ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.338.2004
e. j. 4 Azs 338/2004 – 72
EESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senáti složeném z poedsedkyni JUDr.
Marie Turkové a soudcu JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Pruchy
v právní vici žalobkyni: O. B., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se
sídlem Brno, Poíkop 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Praha 7, Nad Štolou 3, o kasaení stížnosti žalobkyni proti usnesení
Krajského soudu v Brni ze dne 20. 11. 2003, e. j. 36 Az 540/2003 – 27,
takto:
Odůvodnění:
Usnesení Krajského soudu v Brni ze dne 20. 11. 2003, e. j. 36 Az
540/2003 – 27, se zrušuje a vic se vrací tomuto
soudu k dalšímu oízení.
O d u v o d n i n í :
Krajský soud v Brni usnesením ze dne 20. 11. 2003, e. j. 36 Az
540/2003 – 27, odmítl návrh žalobkyni ze dne 11. 3. 2002 a rozhodl, že
žádný z úeastníku nemá právo na náhradu nákladu oízení. V oduvodniní
usnesení uvedl, že podáním ze dne 11. 3. 2002 u Ministerstva vnitra se
žalobkyni domáhala poezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2002,
e. j. OAM-7973/VL-19-P11-2001, kterým bylo rozhodnuto o žádosti o udilení
azylu podle zákona e. 325/1999 Sb., o azylu a o zmini zákona e. 283/1991 Sb., o Policii Eeské republiky, ve zniní pozdijších poedpisu (dále jen
„zákon o azylu“). Uvedeným rozhodnutím nebyl žalobkyni udilen azyl podle
§12, 13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu, a soueasni bylo vysloveno, že
se na ni nevztahuje poekážka vycestování ve smyslu §91 tohoto zákona.
V tomto podání žalobkyni uvedla, že napadá rozhodnutí správního orgánu
v celém rozsahu, nebo ? správní orgán nezjistil poesni a úplni skutkový
stav vici poed vydáním rozhodnutí, v dusledku toho nesprávni posoudil
žádost o udilení azylu, a dukazy, které si opatoil pro své rozhodnutí,
nebyly úplné, a nemohl tedy správni usuzovat na skutkové a právní otázky,
které pro své rozhodnutí potoeboval zodpovidit. Žalobkyni popsala, že
byla pronásledována ve své zemi mafií, které zprvu platila „dao“, pozdiji
však její zisky na to nestaeily. Došlo ke zbití jejího manžela v dobi,
kdy byla v Eeské republice, proto zde zustala a požádala o azyl.
Navrhovala, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno, a vic byla vrácena
žalovanému k novému oízení. Soud dospil k záviru, že podání žalobkyni ze
dne 11. 3. 2002 postrádá základní náležitosti žaloby vymezené v §71
odst. 1 písm. d) a e) s. o. s. Poukázal na ustanovení §46 odst. 1 písm.
a) s. o. s. a konstatoval, že ve smyslu tohoto ustanovení je nedostatkem
podmínky oízení o poezkoumání rozhodnutí veoejnoprávní povahy skuteenost,
že podání žalobkyni ze dne 11. 3. 2002 postrádá náležitosti žaloby,
uvedené v §71 odst. 1 písm. d) a e), a pro postup soudu podle dílu
prvního, hlavy druhé, eásti toetí s. o. s. (§65 odst. 1 a následující s.
o. s.) tak nejsou splniny podmínky oízení. Vzhledem k timto skuteenostem
konstatoval, že mu nezbylo, než podání žalobkyni odmítnout.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyni (dále jen „stižovatelka“)
kasaení stížnost. V kasaení stížnosti poedevším namítala, že napadené
usnesení jí nebylo oádni dorueeno. Poukazovala na to, že krajský soud
postupoval nesprávni poi dorueování rozhodnutí, když toto zasílal na
adresu Pobytového stoediska K., kde se stižovatelka již od 1. 10. 2003
nezdržuje.
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 22. 3. 2004, e. j. 4 Azs
69/2004 – 44, kasaení stížnost odmítl a rozhodl, že žádný z úeastníku
nemá právo na náhradu nákladu oízení. Dospil k záviru, že kasaení
stížnost byla podána poedeasni, nebo ? stižovatelce dosud nebylo napadené
usnesení Krajského soudu v Brni platni dorueeno. Vycházel z toho, že po
1. 10. 2003 se stižovatelka se souhlasem Ministerstva vnitra zdržovala na
adrese M. 72, E. B., nikoliv tedy na adrese PoS K., K. 20, kam jí bylo
napadené usnesení Krajským soudem v Brni dorueováno. Usnesení Nejvyššího
správního soudu nabylo právní moci dne 8. 4. 2004.
Poté Krajský soud v Brni dorueil napadené usnesení ze dne 20. 11.
2003, e. j. 36 Az 540/2003 – 27, stižovatelce do vlastních rukou dne 10.
5. 2004. Dne 11. 5. 2004 (tedy veas) podala stižovatelka proti tomuto
usnesení kasaení stížnost, v níž požádala o poiznání odkladného úeinku.
V doplniní kasaení stížnosti uvedla, že nesouhlasí se záviry krajského
soudu uvedenými v napadeném usnesení. Vyslovila názor, že její žaloba,
kterou se domáhá poezkoumání rozhodnutí žalovaného správního orgánu
splouje jak náležitosti podání vymezené v ustanovení §37 odst. 2 a 3 s.
o. s., tak i náležitosti žaloby vymezené v ustanovení §71 odst. 1 písm.
a) – f) téhož zákona. Podle názoru stižovatelky obsahovala žaloba oádné
oznaeení rozhodnutí, které napadá, a které považuje za nezákonné.
Stižovatelka ve své žalobi uvedla, v jakém rozsahu rozhodnutí správního
orgánu napadá, dále se vyjádoila k tomu, z jakých právních duvodu
považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, když uvedla, že správní orgán
nezjistil poesni a úplni skutkový stav vici poed vydáním rozhodnutí, a
v dusledku toho nesprávni posoudil žádost o udilení azylu. Dukazy, které
si opatoil pro své rozhodnutí, nebyly úplné, a nemohl tedy správni
usuzovat na skutkové a právní otázky, které pro své rozhodnutí
potoeboval. Stižovatelka dále uvedla, že ve své žalobi se vyjádoila i ke
skutkovým duvodum, pro které považuje napadené rozhodnutí za nezákonné,
když uvedla, z jakých duvodu opustila svou vlast, a z jakých duvodu
požádala v Eeské republice o azyl. Stižovatelka v žalobi navrhla, aby
napadené rozhodnutí bylo zrušeno a vic byla vrácena žalovanému k novému
oízení.
S ohledem na tyto skuteenosti je stižovatelka poesvideena o tom, že
její žaloba splouje všechny podmínky pro to, aby soud mohl o žalobi
meritorni jednat a rozhodnout. Navrhovala, aby Nejvyšší správní soud
usnesení Krajského soudu v Brni zrušil a vic mu vrátil k dalšímu oízení.
Žalovaný ve svém vyjádoení uvedl, že se se zoetelem k obsahu nebude
ke kasaení stížnosti vyjadoovat. K poiznání odkladného úeinku neshledal
duvod.
Poté byla vic poedložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o
kasaení stížnosti.
Nejvyšší správní soud poezkoumal napadené usnesení v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. o. s. vázán rozsahem a duvody, které
stižovatelka uplatnila ve své kasaení stížnosti. Neshledal poitom vady
podle §109 odst. 3 s. o. s., k nimž by musel poihlédnout z úoední
povinnosti. Po poezkoumání vici dospil k záviru, že kasaení stížnost je
duvodná.
By? stižovatelka v kasaení stížnosti písemni neoznaeila duvod
uvedený v ustanovení §103 odst. 1 s. o. s., lze dovodit z jejího obsahu,
že kasaení stížnost podává z duvodu uvedených v ustanovení §103 odst. 1
písm. e) s. o. s., podle nihož lze kasaení stížnost podat z duvodu
tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo zastavení oízení.
V posuzované vici Nejvyšší správní soud konstatuje, že se zoetelem
k obsahu a duvodum v kasaení stížnosti uplatniným, bylo toeba se zamioit
na poezkoumání zákonnosti postupu krajského soudu a jeho rozhodnutí, jímž
bylo podání stižovatelky ze dne 13. 11. 2002 odmítnuto podle ustanovení §
46 odst. 1 písm. a) s. o. s. Podle uvedeného ustanovení, nestanoví-li
tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže
vici již rozhodl, nebo o téže vici již oízení u soudu probíhá, nebo
nejsou-li splniny jiné podmínky oízení, a tento nedostatek
je neodstranitelný, nebo poes výzvu soudu nebyl odstranin, a nelze proto
v oízení pokraeovat.
V dusledku poísné dispoziení zásady v oízení o žalobách proti
rozhodnutím správního orgánu, na niž upozornil v napadeném usnesení i
krajský soud, musí podle soueasné platné právní úpravy žaloba obsahovat
podle §71 odst. 1 s. o. s., kromi obecných náležitostí podání, též:
a) oznaeení napadeného rozhodnutí a den jeho dorueení nebo jiného
oznámení žalobci, b) oznaeení osob na oízení zúeastniných, jsou-li
žalobci známy, c) oznaeení výroku rozhodnutí, které žalobce napadá, d)
žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních
duvodu považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nesprávné nebo
nicotné, e) jaké dukazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje
provést, f) návrh výroku rozsudku.
V posuzované vici plyne z obsahu spisu, že stižovatelka podáním,
datovaným (zoejmi nesprávni) dnem 11. 3. 2002, které došlo Ministerstvu
vnitra dne 11. 5. 2002, podala opravný prostoedek proti rozhodnutí
správního orgánu, e. j. OAM-7973/VL-19-P11-2001, ze dne 8. 3. 2002, které
jí bylo dorueeno dne 11. 4. 2002. V tomto podání uvedla, že je státní
poíslušnicí Ukrajiny, a dále, že poi projednávání žádosti o azyl došlo
k pochybení správního orgánu. Uvedla, že rozhodnutí správního orgánu
napadá v celém jeho rozsahu pro jeho nezákonnost, zpusobenou tím, že
správní orgán nezjistil poesni a úplni skutkový stav vici poed vydáním
rozhodnutí, eímž porušil ustanovení §3 odst. 4, §32 odst. 1 a §46
zákona e. 71/1967 Sb., o správním oízení, a v dusledku toho i nesprávni
posoudil žádost o udilení azylu. Dukazy, které si správní orgán opatoil
pro rozhodnutí, nebyly úplné, došlo opitovni k porušení ustanovení §32
odst. 1 a §34 odst. 1 zákona o správním oízení (dále jen „správní oád“),
nemohl tedy správni usuzovat na skutkové a právní otázky, které pro své
rozhodnutí potoeboval zodpovidit. Pod bodem III. opravného prostoedku
uvedla stižovatelka, že uvedený opravný prostoedek oduvodouje svým
vlastnoruením písemným podáním, v nimž stižovatelka podrobni rozvedla,
z jakých duvodu opustila Ukrajinu, a prosila o posouzení své žádosti a
nalezení možnosti k jejímu kladnému vyoízení ohledni poskytnutí azylu,
poípadni nijakého oešení, podle kterého lze ochránit její život.
Navrhovala, aby Vrchní soud v Praze zrušil napadené rozhodnutí a vic
vrátil odpurci k dalšímu oízení.
Lze tedy dovodit, že podání obsahovalo obecné náležitosti žaloby
(bylo z niho zoejmé, eeho se týká, kdo je einí, proti komu smiouje, co se
navrhuje, a bylo též podepsáno a je /zoejmi nesprávni/ datováno). Uvedené
podání však milo i náležitosti žaloby, nebo ? v nim bylo oznaeeno napadené
rozhodnutí správního orgánu, veetni data jeho dorueení stižovatelce,
oznaeení výroku rozhodnutí, které žalobkyni napadala – výslovni bylo
uvedeno, že napadá rozhodnutí v celém rozsahu výroku, a podání obsahovalo
též petit žaloby, když v nim bylo výslovni uvedeno, že stižovatelka
navrhuje, aby napadené rozhodnutí, které soueasni poesni identifikovala,
bylo zrušeno, a vic byla vrácena odpurci k dalšímu oízení. Jako duvody
žaloby stižovatelka uvedla jednak právní duvody, t. j. porušení
jednotlivých ustanovení správního oádu, a ve vlastnoruením poípise uvedla
skutkové duvody, pro niž vlast opustila, a pro niž žádá o azyl v Eeské
republice.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že není sporu o tom, že oízení ve
správním soudnictví je plni ovládáno zásadou dispoziení, a je na žalobci,
zda proti rozhodnutí správního orgánu, jímž se zakládají, miní, ruší,
nebo závazni ureují jeho práva nebo povinnosti, podá žalobu u soudu ei
nikoliv. Je pouze na žalobci, aby v poípadi, kdy se bude domáhat ochrany
svých práv žalobou u soudu, v této žalobi jasni vymezil, které výroky
správního rozhodnutí napadá, a v žalobních bodech pak specifikoval,
z jakých skutkových a právních duvodu považuje napadené výroky rozhodnutí
za nezákonné nebo nicotné (§71 s. o. s.). Nejvyšší správní soud
se neztotožouje se závirem krajského soudu, podle nihož stižovatelka
rozsah a meze poezkumu napadeného správního rozhodnutí krajským soudem
svým opravným prostoedkem, neureila. Podle poesvideení Nejvyššího
správního soudu – a ve shodi s konstantní judikaturou Ústavního soudu
(viz napo. nález sp. zn. II. ÚS 738/2000) – je nutno vycházet poedevším
ze skuteenosti, že smyslem procesních podmínek oízení obecni, je i
snížení entropie (neureitosti) poi uplatoování práv, resp. pravomocí,
easového omezení stavu nejistoty v právních vztazích a urychlení procesu
rozhodování s cílem reálného dosažení zamýšlených cílu. Stanovení tichto
podmínek proto musí být provedeno transparentni, srozumitelni, a
poedvídatelným zpusobem, nesmí být zejména zneužíváno k tomu, aby v praxi
docházelo k odepoení spravedlnosti (denegatio iustitiae).
Podle ustanovení §71 odst. 1 s. o. s. jisti nestaeí podat v dané
lhuti soudu jakékoliv podání oznaeené jako „žaloba“ ei obdobni, nýbrž je
toeba podat v této lhuti takové podání, jež muže soud jako žalobu
skuteeni posoudit. Podle názoru Nejvyššího správního soudu,
pokud stižovatelka v žalobi uvedla, že žalobní body spatouje v porušení
ustanovení správního oádu s tím, že správní orgán porušil ustanovení §3
odst. 4, 32 odst. 1 a §46, dále §34 odst. 1, kdy tvrdila, že správní
orgán nezjistil poesni a úplni skutkový stav vici a v dusledku
toho nesprávni posoudil žádost o udilení azylu, a dále, že dukazy, které
si správní orgán opatoil pro rozhodnutí nebyly úplné, a nemohl tedy
správni usuzovat na skutkové a právní otázky, které pro své rozhodnutí
potoeboval zodpovidit, nelze poisvideit záviru krajského soudu, že duvody
žaloby nebyly uvedeny. Žaloba rovniž obsahovala specifikaci napadeného
rozhodnutí, oznaeení žalovaného, žádanou identifikaci žalobkyni, a další
náležitosti tak, jak jsou uvedeny shora. V této souvislosti nutno dodat,
že se naskýtala otázka, jak posuzovat písemné vlastnoruení podání
stižovatelky, kde uvádila duvody, pro niž opustila Ukrajinu, a pro niž
požádala o azyl v ER. Nejvyšší správní soud si je vidom skuteenosti, že
uvedené podání je hraniení v tom smiru, zda ho posuzovat spíš jako
rozvedení duvodu žádosti o azyl, nebo, zda lze v tomto podání shledat
skutkové duvody žaloby. Se zoetelem k výše uvedeným zásadám se pak
Nejvyšší správní soud poiklonil k záviru, že z tohoto podání lze dovodit
i skutkové duvody, pro niž stižovatelka považuje napadené rozhodnutí za
nezákonné, kdy poihlédl i k tomu, že v žalobním oízení není povinné
zastoupení advokátem, a dále ke specifickému postavení úeastníku
v azylovém oízení.
Nejvyšší správní soud dospil k záviru, že v podaném opravném
prostoedku (žalobi) proti rozhodnutí žalovaného vymezila stižovatelka
meze a rozsah poezkumné einnosti soudu (by? hranieni) zpusobem
dostaeujícím a dospil k záviru, že bylo-li z obsahu podané žaloby, jakož
i z obsahu správního spisu, který mil soud k dispozici, nepochybné, že
žaloba byla podána veas, byly zoejmé duvody, pro niž je žaloba podána,
jakož i to, eeho se žalobkyni domáhá, byl opravný prostoedek
projednatelný, a soud mohl napadené rozhodnutí žalovaného v rozsahu
uplatniných žalobních bodu poezkoumat (shodni též rozsudek NSS ze dne 19.
7. 2004, e. j. 5 Azs 113/2004).
Z výše uvedených duvodu dospil Nejvyšší správní soud k záviru, že
kasaení stížnost stižovatelky je duvodná, a proto usnesení Krajského
soudu zrušil a vic mu vrátil k dalšímu oízení (§110 odst. 1 s. o. s.),
v nimž je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 3 s. o. s.). V této souvislosti Nejvyšší správní soud
dodává, že bude toeba zaslat stižovatelce poueení o složení senátu (e. l.
23 spisu) znovu, nebo ? i toto poueení bylo zasláno po 1. 10. 2003
stižovatelce na adresu PoS K., K. 20, kde se stižovatelka již od 1. 10.
2003 nezdržovala. V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o náhradi
nákladu oízení o kasaení stížnosti (§110 odst. 2 s. o. s.). Pokud jde o
návrh na poiznání odkladného úeinku kasaení stížnosti, vycházel Nejvyšší
správní soud z toho, že z duvodu vyhoviní kasaení stížnosti a zrušení
napadeného usnesení Krajského soudu v Brni, bylo nadbyteené se samostatni
tímto návrhem zabývat, a proto se jím také nezabýval.
P o u e e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostoedky
poípustné.
V Brni dne 12. dubna 2005
JUDr. Marie Turková
poedsedkyni senátu