ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.368.2011.1
sp. zn. 4 Nd 368/2011-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobkyně: L. Č. , proti žalované: JUDr. Evě Kučerové, jako správkyně konkursní podstaty úpadce: P. M., o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 55/2009, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze podle §16 odst. 1 o. s. ř. takto:
Soudci senátu 10 Cmo Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Kareta, JUDr. Jiří Goldstein a Mgr. Tomáš Braun nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 10 Cmo 81/2011.
Odůvodnění:
Žalobkyně uplatnila dne 24. 11. 2011 (č. l. 151) námitku podjatosti soudce JUDr. Jiřího Karety a „jeho kolegů v senátu 10 Cmo”. Ve věci samé rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 2. 2011, sp. zn. 58 Cm 55/2009, jímž žalobu zamítl. Žalobkyně proti tomuto rozsudku podala odvolání, o němž má rozhodnout Vrchní soud v Praze. Žalobkyně se domnívá, že s ohledem na skutečnost, že senát 10 Cmo je odvolacím senátem Městského soudu v Praze, mohou mezi soudcem Městského soudu v Praze JUDr. Radou a členy senátu 10 Cmo existovat takové vztahy kolegiality, které způsobují, že členové tohoto senátu nerozhodnou nestranně. Žalobkyně má rovněž za to, že mezi soudci senátu 10 Cmo a žalovanou JUDr. Evou Kučerovou může být profesionální vztah, protože pocházejí z Prahy a podle žalobkyně je pravděpodobné, že žalovaná je jako správkyně konkursní podstaty také v pracovním styku s členy tohoto senátu, kteří proto nemusí být nezávislí.
Věc je u Vrchního soudu v Praze vedena pod sp. zn. 10 Cmo 81/2011.
Z písemného vyjádření členů projednávajícího senátu 10 Cmo se podává, že dotčení soudci se necítí být podjatí ve vztahu k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům. Účastníci a jejich zástupci jsou jim osobně neznámí a na věci nemají jakýkoliv osobní zájem.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
K důvodům vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
V posuzovaném případě ze spisu nevyplývají žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudci, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci, účastníkům či k jejich zástupcům. Žalobkyně ve svém podání neuvádí relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudců Vrchního soudu v Praze. Z jejího podání je patrno, že námitku podjatosti soudců senátu 10 Cmo, který má rozhodnout o jejím odvolání, zdůvodnila pouze vlastní hypotézou, že mezi soudci senátu 10 Cmo a JUDr. Jiřím Radou, který ve věci rozhodl v prvním stupni, mohou existovat vztahy kolegiality, neboť Vrchní soud v Praze je soudem odvolacím a dotčení soudci mohou mít profesionální vztah i k žalované jako správkyni konkurzní podstaty, neboť je pravděpodobné, že je s nimi v pracovním styku a všichni nadto pocházejí z Prahy.
Nejvyšší soud konstatuje, že vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu samy o sobě povahu důvodů vyloučení podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., jestliže by tyto důvody spočívaly pouze v tom, že se soudci navzájem znají, protože jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v témže oddělení či senátě, případně navzájem přezkoumávají svá rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 5. 2001, sp. zn. 4 Nd 114/2001, uveřejněné v Souboru rozhodnutí vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C 466). Pokud by totiž byl na uvedeném základě dovozován opačný závěr, tj. pochybnosti o tom, že takoví soudci budou schopni nepodjatě a spravedlivě rozhodovat, znamenalo by to de facto i v obecné rovině přijmout presumpci o porušování soudcovských povinností a zásad soudcovské etiky, založenou výlučně na pracovně kolegiálním vztahu mezi soudci.
Pokud žalobkyně namítá možný blízký profesionální vztah dotčených soudců k žalované, je třeba i tuto námitku odmítnout, neboť žalobkyně toto své tvrzení nedoložila, ani v souladu s §15a odst. 3 o. s. ř. neoznačila důkazy, jež by prokazovaly tvrzení uvedená v její námitce podjatosti. Jde tak pouze o subjektivní pochybnosti žalobkyně o nepodjatosti soudců, které nemají objektivní důvod a nejsou proto způsobilé vyvolat pochybnosti o nepodjatosti dotčených soudců ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř.
Lze tedy shrnout, že žalobkyně ve svém podání neuvádí relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudců Vrchního soudu v Praze a tudíž je vyloučit z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 10 Cmo 81/2011. Za tohoto stavu Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c