ECLI:CZ:US:2018:4.US.2512.18.1
sp. zn. IV. ÚS 2512/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. M. R., zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, advokátem, sídlem Ondříčkova 1304/9, Praha 3 - Žižkov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2018 č. j. 4 Tdo 648/2018-22, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl Nejvyšší soud tak, že v trestní věci, v níž je stěžovatelka obžalovaná, se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 26. 9. 2017 sp. zn. 6 To 387/2017 a věc se mu vrací k novému projednání a rozhodnutí. S tímto rozhodnutím stěžovatelka nesouhlasí a spatřuje v něm porušení svých ústavně zaručených práv, když se domnívá, že Nejvyšší soud v dovolacím řízení zcela popřel její procesní práva.
2. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, posoudil, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl přitom k závěru, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je nepřípustná.
3. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští. Z toho důvodu bude ústavní stížnost podaná proti kasačnímu rozhodnutí zásadně nepřípustná.
4. Stěžovatelka podala ústavní stížnost v situaci, kdy řízení před obecnými soudy dosud stále probíhá. Napadené usnesení Nejvyššího soudu je sice konečné v tom smyslu, že proti němu již nelze brojit žádným dalším opravným prostředkem, nicméně v jeho důsledku ještě nedochází k zásahu do práv stěžovatelky, kdy tento případný zásah by již nebyl reparovatelný v systému obecného soudnictví. Tímto usnesením se totiž "pouze" zrušila předchozí rozhodnutí obecných soudů s tím, že řízení před nimi bude probíhat dále. To znamená, že stěžovatelka bude moci v tomto řízení uplatnit všechny námitky, které uplatňuje nyní v ústavní stížnosti, a pouze nebude-li srozuměna s výsledkem řízení před obecnými soudy, a bude mít za to, že jimi došlo přesto k porušení jejích základních práv a svobod, může následně zvážit podání nové ústavní stížnosti, která již bude věcně projednatelná (bude splňovat podmínky řízení před Ústavním soudem), jelikož se nebude protivit shora zmíněnému principu subsidiarity (podobně viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2015 sp. zn. III. ÚS 2596/14, ze dne 3. 5. 2016 sp. zn. I. ÚS 1131/16, ze dne 19. 3. 2015 sp. zn. II. ÚS 576/14, anebo ze dne 29. 2. 2016 sp. zn. IV. ÚS 624/16, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
5. Z výroku napadeného rozhodnutí je zřejmé, že trestní řízení bude ve stěžovatelčině věci nadále pokračovat a je proto stále v kompetenci obecných soudů, aby dostály své povinnosti chránit stěžovatelčina základní práva a svobody (čl. 4 Ústavy České republiky). V této souvislosti je třeba poznamenat, že ačkoliv je městský soud ve svém dalším postupu vázán právními názory soudů vyšších stupňů, není jimi "svázán" potud, pokud má dostát ochraně základních práv a svobod stěžovatelky. Proto by rozhodnutí o ústavní stížnosti v době, kdy trestní řízení nadále pokračuje, nebylo v souladu s formální i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti (obdobně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2013 sp. zn. II. ÚS 1254/13).
6. Z toho důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout pro nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. července 2018
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj