ECLI:CZ:NSS:2007:4.AS.22.2006
sp. zn. 4 As 22/2006 - 97
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: J. P.,
zast. JUDr. Vladimírem Nedvědem, advokátem, se sídlem Kladno, Štítného 1344, proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Praha 5, Zborovská 11,
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2005,
č. j. 11 Ca 172/2005 – 22,
takto:
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2005, č. j. 11 Ca 172/2005 – 22,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Zástupci žalobce JUDr. Vladimíru Nedvědovi, advokátovi, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 1279,50 Kč, která mu bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 11. 2005, č. j. 11 Ca 172/2005 – 22,
zastavil řízení o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2005,
č. j. ÚSŘ/2334/05/Ko, kterým žalovaný zamítl odvolání syna žalobce J. P., ml. a potvrdil
rozhodnutí Magistrátu města Kladna ze dne 31. 3. 2005, č. j. Výst. 621/2004/Če/330. Tímto
rozhodnutím Magistrát města Kladna zamítl změnu stavby rodinného domu, elektropřípojky
v B.u. v K. – D. před jejím dokončením, na pozemku st. p. 839 v katastrálním území D. u K.
Městský soud v Praze v odůvodnění uvedl, že soudní poplatek, splatný podáním žaloby, nebyl
žalobcem zaplacen ani ve lhůtě stanovené soudem, proto soud řízení zastavil. Za této situace
neposuzoval, zda byl žalobce napadeným rozhodnutím přímo dotčen na svých právech, resp.
zda byla žaloba podána osobou k tomu oprávněnou.
Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost ze dne 14. 11. 2005,
ve které především poukázal na skutečnost, že mu bylo doručeno usnesení, které je zmatečné,
neboť skutkově neodpovídá posuzovanému případu. Městský soud v Praze totiž žalobci
nedopatřením doručil vyhotovení citovaného usnesení, které neodpovídalo originálu
založenému v soudním spisu. Výrok tohoto usnesení zněl: „Návrh se odmítá“, a odůvodnění
skutkově neodpovídalo posuzované věci.
Přípisem ze dne 12. 1. 2006, č. j. 11 Ca 172/2005 – 32, Městský soud v Praze žalobci
vysvětlil zmíněné pochybení a společně s tímto přípisem žalobci doručil správné vyhotovení
napadeného usnesení ze dne 2. 11. 2005, č. j. 11 Ca 172/2005 – 22. Zároveň žalobce poučil
o tom, že lhůta k podání kasační stížnosti počíná běžet až doručením tohoto usnesení
o zastavení řízení.
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) poté dne 23. 1. 2006 podal kasační stížnost
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2005, č. j. 11 Ca 172/2005 – 22,
které mu bylo doručeno dne 17. 1. 2006 společně se zmíněným přípisem. V této kasační
stížnosti poukázal na svá předchozí podání a trval na projednání kasační stížnosti ze dne
14. 11. 2005. Stěžovatel se odvolával na přípis Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 1. 2006,
č. j. Na 348/2005 – 7. Stěžovatel navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno.
Dne 7. 3. 2006 byl spis Městského soudu v Praze předložen Nejvyššímu správnímu
soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 24. 4. 2006,
č. j. 4 As 22/2006 – 47, vrátil věc Městskému soudu v Praze, aby tento vyzval stěžovatele
k předložení plné moci udělené advokátovi pro řízení o kasační stížnosti a k doplnění kasační
stížnosti.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 5. 2006, č. j. 11 Ca 172/2005 – 49, vyzval
stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil svá podání
o uvedení rozsahu a důvodů napadení usnesení o zastavení řízení, a aby předložil plnou moc
udělenou advokátu pro řízení o kasační stížnosti.
V podání ze dne 22. 5. 2006 stěžovatel konstatoval, že napadené usnesení je naprosto
zmatečné a v jeho odůvodnění jsou uváděny naprosté nesmysly. Namítal, že Městský soud
v Praze v rozporu se zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů, nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel dále požádal
o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti.
Dne 18. 7. 2006 byl spis Městského soudu v Praze opětovně předložen Nejvyššímu
správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přípisem ze dne
20. 7. 2006, č. j. 4 As 22/2006 – 55, vrátil věc Městskému soudu v Praze, aby tento rozhodl
o návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 8. 2006, č. j. 11 Ca 172/2005 – 57,
osvobodil stěžovatele od soudního poplatku za kasační stížnost a ustanovil mu zástupcem
pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Vladimíra Nedvěda, advokáta.
Dne 20. 12. 2006 byl spis Městského soudu v Praze znovu předložen Nejvyššímu
správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení o zastavení řízení v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a shledal přitom vady, k nimž musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
Ačkoliv stěžovatel ve svých podáních výslovně nečiní odkaz na příslušné ustanovení
soudního řádu správního, jehož se dovolává, lze z obsahu podání stěžovatele usoudit,
že kasační stížnost podal z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení
lze kasační stížnost podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí
návrhu nebo o zastavení řízení.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel v žalobě ze dne
13. 6. 2005 požádal o osvobození od soudních poplatků. Městský soud v Praze usnesením
ze dne 20. 7. 2005, č. j. 11 Ca 172/2005 – 14, stěžovateli osvobození od soudních poplatků
nepřiznal. V poučení soud s odkazem na §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. uvedl, že proti tomuto
usnesení není kasační stížnost přípustná. Stěžovatel ve lhůtě pro podání kasační stížnosti
napadl toto usnesení podáním ze dne 29. 7. 2005, označeným jako stížnost k předsedovi
Městského soudu v Praze. V tomto podání stěžovatel poukázal na nesprávné poučení
o nepřípustnosti kasační stížnosti a zdůraznil, že ve věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 9 Ca 27/2004 byl za naprosto stejných podmínek od soudních poplatků
osvobozen. Městský soud v Praze předložil stížnost předsedovi soudu a řízení o žalobě
usnesením ze dne 2. 11. 2005 zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.
Nejvyšší správní soud se neztotožnil s názorem Městského soudu v Praze,
že proti usnesení, kterým krajský soud nepřiznává žalobci osvobození od soudních poplatků,
není kasační stížnost přípustná. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu naopak
jednoznačně vyplývá, že usnesení o neosvobození od soudních poplatků není ani rozhodnutím
dočasné povahy, ani se jím neupravuje vedení řízení, a proto není pochyb o přípustnosti
jeho přezkumu v kasačním řízení. Nejvyšší správní soud k tomu odkazuje
např. na svůj rozsudek ze dne 30. 3. 2004, č. j. 1 Afs 5/2003 – 54, publikovaný ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 311/2004, www.nssoud.cz, jehož předmětem
byl právě přezkum usnesení o zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků.
Je tedy zřejmé, že zmíněné usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2005,
č. j. 11 Ca 172/2005 – 14, obsahuje nesprávné poučení o nepřípustnosti kasační stížnosti.
Za této situace Nejvyšší správní soud považuje citované podání stěžovatele ze dne
29. 7. 2005, označené jako stížnost k předsedovi Městského soudu v Praze, za kasační stížnost
proti usnesení, kterým stěžovatel nebyl osvobozen od soudních poplatků. Tento závěr učinil
Nejvyšší správní soud na základě posouzení obsahu uvedeného podání, ve kterém stěžovatel
zdůrazňuje nesprávnost závěru o nepřípustnosti kasační stížnosti, brojí proti předmětnému
usnesení a navrhuje jeho zrušení.
Soudní řád správní neopravňuje předsedu krajského soudu (Městského soudu v Praze)
rušit rozhodnutí vydaná tímto soudem. Jediným možným prostředkem, jak se účastník řízení
(stěžovatel) může domoci zrušení rozhodnutí krajského soudu (Městského soudu v Praze)
ve správním soudnictví, proto zůstává podání kasační stížnosti, jejíž důvodnost smí posuzovat
pouze Nejvyšší správní soud.
Domáhal-li se stěžovatel podáním ze dne 29. 7. 2005 zrušení usnesení, kterým nebyl
osvobozen od soudních poplatků, Nejvyšší správní soud je toho názoru, že takové podání
musí být podle svého obsahu vyloženo jako kasační stížnost proti zpochybňovanému
rozhodnutí.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že se stěžovatel
před vydáním napadeného usnesení o zastavení řízení bránil proti usnesení o nepřiznání
osvobození od soudních poplatků, a to podáním kasační stížnosti, kterou však Městský soud
v Praze před zastavením řízení nepředložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu nepředloží-li krajský soud
k rozhodnutí kasační stížnost proti usnesení, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení
advokáta, a nařídí a provede jednání, je řízení zatíženo vadou, která může mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s]. Takový postup popírá právo
na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) [srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 14. 4. 2005, č. j. 4 Azs 72/2004 – 80, publikovaný ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 607/2005, www.nssoud.cz].
V projednávané věci nastala analogická situace, jakou popisuje citovaný judikát.
Skutečnost, že Městský soud v Praze nepředložil kasační stížnost proti svému usnesení
o neosvobození od soudních poplatků k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu, představuje
v právním státě nepřípustný zásah do práva stěžovatele na přístup k soudu, upraveného
v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovateli bez pochyby náleží právo, aby Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost
jeho kasační stížnosti proti usnesení, kterým mu Městský soud v Praze nepřiznal osvobození
od soudních poplatků, a to dříve, než Městský soud v Praze řízení z důvodu nezaplacení
soudního poplatku zastaví. Pokud by Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí o neosvobození
stěžovatele od soudních poplatků a zavázal Městský soud v Praze k tomu, aby stěžovatele
osvobodil, nebylo by již možné řízení z tohoto důvodu zastavit. Rozhodnutí o kasační
stížnosti, která nebyla Nejvyššímu správnímu soudu předložena, má tedy nepopiratelný vliv
na další postup a rozhodování Městského soudu v Praze.
Nejvyšší správní soud tak shledal, že řízení u Městského soudu v Praze bylo stiženo
zásadní vadou, neboť soud porušil právo stěžovatele na přístup k soudu, když stěžovateli
odňal možnost dosáhnout zrušení usnesení, kterým stěžovatel nebyl osvobozen od soudních
poplatků, a řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil.
Popsaná vada činí napadené usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo
zastaveno řízení o žalobě stěžovatele, nezákonným ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
K této vadě řízení musel Nejvyšší správní soud přihlédnout z úřední povinnosti,
proto se pro nadbytečnost nezabýval jednotlivými kasačními námitkami.
Nejvyššímu správnímu soudu tedy nezbylo, než usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 2. 11. 2005, č. j. 11 Ca 172/2005 – 22, pro jeho nezákonnost zrušit a věc vrátit
Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným
Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze
nyní bude, aby v souladu s ustanovením §108 s. ř. s. Nejvyššímu správnímu soudu předložil
k rozhodnutí kasační stížnost stěžovatele ze dne 29. 7. 2005, a to po odstranění
jejích případných vad.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s.
Městský soud v Praze.
Odměna zástupci stěžovatele JUDr. Vladimíru Nedvědovi, advokátovi,
který byl stěžovateli ustanoven usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2006,
č. j. 11 Ca 172/2005 – 57, byla stanovena za jeden úkon právní služby ve výši 1000 Kč
podle §9 odst. 3 písm. f) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění
účinném do 31. 8. 2006 (převzetí a příprava zastoupení podle §11 odst. 1 písm. b)
této vyhlášky) a režijní paušál podle §13 odst. 3 téže vyhlášky ve výši 75 Kč za každý úkon.
Nejvyšší správní soud nepřiznal zástupci stěžovatele odměnu za jeho podání ze dne
26. 10. 2006, neboť zástupce stěžovatele byv soudem vyzván k doplnění kasační stížnosti
předložil doplnění žaloby, čímž nenaplnil účel svého ustanovení, kterým je reálné poskytnutí
účelné právní pomoci stěžovateli v řízení o jeho kasační stížnosti. Zástupce stěžovatele
doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto se podle §35 odst. 8 s. ř. s. zvyšuje
jeho odměna o částku odpovídající této dani, která činí 19 % z částky 1075 Kč, tj. 204,50 Kč.
Zástupci stěžovatele bude vyplacena částka ve výši 1279,50 Kč, a to z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. února 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu