ECLI:CZ:US:2000:4.US.215.2000
sp. zn. IV. ÚS 215/2000
Usnesení
IV. ÚS 215/2000
Ústavní soud rozhodl dne 26. dubna 2000 ve věci ústavní stížnosti M. M., zastoupeného JUDr. B. G., CSc., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 1999, sp. zn. 22 Ca 412/98, a proti nečinnosti Krajského soudu v Plzni ve věci čj. 30 Ca 418/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatel napadá jednak shora citované usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým byla jeho právnímu zástupci JUDr. B. G., CSc., uložena pořádková pokuta za ztěžování postupu řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, a jednak postup Krajského soudu v Plzni, který žádosti JUDr. G. o prominutí pokuty nevyhověl a své negativní stanovisko odmítl vyjádřit po formální stránce rozhodnutím. Stěžovatel tvrdí, že jak napadené usnesení, tak postup Krajského soudu v Plzni odporují dobrým mravům (§53 o. s. ř., čl. 95 Ústavy ČR a čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod), neboť obecně je soud povinen rozhodnout usnesením o každé žádosti, která se týká jeho pravomoci, i když jí nechce vyhovět. Stěžovatel proto žádá Ústavní soud, aby nálezem napadené usnesení zrušil a uložil Krajskému soudu v Plzni povinnost ve stanovené lhůtě o žádosti JUDr. G. rozhodnout.
Ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., je fyzická osoba oprávněna podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Jak Ústavní soud zjistil, napadené rozhodnutí se bezprostředně dotýká nikoliv stěžovatele, ale jeho právního zástupce, byť bylo vydáno v rámci řízení, v němž stěžovatel, coby žalobce, postavení účastníka řízení měl. Není-li stěžovatel osobou, vůči které bylo uplatněno pořádkové opatření podle ustanovení §53 o. s. ř., nelze dovodit ani možnost dotčení jeho základních práv a svobod a z tohoto důvodu ani aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti. Právo domáhat se ochrany před Ústavním soudem tak náleží JUDr. B. G., a to z titulu přímé ochrany vlastních práv, tedy i pokud se týče postupu Krajského soudu v Plzni.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2000
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj