ECLI:CZ:US:2015:4.US.2517.14.1
sp. zn. IV. ÚS 2517/14
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti společnosti PROCUSYS, a.s., IČ 247 74 065, se sídlem Praha 5, Bozděchova 1840/7, právně zastoupeného Mgr. Zdeňkem Čechem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 1, Náměstí Republiky 1079/1a, směřující proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, vydaných Obvodním soudem pro Prahu 5 ze dne 21. května 2014, č.j. 37 Nt 5055/2014-11, proti postupu policejního orgánu při prohlídce provedené na základě uvedeného příkazu ve dnech 26. až 30. května a 2. června 2014, a proti trvajícímu zásahu do práv stěžovatele, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala deklarace porušení jejích základních práv, zakotvených v čl. 2 odstavci 2; v čl. 11 odstavcích 1 a 4, v čl. 36 odstavci 1 a v čl. 38 odstavci 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odstavci 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, dále se domáhala zrušení v záhlaví napadeného rozhodnutí, a vyslovení zákazu, aby Policie ČR pokračovala v porušování jejích zaručených práv.
Výše uvedeným příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 byla nařízena prohlídka jiných prostor nacházejících se na adrese Praha 3, U Nákladového nádraží 3156 - stavba občanského vybavení; v příkazu bylo specifikováno parcelní číslo a číslo listu vlastnictví, byl definován vlastník a nájemce, a dále bylo uvedeno, že dotčená nemovitost je pronajata stěžovatelce; konkrétně se mělo jednat o prostory označené jak o RP 31/12 a PR 31/11 sloužící k úschově datových serverů. Na základě uvedeného příkazu byla provedena prohlídka uvedených prostor. Prohlídku provedla Policie České republiky, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, odbor daní.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že při prohlídce konané dne 26. května 2014, jí byly zabaveny počítačové servery, označené čísly 1 až 4, které ona využívá ke své podnikatelské činnosti - poskytuje jejich paměťovou kapacitu za úplatu třetím osobám. Dne 27. června 2014 byly stěžovatelce servery číslo 2 až 4 vráceny; dne 28. června 2014 jí byl znovu odňat server číslo 2, který byl vrácen dne 30. června 2014. Server číslo 1 jí vrácen nebyl.
Stěžovatelka považuje za protizákonný postup, kdy, jak má být patrné i z protokolu o provedení prohlídky, teprve poté, co byla prohlídka zahájena, byla stěžovatelka vyzvána k vydání věci podle §84 trestního řádu, která byla spojena pod pohrůžkou odnětí věci a udělení pořádkové pokuty.
Za podstatnou vadu příkazu považuje stěžovatelka fakt, že prohlídka byla prováděna v jí pronajatých prostorách, které se nacházejí na adrese K Červenému dvoru 3156/25, a nikoliv na adrese uvedené v příkazu U nákladového nádraží 3156. Stěžovatelka má za to, že uvedením neexistující adresy budovy, v níž má být prohlídka vykonána, došlo k vydání neproveditelného pokynu, respektive nemělo k prohlídce vůbec dojít.
Dále stěžovatelka namítla, že neodkladnost nebo neopakovatelnost úkonu nebyla dostatečně odůvodněna, a to zejména s ohledem na to, že již dříve byla v téže věci vůči ní nařízena prohlídka (příkaz Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. září 2013, sp. zn. 37 Nt 666/2013), aniž by se odůvodnění podstatně lišilo. Proto stěžovatelka namítá, že jsou nařizovány prohlídky, aniž by byla orgány činnými v trestním řízení vyzvána k poskytnutí součinnosti. K problematice neodkladných a neopakovatelných úkonů stěžovatelka odkázala i na judikaturu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 129/2000, sp. zn. II. ÚS 362/06, sp. zn. IV. ÚS 3370/10, či sp. zn. I. ÚS 515/12.
Dále ani protokol o provedení prohlídky neobsahuje odůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti. Dále policejní orgán nepřizval k provedení prohlídky nezúčastněnou osobu, ačkoliv tato povinnost je výslovně zakotvena v zákoně. Za další zkrácení v zaručených právech považuje stěžovatelka skutečnost, že po celou dobu servery zkoumal a data z nich kopíroval nikoliv policejní orgán či přibraný soudní znalec, ale osoba v postavení konzultanta soudního znalce, který mnohdy ani nebyl na místě osobně přítomen.
Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a rozhodl jak výše uvedeno.
K žádosti o vyjádření se účastníka řízení Obvodního soudu pro Prahu 5, k věci, soudce, který napadený příkaz vydal, Ústavnímu soudu sdělil, že své možnosti nevyužívá, a ústavní stížnost považuje za nedůvodnou.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného příkazu a spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 37 Nt 5055/2014, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.
Podle ustanovení §82 odstavce 1 a §83 odstavce 1 trestního řádu nařídí soud prohlídku, je-li důvodné podezření, že v dotčených prostorách se nachází věc důležitá pro trestní řízení. Takový příkaz musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Podle §160 odstavce 4 trestního řádu je neodkladným úkonem takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem provést.
Jak je patrné z protokolu, policejní orgán provedl prohlídku po provedení výslechů dle §84 trestního řádu, a to za přítomnosti právního zástupce a i nezúčastněné osoby dle §85 odstavců 1 a 2 trestního řádu. Výslech provedený podle §84 trestního řádu je třeba zaprotokolovat, přičemž tento protokol může být součásti protokolu o prohlídce, pokud předchází vlastnímu výkonu prohlídky (viz například P. Šámal a kolektiv, Trestní řád, komentář, díl I., C.H.Beck, 2005, str. 643).
Jak je tedy z protokolu ze dne 26. května 2014 patrné, po poučení (plynoucím z dotčených ustanovení trestního řádu), byl vyslechnut statutární orgán stěžovatelky, a správci sítě, kteří se však odvolali na povinnost mlčenlivosti vydanou jejich zaměstnavatelem. Zákonné vymezení poučení není možné považovat za nepřiměřený nátlak či výhružku adresovanou stěžovatelce. I z protokolu je přitom patrné, že poučení předcházelo zahájení výkonu prohlídky předmětných prostor. Teprve po něm totiž byly pracovníky stěžovatelky vydány servery uvedené pod čísly 1 až 4, po jejich odinstalování byly předány soudnímu znalci. Prohlídce byla přítomna nezúčastněná osoba.
Dle protokolu o prohlídce konané dne 27. května 2014 se k jejímu provedení dostavil advokát, který byl informován o prohlídce, a jehož data, mohou být na odevzdaných serverech. V důsledku toho byla kontaktována Česká advokátní komora, jejíž zástupce se na místo dostavil, a teprve tehdy bylo v prohlídce pokračováno. Zástupce České advokátní komory, s ohledem na rozsah uložených dat a možnost existence údajů chráněných advokátním tajemstvím, neudělil souhlas se seznámením se s jejich obsahem. Navrhl však způsob, jak se s jejich obsahem seznámit. Rovněž této prohlídce byla přítomna nezúčastněná osoba.
Dle protokolu ze dne 28. května 2014 bylo provedeno stahování dat i ze serverů, které mohly obsahovat advokátní tajemství, tyto byly zástupcem České advokátní komory zapečetěny. I tentokrát byla nezúčastněná osoba přítomna, avšak nikoliv po celou dobu.
Dle protokolu ze dne 29. května 2014 pokračoval policejní orgán ve stahování dat ze zajištěných serverů, a to za přítomnosti zástupce stěžovatelky i zástupce České advokátní komory.
Při prohlídce dne 30. května 2014, pokračovalo, dle protokolu, stahování dat, po jejich stažení byly harddisky zapečetěny zástupcem České advokátní komory. Obdobně proběhla, dle příslušného protokolu i prohlídka konaná dne 2. června 2014. Stažená data byla zapečetěna a harddisky s nimi byly předány zástupci České advokátní komory.
Pokud se týká pokračování v prohlídce ve dnech 29. a 30. května a dále 2. června 2014, lze odkázat na judikát Krajského soudu v Brně ze dne 8. února 2011, sp. zn. 8 To 39/2011, podle kterého pokud nezúčastněná osoba v průběhu provádění domovní prohlídky se odmítne této dále účastnit, nemá tato skutečnost bez dalšího za následek procesní nepoužitelnost provedené domovní prohlídky jako celku. Jak je z protokolu patrné, při pokračování prohlídky, za nepřítomnosti nezúčastněné osoby, probíhalo pokračování stahování dat ze serverů. Za této situace nepovažuje Ústavní soud nepřítomnost nezúčastněné osoby po celou dobu stahování dat za vadu, která by byla sto zkrátit stěžovatelku v jejích zaručených právech způsobem, který ona sama namítá.
K faktu, že server, zajištěný při prohlídce, doposud nebyl stěžovatelce vrácen, a ona tak v ústavní stížnosti namítá zkrácení ve svém vlastnickém právu, je třeba odkázat na ustanovení §78 a následující trestního řádu, upravující vydání a odnětí věci důležité pro trestní řízení. Trestní řád zde tedy upravuje zákonné omezení vlastnického práva, které predikuje i Listina.
Důvody uvedené k ospravedlnění nařízení prohlídky musí být relevantní a dostatečné a musí být dodržen princip proporcionality. Nutno posoudit zvláštní okolnosti případu z hlediska přiměřenosti daného zásahu ke sledovanému účelu; hodnotící kritéria zahrnují např. závažnost trestného činu, v souvislosti s jehož objasňováním byla provedena prohlídka prostor a zajištěny věci, okolnosti, za nichž byl příkaz k prohlídce vydán, dostupnost jiných důkazů, obsah a rozsah příkazu, povaha prohledávaných prostor a rozsah možných dopadů na pověst osoby dotčené příkazem k prohlídce.
V protokolu o provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu je třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován. I tato okolnost zde byla uvedena. Zákonné záruky, plynoucí z čl. 12 Listiny byly v projednávaném případě dodrženy. Lze přitom odkázat na judikaturu Ústavního soudu, například nález sp. zn. I. ÚS 536/06, podle kterého k tomu, aby bylo možno příkaz považovat za ústavně konformní, musí obsahovat odůvodnění, proč se jedná o úkon neodkladný nebo neopakovatelný, "což by mělo být z logiky věci obsaženo již v návrhu státního zástupce. Jestliže to není z jeho odůvodnění, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, jakkoli (ani interpretací) seznatelné, pak již jen proto trpí příkaz k domovní prohlídce závažnou vadou," která se bezprostředně dotýká ústavně zaručených práv. Návrh státní zástupkyně obsáhle popisuje okolnosti, pro které je možno neodkladnost a neopakovatelnost konstatovat. Samotné odstavce týkající se citace zákona jsou v návrhu i v příkazu možná stručné, nicméně je z něj důvod seznatelný.
Ustanovení §13 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, uvádí: "(1) Městské části mají své názvy, které stanoví Statut [odstavec (1)]. O názvech ulic, silnic, náměstí, parků a mostů, jakož i dalších veřejných prostranství rozhoduje hlavní město Praha, a to zpravidla na základě návrhů podaných městskými částmi. Shodné názvy ulic, silnic, náměstí, parků a mostů, jakož i dalších veřejných prostranství jsou vyloučeny. Ulice nebo jiná veřejná prostranství se nepojmenovávají podle jmen žijících osobností veřejného života [odstavec (2)]... K pojmenování ulice nebo jiného veřejného prostranství, jejich přejmenování nebo zániku dochází zápisem do základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí24) [odstavec (4)].
Následné ustanovení §14 téhož zákona stanoví, že: "Budovy musí být označeny popisnými čísly, nestanoví-li zákon jinak [odstavec (1)] ... K usnadnění orientace se budovy v jednotlivých ulicích a na jiných veřejných prostranstvích označují vedle popisného čísla ještě číslem orientačním [odstavec (4)]. O číslování budov rozhoduje hlavní město Praha. Číslování budov popisnými a evidenčními čísly se provádí zvlášť pro každé katastrální území. Každé popisné nebo evidenční číslo budovy musí být v rámci každého katastrálního území jedinečné. Čísla popisná a evidenční, která byla přidělena, nelze užít opakovaně, a to ani v případě přečíslování budov podle odstavce 7. Číslo orientační se opakovaně přiděluje pouze v případě, že nová budova stojí na místě budovy zaniklé [odstavec (5)]." (obdobně i §§30 a 31 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích),
Z uvedeného je tedy patrné, že klíčovým údajem pro označení budovy je číslo popisné, k usnadnění pak slouží číslo orientační a to ve spojení s označením ulice. Jak je z napadeného příkazu patrné, byla nařízena "prohlídka jiných prostor a to nebytových prostor nacházejících se na adrese Praha 3, U nákladového nádraží 3156 - stavba občanského vybavení...". Stěžovatelka v ústavní stížnosti odkázala na internetové mapové prohlížeče, přičemž pro stránku http://www.mapy.cz není potíž vyhledat budovu na základě údaje o městské části a čísla popisného, tedy podle údajů stanovených v příkazu. Označení budovy určené k prohlídce tedy považuje Ústavní soud za dostatečné. Přesto však je chyba, že adresa je uvedena nesprávně, když současně absentuje i označení katastrálního území. Tato chyba ovšem není sto omezit stěžovatelku v jejích zaručených právech. Jak je totiž dále patrné, právě i ze stěžovatelkou popsaných a dostupných internetových aplikací lze snadno zjistit, že na uvedené ulici se nachází jen málo budov, přičemž jedním z bloků je nepřehlédnutelný areál pojmenovaný po vlastníkovi, označeném v příkazu. Na ulici jsou u tohoto areálu rovněž umístěny směrovky k nájemci (taktéž uvedeném v příkazu). Orgány činné v trestním řízení při shromažďování podkladů byly nepochybně schopné identifikovat stavbu, v níž má být prohlídka provedena, a v návrhu i v na něm navazujícím příkazu, ji popsaly sice chybně, ale přesto dostatečně přesně.
Stěžovatelka neuvedla žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že postupem orgánů veřejné moci v jejich věci došlo k naříkaným zásahům do jejích práv chráněných ústavním pořádkem. Za daného stavu věci proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.
Podle ustanovení §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení orgánů veřejné moci, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2015
Tomáš Lichovník v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu