ECLI:CZ:US:2011:4.US.1937.11.1
sp. zn. IV. ÚS 1937/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. listopadu 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti J. P., zastoupeného Mgr. Ing. Václavem Králem, advokátem, AK se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, proti příkazům Okresního soudu v Táboře ze dne 4. 5. 2011 čj. 2 Nt 609/2011-3 k provedení domovní prohlídky a čj. 2 Nt 609/2011-5 k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem doručeným do datové schránky Ústavního soudu dne 2. 7. 2011 se J. P. (dále též "podezřelý", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem:
I. Konstatoval, že provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků dne 12. 5. 2011 policejními orgány Policie ČR, Krajského ředitelství Jihočeského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování České Budějovice (dále též jen PČR), v součinnosti s policejním orgánem Generálního ředitelství cel, oddělení Celní protidrogové jednotky, expozitury České Budějovice (dále též jen GŘC), ve věci podezření ze spáchání zločinu provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence dle §265 odst. 1 tr. zákoníku vedené pod sp. zn. GR-9312/TS-3/2011 je nezákonným zásahem do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele.
II. Uložil policejním orgánům upustit od nezákonných zásahů do práv a svobod stěžovatele.
III. Uložil policejním orgánům obnovit stav před porušením základních práv a svobod stěžovatele a neprodleně vrátit všechny věci odejmuté stěžovateli při domovní prohlídce a při prohlídce jiných prostor a pozemků.
IV. Zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí Okresního soudu v Táboře.
II.
Z ústavní stížnosti, vyjádření k ní a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 13. 1. 2011 GŘC zahájilo podle ustanovení §158 tr. ř. trestní řízení ve věci podezření ze spáchání zločinu provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence dle §265 odst. 1 tr. zákoníku, uskutečněného HASS Hroby, s. r. o., (dále též "společnost") se sídlem Hroby 1, v níž byl podezřelý jednatelem.
Dne 20. 4. 2011 byla doručena podezřelému výzva podle §78 odst. 1, 3 tr. ř. k vydání kompletního účetnictví společnosti za období 2007 - 2010 včetně, a k podání vysvětlení.
Dne 2. 5. 2011 se stěžovatel se svým právním zástupcem na výzvu dostavili k podání vysvětlení, při němž podezřelý mj. uvedl, že využívá práva nevypovídat a výzvě k vydání účetnictví nevyhoví s odkazem na "nález 552/2005 Sb." (správně zřejmě nález ze dne 12. 1. 2006 sp. zn. II. ÚS 552/05).
Dne 4. 5. 2011 soudkyně Okresního soudu v Táboře (dále jen "okresní soud"), v trestní věci podezřelého, vůči němuž byly policejními orgány prováděny úkony podle §158 odst. 3 tr. ř. ve věci podezření ze spáchání zločinu provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence dle §265 odst. 1 tr. zákoníku, k návrhu státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře nařídila podle §83 odst. 1 tr. ř. z důvodu §82 odst. 1 tr. ř. domovní prohlídku v místě trvalého bydliště podezřelého v rodinném domku v obci Radetín a prostorách k tomuto rodinnému domu přináležejících, a podle §83a odst. 1 tr. ř. z důvodu §82 odst. 1, 2 tr. ř. prohlídku jiných prostor a pozemků v sídle HASS Hroby, s. r. o., Hroby 1, a objektu užívaném k podnikání s tím, že domovní prohlídku a prohlídku jiných prostor a pozemků provedou policejní orgány PČR v součinnosti s policejním orgánem GŘC.
Prohlídka jiných prostor a pozemků byla provedena dne 12. 5. 2011; téhož dne byla zahájena i domovní prohlídka, byla však okamžitě ukončena pro zjištěné formální nedostatky, resp. chybné údaje k identifikaci předmětných nemovitostí v příkazu k domovní prohlídce.
III.
Tvrzení v ústavní stížnosti
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že se domáhá ochrany ústavně zaručených práv, a to práva na nedotknutelnost osoby zakotveného v čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na nedotknutelnost obydlí zakotveného v čl. 12 Listiny, práva na respektování soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence zakotveného v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Tvrdil, že způsobem provedení domovní prohlídky i prohlídky jiných prostor a pozemků policejními orgány byl porušen čl. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny. Následným postupem policejních orgánů došlo i k porušení práva na řádnou obhajobu zakotveného v čl. 37 odst. 2 Listiny.
Podle přesvědčení stěžovatele příkaz k domovní prohlídce obsahoval nesprávnou identifikaci parcel, na nichž měla být prohlídka vykonána, oba příkazy pak postrádaly poučení ve smyslu §79 tr. řádu a konstatování splnění podmínek trestního řádu pro vykonání prohlídek.
V části III. ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že ačkoliv prohlídky byly prováděny jako neodkladné úkony dle §158 odst. 3 tr. ř., mezi vydáním příkazů dne 4. 5. 2011 a jejich provedením dne 12. 5. 2011 uplynulo 8 dní, což lze označit za projev libovůle zejména za situace, kdy již od 20. 4. 2011 byl přípisem vyzván k vydání předmětných dokumentů, na což reagoval přípisem ze dne 2. 5. 2011 odmítajícím dokumenty vydat s poukazem na zákaz sebeobviňování a závažné nedostatky výzvy; byl si tudíž vědom toho, že k získání těchto dokumentů může být policejním orgánem využito institutu domovní prohlídky, resp. prohlídky jiných prostor a pozemků. Pokud tedy mezi vydáním příkazů k provedení prohlídek a jejich provedením uplynula delší doba, nelze než dospět k závěru, že tím odpadla možnost provést je jako úkony dle §158 odst. 3 tr. ř. a jednalo se o nezákonný zásah státní moci do ústavně zaručených práv, když bylo zcela zřejmé, že úkony v době jejich provedení již ztratily charakter úkonů neodkladných.
V části IV. stěžovatel konstatoval dle jeho přesvědčení závažný nedostatek v postupu policejního orgánu, tj. skutečnost, že předchozí výslech dle §84 tr. řádu, jako zákonná podmínka provedení prohlídky, byl proveden s jeho zaměstnankyní Z. P. a nikoliv s ním samotným. K tomu dodal, že dne 19. 5. 2011 mu byl předložen bez přítomnosti jeho právního zástupce k podpisu dokument, jímž měl dodatečně zplnomocnit Z. P. k zastupování při úkonech prohlídky jiných prostor a pozemků, a to z důvodu jejích znalostí účetní agendy, což bylo zřejmou snahou napravit procesní nedostatky; tím bylo porušeno právo na řádnou obhajobu dle čl. 37 odst. 2 Listiny, stejně jako při provádění domovní prohlídky, neboť policejní orgán, ačkoliv věděl, že stěžovatel je právně zastoupen - plná moc právního zástupce byla do policejního spisu založena spolu s vyjádřením ze dne 2. 5. 2011 - právního zástupce o těchto úkonech neinformoval a nepokusil se tak učinit ani později v průběhu prohlídek.
V části V. stěžovatel tvrdil porušení principu přiměřenosti při provádění prohlídky jiných prostor a pozemků policejním orgánem ve smyslu nálezu sp. zn. IV. ÚS 16/02. Policejnímu orgánu bylo účetnictví a další listinné důkazy vydáno dobrovolně, což plyne z protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků; je proto otázkou, nakolik bylo třeba vykonávat následnou prohlídku jiných prostor a pozemků; ochotu k vydání dokumentů vyjádřil při podání vysvětlení dne 3. 5. 2011; poukázal na nález ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. I. ÚS 474/07 a vyjádřil přesvědčení, že v jeho případě se jednalo o postup nezákonný a bylo namístě od provedení prohlídky upustit.
V části VI. stěžovatel citoval z nálezu (správně usnesení) sp. zn. I. ÚS 3108/08, poukázal na usnesení sp. zn. III. ÚS 1033/07 a nedostatky protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků.
Vyjádření účastníků k ústavní stížnosti
Okresní soud se k ústavní stížnosti nevyjádřil.
Policie ČR, Krajské ředitelství Jihočeského kraje, služba kriminální policie a vyšetřování České Budějovice, ve vyjádření k ústavní stížnosti mj. uvedla, že dne 12. 5. 2011 na základě žádosti Generálního ředitelství cel, oddělení Celní protidrogové jednotky, expozitury České Budějovice, byli členové společné pracovní skupiny PČR a GŘC pod vedením GŘC přítomni domovní prohlídce v objektu domu č. XX N., R., a prohlídce jiných prostor a pozemků v sídle společnosti HASS Hroby, s. r. o., Hroby 1. Během domovní prohlídky bylo zjištěno, že na příkazu k domovní prohlídce jsou chybně uvedeny údaje týkající se katastrálního území, přičemž adresa domu N. XX byla správná. Na základě tohoto zjištění byla domovní prohlídka ze strany GŘC okamžitě ukončena, během prohlídky nenalezeny a nezajištěny žádné věci. Během prohlídky jiných prostor a pozemků prováděné a vedené GŘC byly nalezeny a zajištěny účetní podklady. Policie v předmětné věci nežádala vydání příkazů k prohlídkám, prohlídky neprováděla a nezajišťovala při nich žádné věci.
Generální ředitelství cel, oddělení Celní protidrogové jednotky, expozitura České Budějovice v podrobném vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že příkaz k domovní prohlídce skutečně obsahoval chybné údaje o listu vlastnictví a na něm uvedených nemovitostech; místo provedení domovní prohlídky a osobní údaje vlastníka však byly v příkazu označeny dostatečně přesně, což vylučovalo záměnu s jinou nemovitostí. Pověřený celní orgán však po tomto zjištění domovní prohlídku dne 12. 5. 2011 ukončil, byť manželka podezřelého paní P. s pokračováním domovní prohlídky souhlasila.
GŘC nesouhlasilo s tvrzenou nedostatečností odůvodnění neodkladnosti prohlídek a poukázalo na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010 čj. 5 Tdo 1312/2010-35. Prodleva mezi vydáním příkazů a jejich provedením byla nutná z důvodu zajištění kriminalistické techniky v oboru stahování a ukládání elektronických dat a v oboru účetnictví. Tvrzení stěžovatele o absenci poučení dle §79 tr. ř. odpovídá skutečnosti, nicméně z ústavní stížnosti nevyplývá, jaké ústavní právo bylo takovou absencí zasaženo. Oba příkazy byly dostatečně odůvodněny, včetně konstatování podmínek pro jejich provedení; poukázalo na usnesení ze dne 2. 3. 2011 sp. zn. I. ÚS 3094/10.
GŘC připustilo jistou opodstatněnost tvrzení, že předchozí výslech podle §84 tr. ř. nebyl proveden s osobou stěžovatele, ale dodalo, že se stěžovatelem byl výslech fakticky proveden, neboť byl řádně poučen a vyzván k vydání věci za účelem jejich dobrovolného vydání, k čemuž se také vyjádřil.
K dodatečnému zmocnění Z. P. k zastupování při úkonech prohlídky jiných prostor GŘC uvedlo, že se jednalo o doplnění spisového materiálu o písemné zachycení vůle stěžovatele vyjádřené již před započetím prohlídky; toto pověření si stěžovatel přečetl, souhlasil s ním a následně podepsal, aniž by požadoval právní pomoc svého právního zástupce.
K tvrzení o porušení základního práva na obhajobu GŘC uvedlo, že před zahájením řízení má podle §158 odst. 4 tr. ř. odst. tr. ř. každý právo na právní pomoc advokáta jen při podání vysvětlení; přesto však celní orgán na žádost stěžovatele po jeho zadržení dne 12. 11. 2011 v 6.45 hod pokusil kontaktovat jeho právního zástupce Mgr. Ing. Václava Krále; první pokus v 5.57 hod. nebyl úspěšný pro nedostatečné pokrytí signálem operátora; další snaha o navázání spojení s využitím soukromého telefonního čísla příslušníka celní správy a jiného operátora, a následně i s využitím pevné linky v bytě stěžovatele se souhlasem jeho manželky, nebyla úspěšná, neboť advokát hovory nepřijal; až při zpětném volání advokáta mu byly sděleny informace o prohlídkách, a poté se v 10.45 hod. dostavil na místo prohlídky jiných prostor a pozemků. K tvrzení o porušení principu přiměřenosti při provádění prohlídky jiných prostor a pozemků GŘC poukázalo na usnesení ze dne 27. 4. 2011 sp. zn. I. ÚS 338/11. K poukazu na nedostatky protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků GŘC odkázalo na své vyjádření ohledně tvrzené nedostatečností odůvodnění neodkladnosti prohlídek.
Stěžovatel v replice k některým bodům vyjádření Generálního ředitelství cel, oddělení Celní protidrogové jednotky, expozitury České Budějovice, k ústavní stížnosti uvedl, že nesouhlasí s jeho kvalifikací nesprávné identifikace prostor k provedení domovní prohlídky jako nepodstatné vady, stejně jako s jeho názorem o dostatečném poučení stěžovatele ve smyslu §79 tr. ř. ; za nezákonný považoval i způsob realizace prohlídky jiných prostor.
IV.
Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.
K tvrzení o porušení čl. 2 Ústavy (zřejmě čl. 2 odst. 3 Ústavy), čl. 2 Listiny (zřejmě čl. 2 odst. 2 Listiny) a čl. 4 odst. 1 Listiny Ústavní soud uvádí, že tyto články samostatná základní práva či svobody nezakládají; jedná se o rámcová ustanovení, která nemohou být porušena samostatně. Tvrzení o porušení čl. 7 odst. 1 Listiny z hlediska základního práva na nedotknutelnost osoby je prima facie zjevně neopodstatněné, neboť stěžovatel nebyl zbaven osobní svobody ani jinak na své osobnostní (fyzické a duševní) integritě nebyl dotčen a v tomto směru nic konkrétního v ústavní stížnosti ani netvrdil; zřejmě měl na mysli porušení čl. 7 odst. 1 Listiny z hlediska základního práva na soukromí.
Podstatu ústavní stížnosti Ústavní soud shledal v tvrzení, že nařízením domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků, a provedením prohlídky jiných prostor a pozemků, bylo porušeno základní právo stěžovatele na jeho soukromí dle čl. 7 odst. 1 Listiny, na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 Listiny, na respektování soukromého a rodinného života (v části týkající se soukromého života) dle čl. 8 Úmluvy a práva na spravedlivý proces z hlediska vadného postupu orgánů činných v trestním řízení dle čl. 36 odst. 1 Listiny a z hlediska práva na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny.
K tvrzení o porušení základního práva na nedotknutelnost soukromí dle čl. 7 odst. 1 Listiny, nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 Listin a na respektování soukromého života dle čl. 8 Úmluvy.
Obecné principy
Článek 7 odst. 1 Listiny má následující znění:
Čl. 7
(1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonech.
Článek 12 Listiny má následující znění:
Čl. 12
(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.
(2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.
(3) Jiné zásady do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy.
Článek 8 Úmluvy zní:
Článek 8
Právo na respektování rodinného a soukromého života
1. Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.
2. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.
Výše uvedené články se o ochraně "jiných prostor" výslovně nezmiňují; článek 8 Listiny chrání nedotknutelnost soukromí, článek 12 Listiny nedotknutelnost "obydlí", článek 8 Úmluvy hovoří o právu na respektování "obydlí". Jelikož činnosti v rámci profese či podnikání lze vykonávat v privátních prostorách a naopak činnosti ryze soukromé povahy lze vykonávat v profesních, obchodních podnikatelských a jiných provozovnách (tj. v prostorách nesloužících k bydlení, v dikci §82 odst. 2 tr. řádu "jiných prostorách"), a navíc takové rozlišování by mohlo vést k nerovnosti v zacházení, přiklonil se Ústavní soud stejně jako Evropský soud pro lidská práva (dále jen "Evropský soud") k širšímu výkladu pojmu "obydlí" a s ním souvisejícího pojmu "soukromý život" (srov. nález ze dne 16. 2. 2010 Pl. ÚS 3/09, odst. 14 a násl., dostupný na http://nalus.usoud.cz a v tomto nálezu citovaný rozsudek Evropského soudu ze dne 16. 12. 1992 ve věci Niemitz proti Německu, stížnost č. 13710/88, odst. 27 a násl., dostupný na http://www.echr.coe.int).
Základní právo na nedotknutelnost obydlí, resp. jiných prostor a pozemků, není absolutní, jak již plyne ze znění uvedených článků Listiny a Úmluvy; zasáhnout do nich tedy lze, to však jen ve výjimečných Listinou a Úmluvou taxativně stanovených případech a při dodržení procesních záruk. Článek 7 Listiny stanoví, že Nedotknutelnost . .. soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem. Podle článku 12 odst. 2 Listiny Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon, a podle čl. 8 odst. 2 Úmluvy Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti. Každý zásah do nedotknutelnosti obydlí nebo jiných prostor tak musí mít zákonný podklad. Nerespektování zákonné úpravy zpravidla založí i porušení Listiny a Úmluvy; nelze ovšem tvrdit, že každé nerespektování zákonné úpravy zakládá bez dalšího zásah do uvedených základních práv a svobod; vždy bude záležet na konkrétních okolnostech zásahu. Ústavní soud je oprávněn soulad se zákonem v případě potřeby přezkoumávat při respektování zásady, že jsou to především obecné soudy, které zákon vykládají a aplikují.
Zákonné záruky nedotknutelnosti obydlí a jiných prostor jsou upraveny v ustanovení §82 až §85c tr. řádu. Základní podmínkou prohlídky je důvodné podezření, že v bytě, jiné prostoře sloužící či nesloužící k bydlení nebo na pozemku je věc (nebo osoba) důležitá pro trestní řízení (§82 tr. ř.); to předpokládá existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že se v prohlížených prostorách věc (nebo osoba) může nacházet. Z povahy věci vyplývá, že stupeň podezření nemůže být tak vysoký, jaký se vyžaduje např. pro obžalobu, zejména jedná-li se o prohlídku před zahájením trestního řízení.
Příkaz k prohlídce musí vydat příslušný orgán v písemné formě a s odůvodněním (§83, §83a tr. ř.). Předchozí výslech dotčené osoby podle §84 tr. ř. je podmínkou (nikoliv však absolutní) výkonu prohlídky; není třeba, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě; jeho smyslem je minimalizovat zásah policejního orgánu do základních práv a svobod dotčené osoby preferováním dobrovolného vydání věci. Dotčené osobě musí být umožněna po poučení účast na prohlídce, k výkonu prohlídky je třeba přibrat nestrannou osobu (§85 tr. ř.); o prohlídce je třeba sepsat náležitý protokol (§55 a násl., §85 odst. 3 tr. ř.).
Základními podmínkami ústavně aprobovaného zásahu do výše uvedených ústavních záruk jsou obecně "soulad se zákonem", sledování legitimního cíle a "nezbytnost v demokratické společnosti". Jinak řečeno důvody uvedené k ospravedlnění domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor musí být relevantní a dostatečné a musí být dodržen princip proporcionality. Nutno posoudit zvláštní okolnosti případu z hlediska přiměřenosti daného zásahu ve vztahu ke sledovanému účelu; hodnotící kritéria zahrnují např. závažnost trestného činu, v souvislosti s jehož objasňováním byla provedena prohlídka prostor a zajištěny věci, okolnosti, za nichž byl příkaz k prohlídce vydán, dostupnost jiných důkazů, obsah a rozsah příkazu, povaha prohledávaných prostor a rozsah možných dopadů na pověst osoby dotčené příkazem k prohlídce.
Aplikace obecných principů na projednávaný případ
Ústavní soud konstatuje, že inkriminované prohlídky byly provedeny v souvislosti s podezřením stěžovatele ze spáchání zločinu provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence dle §265 odst. 1 tr. zákoníku, za který lze mj. uložit trest odnětí svobody na jeden rok až deset let. Jak plyne z vyjádření GŘC ze dne 3. 8. 2011, konkrétní skutečnosti byly zjištěny prověřováním a analýzou vývozů společnosti HASS Hroby, s. r. o., (kde byl stěžovatel jednatelem) uskutečněných v období od 1. 1. 2007 do 26. 9. 2010 do zahraničí, a z elektronických celních prohlášení podaných Celnímu úřadu Tábor dne 1. 10. 2010 a 14. 10. 2010. Stěžovatel jako jednatel společnosti byl vyzván k vydání jejího účetnictví, čemuž dobrovolně nevyhověl. V rámci nařízené prohlídky jiných prostor a pozemků dne 12. 5. 2011 bylo účetnictví a další doklady společnosti dobrovolně vydány; od domovní prohlídky bylo téhož dne bezprostředně po jejím zahájení upuštěno.
A. Jednalo se o "zásah"?
Ústavní soud je toho názoru, že nařízením domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor ústavní stížností napadenými příkazy okresního soudu ze dne 4. 5. 2011 a provedením prohlídky jiných prostor policejními orgány dne 12. 5. 2011 bylo zasaženo do základního práva stěžovatele na nedotknutelnost soukromí dle čl. 7 odst. 1 Listiny, nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 Listiny, resp. práva na respektování soukromého života dle čl. 8 Úmluvy.
B. Byl zásah "v souladu se zákonem"?
Těžiště stěžovatelovy ústavní stížnosti spočívalo v tvrzení, že předmětné zásahy nebyly "v souladu se zákonem", zejména proto, že příkazy k prohlídce obsahovaly formální nedostatky, pro jejich provedení jako neodkladných úkonů nebyly splněny zákonné podmínky ustanovení §160 odst. 4 tr. ř., a před jejich zahájením nebyl proveden předchozí výslech dle §84 tr. ř.
Ústavní soud je toho názoru, že základní podmínky nařízení prohlídky, tj. především důvodné podezření, že v předmětných bytových a nebytových prostorách se nachází věc důležitá pro trestní řízení, byly v projednávaném případě splněny, což zřetelně plyne jak z odůvodnění napadených příkazů k prohlídce, tak i vyjádření policejních orgánů k ústavní stížnosti, která stěžovatel nepopřel; rozhodnutí byla vydána písemně orgánem k tomu zmocněným a dle názoru Ústavního soudu byla i dostatečně odůvodněna.
S ohledem na stěžovatelovo odmítnutí vydat dobrovolně požadované účetnictví, na povahu nosičů účetních dat a reálnou možnost jejich zničení, byly splněny i podmínky pro vykonání prohlídek jako úkonů neodkladných. Ze skutečnosti, že prohlídky byly zahájeny v relevantních prostorách resp. nemovitostech, lze důvodně usuzovat, že příkazy k prohlídkám - přes některé chyby při identifikaci nemovitostí údaji z katastru nemovitostí - obsahovaly dostatečné údaje znemožňující jejich záměnu s jinými prostorami stěžovatele, resp. prostorami jiných subjektů. Samotnou skutečnost, že mezi nařízením prohlídek a jejich zahájením uplynul dle stěžovatele neakceptovatelný časový odstup 8 dnů, Ústavní soud nepovažuje za relevantní; tento časový odstup byl dostatečně zdůvodněn ve vyjádření GŘC a jím uvedené důvody stěžovatel nepopřel. Příkazy k prohlídce byly vydány příslušným orgánem v písemné formě a s dostatečným odůvodněním.
Nelze akceptovat ani námitku stěžovatele o neprovedení předchozího výslechu dle §84 tr. ř. před zahájením prohlídky jiných prostor. Z vyjádření GŘC, stejně jako skutečnosti, že stěžovatel (byť dodatečně) písemně potvrdil, že ke svému zastupování při provádění prohlídky zmocnil Z. P., lze dovodit, že se tohoto svého práva vědomě a dobrovolně vzdal (nehledě na skutečnost, že předchozího výslechu není třeba, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě). Navíc v protokolu ze dne 12. 5. 2011 o provedení domovní prohlídky je výslovně uvedeno, že stěžovatel po poučení dle §85 odst. 1 tr. řádu byl o prohlídkách vyrozuměn a k dotazu, které z prohlídek chce byl účastněn, uvedl, že prohlídky jiných prostor a pozemků; dotčené osobě tudíž byla umožněna po poučení účast na prohlídce, a k výkonu prohlídky byla přibrána nestranná osoba (§85 tr. ř.).
Ústavní soud takto dospěl k závěru, že k provedení prohlídek existovaly dostatečné důvody ve smyslu požadavků §82 odst. 1 tr. řádu, stejně jako k provedení prohlídek jako neodkladných úkonů ve smyslu §160 odst. 4 tr. řádu; opačný názor stěžovatele v ústavní stížnosti je tvrzení postrádající pro absenci dostatečného odůvodnění relevanci. Tvrzený zásah do základních práv proto Ústavní soud považuje za uskutečněný "v souladu se zákonem."
C. Sledoval zásah legitimní cíl nebo cíle?
Ústavní soud je toho názoru, že inkriminovaný zásah sledoval cíle definované v čl. 12 odst. 3 Listiny (odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku) i čl. 8 odst. 2 Listiny (ochrana pořádku a předcházení zločinnosti).
D. Byl zásah "nezbytný v demokratické společnosti"?
Z odůvodnění napadených rozhodnutí i z vyjádření policejních orgánů Ústavní soud dospěl k názoru, že zásahy byly "nezbytné v demokratické společnosti", a důvody uvedené pro ně v příkazech soudkyně okresního soudu ze dne 4. 5. 2011 mohou být považovány za odpovídající sledovaným legitimním cílům této prohlídky.
K tvrzení o porušení principu přiměřenosti provedením prohlídky za situace, kdy policejnímu orgánu byly dokumenty vydány dobrovolně, Ústavní soud uvádí, že to byla právě skutečnost, že stěžovatel dokumenty dobrovolně nevydal, která byla jedním z důvodů pro nařízení prohlídek; dobrovolnost vydání požadovaných dokumentů nutno vztahovat k jednání následujícím bezprostředně po výzvě k vydání věci, nikoliv až po nařízení prohlídky.
Ústavní soud tak uzavírá, že čl. 7 odst. 1 a čl. 12 Listiny, resp. čl. 8 Úmluvy, nebyly porušeny.
K tvrzení o porušení základního na spravedlivý proces z hlediska práva na obhajobu
Stěžovatel tvrdil, že dodatečným podpisem dokumentu o zplnomocnění Z. P. k zastupování při úkonech prohlídky jiných prostor a pozemků bez přítomnosti právního zástupce a předchozím nevyrozuměním jeho právního zástupce o prohlídkách bylo porušeno jeho právo na obhajobu dle čl. 37 odst. 2 Listiny.
Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že - i když se nejedná o právo absolutní - v čl. odst. 3 Listiny zakotvené základní právo každého (a tudíž i podezřelého) na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení, je jedním ze základních prvků spravedlivého procesu. Způsob výkonu tohoto práva nicméně čl. 37 odst. 2 Listiny ani Úmluva nespecifikují. Výběr prostředků zajišťujících jeho promítnutí v trestním procesu je věcí zákonodárce s tím, že úkolem Ústavního soudu je pouze posoudit, zda zvolená metoda a její aplikace byly konsistentní s požadavky spravedlivého procesu.
Důsledky postupu podezřelého v úvodních fázích policejního vyšetřování mohou být významné pro vyhlídky jeho obhajoby (bude-li proti němu vzneseno obvinění) v následujících fázích trestního řízení. Za takových okolností požadavky spravedlivého procesu vyplývající z hlavy páté Listiny, resp. čl. 6 Úmluvy, budou obvykle vyžadovat, aby podezřelému bylo podle konkrétních okolností umožněno využívat právní pomoc již v úvodních stadiích policejního vyšetřování; případné omezení tohoto práva musí být rozumně ospravedlněno.
Zákonná úprava trestního řádu nevyžaduje přítomnost advokáta při provádění domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků, přičemž Ústavní soud tento stav považuje za konformní s požadavky spravedlivého procesu; nelze ovšem ze strany orgánů činných v trestním řízení podezřelému jakkoliv zabraňovat v efektivním využití práva na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny; k takovému bránění však podle přesvědčení Ústavního soudu v projednávaném případě nedošlo. Stejně tak nelze považovat za porušení citovaného článku Listiny "dodatečné zmocnění" manželky stěžovatele k zastupování při prohlídce jiných prostor a pozemků, jak již bylo výše v bodě B. uvedeno.
Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 7. listopadu 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu