ECLI:CZ:US:2001:4.US.145.01
sp. zn. IV. ÚS 145/01
Usnesení
IV. ÚS 145/01
Ústavní soud rozhodl dne 30. července 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Evy Zarembové a JUDr. Vladimíra Čermáka ve věci ústavní stížnosti J.S., zastoupeného JUDr. A.B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12.12.2000, čj. 30 Ca 151/2000-13, 30 Ca 152/2000-5, takto:
Ústavní stížnost se odmítá
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedeného usnesení, neboť jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). V odůvodnění ústavní stížnosti pak namítá, že žalobou napadená rozhodnutí správce daně nejsou pouze procesní povahy, ale je jimi zasahováno i do subjektivních hmotných práv, a proto podléhají přezkumu soudu podle ustanovení §244 odst. 2 a 3 o. s. ř. Stanovisko, které zaujal Krajský soud v Hradci Králové, ve svých důsledcích vede ke zvýhodnění jednoho z účastníků konkurzního řízení oproti ostatním věřitelům.
Ze spisového materiálu F.ú., Ústavní soud zjistil, že správce daně dne 17. 5. 2000, čj. 104025/00/228912/1985, vydal ve věci daňového subjektu D., rozhodnutí o přeplatku podle §64 zák.č. ČNR 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o správě daní a poplatků), kterým přeplatek na dani z přidané hodnoty ve výši 7 511,-- Kč, vykázaný ke dni 17. 5. 2000, převádí na úhradu nedoplatku daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků. Stěžovatel ve stanovené lhůtě podal reklamaci, kterou však F.ú. rozhodnutím ze dne 7. 6. 2000, čj. 112797/00/228912/1985, zamítl.
Ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové, sp.zn. 30 Ca 151/2000, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal dne 17. 7. 2000 žalobu na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správce daně, ve kterém namítá, že na daňový subjekt byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 2. 1999, čj. 45 K 393/98, prohlášen konkurz. Podle ustanovení §14 odst. 1 písm. i) zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, není započtení na majetek patřící do podstaty přípustné. Přeplatek na dani z přidané hodnoty náleží podle názoru stěžovatele do konkurzní podstaty.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12.12.2000, čj. 30 Ca 151/2000-13, 30 Ca 152/2000-5, soud řízení zastavil. V odůvodnění rozhodnutí pak uvedl, že ve správním soudnictví přezkoumávají soudy rozhodnutí správních orgánů, pokud zákon nestanoví jinak. Podle ustanovení §248 odst. 2 písm. e) o. s. ř. jsou z přezkumné činnosti soudu vyloučena rozhodnutí správních orgánů předběžné, procesní nebo pořádkové povahy. Procesní rozhodnutí jsou taková, která se netýkají přímo práv účastníka vyplývajících z práva hmotného, ale zasahují do práv daných pro vlastní vedení řízení. V tomto smyslu je procesním rozhodnutím také žalobou napadené rozhodnutí, proto soud řízení v souladu s ustanovením §250d odst. 3 o. s. ř. zastavil.
V dané věci Ústavní soud předestírá, že již v řadě svých předchozích rozhodnutích vyložil, že není běžnou třetí instancí v systému obecných soudů, nemůže tak být ve vztahu k nim soudem nadřízeným a je oprávněn do jejich pravomoci zasáhnout pouze v případech, kdy soudy nerozhodují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny.
Návrh stěžovatele je zjevně neopodstatněný. Rozhodnutí procesní povahy ve smyslu ustanovení §248 odst. 2 písm. e) o. s. ř. je pojmem zjevně širším, než jak je definován v jiných částech o. s. ř., než v hlavě páté. Rozhodnutí správního orgánu je nutné chápat jako materiálně pravomocný a vykonatelný výsledek správního řízení o určité záležitosti, zasahující konečným způsobem do práv a povinností osoby. Rozhodnutí o přeplatku není rozhodnutím ve věci samé, neboť stěžovateli nestanoví daňovou povinnost, neřeší ani neukládá právní povinnost placení daně. Jde o rozhodnutí, které má základ jen v právu procesním. Správce daně svým rozhodnutím v souladu se zákonem řešil převod přeplatku jedné daně na úhradu nedoplatku daně druhé. Je nutné mít na mysli, že každé uplatňování práva upravené právním řádem se realizuje cestou určitého formálního procesu. Pokud zákon vylučuje z přezkumu rozhodnutí správního orgánu procesní povahy, pak v dané věci zásady spravedlivého procesu ve smyslu článku 36 Listiny porušeny nebyly.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 30. července 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu