ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1611.2011.1
sp. zn. 4 Tdo 1611/2011-107
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. února 2012 dovolání obviněného M. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. 4 To 12/2009 v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 6/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. V. byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2008 sp. zn. 43 T 6/2003 uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. (ad skutky popsané ve výrokové části tohoto rozhodnutí pod body 1 a) a b), 2, 4, 7 - 15, 17 - 19), trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 4, písm. b) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., dílem dokonaný (ad 3, 7), dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. (ad 6), trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. (ad 6), trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a to jako účastník - pomocník podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. (ad 1a), trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a to jako účastník - pomocník podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. (ad 4), trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a to jako účastník - pomocník podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. (ad 8, 9, 11), trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a to jako účastník - pomocník podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. (ad 12), trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a to jako účastník - pomocník podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. (ad 14), trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., a to jako účastník - pomocník podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. (ad 10), trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., a to jako účastník - pomocník podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. (ad 13), trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., a to jako účastník - pomocník podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. (ad 15).
Za tyto trestné činy a za sbíhající trestný čin podvodu podle §250 odst. l, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2001 č. j. 3 T 257/2000-506 byl obviněný M. V. podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků se zařazením do věznice s ostrahou. Podle §53 odst. 1, §54 odst. 1 tr. zák. mu byl zároveň uložen peněžitý trest ve výši 100 000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, pokud by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán. Zároveň došlo ke zrušení výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2001 sp. zn. 3 T 257/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit škodu ve výši uvedené v tomto rozhodnutím zde specifikovaným poškozeným.
V další části rozsudku pak byl obviněný M. V. zproštěn obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř. pro zde popsané skutky označené pod body 1, 2 a 3.
Z podnětu odvolání obviněného M. V. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. 4 To 12/2009 ve výroku I. podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2008 v celé jeho odsuzující části ve vztahu k obviněnému M. V. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný M. V. ohledně skutků popsaných pod body 4, 6, 7, 12, 14, 15, 17, 18 a 19 ve výroku II. nově uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. (ad 4, 7, 12, 14, 15, 17, 18 a 19), trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., dílem dokonaným (ad 7) a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. (ad 6), trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. (ad 6), pomocí k trestnému činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. (ad 4), pomocí k trestnému činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. (ad 12), pomocí k trestnému činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. (ad 14) a pomocí k trestnému činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. (ad 15).
Za tyto trestné činy, jakož i za sbíhající se trestnou činnost z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2001 sp. zn. 3 T 257/2000 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2001 sp. zn. 4 To 190/2001 byl při současném zrušení tam vyneseného výroku o trestu odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením do věznice s ostrahou. Zbývajícími výroky ve smyslu §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených subjektů na náhradu způsobené škody.
Výrokem III. tohoto rozsudku byla věc podle §259 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k obviněnému M. V. u skutků popsaných pod body 1 a), b), 2, 3, 8, 9, 10, 11 a 13 výroku odsuzující části rozsudku Krajského soudu v Brně vrácena zpět tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. 4 To 12/2009 podal obviněný M. V. dovolání ze dne 22. 9. 2010 (krajskému soudu osobně doručeno dne 23. 9. 2010). Věc však nebyla s tímto dovoláním předložena Nejvyššímu soudu, ale Krajský soud v Brně v rozsahu zrušení svého rozsudku vrchním soudem ve věci znovu jednal a rozhodl rozsudkem ze dne 15. 10. 2010 sp. zn. 43 T 6/2003 a to tak, že podle §45 tr. zákoníku zrušil ve vztahu k obviněnému M. V. výrok o vině o pokračujícím trestném činu podvodu podle §250 odst. l, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. u skutků popsaných pod body 4, 7, 12, 14, 15, 18, 19, o trestném činu pojistného podvodu podle §250a odst. l, odst. 4 písm. b) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., dílem dokonaným u skutku popsaného pod bodem 7, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §8 odst. l tr. zák. u skutku popsaného pod bodem 6, o trestném činu zpronevěry podle §248 odst. l, odst. 2 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., u skutku popsaného pod bodem 6, o pomoci k trestnému činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250a odst. l, odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., u skutku popsaného pod bodem 4, o pomoci k trestnému činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250a odst. l, odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., u skutku popsaného pod bodem 12, o pomoci k trestnému činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250a odst. l, odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., u skutku popsaného pod bodem 14, o pomoci k trestnému činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1, písm. c) tr. zák. k §250a odst. l, odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., ve stádiu pokusu podle §8 odst. l tr. zák., u skutku popsaného pod bodem 15, a celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a to z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2008 č.j. 43 T 6/2003-4793 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. 4 To 12/2009. Znovu pak rozhodl tak, že obviněného M. V. uznal vinným trestným činem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku (ad 4, 7, 10, 12, 13, 14, 15, 17, 18, 19), trestným činem pojistného podvodu podle §210 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným (ad 7, 11, 13), dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (ad 6), trestným činem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku (ad 6), trestným činem pojistného podvodu podle §210 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, a to jako účastníka - pomocníka podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (ad 4), trestným činem pojistného podvodu podle §210 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, a to jako účastníka - pomocníka podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (ad 12), trestným činem pojistného podvodu podle §210 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, a to jako účastníka - pomocníka podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (ad 14), trestným činem pojistného podvodu podle §210 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a to jako účastník - pomocník podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (ad 15).
Za tyto trestné činy a za sbíhající trestný čin podvodu podle §250 odst. l, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2001 č. j. 3 T 257/2000-506 byl obviněný M. V. podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku a §45 tr. zákoníku odsouzen za pokračování v trestném činu ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků se zařazením do věznice s ostrahou. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2001 sp. zn. 3 T 257/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
V dalších částech rozsudku nalézací soud opětovně uložil obviněnému M. V. povinnost uhradit způsobenou škodu poškozeným osobám a zprostil jej obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř. pro zde popsané skutky označené pod body 1 a), b), 8 a 9 a podle §226 písm. b) tr. ř. pro zde popsané skutky pod body 2 a 3.
K odvolání obviněného M. V. i dalších obviněných Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 3. 5. 2011 sp. zn. 4 To 5/2011 mj. podle §258 odst. 1 písm. d), písm. e), písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2010 částečně zrušil v jeho odsuzující části ve vztahu k obviněným M. V. a D. K. ve výroku o náhradě škody, kterým byli podle §228 odst. 1 tr. ř. společně zavázáni k náhradě škody ve výši 695.562,30 Kč poškozené společnosti S Morava, s.r.o., se sídlem ve Z., H. n. Sám pak podle §228 odst. 1 tr. ř. též uložil obviněnému J. U. zaplatit společně a nerozdílně s obviněným M. V. a pravomocně odsouzeným L. J. poškozené Kooperativa pojišťovna, a.s., se sídlem T., P., škodu ve výši 386.355,- Kč. Ohledně obviněného M. V. odvolací soud dále rozhodl, že v ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nezměněn.
Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2011 podal obviněný M. V. dovolání, o němž bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2012 sp. zn. 4 Tdo 1612/2011 podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. tak, že bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto.
V pořadí první dovolání ze dne 22. 9. 2010 proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. 4 To 12/2009 stejně jako druhé dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 3. 5. 2011 obviněný M. V. opřel shodně o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení), a směřoval jej do výroku o vině, výroku o trestu a způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody a navazujícího výroku o náhradě škody rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. 4 To 12/2009.
Z obsahu jeho prvního mimořádného opravného prostředku plyne, že si je vědom skutečnosti, že při uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumávaní učiněných skutkových zjištění, pokud jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim odpovídající právní závěry. Dále namítl rozpor mezi popisem jednotlivých skutků ve výroku napadeného rozsudku ze dne 9. 6. 2009 a použitou právní kvalifikací. Je totiž podle něj sporné, zda zde popsané jednání vůbec vykazuje znaky skutkových podstat trestných činů, kterými byl uznán vinným.
Namítaný rozpor mezi popisem jednotlivých skutků ve výroku II. rozsudku odvolacího soudu ze dne 9. 6. 2009 a použitou právní kvalifikací spatřuje v tom, že z jednání popsaného pod body 4, 12, 14, 15, 17, 18 a 19 vyplývá , že leasingové smlouvy měly být uzavírány v podvodném úmyslu po předchozí vzájemné dohodě obviněného a dalších pravomocně odsouzených osob. Odpovídá tomu použitá formulace po předchozí vzájemné dohodě, v úmyslu podvodně uzavřít leasingovou smlouvu, ... u skutků ad 4, 12 a 14 a vzájemná dohoda a společné jednání u skutků ad 15, 17, 18 a 19. Z takto formulovaného podvodného jednání při uzavírání leasingových smluv podle obviněného vyplývá, že mělo dojít k naplnění pojmu spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Tomu ovšem neodpovídá použitá právní kvalifikace. Pojmovými znaky spolupachatelství jsou společné jednání dvou nebo více osob a jejich společný úmysl. Z popisu podvodného jednání při uzavírání leasingových smluv pod body 4, 12, 14, 15, 17, 18 a 19 ani z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu není zřejmé, v jaké formě měla být vůbec vzájemná dohoda uzavřena a co mělo být jejím obsahem, ačkoliv závěr soudu o existenci dohody mezi spolupachateli je stěžejní a musí být důkazně podložen. Obviněný se zároveň domnívá, že z provedeného dokazování nebyla dostatečně objasněna jeho úloha na předmětné trestné činnosti.
Obviněný v závěru svého dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. 4 To 12/2009 navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 2 tr. ř. tento rozsudek v části odpovídající II. výroku zrušil a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby dovolací soud podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila tak, že podané dovolání ze dne 22. 9. 2010 bylo podle ní uplatněno za právního stavu věci, který však doznal v mezidobí změny v souvislosti s rozhodováním o ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu, kdy bylo rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2010 sp. zn. 43 T 6/2003 rozhodnuto podle §45 tr. zákoníku tak, že došlo ke zrušení výroku o vině v celém jeho rozsahu, ve výroku o trestu, jakož i ke zrušení dalších výroků, které měly ve výroku o vině svůj podklad z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2008 sp. zn. 43 T 6/2003 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. 4 To 12/2009, přičemž v celém takto zrušeném rozsahu bylo znovu rozhodnuto, a to ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2011 pod sp. zn. 4 To 5/2011.
Dovoláním napadený výrok o vině obviněného proto již neexistuje. Byť bylo při vázanosti jeho podkladovými skutkovými zjištěními znovu (ve zrušeném rozsahu shodným způsobem) rozhodnuto o vině obviněného, stalo se tak posledně označenými soudními rozhodnutími, která byla vydána až po datu uplatněného dovolání a která tak tímto mimořádným opravným prostředkem zákonitě nejsou napadána. Pravomocným rozhodnutím ve věci samé je podle §265a odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2010 sp. zn. 43 T 6/2003 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2011 sp. zn. 4 To 5/2011. Jestliže obviněný dovoláním napadá jiné (předešlé) rozhodnutí, jež zrušením pozbyla podkladu, nesměřuje jeho mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí ve věci samé a je nutno na předmětné dovolání nahlížet jako na nepřípustné.
Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. V. podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Zároveň souhlasila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí dovolacího soudu, než jsou uvedena v ustanovení §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř.
Nejvyšší soud se musel především zabývat otázkou, zda je dovolání obviněného přípustné. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) - h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se pro účely řízení o dovolání považují za rozhodnutí ve věci samé. Podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. lze podat dovolání mimo jiné proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření. Odsuzujícím rozsudkem ve smyslu tohoto ustanovení je nepochybně též rozsudek odvolacího soudu učiněný podle ustanovení §259 odst. 3 tr. ř.
K provedení přezkumné činnosti dovolacího soudu je nezbytné, aby v době rozhodování dovolacího soudu dovoláním napadené rozhodnutí (popř. dovoláním napadený výrok rozhodnutí) vůbec existovalo. Jestliže po podání dovolání proti pravomocnému rozhodnutí došlo k jeho zrušení, popřípadě ke zrušení dovoláním napadeného výroku, pak dovolací soud nemůže přezkoumávat již neexistující rozhodnutí. V takovém případě je dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí či výroku nepřípustné a je nutno jej odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Z obsahu spisu vyplývá, že dovolání obviněného ze dne 22. 9. 2010 bylo soudu prvního stupně osobně doručeno dne 23. 9. 2010 (tzn. v zákonné dvouměsíční lhůtě, když rozsudek odvolacího soudu ze dne 9. 6. 2009 byl obviněnému doručen dne 24. 8. 2010 a jeho obhájci dne 17. 7. 2009). Tento mimořádný opravný prostředek však byl Nejvyššímu soudu předložen teprve dne 14. 12. 2011 až spolu s v pořadí druhým dovoláním obviněného ze dne 8. 8. 2011 (soudu prvního stupně doručeno dne 22. 8. 2011) po odstranění procesních vad soudem prvního stupně podle §265h odst. 2 tr. ř. V této době však byl rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2008 sp. zn. 43 T 6/2003 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2009 ve výrokových částech o vině obviněného M. V., o jemu uloženém trestu a v navazujících výrocích o náhradě škody již zcela zrušen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2010 sp. zn. 43 T 6/2003 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2011 sp. zn. 4 To 5/2011, přičemž obviněnému byl postupem podle §43 odst. 2 tr. zákoníku a §45 tr. zákoníku uložen společný souhrnný trest za pokračování v trestném činu ve vztahu, za současného zrušení výroků o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2001 sp. zn. 3 T 257/2000.
Z uvedeného je tedy patrné, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2010 sp. zn. 43 T 6/2003 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2011 sp. zn. 4 To 5/2011 přestaly právně existovat výroky o vině, trestu a výroky mající ve zrušeném výroku o vině svůj podklad (tj. výroky o náhradě škody ) rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2008 sp. zn. 43 T 6/2003 a rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2009 týkající se obviněného M. V., které byly dovoláním ze dne 22. 9. 2010 napadeny. Za této situace pak rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2008 sp. zn. 43 T 6/2003 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. 4 To 12/2009 nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., když došlo k jejich zrušení a tudíž neexistují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2006 sp. zn. 11 Tdo 1509/2005 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007 sp. zn. 11 Tdo 239/2007).
Vzhledem ke skutečnosti, že obviněný ve svém druhém dovolání, kterému byla přidělena sp. zn. 4 Tdo 1612/2011, směrujícího do výroků rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2011 sp. zn. 4 To 5/2011 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2010 uplatnil v části obsahově zcela totožné námitky jako ve svém prvním dovolání, o němž je rozhodováno v tomto usnesení, odkazuje v tomto směru dovolací soud na odůvodnění usnesení Nejvyššího ze dne 9. února 2012 sp. zn. 4 Tdo 1612/2011, v němž byly tyto výhrady obviněného patřičně posouzeny a bylo o nich rozhodnuto. Nedošlo proto k odejmutí oprávnění obviněného podat dovolání jako mimořádný opravný prostředek za účelem možné nápravy případných vad shora uvedeného již „neexistujícího“ rozhodnutí.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného M. V. ze dne 22. 9. 2010 není v této věci přípustné, a proto je jako takové podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. února 2012
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c