ECLI:CZ:US:1995:4.US.195.94
sp. zn. IV. ÚS 195/94
Usnesení
IV. ÚS 195/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 31. ledna 1995 ve věci ústavní stížnosti K., zastoupené advokátem JUDr. PhDr. O.Ch., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 1994, čj. 13 Co 504/94-138, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze, odmítajícímu odvolání JUDr. PhDr. O.Ch., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 6. 1994, čj. Firm. 27273/94-110, Rg. B 1382, jímž byl v obchodním rejstříku povolen zápis prodloužení nucené správy K. na dobu od 1. července 1994 do 30. prosince 1994, stěžovatel zjevně neopodstatněně tvrdí, že Městský soud v Praze vychází v napadeném rozhodnutí z dikce ustanovení §29 zákona, o bankách, jak
vyplývá z novely zákona č. 21/1992 Sb., provedené zákonem č. 156/1994 Sb. Jak totiž Ústavní soud zjistil z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. Rg. B 1328, opřel Městský soud v Praze své rozhodnutí výslovně o ustanovení §29 odst. 2 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, podle kterého, jak je konstatováno v napadeném rozhodnutí, jmenováním správce se pozastavuje až do konce trvání nucené správy výkon funkce statutárního orgánu banky. Postavení statutárního orgánu má správce. Tímto správcem však JUDr. PhDr. O.Ch. k podání odvolání, či ústavní stížnosti zmocněn nebyl.
Stěžovatel také zjevně neopodstatněně dále tvrdí, že ke dni účinnosti zákona č. 156/1994 Sb. nucená správa v K. zavedena nebyla. Rozhodnutí o zavedení nucené správy, jak Ústavní soud dále zjistil z obsahu již zmíněného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, se totiž stalo rozhodnutím ČNB ze dne 27. 9. 1993, čj. 02/1735/1993, a to i s uvedením jména určeného správce. Nucená správa nabyla v souladu s ustanovením §29 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. účinnosti dnem zápisu do obchodního rejstříku, k němuž došlo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 9. 1993, čj. Firm. 30081/93-72, Rg. B 1382, jež nabylo právní moci 4. 10. 1993. Tomuto zápisu rozhodnutí ČNB předcházelo jeho zveřejnění v Obchodním věstníku č. 39/1993 Sb.
K uvedenému třeba dodat, že na vydání rozhodnutí o zavedení nucené správy se podle zákona č. 21/1992 Sb. nevztahovaly předpisy o správním řízení, vyjma případů v tomto zákoně výslovně uvedených (§26 odst. 4, §41 citovaného zákona). Uvedené správy teprve zákonem č. 159/1994 Sb. (§26 odst. 4)
s tím, že proti rozhodnutí ČNB lze v uvedených případech podat rozklad, o němž rozhoduje bankovní rada ČNB (§26 odst. 8). Tento rozklad byl sice přípustný i podle ustanovení §41 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., teprve
ustanovením §26 odst. 7 zákona č. 21/1992 Sb., ve znění zákona č. 156/1994 Sb., byla ČNB uložena povinnost doručení rozhodnutí jeho předáním členovi představenstva banky nebo členovi dozorčí rady banky nebo osobě pověřené řízením banky nebo pobočky zahraniční banky. Navíc ani podle novelizovaného znění podaný rozklad nemá odkladný účinek (§8).
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako podanou osobou zjevně neoprávněnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c, d zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usneseni Ústavního soudu odvoláni není přípustné.
V Brně dne 31. ledna 1995
prof. JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj