infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 17.03.2010, sp. zn. IV. ÚS 177/10 [ usnesení / ŽIDLICKÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2010:4.US.177.10.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2010:4.US.177.10.1
sp. zn. IV. ÚS 177/10 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele P. Č., o ústavní stížnosti, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Dne 21. 1 2010 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, jež nesplňovala základní formální náležitosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel, jenž byl ze strany Ústavního soudu poučen o formálních náležitostech kladených na ústavní stížnosti mnohokrát, se tentokráte na Ústavní soud obrátil poté, co mu byl Českou advokátní komorou určen podle §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, advokát (a to k tomu, aby posoudil přípustnost a důvodnost ústavní stížnosti). Ovšem důvodnost ani přípustnost tento advokát neposuzoval, neboť mu stěžovatel sdělil, že si do ústavní stížnosti nenechá mluvit a že mu zakazuje činit úkony k Ústavnímu soudu bez jeho souhlasu. Na tento příkaz (respektive zákaz) právní zástupce stěžovatele zareagoval sdělením Ústavnímu soudu, že tedy stěžovatele bude zastupovat na základě plné moci, kterou mu stěžovatel zaslal, nicméně Ústavnímu soudu předloženou ústavní stížnost nesepisoval a domnívá se, že ústavní stížnost stvořená stěžovatelem neodpovídá nárokům kladeným na tento typ podání. Na základě nastalé procesní situace vyzval Ústavní soud právního zástupce stěžovatele, aby ve lhůtě pěti dnů Ústavnímu soudu předložil ústavní stížnost, kterou zpracuje sám a jež bude odpovídat všem nárokům na tento typ podání zákonem o Ústavním soudu kladených [čímž budou odstraněny vady ve smyslu §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Na tuto výzvu reagoval právní zástupce stěžovatele žádostí (jež byla Ústavnímu soudu doručena 15. 2. 2010), aby mu lhůta k odstranění vad ústavní stížnosti byla prodloužena o 10 dnů, protože k sepsání ústavní stížnosti nemá potřebné podklady a se stěžovatelem je obtížná komunikace. Této žádosti právního zástupce stěžovatele bylo plně vyhověno. Dne 24. 2. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena nová žádost právního zástupce stěžovatele o opětovné prodloužení lhůty, tentokráte o 15 dnů, neboť stěžovatel neposkytl právnímu zástupci dostatečnou součinnost a právní zástupce požádal Českou advokátní komoru o zrušení ustanovení ve smyslu §20 odst. 2 zákona o advokacii. Dne 5. 3. 2010 právní zástupce stěžovatele informoval Ústavní soud o tom, že stěžovateli vypověděl, v souladu s rozhodnutím ČAK o zrušení určení advokáta k poskytnutí právní pomoci, plnou moc. Na základě těchto skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel není a ani nebyl zastoupen v souladu s §30 zákona o Ústavním soudu, neboť povinné zastoupení před Ústavním soudem je třeba posuzovat nikoli čistě formalisticky, ale materiálně (tzn. ústavní stížnost musí být advokátem skutečně sepsána, nikoli jen podepsána - srov. k tomu přiměřeně stanovisko pléna Ústavního soudu [sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471)], kde je mj. konstatováno: "Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Smysl a účel institutu povinného zastoupení podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. lze spatřovat i v univerzálnosti řízení před Ústavním soudem z hlediska návaznosti na jiné druhy procesního řízení." Právní zástupce stěžovatele se snažil vykonat svoji práci co možná nejlépe, ale stěžovatel mu to nedovolil. Stěžovatel tedy evidentně nechce respektovat zákon o Ústavním soudu a snaží se ho obejít. Za této situace ale Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout v souladu s §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na to je další prodloužení lhůty nadbytečné. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 17. března 2010 Michaela Židlická, v. r. soudkyně zpravodajka

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2010:4.US.177.10.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 177/10
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 17. 3. 2010
Datum vyhlášení  
Datum podání 21. 1. 2010
Datum zpřístupnění 12. 4. 2010
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS České Budějovice
SOUD - OS České Budějovice
Soudce zpravodaj Židlická Michaela
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro neodstraněné vady
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy  
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení  
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-177-10_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 65351
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-02