ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.476.2019:32
sp. zn. 4 As 476/2019 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Ing. J. H., proti
žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj, Územní pracoviště v Ústí nad Labem, se
sídlem Dlouhá 3359, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2019, č. j.
1534143/19/2501-80542-507591, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 11. 2019, č. j. 15 Af 32/2019 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti v záhlaví označenému
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“). Tím stěžovateli
nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků (výrok I.), byl zamítnut jeho návrh
na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě (výrok II.) a žalobce byl vyzván k úhradě soudního
poplatku za žalobu (výrok III.) a k úhradě soudního poplatku za návrh na přiznání odkladného
účinku žalobě (výrok IV.).
[2] Jelikož stěžovatel v kasační stížnosti neuvedl konkrétní skutkové a právní důvody,
pro které napadá usnesení krajského soudu, vyzval jej Nejvyšší správní soud výrokem II. usnesení
ze dne 4. 6. 2020, č. j. 4 As 476/2019 - 22, k tomu, aby tyto ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
tohoto usnesení doplnil. Současně jej poučil, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě
doplněna, Nejvyšší správní soud ji odmítne podle §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120
téhož zákona.
[3] Z doručenky na čl. 23 spisu Nejvyššího správního soudu se podává, že uvedené usnesení
kasačního soudu bylo stěžovateli doručováno dne 8. 6. 2020 (pondělí). Stěžovatel však
nebyl doručujícím orgánem zastižen; písemnost tudíž byla uložena a stěžovateli byla zanechána
výzva k jejímu vyzvednutí. Jelikož si stěžovatel písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne,
kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí, nevyzvedl, považuje se tato posledním dnem
uvedené lhůty, tj. 18. 6. 2020 (čtvrtek), za doručenou.
[4] Lhůta k doplnění kasační stížnosti v délce jednoho měsíce tak počala běžet
dne 19. 6. 2020 a uplynula v pondělí dne 20. 7. 2020. Dne 18. 7. 2020, na který připadl
konec lhůty, totiž byla sobota. Posledním dnem lhůty tak byl následující pracovní den (§40
odst. 3 s. ř. s.).
[5] Stěžovatel na výzvu soudu k doplnění kasační stížnosti ve stanovené lhůtě reagoval pouze
tím, že e-mailem ze dne 20. 7. 2020 kasačnímu soudu oznámil, že poštou zasílá požadované
doplnění kasační stížnosti. To však ve skutečnosti u poskytovatele poštovních služeb podal
až dne 24. 7. 2020 (viz razítko na obálce, čl. 29 spisu Nejvyššího správního soudu);
tedy po soudem stanovené lhůtě. Nelze k němu tudíž přihlížet.
[6] Podle §106 odst. 1 s. ř. s. „[k]romě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj
o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí obdobně“. Podle odst. 3 téhož ustanovení
„[n]emá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě
jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě
může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu
může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.“
[7] Podle §37 odst. 5 s. ř. s. „[p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění
vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní
důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.“
[8] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pokud stěžovatel
v kasační stížnosti neuvede, z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační
stížnost směřuje (§106 odst. 1 s. ř. s.), a tyto vady k výzvě soudu neodstraní,
nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne (srov. např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 - 40). Stejně tak je tomu
i v nyní posuzované věci. Stěžovatel ve stanovené lhůtě k výzvě kasačního soudu neuvedl
nic konkrétního proti postupu krajského soudu v řízení či proti napadenému usnesení. Z kasační
stížnosti nevyplývá, jakých konkrétních pochybení se krajský soud podle stěžovatele dopustil
(ať již ve smyslu vad řízení, či v právním závěru). Takto formulovanou kasační stížnost, která
je mimořádným opravným prostředkem, považuje kasační soud za nedostačující ve smyslu §106
odst. 1 s. ř. s.
[9] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že ačkoliv stěžovatele řádně vyzval k odstranění vad
kasační stížnosti a současně ho poučil o následcích nerespektování této výzvy, vytýkané vady
stěžovatel ve stanovené lhůtě neodstranil. Vzhledem k tomu, že potřebné důvody stěžovatel
nedoplnil, nebyly splněny podmínky stanovené v §106 odst. 1 s. ř. s. pro projednání kasační
stížnosti. Za této procesní situace Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §37 odst. 5 s. ř. s.
ve spojení s §120 téhož zákona odmítl.
[10] Ačkoliv Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že stěžovatel v podání, kterým kasačnímu
soudu sděloval odeslání doplnění kasační stížnosti (e-mail ze dne 20. 7. 2020) požádal
o prominutí zmeškání lhůty pro případ zmeškání včasného doručení doplnění kasační stížnosti,
tomuto návrhu kasační soud vyhovět nemohl. Soudní řád správní zde obsahuje speciální úpravu
a stěžovatel tedy mohl požádat o prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti (viz §106 odst. 3
s. ř. s.). Pouze za předpokladu, že by kasační soud tuto lhůtu prodloužil, by stěžovatel mohl
v jejím průběhu kasační stížnost doplnit. Takto však stěžovatel nepostupoval, tudíž doplnění
kasační stížnosti učinil opožděně a důsledky tohoto stěžovatelova postupu již nelze nikterak
zvrátit.
[11] Pro úplnost dále Nejvyšší správní soud uvádí, že kasační stížnost v části, v níž stěžovatel
napadá výroky III. a IV. napadeného usnesení, je nepřípustná podle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.
[12] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 věta první s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona, podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti, jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2020
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu