovení zástupce bylo nezbytně třeba k ochraně práv žalobce v této věci.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností.
Stěžovatel namítá, že zástupce, který mu byl ustanoven v jiných věcech, není povinen poskytovat
stěžovateli právní rady ve věci, kde ustanoven není. Předmětná žaloba obsahuje doslovně stejné
náležitosti jako ve věcech, kde mu zástupce ustanoven byl. Neustanovení zástupce v této věci
je proto upíráním práva na právní pomoc v řízení před soudem.
[4] Žalovaná ve svém vyjádření navrhuje kasační stížnost zamítnout.
II. Posouzení kasační stížnosti
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. Podle usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, v případech,
kdy kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jakým
je také usnesení o neustanovení zástupce, se neuplatní §105 odst. 2 s. ř. s. V posuzovaném
případě tedy stěžovatel nebyl povinen být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Podle §35 odst. 9 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Potřebnost ustanovení zástupce
vždy závisí na konkrétních okolnostech každého případu. Soud přihlédne zejména k osobním
poměrům účastníka, formální a obsahové úrovni žaloby, složitosti věci a důležitosti sporu
pro navrhovatele (srov. např. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 As 23/2013 - 9).
[8] Stěžovatel v posuzovaném případě splňoval první podmínku, tj. osvobození od soudních
poplatků. Krajský soud však shledal, že ustanovení zástupce není nezbytně třeba k ochraně práv
stěžovatele, jelikož zástupce byl ve skutkově i právně podobných případech stěžovateli
již ustanoven, a jeho žaloba obsahuje všechny zákonem předepsané formální náležitosti žaloby
proti nezákonnému zásahu správního orgánu, včetně podrobných žalobních bodů.
[9] Proti tomuto závěru stěžovatel brojí právě s odkazem na to, že mu v obdobných řízeních
o žalobě zástupce ustanoven byl a v posuzované věci nikoliv. V rozsudku ze dne 15. 12. 2006,
č. j. 8 As 60/2006 - 90, Nejvyšší správní soud konstatoval, že ustanoví-li soud účastníku řízení
advokáta a v jiném skutkově obdobném řízení a identické procesní situaci témuž účastníku
advokáta neustanoví, je třeba tento postup řádně a přesvědčivě odůvodnit. Ustanovení zástupce
v jednom řízení však zároveň automaticky nevede k ustanovení zástupce v každém dalším
obdobném řízení. Velké množství žalob s obdobným předmětem v krátkém časovém rozmezí
může být projevem kverulatorního jednání, které sleduje jiné cíle, než ochranu práv žalobce,
což nemusí být od počátku zřejmé.
[10] Krajský soud v posuzovaném případě svůj postup odůvodnil a Nejvyšší správní soud
se s jeho závěry ztotožňuje. Žaloba je v posuzovaném případě projednatelná bez nutnosti jejího
doplnění a stěžovatel se zjevně orientuje v právních předpisech. Účastník může znalosti potřebné
pro hájení svých práv nabýt i aktivní účastí v řízeních o jiných obdobných věcech (že se jedná
o obdobné věci, stěžovatel nezpochybňuje). Pokud stěžovatel požívá právní pomoc
ustanoveného zástupce v jiném skutkově a právně obdobném řízení, snižuje se za okolností
projednávaného případu její nezbytnost pro řízení v této věci. Stěžovatel může právní rady
poskytnuté ustanoveným zástupcem a jiné výsledky jeho spolupráce využít i v tomto řízení.
Stěžovatel je tedy dostatečně způsobilý k hájení svých práv v dotčeném řízení.
[11] Tento závěr platí i přesto, že skutečnost, že stěžovatel je ve výkonu trestu odnětí svobody,
by za jiných okolností svědčila pro to, že ustanovení advokáta pro hájení jeho práv potřebné
je. Soud přihlédl i tomu, že i z jiných podání stěžovatele obsažených v soudním spisu lze učinit
závěr, že se v problematice dobře orientuje a je schopen svá práva v soudním řízení aktivně
uplatňovat. K obdobnému závěru u stejného stěžovatele ostatně Nejvyšší správní soud dospěl
i v rozsudku ze dne 12. 10. 2016, č. j. 1 As 256/2016 - 13, na jehož odůvodnění lze i v této věci
odkázat.
[12] V posuzovaném případě tedy ustanovení zástupce nebylo nezbytně třeba k ochraně práv
stěžovatele a stěžovatel nebyl postupem krajského soudu zkrácen na svých právech.
III. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[13] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1 věty
druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[14] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšné žalované pak nevznikly v řízení náklady přesahující
rámec nákladů její běžné úřední činnosti. Náhrada nákladů řízení se jí proto nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2017
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu