ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.1017.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 1017/2014-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2014 o dovolání, které podal obviněný A. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. 9 To 125/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 5 T 120/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. K. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město v nyní posuzované trestní věci obviněného A. K. rozhodoval již dříve, a to rozsudkem ze dne 22. 2. 2013 sp. zn. 5 T 120/2011, v němž byl za nyní projednávaný skutek (zde označen pod bodem 3 výroku o vině) uznán vinným zločinem křivého obvinění podle §345 odst. 1, 3 písm. e) tr. zákoníku, za což mu byl podle §345 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v délce tří a půl let se zařazením do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Krajský soud v Plzni však usnesením ze dne 28. 11. 2013 sp. zn. 9 To 338/2013 k odvolání obviněného tento rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině pod bodem 3) a dále ve výrocích o trestu, o náhradě škody ve vztahu k tomuto bodu a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil Okresnímu soudu Plzeň-město jako soudu prvního stupně. V ostatních částech zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Obviněný A. K. byl pak rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 14. 2. 2014 sp. zn. 5 T 120/2011 znovu uznán vinným zločinem křivého obvinění podle §345 odst. 1, odst. 3 písm. e) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 23. 5. 2011 v době kolem 13:00 hod. v jednací síni O. s. P.-m. v ul. N. při hlavním líčení konaném v trestní věci sp. zn. 6 T 146/2009, kde byl stíhán pro trestné činy krádeže, porušování domovní svobody a neoprávněného držení platební karty, krátce poté, co bylo přistoupeno k jeho výslechu jako obžalovaného, v rámci své výpovědi, na rozdíl od své předchozí výpovědi z přípravného řízení v této věci, mj. uvedl, že se skutku, pro který je v této věci trestně stíhán, nedopustil, a mj. přes předchozí poučení o trestních následcích křivého obvinění v rozporu se skutečností úmyslně nepravdivě uvedl, že po jeho zadržení příslušníky Policie ČR Obvodní oddělení Policie ČR Plzeň - Bory poblíž místa činu, jenž se odehrál dne 31. 5. 2009, byl převezen nejprve na Obvodní oddělení Policie ČR Plzeň - Bory a odsud později k dalšímu výslechu do Klatovské ulice na Městské ředitelství Policie ČR v Plzni, Územní odbor služby kriminální policie a vyšetřování, kde byl vyslýchán policisty v civilu, a přestože jim při výslechu nic neřekl, tito si sami sepsali protokol o jeho výpovědi, kdy mu řekli, že „to sepíšou podle papírů“, on jim pak tento protokol jen podepsal, neboť jednak měl strach a jednak mu slíbili, že ho poté propustí, přičemž ve skutečnosti byl v této věci dne 31. 5. 2009 na Městském ředitelství Policie ČR v Plzni, Územní odbor služby kriminální policie a vyšetřování, řádně vyslechnut nejprve jako podezřelý nprap. J. M., vrchním inspektorem Policie ČR, Městské ředitelství v Plzni, Územní odbor služby kriminální policie a vyšetřování, a po zahájení trestního stíhání byl dále řádně vyslechnut jako obviněný nprap. J. L., vrchním inspektorem Policie ČR, Městské ředitelství v Plzni, Územní odbor služby kriminální policie a vyšetřování, kdy při obou těchto výsleších, o kterých byly sepsány shora uvedenými policisty dle výpovědí obviněného příslušné protokoly, ke skutku kladenému mu za vinu dobrovolně vypovídal a opakovaně se k němu až na rozsah jím odcizených věcí doznal .
Za to byl obviněnému podle §345 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání tří a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. 9 To 125/2014 k odvolání obviněného citované rozhodnutí zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §345 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání a opřel jej o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jeho naplnění spatřuje v tom, že výpověď obviněného učiněnou v hlavním líčení konaném u Okresního soudu Plzeň - město v trestní věci 6 T 146/2009 nelze posoudit jako obvinění směřující vůči konkrétní osobě, neboť ve skutku je popsáno, že obviněný uvedl, že po jeho zadržení příslušníky Policie ČR Obvodní oddělení Policie ČR Plzeň - Bory poblíž místa činu, jenž se odehrál dne 31. 5. 2009, byl převezen nejprve na Obvodní oddělení Policie ČR Plzeň - Bory a odsud později k dalšímu výslechu do Klatovské ulice na Městské ředitelství Policie ČR v Plzni, Územní odbor služby kriminální policie a vyšetřování, kde byl vyslýchán policisty v civilu, a přestože jim při výslechu nic neřekl, tito si sami sepsali protokol o jeho výpovědi, kdy mu řekli, že „to sepíšou podle papírů“, on jim pak tento protokol jen podepsal, neboť jednak měl strach a jednak mu slíbili, že ho poté propustí . Tito policisté nebyli obviněným označeni nijak konkrétně, nelze proto jednáním obviněného popsaném ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně posoudit jako trestný čin křivého obvinění podle §345 odst. 1, 3 písm. e) tr. zákoníku. Konstantní judikatura podle dovolatele vyžaduje, aby jednání pachatele tohoto trestného činu směřovalo vůči konkrétní osobě, kdy není třeba, aby tato osoba byla označena jménem, postačí uvedení okolností, z nichž lze spolehlivě dovodit, o kterou konkrétní osobu jde. V popisu skutku rovněž zcela absentují údaje, z nichž by bylo možno dovodit vědomí obviněného, že čin, z něhož jiného lživě obviňuje, je nejen protiprávní, ale i trestný podle trestního zákoníku. Uvedenou vadou nesprávného hodnocení skutku pak trpí rozsudky obou soudů nižších stupňů.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. 9 To 125/2014, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který nejprve citoval ustanovení §345 odst. 1, 3 písm. e) tr. zákoníku, a přisvědčil dovolateli, že lživé obvinění musí vskutku směřovat proti konkrétní osobě. Sám dovolatel však připustil, že není nutné, aby křivě obviněná osoba byla označena jménem, ale že postačuje, aby byly uvedeny takové okolnosti, z nichž lze spolehlivě dovodit, o jakou osobu jde. Ze spisového materiálu týkajícího se trestní věci vedené proti obviněnému u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 6 T 146/2009 bylo velmi snadno zjistitelné, kteří policisté vyslýchali dovolatele v přípravném řízení, a to ať už jako podezřelého nebo jako obviněného. Údaje sdělené obviněným při výpovědi u hlavního líčení dne 23. 5. 2011 tedy byly zcela dostačující k identifikaci policistů, kteří měli při výslechu dovolatele postupovat nezákonným způsobem a dopustit se tak trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 tr. zákoníku, resp. zneužívání pravomoci veřejného činitele ve smyslu §158 tr. zák. platného do 31. 12. 2009. Námitky, podle kterých lživé obvinění ze strany dovolatele nesměřovalo vůči konkrétní osobě, jsou tudíž bezpředmětné.
Státní zástupce se dále domnívá, že nemohou obstát ani námitky týkající se úmyslného zavinění dovolatele ve vztahu k okolnosti, že jednání, ze kterého jiného křivě obvinil, je činem trestným podle trestního zákoníku. Lživě obvinit ve smyslu §345 odst. 1 tr. zákoníku znamená úmyslně nepravdivě tvrdit o jiném, že se dopustil jednání naplňujícího skutkovou podstatu trestného činu; takovouto vědomě nepravdivou informaci o tom, že policisté postupovali při jeho výslechu nezákonným způsobem, nepochybně zakládajícím skutkovou podstatu trestného činu podle §158 tr. zák., resp. §329 tr. zákoníku dovolatel pří hlavním líčení dne 23. 5. 2011 nepochybně sdělil. K naplnění subjektivní stránky trestného činu křivého obvinění podle §345 odst. 1 tr. zákoníku postačuje, aby se úmysl pachatele vztahoval k nepravdivosti jím tvrzených skutečností, a není nutné, aby pachatel znal právní kvalifikaci skutku, z jehož spáchání jiného křivě obvinil. Pojem „trestný čin“ je pojmem práva trestního. Případnou neznalost pachatele o tom, že jednání, ze kterého jiného křivě obvinil, je trestným činem, by proto bylo nutno posuzovat jako tzv. omyl právní negativní o normách trestního práva, pro který platí zásada „neznalost zákona neomlouvá“. K tomu státní zástupce dodal, že úmysl přivodit trestní stíhání policistů obviněnému přičítán nebyl, když v takovém případě by musela být použita právní kvalifikace podle §345 odst. 2 tr. zákoníku.
Vzhledem k tomu, že skutek popsaný v tzv. skutkové větě ve výroku o vině vykazuje všechny znaky zločinu křivého obvinění podle §345 odst. 1, 3 písm. e) tr. zákoníku, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Zároveň navrhl, aby Nejvyšší soud navrhované rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a souhlasil s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. 9 To 125/2014 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud je nucen připomenout, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí taktéž posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak musí dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá) ustanovení trestního zákoníku a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Nelze se tudíž spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. (Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Nejvyšší soud také již dříve opakovaně judikoval, že vzhledem k jeho postavení jako soudu dovolacího a taxativně vymezeným dovolacím důvodům zakotveným v trestním řádu není možné využít institutu dovolání pro opakované namítání totožných skutečností jako v předchozím řízení, například jenom proto, že dovolatel není spokojen s výsledkem odvolacího řízení, ačkoliv se s jeho námitkami soudy nižších stupňů řádně vypořádaly.
Argument dovolatele o nesprávném právním posouzení skutku jako zločinu křivého obvinění podle §345 odst. 1, 3 písm. e) tr. zákoníku z důvodu neuvedení konkrétní osoby, jíž měl lživě obvinit z trestného činu, je právě tímto druhem opakované námitky, s níž se vypořádal již soud prvního stupně, a jeho závěrům lze plně přisvědčit. Na straně 6 odůvodnění rozsudku ze dne 14. 2. 2014 sp. zn. 5 T 120/2011 nalézací soud konstatoval, že s ohledem na okolnosti tvrzené obviněným, tj. že předmětného jednání specifikovaného v popisu skutku se měli dopustit dva policisté v civilu, kterými byl vyslýchán po převozu z Obvodního oddělení Plzeň - Bory k dalšímu výslechu do Klatovské ulice na Městské ředitelství Policie ČR, v Plzni, ÚO SKPV, je zcela nepochybné, že se nemohlo jednat o nikoho jiného a obviněný tímto nemohl myslet nikoho jiného, než-li vrchní inspektory nprap. J. M. a nprap. J. L., jelikož na tomto útvaru a v této době nebyl nikým jiným vyslýchán (kdy ani ve spisu se nenachází žádný jiný protokol o jeho výslechu z tohoto dne). Rovněž je nutno zmínit, že soud prvního stupně posuzoval skutek velmi pečlivě, neboť právě z důvodu nekonkrétního označení policistů ze strany obviněného vypustil z popisu skutku, pro který byl dříve odsouzen rozsudkem ze dne 22. 2. 2013 sp. zn. 5 T 120/2011, tu část, v níž bylo uvedeno, že obviněný v předmětném hlavním líčení mj. nepravdivě vypověděl, že po jeho zadržení okolo 23.00 hod. příslušníky Policie ČR, Obvodní oddělení Plzeň - Bory poblíž místa činu a po jeho následném převozu na toto oddělení ho zde nejméně dva uniformovaní příslušníci policie z tohoto obvodního oddělení k činu, který měl spáchat, avšak ve skutečnosti ho nespáchal, „vyslýchali až do rána” a přitom ho „zbili”, „dokopali” a „donutili, aby jim to podepsal”, a proto „jim to podepsal”. Na bližší argumentaci soudu prvního stupně v tomto směru dále Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění jeho odsuzujícího rozsudku ze dne 14. 2. 2014, zejména na stranu 8.
Na totožnou námitku obviněného, uplatněnou též v podaném odvolání, reagoval rovněž odvolací soud, a to na straně 4 svého rozhodnutí.
Je proto zřejmé, že obviněný uvedenou námitku neustále uplatňuje po celou dobu trestního řízení, ačkoli v posledních rozhodnutích soudů nižších stupňů na ni bylo odpovídajícím způsobem reagováno věcně i pokud jde o vlastní odůvodnění rozhodnutí. Dovolání obviněného je proto ve vztahu k takto uplatněné námitce zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
Ve vztahu k další námitce, a to ohledně nesprávného posouzení zavinění dovolatele ve vztahu k okolnosti, zda věděl, že čin, z něhož jiného lživě obviňuje, je trestný podle trestního zákoníku, se lze plně ztotožnit s argumentací státního zástupce uvedené v jeho vyjádření k dovolání, že k naplnění subjektivní stránky trestného činu křivého obvinění podle §345 odst. 1 tr. zákoníku postačuje, aby se úmysl pachatele vztahoval k nepravdivosti jím tvrzených skutečností, a není nutné, aby pachatel znal právní kvalifikaci skutku, z jehož spáchání jiného křivě obvinil. Obviněný si musel být nepravdivosti svých tvrzení, pronesených v hlavním líčení ve svojí předchozí trestní věci bezpochyby vědom i obecné zásady, že někoho obviňovat z něčeho, co ve skutečnosti neudělal, není přípustné. V řízení před soudem byl v tomto směru odpovídajícím způsobem poučen, a to i o trestnosti takového počínání. Tedy i v tomto ohledu se jedná o námitku zjevně neopodstatněnou.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného A. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c