ECLI:CZ:NSS:2018:4.AS.242.2017:33
sp. zn. 4 As 242/2017 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila
a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: J. H., zast. Mgr.
Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2016, č. j. KUKHK-29367/DS/2016/GL, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2017,
č. j. 30 A 147/2016 – 76,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se v rac í zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč,
který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení k rukám zástupce Mgr. Jaroslava Topola, advokáta, se sídlem
Na Zlatnici 301/2, Praha 4.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 10. 10. 2017, č. j. 30 A 147/2016 – 76,
zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2016, č. j. KUKHK-
29367/DS/20146/GL, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského
úřadu Dvůr Králové nad Labem ze dne 3. 6. 2016, č. j. ODP/50671-2016/dum 9128-2015/dum,
kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu podle §125f odst. 1 zákona č.
361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o
silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a byla mu uložena pokuta ve výši 1.500 Kč.
[2] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) dne 27. 11. 2017 blanketní
kasační stížnost, v níž pouze uvedl, že se domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku krajského
soudu a kasační stížnost doplní na výzvu soudu ve lhůtě jím stanovené.
[3] Nejvyšší správní soud stěžovatele usnesením ze dne 28. 11. 2017, č. j. 4 As 242/2017 – 26,
vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost
tak, že uvede, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů napadá rozsudek krajského
soudu a poučil stěžovatele, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna, Nejvyšší
správní soud ji odmítne podle ustanovení §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Toto usnesení Nejvyššího správního
soudu bylo dle údajů na doručence doručeno zástupci stěžovatele do jeho datové schránky dne
30. 11. 2017. Lhůta k doplnění kasační stížnosti v délce jednoho měsíce tak počala běžet dne
1. 12. 2017 a uplynula v úterý dne 2. 1. 2018. Dne 30. 12. 2017, na který připadl konec lhůty, totiž
byla sobota, dne 31. 12. 2017 byla neděle a v pondělí dne 1. 1. 2018 byl státní svátek. Posledním
dnem lhůty tak byl následující pracovní den (§40 odst. 3 s. ř. s.). Zástupce stěžovatele však
na výzvu k doplnění kasační stížnosti žádným způsobem nereagoval. Kasační stížnost tudíž stále
nesplňuje náležitosti předepsané v §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §103 odst. 1 s. ř. s.
[4] Podle §106 odst. 1 s. ř. s. „[k]romě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj
o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí obdobně“. Podle odst. 3 téhož ustanovení
„[n]emá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě
jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě
může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu
může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc“.
[5] Podle §37 odst. 5 s. ř. s. „[p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění
vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní
důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen“.
[6] Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud stěžovatel v kasační
stížnosti neuvede, z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje
(§106 odst. 1 s. ř. s.), a tyto vady k výzvě soudu nebyly odstraněny, nelze v řízení pokračovat
a soud kasační stížnost odmítne (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 - 40, č. 6/2003 Sb. NSS). Stejně tak je tomu
i v nyní posuzované věci. Stěžovatel neuvedl nic konkrétního proti postupu či rozsudku
krajského soudu, neuvádí, jakých pochybení se soud dopustil (ať již ve smyslu vad řízení,
či v právním závěru), navrhuje pouze zrušení tohoto rozsudku a přes výzvu soudu kasační
stížnost v zákonné lhůtě nedoplnil. Takto formulovanou kasační stížnost považuje zdejší soud
za nedostačující ve smyslu §106 odst. 1 s. ř. s.
[7] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že ačkoliv stěžovatele řádně vyzval k odstranění
vytýkaných vad kasační stížnosti a současně ho poučil o následcích nerespektování této výzvy,
vytýkané vady stěžovatel ve stanovené lhůtě neodstranil. Vzhledem k tomu, že potřebné důvody
stěžovatel nedoplnil, nebyly splněny podmínky ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. pro projednání
kasační stížnosti. Za této procesní situace Nejvyšší správní soud kasační stížnost
podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona odmítl, neboť
nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 věta pr vní s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti, jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.
[9] Podle §10 odst. 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), „[b]yl-li návrh na zahájení řízení
před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek“. Podle odst. 5 téhož
ustanovení „[v] řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, postupuje soud obdobně podle odstavců 3 a 4,
dokud nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé“.
[10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou naplněny zákonné
podmínky pro vrácení zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč.
Zástupce stěžovatele uhradil soudní poplatek převodem z účtu ke dni 27. 11. 2017. Vzhledem
k tomu, že kasační stížnost byla odmítnuta, aniž by bylo vydáno rozhodnutí o věci samé, byly
naplněny podmínky pro vrácení soudního poplatku zaplaceného stěžovatelem, jak jsou vymezeny
v §10 odst. 3 věta třetí ve spojení s odst. 5 zákona o soudních poplatcích.
[11] Na základě výše uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že se stěžovateli
vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Tento mu bude v souladu
s §10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu
do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jaroslava Topola, advokáta, se sídlem
Na Zlatnici 301/2, Praha 4.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu