ECLI:CZ:US:2000:4.US.25.2000
sp. zn. IV. ÚS 25/2000
Usnesení
IV. ÚS 25/2000
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti K. P., zastoupeného JUDr. Z. R., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 11. 1999, sp. zn. 16 Ca 285/99, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti, směřující proti shora označenému rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, uvedl, že při jednání tohoto soudu dne 3. 11. 1999 byly také přítomny dvě mu neznámé osoby, které seděly na místech určených pro veřejnost. Po skončení dokazování a pronesení závěrečné řeči ho předsedkyně senátu vyzvala, aby opustil jednací místnost s tím, že proběhne porada senátu, a poté bude přizván k vynesení rozsudku. Při odchodu z místnosti si povšiml, že zmíněné dvě osoby zůstaly sedět na místech pro veřejnost a jednací síň neopustily. Po několika minutách byl opět přizván k jednání a byl vynesen shora uvedený rozsudek. Uvedeným rozsudkem bylo podle stěžovatele porušeno ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod, dle něhož je každému dáno, aby se při obraně svého práva stanoveným postupem domáhal jeho ochrany před soudy, které jako nezávislé a nestranné orgány jsou k tomu ústavně povolány. Stanoveným postupem, na němž je ochrana tohoto práva založena, se i podle ustálené judikatury Ústavního soudu rozumí postup určený především procesními řády, v tomto konkrétním případě pak zejména občanským soudním řádem. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve svém ustanovení §37 odst. l upravuje rozhodování senátu tak, že při poradě senátu nesmí být nikdo přítomen, s výjimkou zapisovatele. Znění tohoto ustanovení nepřipouští jiný výklad než ten, že při poradě senátu nemohou být přítomni nejen účastníci řízení, jejich právní zástupci, svědci či veřejnost, ale též jiné soudní osoby, např. předseda soudu, ostatní soudci, čekatelé nebo zaměstnanci soudu. Vzhledem ke skutečnosti, že během porady senátu v předmětné věci byly přítomny dvě další osoby (zřejmě zaměstnanci soudu nebo justiční čekatelé), došlo k závažnému porušení procesních předpisů, a to takové intenzity, že byly zcela nepochybně porušeny ústavně zaručená základní práva stěžovatele.
Krajský soud v Ústí nad Labem, jako účastník řízení, ve svém písemném vyjádření k obsahu ústavní stížnosti uvedl, že ve věci, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 16 Ca 285/99, bylo rozhodováno o opravném prostředku navrhovatele K. P., zastoupeného advokátem JUDr. Z. R., proti rozhodnutí Okresního úřadu v Náchodě ze dne 30. 5. 1999, čj. PÚ 454/99, týkající se restitučního nároku. Dne 3. 11. 1999 proběhlo ústní jednání u zdejšího soudu, při kterém byl přítomen právní zástupce navrhovatele. V průběhu měsíce listopadu 1999 na úseku správního soudnictví vykonávali čekatelskou praxi čekatelé, z nichž dva se zúčastnili též výše zmíněného jednání, a tito také zůstali v jednací místnosti i po dobu, kdy probíhala porada soudu. Je pravdou, že podle ustanovení §37 o.s.ř. při poradě nesmí být přítomny další osoby. Právní čekatelé se ústního jednání i porady zúčastnili v rámci probíhající čekatelské praxe, kdy i porada soudu o věci má pro jejich praxi význam. I přes skutečnost, že nebylo dodrženo ustanovení §37 o.s.ř., se soud domnívá, že nedošlo k porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť přítomnost právních čekatelů závěr soudu nijak neovlivnila. Navrhl proto zamítnutí ústavní stížnosti.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn.16 Ca 285/99, z něhož ověřil tvrzení uváděná stěžovatelem a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Smyslem ust.§37 o.s.ř. je zajištění nestrannosti při rozhodování soudu. Právě z tohoto důvodu nesmí být poradě senátu přítomny mimo zapisovatele žádné osoby, a to ani ze strany účastníků řízení, jejich zástupců a osob, které se jednání zúčastnily, ale ani jiné soudní osoby. V daném případě je nepochybné, že v rozporu s uvedeným ustanovením se závěrečné porady před vynesením rozhodnutí zúčastnili právní čekatelé v rámci probíhající soudní praxe. Možné porušení práv účastníka řízení způsobené takovýmto pochybením soudu však nelze spatřovat v pouhé samotné fyzické přítomnosti těchto osob, které se již jednání zúčastnily a které jsou s ohledem na ust. §62 zák. č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, povinny zachovávat mlčenlivost, ale v nabízející se pochybnosti o nepodjatosti soudu. Nic takového však stěžovatel v ústavní stížnosti neudává, ani nenabízí žádný důkaz o tom, resp. netvrdí, že by působením v poradě přítomných právních čekatelů, jejich vztahem k věci či účastníkům řízení, byl soud při svém rozhodování ovlivněn. Za uvedeného stavu, kdy stěžovatel neuvádí konkrétní důvody, jež by zpochybňovaly nepodjatost soudu, nepovažuje Ústavní soud - a to přesto, že obecný soud evidentně procesní předpis porušil - důvod pro svůj zásah. Jinými slovy řečeno, i když porušení ustanovení §37 o.s.ř. mohlo vyvolat pochybnosti stěžovatele o nestrannosti soudu, nelze je za stavu, kdy není tvrzeno nic, co by svědčilo konkrétním známkám podjatosti konkrétní osoby soudce, pokládat za objektivně oprávněné, a za této situace pak nelze dovozovat porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nehledě k tomu, že za daného popsaného stavu věci by zrušení napadeného rozhodnutí Ústavním soudem vedlo pouze k tomu, že ve věci by - sice za formálně vyhovujících procesních podmínek - rozhodoval stejný senát.
Z uvedených důvodů byla proto ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 18. října 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu