ECLI:CZ:NSS:2019:4.AZS.112.2019:46
sp. zn. 4 Azs 112/2019 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: S. C. G., zast. Mgr. et Mgr.
Václavem Klepšem, advokátem, se sídlem Baranova 1026/33, Praha 3, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 1. 8. 2017, č. j. OAM-617/ZA-ZA11-VL11-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2019, č. j. 43 Az 12/2017 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátovi Mgr. et. Mgr. Václavu Klepšovi
se p ři zn áv á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v řízení o kasační
stížnosti v částce 8.228 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení žalobce nese
stát.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 8. 2017, č. j. OAM-617/ZA-ZA11-VL11-2016, žalobci
neudělil mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 28. 2. 2019, č. j. 43 Az 12/2017 - 39,
žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl. Konstatoval, že se žalobce kromě jednoho
ojedinělého incidentu nikdy politicky neangažoval, a proto u něj nelze uvažovat o pronásledování
za uplatňování politických práv. Doplnil, že žalobce kromě jedné domovní prohlídky, kontroly
dokladů na ulici a výslechu na policii, ke kterému se dostavil dobrovolně, nezmínil žádné
negativní jednání kubánských bezpečnostních složek. Ani obtíže v zaměstnání spojené
se snížením platu o 25% pro neplnění pracovních povinností nelze vnímat jako pronásledování.
Žalobce přitom několikrát z Kuby vycestoval do zahraničí a vždy se bez problémů vrátil. Krajský
soud navázal, že kubánský režim je autoritativní s tím, že však represe směřují na omezenou
skupinu obyvatel, do které žalobce nepatří. Ve vztahu k doplňkové ochraně žalobce neuvedl
žádné relevantní skutečnosti, a ani krajský soud neshledal, že by žalobci při návratu hrozilo
nebezpečí vážné újmy. Rozsudek uzavřel s tím, že rozhodnutí žalovaného stojí na relevantních
podkladech, vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu a je řádně odůvodněné.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Proti uvedenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost.
V ní namítl, že v důsledku více než dvouletého pobytu mimo Kubu získal status emigranta
a přišel proto o řadu práv včetně dědického. Návrat na Kubu je přitom podmíněn procesem
repatriace, v jehož rámci bývají úspěšné jen osoby, které mohou přinést vládnoucímu režimu
výhody. Hlavním důvodem pro podání žádosti o mezinárodní ochranu nikdy nebyly ekonomické
důvody. Žalovaný i krajský soud přehlédli, že byl stěžovatel sledován i poté, co u něj
byla provedena domovní prohlídka, a proto nelze uvažovat, že by skutečným motivem jednání
státních orgánů bylo postihování nelegálního obchodu, jehož se měl stěžovatel údajně dopustit.
Upozornil, že vládnoucí režim postihuje všechny projevy nesouhlasu s tím, že represálie mají
sofistikovanou formu a nemusí se vždy jednat jen o fyzické násilí, ale také o ekonomický nátlak
spočívající např. ve ztrátě zaměstnaní. Právě v důsledku takovýchto ekonomických obtíží musela
dcera stěžovatele ukončit studia. Stěžovatel vycestoval i proto, že nebyl schopen na Kubě najít
odpovídající zaměstnání. Odmítl přitom závěr žalovaného, že tvrzení, která uvedl v rámci
správního řízení, jsou účelová. Nejvyššímu správnímu soudu proto stěžovatel navrhl, aby zrušil
napadený rozsudek a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na to, že kasační stížnost nepřesahuje
zájmy stěžovatele a je namístě ji odmítnout. Stěžovatel v kasační stížnosti jen opakuje skutečnosti
uvedené v žalobě s tím, že je vykresluje dramatičtěji, přičemž jeho tvrzením neodpovídají
shromážděné podklady. Námitky stěžovatele krajský soud vypořádal odpovídajícím způsobem
a své závěry náležitě odůvodnil. Žalovaný upozornil, že stěžovatel měl svou situaci řešit primárně
v režimu zákona o pobytu cizinců, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl,
popř. zamítl.
III. Posouzení kasační stížnosti
[5] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu §104a
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta jako
nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele,“ který je podmínkou
přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Podle
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, kasační stížnost přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
v následujících typových případech:
• kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu;
• kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně;
• kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon, tj. Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit
výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně;
• kasační stížnost je dále přijatelná, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského
soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele. O zásadní pochybení se v konkrétním případě může jednat tehdy, pokud
krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu;
popřípadě krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva.
[6] Nejvyšší správní soud neshledal, že by se Krajský soud v Hradci Králové dopustil zásadního
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele,
nebo že by se při rozhodování věci jakkoliv odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího správního
soudu a založil tak důvod přijatelnosti kasační stížnosti.
[7] Nejvyšší správní soud uvádí, že již v rozsudku ze dne 14. 9. 2005, č. j. 5 Azs 125/2005 - 46,
vysvětlil, že institut mezinárodní ochrany je aplikovatelný v omezeném rozsahu, a to pouze
pro pronásledování či vážnou újmu ze zákonem uznaných důvodů. Tímto institutem je chráněna
toliko nejvlastnější existence lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené, třebaže i další případy
vážného porušování ostatních lidských práv se mohou jevit jako natolik závažné, že by na ně
taktéž bylo možno nahlížet jako na pronásledování. Takovou situaci však Nejvyšší správní soud
v případě stěžovatele neshledal. Stěžovatel sice uvedl, že nesouhlasí s politickým systémem
na Kubě, nicméně svůj názor, až na jedinou výjimku, kdy pod vlivem emocí před svým domem
v přítomnosti několika známých vyjádřil svůj nesouhlas s režimem, nikde veřejně neprezentoval.
Vyjma jedné domovní prohlídky, která byla provedena z důvodu podezření na nelegální vývoz
oblečení, jak vyplynulo z výpovědi žadatele o mezinárodní ochranu, kontroly dokladů policií
na ulici a výslechu (na který se ale dostavil z vlastní vůle kvůli zabavení věci při domovní
prohlídce) nehovořil stěžovatel o žádném negativním jednání kubánských bezpečnostních složek
vůči jeho osobě. Stěžovatele tedy nepostihla žádná azylově relevantní perzekuce. Stěžovatel sice
namítal, že čelil útrapám v práci, nicméně Nejvyšší správní soud má za to, že tyto potíže byly jen
stěží způsobeny stěžovatelovou kritikou vlády a neshledal, že by mezi kritikou režimu a obtížemi
v zaměstnání byla příčinná souvislost.
[8] Nejvyšší správní soud dále v rozsudku ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 Azs 369/2017 - 41,
konstatoval, že „i když kubánský občan překročí dvouletou lhůtu pobytu v zahraničí (po jejímž uplynutí
je považován za emigranta), může na kubánském zastupitelském úřadě vyřídit obnovení trvalého pobytu na Kubě,
případně odcestovat na Kubu, kde může pobývat 90 dní a trvalý pobyt obnovit tam. Takový občan by se neměl
setkat na Kubě s negativními důsledky předchozího pobytu v zahraničí, práva osob dle nového migračního zákona
jsou respektována. Ke svévolnému výkladu zákona dochází pouze v případě opozičních aktivistů a státní úřady
dále omezují svobodu vycestování vysoce kvalifikovaných pracovníků a zaměstnanců bezpečnostních složek.“
S ohledem na výše uvedené nebyla zjištěna přiměřená pravděpodobnost (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2009, č. j. 7 Azs 68/2009 - 62), že by stěžovatel
byl po návratu do země původu uvězněn nebo že by u něj bylo dáno reálné nebezpečí nelidského
a ponižujícího zacházení jen v důsledku skutečnosti, že je v současné době v postavení emigranta.
[9] Podle Nejvyššího správního soudu byly hlavním motivem žádosti stěžovatele o mezinárodní
ochranu ekonomické důvody. K jejich řešení však institut mezinárodní ochrany neslouží. Právo
na mezinárodní ochranu v sobě nezahrnuje právo osoby vybrat si zemi, kde se pokusí začít nový
život odpovídající jejím představám, jelikož slouží výhradně k poskytnutí nezbytné ochrany cizím
státem, je-li žadatel (popřípadě též jeho rodinný příslušník) ve vlastní zemi vystaven
pronásledování ze zákonem vyjmenovaných důvodů, popřípadě existují-li jiné, zcela výjimečné
okolnosti, za kterých by bylo „nehumánní“ mezinárodní ochranu neudělit (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2005, č. j. 4 Azs 34/2005 - 60).
IV. Závěr a náklady řízení
[10] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti, přičemž i Krajský soud v Hradci
Králové rozhodl plně v souladu s touto judikaturou. Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů
dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájem
stěžovatele, proto ji shledal nepřijatelnou a podle §104a s. ř. s. ji odmítl.
[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
[12] Podle §35 odst. 10 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., zástupci stěžovatele, který mu
byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
Ustanovený zástupce stěžovatele Mgr. et Mgr. Václav Klepš, advokát, provedl ve věci v řízení
před Nejvyšším správním soudem dva úkony právní služby, a to přípravu a převzetí
věci a písemné podání soudu ve věci samé ve smyslu §11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), kterým bylo doplnění kasační stížnosti. Za každý úkon právní služby náleží
mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč podle §9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem 5
advokátního tarifu, která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů podle §13
odst. 4 advokátního tarifu. Zástupce stěžovatele je plátcem DPH, proto součást nákladů tvoří
rovněž tato daň ve výši 1.428 Kč, tj. 21 % z částky 6.800 Kč Celkově přiznal Nejvyšší správní
soud ustanovenému zástupci stěžovatele odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů
ve výši 8.228 Kč, která mu byla vyplacena v obvyklé lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. července 2019
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu