ECLI:CZ:US:2001:4.US.183.01
sp. zn. IV. ÚS 183/01
Usnesení
IV. ÚS 183/01
Č E S K Á R E P U B L I K A
U S N E S E N Í
Ú s t a v n í h o s o u d u Č e s k é r e p u b l i k y
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti R.K., zastoupeného Mgr. J.K., proti postupu Vrchního soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 7 A 91/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 23. 3. 2001 adresoval stěžovatel Ústavnímu soudu podání nazvané ústavní stížnost, které Ústavní soud obdržel dne 26. 3. 2001. Jelikož toto podání vykazovalo vady, byl stěžovatel Ústavním soudem vyzván, aby je ve lhůtě 20 dnů odstranil. Dne 12. 4. 2001 Ústavnímu soudu došla ústavní stížnost, ve které již byly vytýkané vady odstraněny a stěžovatel v ní tvrdil, že mu bylo odepřeno právo na řádnou soudní ochranu práv a řádný proces.
Stěžovatel svou ústavní stížností, jak výslovně uvádí, nenapadá meritorní výroky soudu, je však toho názoru, že shora označený rozsudek, který byl soudem doručen pouze jeho právnímu zástupci, měl být doručen do vlastních rukou jemu, jako účastníku řízení. Své přesvědčení opírá o znění ustanovení §158 odst. 2 o.s.ř., kde je uvedeno, že stejnopis písemného vyhotovení rozsudku se doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům, do vlastních rukou. Z textu uvedeného ustanovení pak dovozuje, že primární je doručení rozsudku do vlastních rukou účastníkům, sekundární doručení jejich právním zástupcům. Tím, že stěžovateli nebyl doručen rozsudek do vlastních rukou, byl soudem porušen zákon a bylo mu odepřeno právo na soudní ochranu a právo na řádný proces, jehož součástí nepochybně je i doručení rozsudku. Na základě této úvahy tedy citovaný rozsudek nemohl nabýt právní moci dne 21. 1. 2000, proto také dosud nezačala běžet 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti. V závěru své ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud vydal nález, jímž by stanovil Vrchnímu soudu v Praze povinnost doručit rozsudek, čj. 7 A 91/98 - 28, ze dne 14. 1. 2000, stěžovateli do vlastních rukou a právní moc tohoto rozsudku by tak nastala dnem doručení.
Z přiloženého spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl rozhodnutím ÚP a rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ČR vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání. Proti tomuto rozhodnutí správních orgánů podal žalobu k Vrchnímu soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 14. 1. 2000, čj. 7 A 91/98 - 28, rozhodl tak, že v části směřující proti rozhodnutí ÚP řízení zastavil a v části směřující proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR žalobu zamítl. V uvedeném řízení bylo stěžovateli usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 1999 přiznáno osvobození od soudních poplatků a ustanovena jeho zástupkyní advokátka, JUDr. J.R., které, jak sám stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, byl předmětný rozsudek doručen a nabyl právní moci dnem 21. 1. 2000.
Ústavní stížnost není důvodná.
Stěžovatel ve svých úvahách vychází ze znění ustanovení §158 odst. 2 o.s.ř., které je však nutno vykládat v souvislosti s ustanovením §49 odst. 1 o.s.ř., ve znění účinném do 31. 12. 2000, podle něhož má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Má-li však účastník osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu. Vzhledem k tomu, že stěžovateli, jak je patrno ze shora uvedeného zjištění, byl v řízení ustanoven zástupcem advokát, přičemž tento má ve smyslu ustanovení §31 odst. 1 citovaného předpisu stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc - kterou nelze omezit ( §25 odst. 1 citovaného předpisu), a je zcela evidentní, že v případě doručovaného rozsudku nejde o situaci předvídanou ve druhé větě ustanovení §49 odst. 1 citovaného předpisu, kdy měl účastník v řízení něco vykonat, nelze procesnímu postupu obecného soudu, který rozsudek doručil pouze ustanovené zástupkyni, ničeho vytýkat, neboť postupoval zákonem stanoveným způsobem.
Ústavní soud tak neshledal nic, co by bylo v rozporu s ústavně zaručenými právy a svobodami, proto ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. května 2001
JUDr. Pavel Varvařovský, v.r.
předseda senátu
.