ECLI:CZ:US:2008:4.US.1110.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1110/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou ve věci návrhu M. V., bez právního zastoupení, směřujícího proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. dubna 2007, č.j. 30 Nt 201/2006-65, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. července 2007, č.j. 2 To 56/2007-78 a proti oznámení Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 15. dubna 2008, č. j. 242/2008-OD-SPZ, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 2. května 2008, se stěžovatel domáhal s odkazem na porušení práva na spravedlivý proces zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů a oznámení Ministerstva spravedlnosti ČR (dále jen "ministerstvo"), a dále toho, aby Ústavní soud uložil nalézacímu soudu povinnost nového rozhodnutí o povolení obnovy kauzy vedené po sp. zn. 37 T 9/2002.
V záhlaví citovanými rozhodnutími obecných soudů byl zamítnut návrh na obnovu řízení vedeného proti stěžovateli Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 37 T 9/2002. Proti rozhodnutí ve věci Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 30 Nt 201/2006 podal stěžovatel k Ministerstvu spravedlnosti podnět k podání stížnosti pro porušení zákona. Tento podnět byl pro neshledání důvodů k podání této stížnosti odložen a stěžovatel byl o tomto oznámením ministerstva ze dne 15. dubna 2008, č. j. 242/2008-OD-SPZ, vyrozuměn.
Stěžovatel proti v záhlaví citovaným rozhodnutím obecných soudů podal již dne 18. září 2007 ústavní stížnost, která byla usnesením ze dne 3. prosince 2007, sp. zn. IV. ÚS 2437/07, podle ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), odmítnuta.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti, tj. zejména zda je Ústavní soud k jejímu projednání příslušný a zda je ústavní stížnost přípustná.
Zákon o Ústavním soudu, jímž je Ústavní soud dle čl. 88 odst. 2 Ústavy vázán, v ustanovení §72 odst. 1 písm. a) stanoví, že ústavní stížnost může podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že z hlediska posouzení toho, zda daný akt je rozhodnutím, resp. opatřením, v zákonem předvídaném smyslu není nezbytně nutné, aby byl vždy jako "rozhodnutí", příp. "opatření" výslovně označen. Za rozhodující kritérium je považována skutečnost, zda orgán veřejné moci svým aktem autoritativně zasáhl do právní sféry navrhovatele (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2002 sp. zn. IV. ÚS 233/02, Sb.n.u., sv. 27, str. 337 a násl., nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997 sp. zn. III. ÚS 16/96, Sb.n.u., sv. 7, str. 325 a násl.). Tento předpoklad je v projednávané stížnosti nepochybně naplněn ve vztahu k v záhlaví citovaným rozhodnutím obecných soudů, nikoli však již ve vztahu k v záhlaví citovanému oznámení ministerstva.
Ministerstvo, resp. ministr spravedlnosti při aplikaci ustanovení §266 trestního řádu nerozhoduje autoritativně o právech a povinnostech stěžovatele, nýbrž pouze o tom, zda realizuje své oprávnění, obsažené v tomto ustanovení. Odložení podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona ministrem spravedlnosti, ani vyrozumění o této skutečnosti, proto nelze považovat za rozhodnutí či opatření ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
S ohledem na výše uvedené nezbývá než konstatovat, že ve vztahu k v záhlaví citovanému oznámení ministerstva se jedná o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Zákon o Ústavním soudu dále, v ustanovení §72 odst. 3, stanoví, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ze spisu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2437/07 bylo zjištěno, že usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. července 2007, č.j. 2 To 56/2007-78, bylo stěžovateli doručeno dne 23. července 2007. Ve vztahu k v záhlaví citovaným rozhodnutím obecných soudů tak nebyla dodržena lhůta k podání ústavní stížnosti, když uplynula dne 21. září 2008 a projednávaný návrh byl podán dne 2. května 2008.
S ohledem na právě uvedené nezbývá než konstatovat, že ve vztahu k v záhlaví citovaným rozhodnutím obecných soudů se jedná o návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání (podnět k podání stížnosti pro porušení zákona nepochybně není procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a proto podání tohoto podnětu je z hlediska lhůty k podání ústavní stížnosti proti v záhlaví citovaným rozhodnutím obecných soudů irelevantní).
Za této situace, kdy v části není k projednání návrhu Ústavní soud příslušný a ve zbývající části je návrh podáván opožděně, nepřistoupil Ústavní soud k odstraňování vad, jimiž podaný návrh trpí, když stěžovatel není zastoupen advokátem a k návrhu nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Jejich odstraněním by se nemohlo na nutnosti návrh z výše specifikovaných důvodů odmítnout nic změnit.
S ohledem na výše uvedené okolnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než postupovat podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) a podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu a na jejich základě soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh stěžovatele v části jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a v části jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. května 2008
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka