ECLI:CZ:NSS:2017:4.AS.241.2016:26
sp. zn. 4 As 241/2016 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petra Šuránka v právní věci žalobce: Ing. J. H., proti žalovanému:
Finanční úřad pro Ústecký kraj, se sídlem Velká Hradební 61, Ústí nad Labem, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 11. 2016,
č. j. 15 Af 63/2016 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 23. 11. 2016, č. j. 15 Af 63/2016 - 28,
výrokem I. nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, výrokem II. zamítl jeho žádost
o ustanovení zástupce a výrokem III. a IV. jej vyzval, aby do 5 dnů od doručení tohoto usnesení,
popřípadě do 5 dnů od doručení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti
tomuto usnesení, zaplatil soudní poplatek za žalobu ve výši 3.000 Kč a soudní poplatek za návrh
na přiznání odkladného účinku ve výši 1.000 Kč. V odůvodnění usnesení krajský soud shrnul,
že již usneseními ze dne 24. 6. 2016, č. j. 15 Af 63/2016 - 7, a č. j. 15 Af 63/2016 - 8, žalobce
vyzval, aby ve lhůtě do 5 dnů od doručení uvedeného usnesení zaplatil soudní poplatek za žalobu
a za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, načež žalobce požádal o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Na výzvu soudu však neposkytl přehled o svých
osobních, majetkových a výdělkových poměrech a neunesl tak důkazní břemeno. Krajský soud
proto dovodil, že nemůže vyhovět žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků
ani návrhu na ustanovení zástupce.
Ve včasné kasační stížnosti žalobce (dále jen „stěžovatel“) namítl, že mu krajský soud
řádně nedoručil napadené usnesení, zkreslil rozhodný skutkový i právní stav, rozhodl na základě
domněnek a upřel mu právo vyjádřit se k věci. Stěžovatel konstatoval, že řádně podal včasnou
a důvodnou žalobu a dostatečně doložil žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh
na ustanovení zástupce. Proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené
usnesení krajského soudu. Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
a osvobození od soudního poplatku a navrhl, aby mu Nejvyšší správní soud ustanovil pro řízení
o kasační stížnosti zástupce.
Usnesením ze dne 13. 12. 2016, č. j. 4 As 241/2016 - 12, Nejvyšší správní soud zamítl
návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti a vysvětlil, že o žádosti
o osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost nerozhodoval, protože jej stěžovatel není
povinen v posuzované věci zaplatit.
V dopise ze dne 15. 12. 2016 stěžovatel poukázal na usnesení ze dne 13. 12. 2016,
č. j. 15 Af 63/2016 - 32, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem zastavil řízení o žalobě
pro nezaplacení soudního poplatku za podání žaloby. Stěžovatel přitom znovu požádal
o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků (se zpětnou účinností) a sdělil,
že mu v řádném jednání dlouhodobě brání závažná překážka, která jej ohrožuje na životě.
V závěru svého dopisu uvedl, že nesouhlasí, aby soud rozhodl ve věci samé bez jednání, namítl
podjatost všech soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, přičemž navrhl delegaci věci jinému
soudu téhož stupně, a uvedl, že výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí
by pro něj znamenaly nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne
nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem, neboť
krajský soud rozhodl v příkrém rozporu se skutkovým i právním stavem věci i se svými vlastními
závěry.
Nejvyšší správní soud nerozhodoval o další žádosti stěžovatele o osvobození od soudního
poplatku a ustanovení zástupce. Soud již stěžovateli vysvětlil v usnesení ze dne 13. 12. 2016,
č. j. 4 As 241/2016 - 12, že v posuzované věci není povinen platit soudní poplatek za kasační
stížnost. V novém návrhu na ustanovení zástupce stěžovatel toliko obecně konstatoval,
že mu v řádném jednání brání závažná překážka, aniž by jakkoliv vysvětlil, o jakou překážku
se jedná. Stěžovatel tedy v návrhu na ustanovení zástupce neuvedl žádné nové skutečnosti,
o kterých by bylo třeba rozhodnout. Nejvyšší správní soud rovněž nerozhodoval o návrhu
stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to z toho důvodu, že přiznáním
odkladného účinku se podle §73 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“) pozastavují účinky napadeného rozhodnutí pouze
do skončení řízení před soudem. Rozhodování o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného
účinku by tedy nemělo žádný smysl za situace, kdy se řízení o kasační stížnosti tímto rozsudkem
končí a rozsudek je vydán neprodleně po nezbytném poučení a uplynutí lhůty k podání námitky
podjatosti vůči soudcům Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud se nezabýval
ani námitkou podjatosti vůči soudcům Krajského soudu v Ústí nad Labem podle §8 odst. 5
s. ř. s., neboť stejnou námitku již posoudil v usnesení ze dne 31. 8. 2016, č. j. Nao 185/2016 - 18,
přičemž vyslovil, že soudci krajského soudu, kterým byla věc přidělena, nejsou vyloučeni z jejího
projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud nepřisvědčil námitce, že krajský soud stěžovateli řádně nedoručil
napadené usnesení, neboť poštovní doručovatel, v rozporu s §50 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, na zásilce neuvedl datum vhození zásilky
do poštovní schránky. Z doručenky založené ve spisové dokumentaci Nejvyšší správní soud
zjistil, že poštovní doručovatel vložil zásilku obsahující napadené usnesení podle §50 odst. 1
občanského soudního řádu do stěžovatelovy schránky dne 25. 11. 2016 v 8 hodin 25 minut
a že mu ji tedy doručil. Podle Nejvyššího správního soudu přitom na zákonnost napadeného
usnesení nemá vliv, zda doručovatel vyznačil tento časový údaj i na zásilce, kterou vložil
do schránky. Tato otázka by mohla být relevantní nanejvýše pro posouzení otázky, zda stěžovatel
včas splnil povinnosti, které mu napadeným usnesením uložil krajský soud, což ovšem není
předmětem řízení v nyní posuzované věci.
K námitce, že krajský soud rozhodl na základě zkresleného skutkového a právního stavu,
respektive na základě domněnek, ke kterým se stěžovatel nemohl vyjádřit a které jsou v rozporu
s předloženými podklady, Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že stěžovateli již několikrát vysvětlil,
například v rozsudku ze dne 9. 10. 2014, č. j. 4 Afs 177/2014 - 24, že český právní řád soudům
neukládá, aby s účastníky řízení konzultovaly své úvahy. Stěžovatel měl možnost přednést veškerá
svá tvrzení a nahlížet do spisu. Skutečnosti a úvahy uvedené v odůvodnění napadeného usnesení
jsou koherentní a podložené spisovým materiálem.
Nejvyšší správní soud opakovaně konstatuje, že podle §36 odst. 3 s. ř. s. „ [ú]častník,
který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti
osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru,
že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme,
popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané
osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační
stížnosti.“ Základní podmínku pro osvobození od soudních poplatků tedy tvoří povinnost žadatele
doložit, že nemá dostatečné prostředky. Tuto podmínku však stěžovatel v průběhu celého řízení
před Krajským soudem v Ústí nad Labem nesplnil, neboť nepředložil žádné doklady, které
by osvědčovaly jeho špatnou finanční situaci. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního
soudu „[p]ovinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá
osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové
a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje“ (srov. usnesení tohoto soudu ze dne
25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud
uzavírá, že stěžovatel věrohodně a úplně neprokázal svou majetkovou a výdělkovou situaci.
Stěžovatel nedoložil, že nemá dostatečné prostředky, proto krajský soud rozhodl správně, pokud
mu osvobození od soudních poplatků nepřiznal a vyzval jej k jejich zaplacení.
Podle §35 odst. 8 věta první s. ř. s. „[n]avrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené
v odstavci 2 platí v takovém případě stát.“ Prvotní podmínkou pro ustanovení zástupce soudem je tedy
existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Jak již bylo uvedeno výše,
stěžovatel znemožnil objektivní posouzení svých aktuálních poměrů a nedoložil, že nemá
dostatečné prostředky. Existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků tak nebyla
prokázána, tudíž nebyla splněna ani podmínka pro ustanovení zástupce soudem. Krajský soud
proto rozhodl správně, pokud návrhu žalobce na ustanovení zástupce nevyhověl.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 věty
první s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona. Stěžovatel nebyl v řízení úspěšný a žalovanému
v něm žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Proto Nejvyšší správní soud
vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2017
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu