ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.1572.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 1572/2016-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2016 o dovolání obviněné Z. M. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 7. 2016 sp. zn. 3 To 475/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 4 T 68/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 4 T 68/2016 byla obviněná Z. M. (dále jen obviněná nebo dovolatelka) uznána vinnou zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustila tím, že:
nejprve v přesně nezjištěný den v průběhu prosince 2015 ve V., v ulici P., okres P., poté, co potkala N. H., tuto oslovila s tím, že až půjde jako svědkyně k soudu ve věci obžalovaného V. B., který je druhem obžalované Z. M., musí potvrdit nepravdivou výpověď V. B., dále dne 11. 1. 2016 v době okolo 20.00 hodin ve V., v bytě domu v ulici K R., okres P., kde obžalovaná Z. M. N. H. vyhledala, tuto opět nutila, aby dne 21. 1. 2016 u hlavního líčení konaného u Okresního soudu v Prachaticích ve věci obžalovaného V. B., vedené pod sp. zn. 4 T 103/2015, změnila svoji původní výpověď, kterou učinila na policií v přípravném řízení, a to v tom smyslu, že souhlasí s výpovědí V. B. s tím, že ho N. H. miluje a za to, že ji V. B. nechce, se mu pomstila výpovědí v jeho neprospěch tak, aby ho poškodila trestním stíháním; za to jí obžalovaná slibovala 5.000 Kč, v případě, že tak poškozená neučiní, vyhrožovala jí obžalovaná, že ji zbije.
Za tento trestný čin byl obviněné podle §175 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
Proti předmětnému rozsudku soudu prvého stupně podala obviněná prostřednictvím svého obhájce v celém rozsahu odvolání, které Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 27. 7. 2016 sp. zn. 3 To 475/2016 zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 3 To 475/2016, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná vyjadřuje nesouhlas se závěry soudu druhého stupně, který shledal její odvolání nedůvodné. Zdůrazňuje, že po celou dobu probíhajícího trestního řízení spáchání trestné činnosti popírá, poškozenou nikdy nevydírala, nevyhledávala aktivně kontakt s ní. Dovolatelka poukazuje na rozpory mezi výpověďmi slyšených svědků z přípravného řízení a u hlavního líčení, když soudy považují za věrohodnější výpovědi svědků z přípravného řízení, aniž by své závěry dostatečně odůvodnily. Obviněná dále namítá, že výpověď svědka B. je ovlivněna poškozenou, když tento o tom, co vypovídá, slyšel zprostředkovaně. Obviněná dále objasňuje z jakých důvodů přišla do bytu D. a že poškozené nevyhrožovala a nechtěla, aby změnila svojí výpověď. Poukazuje i na zásadu in dubio pro reo.
V závěru podaného dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 3 To 475/2016 a sám rozhodl tak, že se zprošťuje obžaloby.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně sdělil, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně státní zástupkyně vyjádřila souhlas tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněné.
Obviněná spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v tom, že soudy neuvěřily její obhajobě, když se žádné trestné činnosti nedopustila, poškozenou nevydírala. Dále namítá nesprávné hodnocení provedených důkazů a zásadu in dubio pro reo.
Vzhledem k obsahu uplatněných dovolacích námitek lze konstatovat, že obviněná své námitky formálně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítané vady pod uplatněný dovolací důvod ovšem nelze podřadit. Všechny uplatněné argumenty totiž primárně směřují do oblasti skutkové a procesní. Obviněná neuvádí žádné konkrétní hmotněprávní argumenty vztahující se ke skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, těmto vytýká především nesprávné hodnocení důkazů (neuvěření její obhajobě), přičemž současně prosazuje vlastní (od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci a až následně ˗ sekundárně ˗ vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Touto argumentací obviněná zcela míjí hranice deklarovaného dovolacího důvodu. Námitky obviněné tedy fakticky nesměřují proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotněprávnímu posouzení, ale proti způsobu hodnocení důkazů. Takto uplatněné argumenty nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Z pohledu námitek uplatněných obviněnou v podaném dovolání, které směřují primárně do způsobu hodnocení důkazů soudy [a tedy nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], toliko na podporu závěru, že v případě obviněné nejde o případ tzv. extrémního nesouladu v jeho výkladu Ústavním soudem, považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že soud prvního stupně své úvahy ohledně rozsahu dokazování a hodnocení provedených důkazů řádně, byť stručněji, odůvodnil. Uvedený soud rozvedl na základě kterých důkazů má obhajobu obviněné za vyvrácenou a které důkazy ji usvědčují. Soud hodnotil i změny výpovědí slyšených svědků proti jejich výpovědím z přípravného řízení, když logicky odůvodnil proč považuje za pravdivé jejich výpovědi z přípravného řízení (viz str. 7-8 rozsudku soudu prvního stupně). Soud druhého stupně se s tímto odůvodněním plně ztotožnil s odkazem na ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., přičemž i rozvedl své úvahy ohledně skutečností, které vyplývají z provedených důkazů z pohledu námitek, které obviněná uplatnila v rámci podaného odvolání, a jenž jsou v podstatě totožné s argumenty uplatněnými v podaném dovolání (viz str. l. 3 - 6 rozhodnutí soudu druhého stupně). Předmětný soud se podrobněji zabýval změnami výpovědi slyšených svědků u hlavního líčení, tyto hodnotí a rozvádí z pohledu dalších provedených důkazů. Nejvyšší soud proto shledal, že soudy nižších stupňů vyvodily z provedených důkazů odpovídající skutkové a právní závěry a že odůvodnění jejich rozhodnutí odpovídá ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 tr. ř.
Bez ohledu na shora uvedené závěry považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že obviněná toliko zpochybňuje výpověď poškozené a hodnocení výpovědi svědků z přípravného řízení, když v podstatě požaduje, aby soudy uvěřily výpovědím těchto svědků u hlavního líčení. V tomto směru je ovšem nutno zdůraznit, že obviněná zcela pomíjí změny ve své výpovědi, když v přípravném řízení po sdělení obvinění za přítomnosti svého obhájce uvedla, že dne 11. 1. 2016 ve V. v bytě svědka D. vůbec nebyla, když uvedeného dne byla ve S. Následně poté až u hlavního líčení změnila svojí výpověď, když si musela být vědoma výpovědí slyšených svědků. Pokud se týká změny výpovědi těchto svědků v hlavním líčení a skutečnosti, že soudy těmto změnám výpovědí neuvěřily, je třeba zdůraznit, že všichni svědci byli v přípravném řízení řádně poučení, u jejich výslechu byl přítomen obhájce, kdy tito svědci, přestože jsou jejich výpovědi z přípravného řízení nepochybně velmi obezřetné, připustili na základě doplňujících dotazů, že obviněná v bytě byla, s poškozenou hovořila a chtěla, aby změnila svojí výpověď, že ji slibovala za změnu výpovědí částku 5.000 Kč a že pokud to nezmění, že ji zbijí (např. svědek L. K.). Navíc nelze pominout, že svědci, kteří u hlavního líčení změnili svojí výpověď s výjimkou svědkyně T. po připomenutí jejich výpovědi z přípravného řízení uvedli, že na policii vypovídali pravdu. Proto lze argumentaci obviněné, že soudy se nedostatečně zabývaly změnami výpovědí svědků označit za zavádějící a neodpovídající.
Rovněž námitka obviněné týkající se zásady in dubio pro reo nemůže naplňovat zvolený dovolací důvod, ale ani jiný. Obecně lze konstatovat, že tato námitka totiž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Nad rámce shora uvedeného je třeba zdůraznit, že Listina ani Úmluva neupravují úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení obviněného z trestného činu. Hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti a důkazní hodnoty, stejně jako úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení, je zásadně věcí obecných soudů. Ústavní soud přitom konstatoval, že měly-li obecné soudy po řádném provedení a vyhodnocení důkazů za to, že skutek byl dostatečně prokázán, nebyly podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo naplněny, neboť soudy žádné pochybnosti neměly. Tak tomu bylo v posuzované věci.
Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že obviněná se se svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu rozešla a vznesla námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jí deklarovaný (a současně ani pod jiné ustanovením §265b tr. ř. upravené dovolací důvody). Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jejím dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 11. 2016
JUDr. František Hrabec
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová