ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1555.2011.1
sp. zn. 4 Tdo 1555/2011-55
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. ledna 2012 o dovolání obviněných J. Š. a P. H. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 11 To 47/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 13/2010, takto:
Dovolání obviněného J. Š. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Dovolání obviněného P. H. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 4. 2011, sp. zn. 5 T 13/2010, byli obvinění J. Š., P. H. a další pachatel uznáni vinnými pokusem trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1 tr. zákona k §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále jen tr. zákon), jehož se dopustili tím, že
společně s dalším pachatelem a P. B., jakož i dalšími osobami, jejichž totožnost se nepodařilo vyšetřováním ustanovit, v době nejméně od 25. září 2009 do 13. října 2009 organizovali, aniž disponovali příslušným povolením, neoprávněný dovoz 3.154 gramů látky s obsahem kokainu, jenž je zařazen do seznamu I. podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách přílohy č. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších zákonů, z B. přes P. do České republiky, a to tak, že S. J. L. D. vyjednal v B., pravděpodobně v průběhu svého pobytu v letních měsících, za nezjištěných okolností od neustanovených osob obstarání kokainu, po návratu S. J. L. D. do České republiky J. Š. učinil nabídku provedení transportu kokainu z P. do České republiky P. B. a po získání jeho souhlasu jej přivedl na schůzku s P. H. a S. J. L. D., v rámci níž S. J. L. D. a P. H., který zajišťoval překlad rozhovoru, za účasti J. Š. projednali s P. B. podrobnosti jeho cesty do P. a předali mu písemně vyhotovené instrukce k cestě a poté P. B. vybavili finančními prostředky potřebnými k zakoupení letenky a k uhrazení nákladů jeho pobytu v zahraničí, poté P. B. v duchu předaných mu instrukcí dne 3. října 2009 odletěl z území České republiky do P., dne 6. října 2009 v 15:45 hodin peruánského času do L. v P. letem z České republiky s přestupem v A. přicestoval i S. J. L. D. a v L. v části M. F. v hotelu S. M. se setkal s P. B., kterému vydal instrukce k cestě do B. a zakoupil mu letenku do J., P. B. podle pokynů vydaných mu S. J. L. D. odcestoval taxíkem do B. do města L. P. a ubytoval se v hotelu L. P., kde cca po dalších 2 až 4 dnech ho na hotelovém pokoji navštívil S. J. L. D. a předal igelitovou tašku obsahující láhev vodky, láhev vína a tři plastové láhve od šampónu a krému s tím, že v těchto předmětech se nachází tekutý kokain, P. B. převzaté předměty uložil do svého cestovního zavazadla a podle pokynů S. J. L. D. nastoupil do taxíku připraveného u hotelu a nechal se zavézt na bolívijsko-peruánské hranice, kde přestoupil do dalšího již připraveného taxi, jímž odcestoval na mezinárodní letiště J. Ch. v L. v P., před nastoupením zpátečního letu linkou dne 13. 10. 2009 v 15:30 hodin peruánského času byl P. B. na mezinárodním letišti podroben kontrole, při které byl převzatý kokain ukrytý v plastové nádobě s nápisem COLGATE PLAX o objemu 500 ml, hliníkové nádobě s nápisem DANZKA VODKA o objemu 75 cl, plastové nádobě modré barvy s nápisem LANCERS o objemu 75 cl uložených v jeho zavazadle, nalezen a zajištěn.
Za tento trestný čin byl obviněný J. Š. odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem, a obviněný P. H. podle §187 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali v zákonné lhůtě odvolání všichni obvinění a v jejich neprospěch i státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 11 To 47/2011, z podnětu odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu napadený rozsudek zrušil ohledně všech tří obviněných v celém rozsahu a za splnění podmínek uvedených v ustanovení §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněné J. Š., P. H. a dalšího pachatele uznal za jednání výše popsané ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně vinnými dokonaným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona. Obviněnému J. Š. byl v sazbě §187 odst. 2 tr. zákona uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem a obviněnému P. H. dle stejného zákonného ustanovení trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem.
Podle §256 tr. řádu byla odvolání všech tří obviněných jako nedůvodná zamítnuta.
Prostřednictvím svých obhájců podali obvinění J. Š. a P. H. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 11 To 47/2011, ve lhůtě stanovené §265e tr. řádu dovolání.
Obviněný J. Š. uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Dovolatel namítl, že v době vydání usnesení o zahájení trestního stíhání jeho osoby ze dne 20. 12. 2009 pod ČTS: NPC-48/TČ-2009-009221-E2, neexistoval žádný důkaz, že by P. H. „tlumočil při setkání v parku dojednávanou drogu z P. do České republiky“, neexistuje o této skutečnosti žádný záznam telekomunikačního rozhovoru, písemný doklad, výslech jakékoliv osoby, nebo sledování osob, které by tuto verzi potvrzovaly. Dle názoru dovolatele tak předmětné usnesení bylo vydáno v rozporu s ustanovením §160 odst. 1 tr. řádu a ničeho na tom nemění skutečnost, že následně státní zástupkyně, okresní i krajský soud převzaly policejní verzi o organizovaném obchodu s drogou za účasti všech obviněných. Dovolatel je si vědom skutečnosti, že pořízený úřední záznam nebyl jako důkaz před soudem použit, ale tento úřední záznam sloužil k vydání usnesení podle §160 tr. řádu a k této skutečnosti měl již Krajský soud v Plzni při projednání obžaloby přihlédnout podle §180 odst. 1 tr. řádu, a zhodnotit zda v přípravném řízení nedošlo k závažným procesním vadám, které nelze napravit v řízení před soudem. Absence zapojení obviněného do jednání, pro něž byli posléze obviněni, proto dle názoru dovolatele znemožňuje posouzení jejich jednání coby trestného činu podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, tedy že čin spáchali jako členové organizované skupiny.
Dovolatel dále namítl, že žádný ze záznamů o telekomunikačním hovoru nepotvrzuje závěr, že by měl koncem září 2009 vědět, že jde o převoz drogy a ani z posléze provedeného výslechu P. B. v P. nevyplývá, že by se všichni tři obvinění podíleli společně na takové činnosti, která je zmíněna ve výroku rozsudku soudů obou stupňů.
Dovolatel dále namítl, že on sám ani obviněný P. H. nebyli s P. B. ve spojení, když se B. nacházel v P. nebo B. a nemohli proto mít ani tušení, jaké množství drogy P. H. hodlá převézt do České republiky. Dovolatel rovněž zpochybňoval věrohodnost výpovědi P. B. s tím, že s jeho námitkou, kterou v tomto směru uplatnil, se soudy obou stupňů náležitě nevypořádaly a pominuly skutečnosti, které věrohodnost napadané výpovědi zpochybňují. Nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, podle kterého bylo jeho jednání a jednání spoluobviněných posouzeno jako dokonaný trestný čin. Dovolatel je naopak názoru, že není vyloučeno, aby bylo toto jednání kvalifikováno jako pokus trestného činu, když k vývozu drogy z P. nebo B. ve skutečnosti nedošlo.
Soudy obou stupňů dále dle názoru dovolatele nepostupovaly důsledně dle trestního řádu, když pominuly návrh na doplnění dokazování za situace, kdy dovolatel popírá, že by se trestné činnosti dle obžaloby dopustil. Závěry, které přijaly soudy obou stupňů, jsou podle jeho názoru pouze jistými verzemi či hypotézami, které nejsou jedinými možnými na základě provedených důkazů, neboť tyto důkazy umožňují i jiný výklad a jiné závěry, než ke kterým soudy obou stupňů dospěly.
V petitu svého dovolání obviněný J. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněný P. H. ve svém dovolání rovněž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. Především zpochybnil posouzení činnosti obviněných jednak jako jednání organizované skupiny, jednak že šlo o dokonaný trestný čin. Obdobně jako obviněný J. Š., i obviněný P. H. namítal, že pokus trestného činu v daném případě pojmově vyloučen být nemůže; pokud je znakem skutkové podstaty trestného činu dovoz omamné látky, ke kterému však z jakéhokoliv důvodu nedojde, je dle dovolatele zřejmé, že se musí nutně jednat pouze o jednání ve stadiu pokusu ve smyslu §8 odst. 1 tr. zákona, pakliže není možnému pachateli kladeno za vinu jiné jednání, které skutková podstata trestného činu ve smyslu §187 také obsahuje. V této souvislosti dovolatel poukázal na to, že v rámci trestního řízení nebylo vůbec prokazováno, že by měl spáchat jakékoli jednání, které by bylo možno kvalifikovat jako výrobu, vývoz, provezení, zprostředkování, prodání či opatření drogy či omamné látky jinému a není zřejmé, proč by se měla jeho činnost, spočívající prokazatelně pouze v tlumočení z francouzštiny do češtiny, týkat obstarání či krátkodobého přechovávání drogy.
Dle názoru dovolatele je i bez zřetele k tomu, že k žádné trestné činnosti z jeho strany nedošlo, právní kvalifikace organizované skupiny nesprávná. Obvinění totiž spolu nijak nekooperovali, nijak se do skupiny nevčleňovali a celá jejich činnost nese ryzí prvky nahodilosti, přičemž veškerá možná součinnost tak měla či mohla být realizována na nějaké schůzce trvající maximálně několik minut kdesi v parku, když co přesně se na této schůzce řešilo, nesdělil orgánům činným v trestním řízení ani P. B. Pokud opravdu existovala či existuje v České republice nějaká organizovaná skupina odpovědná za dovoz drogy, pak obviněný P. H. rozhodně nebyl její součástí, přičemž v průběhu důkazního řízení nebylo prokázáno, že by tento obviněný měl vůbec mít povědomí o tom, že nějaká taková skupina existuje.
Dovolatel vyslovil názor, že celý trestní proces byl uměle a účelově udržován v rámci skutkové podstaty s vysokou trestní sazbou jen proto, aby byli všichni obvinění ohroženi vysokým trestem, když bylo pravděpodobně záměrem orgánů činných v trestním řízení zjistit, zda obvinění skutečně nevědí nějaké informace k proběhnuvšímu pokusu o vývoz drog z P. a poté následné zatčení skutečných viníků, kterými však obvinění rozhodně nejsou. V této souvislosti poukázal dovolatel jednak na judikaturu Ústavního soudu vztahující se ke znaku právního pojmu organizované skupiny, jednak na zásadu proporcionality trestní represe, dle které není možné tzv. exemplární potrestání sledující pouze cíl generální prevence, aniž by byl brán zřetel na prevenci individuální, vztahující se ke konkrétnímu skutku a konkrétnímu pachateli. Dovolatel proto tvrdí, že neměl žádnou účast na jednání organizované skupiny, žádný z důkazů svědčících proti němu nelze považovat za důkaz přímý a důkazy, které byly v řízení provedeny, měly být v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ vyhodnoceny v jeho prospěch.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 11 To 47/2011, a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K obsahu obou dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Námitky obou obviněných označila za neopodstatněné. Konstatovala, že se jedná o námitky uplatněné již v rámci podaných řádných opravných prostředků - odvolání obviněných - přičemž soud druhého stupně se jimi v potřebném rozsahu zabýval a řádně se s nimi vypořádal. Odůvodnění napadených rozhodnutí soudů obou stupňů obsahují jasné, logické a přesvědčivé závěry a argumenty, přičemž jsou výsledkem nezávislého soudního rozhodování. Napadená rozhodnutí dle názoru státní zástupkyně netrpí žádnými vadami, které by bylo zapotřebí v řízení o dovolání napravit.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby obě dovolání byla Nejvyšším soudem České republiky jako zjevně neopodstatněná odmítnuta podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a vyslovila souhlas s tím, aby obě dovolání byla projednána v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jejich řádný opravný prostředek. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obvinění svá dovolání opřeli, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán v případě, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Z odůvodnění obou podaných dovolání je zjevné, že dovolatelé primárně uplatňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu uplatňují návazně v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán právě dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, byť obviněný J. Š. ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) uplatňuje s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí; v dalším obsahu svého dovolání však nikterak nespecifikoval, v čem by mělo nesplnění těchto procesních podmínek spočívat.
U obou podaných dovolání je zjevné, že zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu svým obsahem naplňují pouze zčásti. Mimo tento (jakož i kterýkoliv jiný) zákonný dovolací důvod je totiž nutno označit ty námitky obou obviněných, které směřují ke zpochybnění samotných skutkových zjištění soudu, tedy námitky směřující proti vadným závěrům soudů v souvislosti s hodnocením věrohodnosti výpovědi P. B., proti nedostatečnému rozsahu dokazování, či nesprávnému hodnocení provedených důkazů úhrnem při zjišťování skutkového stavu.
Mimo uplatněné dovolací důvody je i námitka obviněného Š. vztahující se k usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 20. 12. 2009, ČTS NPC-48/TČ-2009-009221-E2, resp. v této části je nutno mít jeho dovolání za nepřípustné, byť dovolatel tvrdí, že již Krajský soud v Plzni měl při projednání obžaloby přihlédnout podle §180 odst. 1 tr. řádu k tomu, zda v přípravném řízení nedošlo k závažným procesním vadám, které nelze napravit v řízení před soudem.
V souladu s použitými zákonnými dovolacími důvody je tedy pouze ta část dovolání obou obviněných, ve kterých jednak namítají právní posouzení skutku jako jednání organizované skupiny, jednak vznášejí námitku proti posouzení skutku jakožto dokonaného trestného činu.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obě tyto námitky obsažené v dovoláních obou obviněných jsou zjevně neopodstatněné.
Za organizovanou skupinu ve smyslu §34 písm. h) tr. zákona se považuje sdružení více osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivými členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i nebezpečnost činu pro společnost. Skupina nemusí mít trvalejší charakter a tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý, jednorázový trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena skupiny nebo výslovné přistoupení ke skupině. Postačí, že se pachatel do skupiny fakticky včlenil a aktivně se na její činnosti podílel .
V posuzovaném případě oba dovolatelé zpochybnili právní posouzení skutku především na zpochybnění účasti obviněného P. H. na spáchání trestného činu, resp. na zpochybnění skutkového zjištění soudu, že tento obviněný tlumočil domluvu o přepravě drog z P. do České republiky.
Jak vyplývá z výše uvedeného, skutková zjištění soudu jsou pro dovolací soud závazná a zpochybnění skutkových zjištění soudu jsou v řízení o dovolání irelevantní. I kdyby výše skutkové zjištění týkající se této formy zapojení P. H. do činnosti skupiny bylo jediným, pak je zjevné, že se jedná o zjištění dostatečné k tomu, že se skutečně jednalo i o jeho součinnost s ostatními obviněnými a právní posouzení jejich jednání jako organizované skupiny odpovídá definičním znakům organizované skupiny jako přitěžující okolnosti a odůvodňujícím použité právní kvalifikaci skutku. S právním posouzením jednání obviněných jako organizované skupiny se Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozsudku náležitě vypořádal, přičemž toto odůvodnění nepovažuje Nejvyšší soud za potřebné opakovat, pouze na ně odkazuje s tím, že je pokládá za správné, odpovídající skutkovým zjištěním, logicky odůvodněné, s nímž se zcela ztotožňuje.
Stejně tak se Nejvyšší soud ztotožnil s právním názorem Vrchního soudu v Praze, který – narozdíl od soudu nalézacího – kvalifikoval jednání obviněných jako dokonaný trestný čin; i tento právní názor byl v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu odůvodněn s dostatečně relevantní právní argumentací a Nejvyšší soud neshledal důvodu, aby z podnětu podaných dovolání, která de facto pouze opakují předchozí uplatněnou obhajobu, označil právní posouzení skutku v tomto směru za nesprávné.
Nejvyšší soud doplňuje, že pokud jde o dovolací námitku obviněného P. H. dotýkající se přiměřenosti uloženého trestu závažnosti a společenské škodlivosti spáchanému skutku, je nutno tuto námitku přiřadit k námitkám proti výroku o vině (s odkazem na uplatněné dovolací důvody dle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu), neboť to jednak z formulace této námitky logicky vyplývá („..celý trestní proces byl uměle a účelově udržován v rámci skutkové podstaty s vysokou trestní sazbou jen proto, aby..“), jednak pokud by se jednalo o námitku samostatně směřující proti uloženému trestu, mohla by být taková námitka uplatněna s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, což však dovolatel jednak neučinil, jednak by obsah této námitky („nepřiměřenost trestu“) , i kdyby se dovolatel na ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu odkazoval, nebyl by s tímto zákonným dovolacím důvodem v souladu. Jak vyplývá z výše uvedeného, je i tuto námitku, uplatněnou s odkazem na dovolací důvody dle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, nutno označit za zjevně neopodstatněnou, navíc primárně směřující ke zpochybnění skutkových zjištění soudu.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal, že obě podaná dovolání jsou v té části, ve které odpovídají uplatněným dovolacím důvodům, zjevně neopodstatněná, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. Š. i dovolání obviněného P. H. odmítají, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí obou dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 12. ledna 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á