ECLI:CZ:US:2013:4.US.2530.13.1
sp. zn. IV. ÚS 2530/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) FRANCO DE POISD´EAU & CIE, a. s., a 2) K & H, a. s., obou se sídlem Praha, Trojská 629/116, obou zastoupených Mgr. Janem Mrázkem, advokátem se sídlem Praha, Žerotínova 37, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, vydanému soudcem Okresního soudu v Přerově dne 1. 7. 2013 pod č. j. 2 Nt 804/2013-3 a příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému soudkyní Okresního soudu v Přerově dne 11. 7. 2013 pod č. j. 5 Nt 804/2013-3, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatelky navrhují, aby Ústavní soud zrušil shora uvedené příkazy k prohlídce jiných prostor a pozemků, aby Policii ČR zakázal pokračovat v zásahu do jejich ústavních práv a přikázal jí obnovit stav před zásahem tím, že vydá věci zajištěné při prohlídce jiných prostor nebo pozemků, provedené dne 3. - 4. 7. 2013 a dne 12. 7. 2013. Stěžovatelky mají za to, že vydáním napadených příkazů k prohlídce jiných prostor a pozemků bylo zasaženo do jejich práva podle čl. 7 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Vydáním napadených příkazů mělo dojít též k porušení čl. 2 odst. 2 Listiny.
Stěžovatelky uvádějí, že oba napadené příkazy k prohlídce jiných prostor a pozemků zcela postrádají odůvodnění neodkladnosti úkonu prohlídky. Stěžovatelky namítají, že v situaci, kdy ony, resp. jejich představitelé nejsou obviněni z žádného trestného činu a k prohlídce došlo v rámci prověřování, je odůvodnění neodkladnosti nezbytností. Uvádějí, že odůvodnění neodkladnosti prohlídek jiných prostor a pozemků v napadených příkazech je totožné a obsahuje pouze obecné formulace. Podle jejich názoru v napadených příkazech není uvedena žádná konkrétní skutečnost, která by odůvodňovala neodkladnost provedení prohlídek.
Z ústavní stížnosti a z jejích příloh vyplývá, že soudce Okresního soudu v Přerově pod č. j. 2 Nt 804/2013-3 nařídil podle §83a odst. 1 trestního řádu prohlídku jiných prostor a pozemků specifikovaných v příkazu, mezi kterými je i průmyslový objekt stěžovatelky 1). Stalo se tak v rámci trestního řízení ve věci podezření ze spáchání přečinu neodvedení daně a povinné platby podle §241 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se mohl dopustit předseda obchodní společnosti STROJTOS Lipník, a. s. Soudce v odůvodnění příkazu uvedl, že vzhledem k vzájemné majetkové a personální provázanosti stěžovatelky 1), (v níž má majoritní podíl Ing. F. P., jednatel této stěžovatelky, který byl v minulosti vlastníkem, členem představenstva i členem dozorčí rady společnosti STROJTOS Lipník, a. s.) je pro řádné objasnění prověřované trestní věci třeba zajistit úplnou účetní evidenci společnosti STROJTOS Lipník, a. s. S ohledem na provázanost jednotlivých společností vlastnících, resp. užívajících budovy nacházející se v bývalém areálu společnosti STROJTOS Lipník, a. s, se jeví jako nezbytné provést prohlídku těchto nebytových prostor a jiných pozemků, neboť existuje vysoká míra pravděpodobnosti nalezení příslušné účetní evidence.
Druhým napadeným příkazem k prohlídce jiných prostor a pozemků, vydaným soudkyní Okresního soudu v Přerově pod č. j. 5 Nt 804/2013-3, byla podle §83a odst. 1 trestního řádu nařízena prohlídka průmyslového objektu ve vlastnictví stěžovatelky 1). Z odůvodnění příkazu vyplývá, že na základě provedení první prohlídky jiných prostor a pozemků ve dnech 3. 7. 2013 a 4. 7. 2013 bylo mimo jiné zjištěno, že v předmětných prostorách se nachází rovněž účetní evidence stěžovatelky 2), v níž figuruje Ing. F. P., jednatel stěžovatelky 1). S ohledem na majetkovou a personální provázanost jednotlivých společnosti, spojených osobou Ing. F. P., který v zajištěné emailové komunikaci popisuje převedení majetku ze společnosti STROJTOS Lipník, a. s. na další subjekty, mimo jiné též na stěžovatelku 2), soud povolil provedení této druhé prohlídky, neboť případné zajištění účetní evidence příslušných společností se jeví jako nanejvýš důležité pro další vyšetřování této trestní věci.
Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle ustanovení §43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud především konstatuje, jak již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na niž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených ostatními soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdy napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku.
Pravomoc Ústavního soudu je vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Pravomoc přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky, že není možné provést nápravu jiným způsobem. Zde je nutno poznamenat, že prohlídka jiných prostor a pozemků je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád; její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. trestních soudů. Ústavní soud přistupuje ke kasačnímu zásahu v případě prohlídek jiných prostor a pozemků jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu a k porušení základních práv stěžovatele. O takovou situaci však v dané věci nejde.
Pokud jde o námitku stěžovatelek k nedostatečnému zdůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu prohlídky jiných prostor, Ústavní soud se k této problematice vyjádřil v řadě svých rozhodnutí (např. sp. zn. III. ÚS 3850/12, III. ÚS 906/13 či IV. ÚS 3414/12 a další, dostupné v databázi NALUS). Jde-li o náležitosti odůvodnění příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, Ústavní soud připomíná poměrnou stručnost ustanovení §83, resp. §83a trestního řádu.
Trestní řád stanoví pro tyto úkony písemnou formu, ovšem co do obsahových náležitostí, vyjma toho, že příkazy musejí být odůvodněny, žádné požadavky nestanoví, lze je však dovodit z povahy věci i ze základních zásad trestního řízení. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu, jímž se prohlídka nařizuje, nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněné. Zároveň však, zejména dochází-li k prohlídkám v počátcích prověřování trestní věci jako k neopakovatelným a neodkladným úkonům, kdy hrozí nebezpečí z prodlení, nelze mít na obsah a podrobnost odůvodnění uvedených příkazů přemrštěné nároky. Je třeba připomenout, že rozhodování o důvodech pro nařízení prohlídky může být ze své podstaty vedeno toliko v rovině určité pravděpodobnosti (nikoliv jistoty), protože v přípravném řízení shromážděné důkazy a jiné informace nejsou úplné. V okamžiku, kdy má být příkaz k prohlídce vydán, existuje zpravidla málo procesně fixovaných informačních zdrojů a soudce je mnohdy odkázán na stručné, fragmentární údaje a poznatky, poskytnuté mu policejními orgány a státním zastupitelstvím. Příkazy ve smyslu §83 a násl. trestního řádu jsou především nástrojem kontroly nezávislých soudů, jako garanta zákonnosti v přípravném řízení, nad postupem policie v případech, kdy úkony policie citelně zasahují do základních práv osob (viz též usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3850/12).
V projednávané věci Ústavní soud obecně shledal, že napadené příkazy soudu k prohlídkám jiných prostor a pozemků jsou dostatečně odůvodněny: jsou v nich uvedena protiprávní jednání, pro která je řízení vedeno; objekty, které mají být podrobeny prohlídce, jsou přesně specifikovány, přičemž soud uvádí i vlastnické a další vztahy, které jsou relevantní k prohledávaným nemovitostem. Ve výrocích příkazů je uvedeno, který orgán prohlídku provede, je zde uvedeno důvodné podezření, že se v příslušném objektu nebo v prostorách k němu náležejících nacházejí věci důležité pro další vyšetřování v předmětné trestní věci. V odůvodnění obou příkazů k prohlídce je podán srozumitelný nástin trestné činnosti, která je prověřována a je zde specifikována kategorie věcí, které se jeví jako nanejvýš důležité pro trestní řízení.
Z obsahu napadených příkazů k prohlídce dále vyplývá, že soud dostatečně odůvodnil povahu obou prohlídek jako neodkladného úkonu, neboť s ohledem na všechny dosud zjištěné okolnosti existuje nebezpečí zmaření, zničení nebo ztráty těchto věcí důležitých pro trestní řízení, a proto provedení tohoto úkonu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. V návaznosti na podrobný popis prověřované trestní věci jsou oba příkazy dostatečně konkrétně specifikovány. S ohledem na uvedené Ústavní soud konstatuje, že napadené příkazy k prohlídce jiných prostor a pozemků jsou dostatečně odůvodněny, a to v souladu se smyslem a účelem institutu neodkladných a neopakovatelných úkonů.
Ústavní soud na základě výše uvedeného ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Ze stejných důvodů byly odmítnuty i akcesorické návrhy, aby Ústavní soud Policii ČR zakázal pokračovat v zásahu do práv stěžovatelek, přikázal obnovit stav před zásahem a vydal jim věci zajištěné při prohlídce.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. listopadu 2013
JUDr. Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu