ECLI:CZ:NSS:2009:4.AS.28.2009:187
sp. zn. 4 As 28/2009 - 187
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: Honební
společenstvo Stříbro, se sídlem Dukelská ulice - Farma, Stříbro, zast. Mgr. Martinem Vovsíkem,
advokátem, se sídlem Malá 6, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem
Těšnov 17, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Pozemkový fond ČR, se sídlem
Husinecká 1024/11a, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 8. 6. 2009, č. j. 8 Ca 416/2008 - 169,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský úřad Stříbro rozhodnutím ze dne 18. 7. 2003, č. j. 592/03-206/A5-ŽP,
na základě návrhu žalobce uznal podle §29 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „zákon
o myslivosti“), společenstevní honitbu Svojšín - pole. Toto rozhodnutí následně potvrdil Krajský
úřad Plzeňského kraje rozhodnutím o odvolání ze dne 23. 9. 2003, č. j. ŽP/7196/03.
Ministerstvo zemědělství však v mimo odvolacím řízení podle §65 správního řádu z roku 1967
svým rozhodnutím ze dne 10. 6. 2004, č. j. 42705/03-7040/16230 změnilo rozhodnutí krajského
úřadu tak, že se rozhodnutí Městského úřadu Stříbro ze dne 18. 7. 2003, č. j. 592/03-206/A5-ŽP,
zrušuje a věc se vrací prvoinstančnímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí Ministerstva zemědělství podal žalobce rozklad,
který však ministr zemědělství rozhodnutím ze dne 11. 11. 2004, č. j. 31762/04-11000 zamítl
a zrušující rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí o rozkladu ministr zemědělství uvedl,
že krajský úřad rozhodnutí Městského úřadu Stříbro nepřezkoumal v celém rozsahu, nezabýval
se jeho závažnějšími nedostatky a uznání honitby nebylo v souladu s příslušnými ustanoveními
zákona o myslivosti.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 12. 2005, č. j. 8 Ca 20/2005 - 35, žalobu
proti uvedenému rozhodnutí ministra zemědělství odmítl. V jeho odůvodnění uvedl,
že rozhodnutí ministra zemědělství nic nezměnilo na veřejných subjektivních právech účastníků
a podmínka zkrácení na jejich právech úkonem správního orgánu tak nebyla splněna.
Podle závěru Městského soudu v Praze se tedy jedná o procesní rozhodnutí, a nikoliv o úkon
ve smyslu ustanovení §65 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 4. 2007, č. j. 3 As 25/2006 - 107, kasační
stížnost proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze jako nedůvodnou zamítl.
V odůvodnění tohoto rozsudku Nejvyšší správní soud odkázal na své předchozí rozhodnutí
ze dne 22. 10. 2003, č. j. 5 A 140/2002 - 34, od něhož neshledal důvod se odchýlit.
Podle tohoto judikátu rozhodnutí, jímž bylo v rámci řízení o přezkoumání rozhodnutí
mimo odvolací řízení podle §65 správního řádu z roku 1967 zrušeno rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, není úkonem správního orgánu,
kterým se mění, ruší či závazně určují práva nebo povinnosti žalobce ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s.
Městský soud v Praze tedy podle závěru Nejvyššího správního soudu nepochybil, když v daném
případě věc meritorně neprojednal.
Uvedené rozhodnutí o kasační stížnosti však k ústavní stížnosti stěžovatele zrušil Ústavní
soud nálezem ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1882/07. V něm soudní orgán ochrany
ústavnosti poukázal na rozsudek ze dne 21. 12. 2006, č. j. 6 As 49/2004 - 77, ve kterém jiný senát
Nejvyššího správního soudu vyslovil právní názor odlišný od toho, který byl vysloven
v nyní projednávané věci. Za této situace bylo zákonnou povinností Nejvyššího správního soudu
postoupit předmětnou věc jeho rozšířenému senátu. Takto však postupováno nebylo, v důsledku
čehož došlo podle závěru Ústavního soudu k porušení základního práva stěžovatele
na zákonného soudce, které je zakotveno v ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod.
Při opětovném rozhodování o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud poukázal na to,
že k aplikaci ustanovení §65 odst. 2 správního řádu z roku 1967 ve vztahu k ustanovení §65
odst. 1 s. ř. s. se již v mezidobí autoritativně vyslovil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu
ve svém rozsudku ze dne 28. 8. 2007, č. j. 4 As 31/2006 – 73, v němž dospěl k závěru,
že rozhodnutí správních orgánů, vydaná podle §65 odst. 2 správního řádu z roku 1967,
jimiž byla mimo odvolací řízení zrušena nebo změněna pravomocná rozhodnutí ve správním
řízení, jsou rozhodnutími ve smyslu §65 s. ř. s. a podléhají soudnímu přezkumu,
neboť tato rozhodnutí zasahují do existujících hmotných práv fyzických nebo právnických osob,
nabytých v původním pravomocně skončeném správním řízení. Tímto rozsudkem tedy rozšířený
senát sjednotil odlišné názory na právní otázku, která je v dané věci posuzována,
a proto je zapotřebí z něho vycházet. Na základě něho tedy Nejvyšší správní soud v novém
rozhodnutí o kasační stížnosti učinil závěr, že rozhodnutí ministra zemědělství ze dne
11. 11. 2004, č. j. 31762/04-11000, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí vydané v mimo odvolacím
řízení o zrušení pravomocného rozhodnutí o uznání honitby, podléhá soudnímu přezkumu,
a proto odmítnutím žaloby došlo k nesprávnému postupu. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní
soud rozsudkem ze dne 23. 10. 2008, č. j. 3 As 25/2006 - 134, napadené usnesení Městského
soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V něm Městský soud v Praze vydal dne 23. 2. 2009 pod č. j. 8 Ca 416/2008 – 143,
rozsudek, kterým žalobu proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 11. 11. 2004,
č. j. 31762/04-11000, zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost.
Na výzvu soudu na zaplacení soudního poplatku žalobce podal žádost o osvobození
od této poplatkové povinnosti, kterou odůvodnil tím, že mu v rámci tohoto řízení
již bylo přiznáno osvobození od soudního poplatku a toto rozhodnutí by tak mělo být stále
v platnosti. K další výzvě soudu pak žalobce předložil vyplněné potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech, ve kterém uvedl, že má dluh ve výši 148 500 Kč za nájem
honebních pozemků a ze zákona nemůže vyvíjet podnikatelskou činnost. Dále dodal přiznání
k dani z příjmů právnických osob za rok 2007, ve kterém uplatil výdaje v celkové výši 149 179 Kč
a příjmy v celkové výši 147 723 Kč. Z jím předložené nepotvrzené rozvahy ke konci roku 2007
dále vyplývají aktiva ve výši 143 397,75 Kč a pasiva ve výši 144 853,48 Kč. V nepotvrzeném
účetním hospodářském výsledku ke konci roku 2007, který žalobce rovněž předložil, se uvádějí
náklady v celkové výši 149 179 Kč a výnosy v celkové výši 147 723,27 Kč. Konečně žalobce
předložil výpis z bankovního účtu, na kterém byl ke dni 31. 3. 2009 evidován zůstatek ve výši
143 337 Kč.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 6. 2009, č. j. 8 Ca 416/2008 - 169, žádost
žalobce o osvobození od soudních poplatků zamítl. V odůvodnění tohoto usnesení uvedl,
že zjišťoval finanční situaci žalobce v době rozhodování soudu a tu srovnal s výší soudního
poplatku, přičemž vycházel z neúplných údajů, které žadatel poskytl. Na jejich základě
pak byl učiněn závěr, že žalobce neprokázal své tvrzení o nedostatečnosti prostředků,
a tudíž nemůže být osvobozen od soudních poplatků. Současný stav bankovního účtu
totiž žalobci umožňuje soudní poplatek ve výši 3000 Kč zaplatit.
Také proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2009, č. j. 8 Ca 416/2008 - 169,
podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonem stanovené lhůtě kasační stížnost. V ní namítl,
že mu osvobození od soudních poplatků bylo v rámci tohoto řízení již v minulosti přiznáno,
takže soud jej neměl svým postupem nutit k podání nové žádosti. Rovněž tak nebyly splněny
předpoklady pro vydání nového rozhodnutí, neboť osvobození od soudních poplatků
nebylo odňato. Navíc jeho majetková situace je stále stejná, takže i nadále mělo rozhodnutí
o přiznání osvobození od soudních poplatků platit. Konečně pak není zřejmé,
v čem měly být jím předložené podklady neúplné a proč nebyl vyzván k jejich doplnění,
takže rozhodnutí soudu se jeví jako zcela nepředvídatelné a jeho vydáním byl poškozen
na svých procesních právech.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v souladu
s ustanoveními §109 odst. 2 a 3 soudního řádu správního, podle nichž byl vázán rozsahem
a důvody, jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené
v ustanovení §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Vlastním úvodem je zapotřebí poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, který je dostupný na www.nssoud.cz, podle něhož „ v řízení
o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození od soudního
poplatků není třeba trvat na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení
advokátem.“ Tento judikát je odůvodněn tím, že „za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu
je rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků, by trvání jak na podmínce
uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další
řetězení téhož problému, a vedlo by k popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního
smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, zda účastník měl být od soudních
poplatků osvobozen či nikoliv.“ S uvedeným závěrem se Nejvyšší správní soud ztotožňuje
i v projednávané věci, v níž také nebyl soudní poplatek za kasační stížnost uhrazen.
Tato skutečnost tedy nebrání projednání kasační stížnosti proti napadenému usnesení soudu
prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, takže Nejvyšší správní soud
se jí mohl meritorně zabývat.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že mu v rámci tohoto řízení již bylo osvobození
od soudních poplatků v minulosti přiznáno, to dosud nebylo odňato, takže pro vydání
napadeného usnesení nebyly splněny zákonné předpoklady. Toto stěžovatelovo tvrzení je možné
podřadit pod ustanovení §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat
z důvodu tvrzené zmatečnosti řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení.
Z obsahu soudního spisu však vyplývá, že stěžovatel v řízení o žalobě proti rozhodnutí
ministra zemědělství ze dne 11. 11. 2004, č. j. 31762/04-11000 soudní poplatek ve výši 2 000 Kč
uhradil kolkovými známkami. To je zřejmé z jeho podání doručeného soudu prvního stupně dne
22. 2. 2005 a založeného na č. l. 18 a 19 soudního spisu. V řízení o kasační stížnosti
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2005, č. j. 8 Ca 20/2005 - 35,
sice stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků, avšak tato žádost byla usnesením
téhož soudu ze dne 16. 2. 2006, č. j. 8 Ca 20/2005 - 56 zamítnuta s tím, že kasační stížnost
nemůže být zjevně úspěšná, neboť napadené rozhodnutí žalovaného je úkonem,
který je vyloučen ze soudního přezkumu. Toto usnesení o nepřiznání osvobození od soudního
poplatku sice Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 6. 2006, č. j. 3 As 26/2006 - 69, zrušil
s tím, že správnost závěru o nepřípustnosti soudního přezkumu rozhodnutí žalovaného musí
být podrobena kasačnímu přezkumu a soudu prvního stupně nepřísluší rozhodnutí nadřízeného
soudu předjímat. Nicméně Městský soud v Praze zamítl žádost o osvobození od soudních
poplatků kvůli nepředložení požadovaných podkladů i dalším usnesením ze dne 11. 9. 2006,
č. j. 8 Ca 20/2005 - 75, po jehož vydání již stěžovatel soudní poplatek ve výši 3 000 Kč za kasační
stížnost směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2005, č. j. 8 Ca 20/2005
- 35, formou vylepení kolkových známek uhradil, jak vyplývá z podání založeném na č. l. 99
soudního spisu. Stěžovateli pak nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků ani v dalším
průběhu žalobního řízení či a v na něho navazujících řízeních o zmiňovaných kasačních
stížnostech.
Lze tedy shrnout, že stěžovatel v dané věci nebyl osvobozen od soudních poplatků,
takže podmínky řízení o jeho žádosti o přiznání osvobození od poplatkové povinnosti byly dány
a řízení před soudem prvního stupně tak nebylo zmatečné. Případné stěžovatelovo osvobození
od soudních poplatků v jiných věcech pak nemohlo být samo o sobě důvodem pro stejný postup
i v nyní projednávané věci. V této souvislosti je možné odkázat na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88, dostupného na www.nssoud.cz,
který dovodil, že „zásadu stejného rozhodování ve vztahu k témuž účastníkovi nelze vykládat absolutisticky.
Na jedné straně stojí ústavní imperativ zákazu svévole a ústavním pořádkem chráněná důvěra adresáta
rozhodnutí v to, že k němu bude soud přistupovat ve svých budoucích rozhodnutích konzistentně s tím,
jak o něm rozhodoval v minulosti. Naproti tomu stojí v prvé řadě možná změna relevantních skutkových
okolností, rozhodných pro aplikaci právní normy, která opodstatní rozhodnutí odlišné od rozhodnutí předchozího.
Právě v případě posuzování žádostí o osvobození od soudních poplatků půjde pravidelně o rozhodování velmi citlivé
na měnící se skutková východiska předložená žadatelem soudu. V neposlední řadě však není možno pominout
ani esenciální předpoklad soudcovského rozhodování, totiž snahu každého jednotlivého soudce o nalezení
správného výkladu práva. Na krajském soudu v takovémto případě leží požadavek snést dostatečné a přesvědčivé
argumenty pro správnost jeho právního názoru.“ Jestliže tedy v nyní projednávané věci soud prvního
stupně při rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků vycházel ze součastných
majetkových poměrů stěžovatele, pak mu nelze vytýkat, že nebral v úvahu eventuální přiznání
osvobození od poplatkové povinnosti učiněná v jiných věcech na základě odlišných skutkových
stavů.
Důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. tedy v dané věci není dán.
Rovněž tak Nejvyšší správní soud neshledal ani naplnění důvodu kasační stížnosti
podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., pod něhož lze podřadit stěžovatelovo tvrzení o neodůvodnění
závěru soudu prvního stupně o neúplnosti předložených podkladů a o nevyzvání
k jejich doplnění, neboť podle uvedeného zákonného ustanovení lze kasační stížnost podat
z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí krajského
soudu nebo jiné vady řízení před soudem prvního stupně, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Z celkového kontextu odůvodnění napadeného usnesení je totiž zřejmé, že zmínkou
o neúplnosti stěžovatelem poskytnutých údajů soud prvního stupně vyjádřil to, že na základě
nich nebylo možné žadateli osvobození od soudních poplatků přiznat. Městský soud v Praze
totiž v odůvodnění napadeného usnesení výslovně uvedl, že na základě předložených podkladů
dospěl k závěru, podle něhož stěžovatel neprokázal své tvrzení o nedostatečnosti prostředků,
a proto nemohl být osvobozen od soudních poplatků. Uvedený závěr navíc soud prvního stupně
opřel i o stav bankovního účtu žadatele, na němž byl vykázán zůstatek ve výši 143 337 Kč,
z čehož dovodil, že stěžovatel je schopen soudní poplatek ve výši 3 000 Kč zaplatit. Výpis
z bankovního účtu přitom oproti dokladům prokazujícím náklady a výdaje stěžovatele za rok
2007 odrážel jeho aktuální majetkové poměry, a proto Městskému soudu nelze vytýkat,
že vycházel právě z tohoto podkladu. Rovněž tak mu nelze vytknout, že se nezabýval neziskovou
povahou honebních společenstev, na níž stěžovatel poukazoval v potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech. Honební společenstvo, kterým je i stěžovatel,
totiž sice podle §19 odst. 2 zákona o myslivosti nesmí vlastním jménem podnikat ani se účastnit
na podnikání jiných osob, nicméně v tom se neliší od občanského sdružení, které rovněž nemůže
vykonávat podnikatelskou činnost, jak vyplývá z ustanovení §1 odst. 3 písm. b) a §8 odst. 1
písm. a) zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Přitom Nejvyšší správní soud v rozsudku
ze dne 26. 5. 2008, č. j. 4 As 18/2008 - 32, který je rovněž přístupný na www.nsssoud.cz, dovodil,
že „po občanském sdružení, hodlá-li být aktivně činným, lze požadovat, aby si materiální prostředky
na svoji činnost (alespoň v základní a pro samotnou činnost nezbytné míře) zajistilo samo. Rezignuje-li sdružení
na jejich zajištění, není možné odpovědnost za nevytvoření těchto prostředků bez dalšího převést na stát
prostřednictvím osvobozování od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.).“ Ze všech těchto důvodů
tedy nelze závěr soudu prvního stupně o nesplnění zákonných podmínek pro přiznání
osvobození od soudních poplatků považovat za nedostatečně odůvodněný.
Rovněž tak mu není možné vytýkat, že stěžovatele nevyzval k doplnění podkladů,
které by podle §36 odst. 3 věty první s. ř. s. prokazovaly, že nemá dostatečné prostředky
pro zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost. V již zmíněném rozhodnutí ze dne
26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88, totiž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „účastník řízení,
který požádal o osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.), a který byl soudem řádně poučen (§36
odst. 1 s. ř. s.), je povinen uvést a prokázat veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti. Vyplyne-li z
uvedených údajů či obsahu spisu, že jsou nevěrohodné, popř. neúplné, soud žádost zamítne.“ V nevyžádání
dalších podkladů prokazujících oprávněnost žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků
tedy nelze spatřovat vadu řízení před soudem prvního stupně, která by měla za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Současně
v souladu s ustanoveními §120 a §60 odst. 1 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatel v něm neměl úspěch
a žalovanému v něm náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2009
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu