ECLI:CZ:US:2012:4.US.1230.12.1
sp. zn. IV. ÚS 1230/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 24. července 2012 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické v právní věci stěžovatele J. H., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 83/2011-42 ze dne 22. 12. 2011 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 59 Af 25/2011-31 ze dne 4. 10. 2011 a o návrhu "aby Ústavní soud z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky", takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Dne 4. 4. 2012 obdržel Ústavní soud návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), směřující vůči v záhlaví uvedeným rozhodnutím obecných soudů, spojený s návrhem, aby Ústavní soud "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky".
Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh splňoval veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že tomu tak nebylo, neboť stěžovatel nerespektoval ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež ukládá fyzickým a právnickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Na existenci této vady byl stěžovatel upozorněn přípisem ze dne 24. 4. 2012, jímž mu současně byla stanovena lhůta pro její odstranění v délce 30 dnů, počínající dnem doručení výzvy. Stěžovatel byl prostřednictvím zmíněného přípisu vyrozuměn i o skutečnostech níže uvedených, vztahujících se k mezím přezkumu jím zpochybněné povinnosti být v řízení o ústavní stížnosti právně zastoupen. Na výzvu k odstranění vad podání reagoval stěžovatel přípisem ze dne 1. 6. 2012, v němž sděloval, že se ve věci právního zastoupení obrátil na Českou advokátní komoru a v této souvislosti žádal Ústavní soud o prodloužení lhůty do 30. 6., lépe však do 31. 7. 2012. Na základě této žádosti prodloužil Ústavní soud přípisem ze dne 18. 6. 2012 lhůtu k odstranění vad podání do 13. 7. 2012. Stěžovatel však ani v takto prodloužené lhůtě vytýkanou vadu neodstranil, proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, nemohl se Ústavní soud meritorně zabývat ani s ní spojeným návrhem na zrušení (stěžovatelem přesněji nespecifikovaných) ustanovení právních předpisů, upravujících povinné právní zastoupení a poplatkovou povinnost v některých řízeních, zahrnuje v to i řízení o ústavní stížnosti. Ovšem vzhledem k tomu, že stěžovatel prostřednictvím svého návrhu zpochybňoval ústavní konformitu povinnosti, jejíž nedodržení bylo bezprostřední příčinou odmítnutí jeho ústavní stížnosti, považuje Ústavní soud za vhodné podotknout, že je jednak zákonem o Ústavním soudu, a tedy i jeho §30 odst. 1, vázán (čl. 88 Ústavy České republiky) a jednak se již k otázce povinnosti být v řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem v minulosti vyjádřil (srov. např. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96 a usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 296/97, IV. ÚS 651/02, II. ÚS 417/03, dostupná na http://nalus.usoud.cz). Opakovaně přitom vyslovil názor, že opodstatněnost povinného právního zastoupení je dána zejména specifičností řízení před Ústavním soudem a jejím cílem je zajistit právně kvalifikované uplatňování práv a rovněž garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Možnost stěžovatelů obstarat si právní zastoupení je přitom dostatečně zajištěna zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud tedy návrh stěžovatele, aby "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky" odmítl dle §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu ve spojení s §43 odst. 1 písm. c) téhož předpisu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. července 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu