ECLI:CZ:NSS:2013:4.AS.83.2013:12
sp. zn. 4 As 83/2013 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: T. Z., zast.
Mgr. Jiřím Dostálem, advokátem, se sídlem Pařížská 68/9, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2013, č. j. 10 A 33/2013 –
28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti
[1] Rozhodnutím ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 154/530/13/Zm 5563/ENV/13,
zamítl žalovaný odvolání žalobce proti rozhodnutí České inspekce
životního prostředí, oblastního inspektorátu v Ústí nad Labem ze dne 7. 1. 2013,
č. j. ČIŽP/44/OOH/SR01/1214047.009/13/UJN, jímž byla žalobci podle §66 odst. 2 písm. f)
zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákon ů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o odpadech“) uložena pokuta ve výši 15 000 Kč za porušení povinností
uvedených v §18 odst. 4 a 5 zákona o odpadech, kterého se žalobce dopustil tím, že jako
provozovatel zařízení ke sběru a výkupu odpadů ve své provozovně na adrese
Beethovenova, Chomutov, umístěné na pozemku p. č. 4082/4 v k. ú. Chomutov I, vykoupil
a také poskytl fyzické osobě úplatu v hotovosti za odpady stanovené v §8 odst. 5 písm. d)
vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Dne 6. 9. 2012 před zahájením
kontroly České obchodní inspekce žalobce vykoupil od jejích pracovníků a zaplatil jim
v hotovosti za odpad - komponenty obecně prospěšného zařízení nebo jeho části. Konkrétně se
jednalo o 20 kg komponentů – podkladnice, žabky a šrouby z kolejiště, tj. odpadů zařazených
vyhláškou č. 381/2001 Sb., pod katalogové číslo 17 04 05 – železo a ocel v ceně 5 Kč/kg.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, v níž namítal jeho nezákonnost
spočívající v tom, že správní orgány porušily §2 odst. 2 a §3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád
a pracovník České inspekce životního prostředí postupoval v rozporu s §76a zákona
o odpadech.
[3] Vzhledem k tomu, že žalobce spolu s podanou žalobou nezaplatil s ní spojený soudní
poplatek, vyzval jej Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) usnesením ze dne 5. 3. 2013,
č. j. 10 A 33/2013 – 25, k zaplacení soudního poplatku, který dle Sazebníku soudních poplatků
činí 3.000 Kč, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení, spolu s poučením, že nebude-li
ve stanovené lhůtě poplatek zaplacen, bude řízení zastaveno . Zástupci žalobce, Mgr. Jiřímu
Dostálovi, advokátovi, bylo toto usnesení doručeno dne 6. 3. 2013. Protože však žalobce ani
v takto stanovené lhůtě předmětný soudní poplatek nezaplatil, městský soud usnesením ze dne
2. 5. 2013, č. j. 10 A 33/2013 – 28, řízení ve věci zastavil a dále rozhodl, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[4] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), v níž namítal, že soudní poplatek byl v mezidobí uhrazen. Stěžovatel
proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2013,
č. j. 10 A 33/2013 – 28 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ke kasační stížnosti stěžovatel
přiložil Oznámení o provedení příkazu k úhradě, z kterého je patrné, že dne 3. 5. 2013 byl zadán
v Komerční bance, a. s. příkaz k zaplacení soudního poplatku za podání žaloby.
[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
II.
Posouzení kasační stížnosti
[6] Po shledání přípustnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené
usnesení v rozsahu podané kasační stížnosti (§109 odst. 3 věta před středníkem s. ř. s.)
a z důvodů v ní uvedených (§109 odst. 4 věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl
bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z ustanovení §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
[7] Nejvyšší správní soud nevyzýval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost, neboť jak plyne z ustálené judikatury zdejšího soudu, trvání na zaplacení soudního
poplatku v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení pro
nezaplacení soudního poplatku by mohlo znamenat řetězení řešeného problému (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 – 77).
[8] Podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. lze kasační stížnost podat pouze z důvodu tvrzené
nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Právní úprava splatnosti soudních poplatků je obsažena v ustanoveních zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, jehož §7 odst. 1 stanoví, že „poplatek je splatný vznikem
poplatkové povinnosti.“ Poplatková povinnost vzniká podle §4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních
poplatcích „podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení“ Jak stanoví §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích, „nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání,
dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po
marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.“ Podle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích pak
„usnesení o zastavení řízení pro nezapla cení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve
věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo pr ávní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty
k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci,
zaniká poplatková povinnost.“
[11] Z Potvrzení o dodání a doručení do datové schránky založeného ve spise městského
soudu je zřejmé, že kasační stížností napadené usnesení městského soudu o zastavení řízení bylo
zástupci stěžovatele doručeno dne 2. 5. 2013. Téhož dne tak toto usnesení nabylo právní moci.
Nejvyšší správní soud v tomto směru odkazuje na rozsudek zdejšího soudu ze dne 17. 4. 2008,
č. j. 5 Afs 1/2007 – 172, publikovaný pod č. 2328/2011 Sb. NSS, podle něhož rozhodnutí ve věci
správního soudnictví nabývá právní moci dnem, kdy bylo doručeno účastníkům řízení (§54
odst. 5 a §55 odst. 5 s. ř. s.), a to uplynutím posledního okamžiku tohoto dne.
[12] Jak již bylo uvedeno výše, stěžovatel ke kasační stížnosti připojil Oznámení o provedení
příkazu k úhradě, z kterého vyplývá, že dne 3. 5. 2013 zadal v Komerční bance, a. s. příkaz
k úhradě soudního poplatku za žalobu ve výši 3000 Kč. Tato listina však nemůže zvrátit právní
účinky usnesení městského soudu o zastavení řízení, neboť je z ní zřejmé, že soudní poplatek
nebyl uhrazen „v mezidobí“, jak to stěžovatel tvrdí v kasační stížnosti. Důvod pro zrušení kasační
stížností napadeného usnesení městského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního
poplatku by totiž byl dán pouze tehdy, byl-li by soudní poplatek uhrazen nejpozději v den nabytí
právní moci usnesení o zastavení řízení, tedy nejpozději dne 2. 5. 2013 (srov. již zmíněný
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2008, č. j. 5 Afs 1/2007 – 172). Stěžovatel
však soudní poplatek uhradil až dne 6. 5. 2013 (tato skutečnost vyplývá ze záznamu o složení ze
dne 7. 5. 2013 založeného v soudním spise), kdy městský soud na svůj účet obdržel platbu
soudního poplatku za žalobu, tedy až po nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení. Z výše
uvedeného je dále zřejmé, že již samotný příkaz k zaplacení soudního poplatku za žalobu byl
stěžovatelem zadán až po nabytí právní moci usnesení městského soudu o zastavení řízení, tudíž
opožděně. Městský soud tudíž opožděně uhrazený soudní poplatek stěžovateli vrátí, neboť jím
byla plněna poplatková povinnost, která již v dané době zanikla (§10 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích).
[13] Pro úplnost nutno dodat, že městský soud nepostupoval v rozporu se zákonem,
či stávající judikaturou správních soudů (a ostatně i Ústavního soudu), pokud výzvu
k zaplacení soudního poplatku zaslal toliko zástupci stěžovatele. Jak plyne z ustálené
judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudku rozšířeného senátu ze dne 22. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 187/2004 – 69, č. 726/2005 Sb. NSS) i Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne
28. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 671/02, č. 2/2004 Sb. ÚS), zaplacení soudního poplatku není úkonem
osobní povahy, který musí vykonat právě a jen účastník řízení; žádné ustanovení zákona
o soudních poplatcích totiž nestanoví povinnost poplatníka zaplatit soudní poplatek osobně.
Pokud je účastník zastoupen, doručuje se výzva k zaplacení soudního poplatku podle §42 odst. 2
s. ř. s. pouze jeho zástupci. Lze tedy konstatovat, že zaplacení soudního poplatku
je zastupitelným jednáním a nedostatek osobního úkonu jednajícího nezpůsobuje neplatnost či
neúčinnost tohoto jednání. Účinky doručení usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek
nastávají u zastoupeného účastníka doručením tohoto usnesení jeho zástupci.
III.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[14] Nejvyšší správní soud závěrem konstatuje, že kasační stížnost stěžovatele není důvodná,
proto ji dle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší
správní soud na základě §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v tomto řízení
žádné náklady nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2013
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu