ECLI:CZ:US:2013:4.US.3414.12.1
sp. zn. IV. ÚS 3414/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Miloslava Výborného mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti Vladislava Tomka, zastoupeného Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem Praha 1, Újezd 450/10, proti příkazu soudce Obvodního soudu pro Prahu 9 k domovní prohlídce ze dne 23. srpna 2012 sp. zn. 20 Nt 140/2012 a domovní prohlídce, jež byla vykonána Policií České republiky na jeho základě dne 28. srpna 2012, a příkazu soudce Obvodního soudu pro Prahu 9 k prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 23. srpna 2012 sp. zn. 20 Nt 141/2012 a prohlídce jiných prostor a pozemků, jež byla vykonána Policií České republiky na jeho základě dne 28. srpna 2012, spojené s návrhem na vydání usnesení o naléhavosti věci podle §39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a návrhem na vydání předběžného opatření podle §80 zákona o Ústavním soudu, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9 a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí bezvadnou ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. září 2012, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a vyslovení protiústavnosti na jejich základě provedených prohlídek. Má totiž za to, že jimi došlo k porušení jeho základních práv podle čl. 2 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně navrhl, aby Ústavní soud rozhodl usnesením o naléhavosti věci a vydal předběžné opatření, kterým by do rozhodnutí o ústavní stížnosti zakázal Policii České republiky pokračovat v zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele spočívajícím v zadržování jeho věcí, jež mu byly odňaty při předmětné domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků, jakož i zkoumat obsah zajištěných věcí a jakkoliv jinak s nimi nakládat, kromě jejich vydání stěžovateli.
2. Dne 23. srpna 2012 vydal soudce Obvodního soudu pro Prahu 9 příkaz k domovní prohlídce sp. zn. 20 Nt 140/2012, kterým nařídil domovní prohlídku v řadovém rodinném domě v B. ve vlastnictví přítelkyně podezřelého Kamila Hály, který jej spolu s ní a jejich dvěma nezletilými dětmi užívá, dále v rodinném domě v L. ve vlastnictví přítelkyně stěžovatele, který jej užívá spolu s ní, jejich dvěma nezletilými dětmi a matkou, a v bytě v Č. ve vlastnictví přítelkyně stěžovatele, v němž je stěžovatel hlášen k trvalému pobytu. Současně nařídil tuto prohlídku i v nebytových původních a sklepních prostorách a dalších prostorách k těmto domům a bytu náležejícím. Téhož dne vydal i příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků sp. zn. 20 Nt 141/2012, kterým nařídil prohlídku dvou vozidel registrovaných na přítelkyni podezřelého Kamila Hály a dvou vozidel registrovaných na přítelkyni stěžovatele. Uvedené rodinné domy, byt a motorová vozidla byla v těchto rozhodnutích dostatečně určitým způsobem specifikována. Oba příkazy byly vydány na návrh státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ve věci šetření trestných činů zpronevěry podle §206 odst. 1 a odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a) a odst. 4 písm. b) a c) trestního zákoníku pro jednání uvedené v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení podle §158 odst. 3 trestního řádu ze dne 22. května 2012, vedeného u Městského státního zastupitelství v Praze pod sp. zn. 1 KZN 170/2012, z jejichž spáchání jsou podezřelí Kamil Hála a stěžovatel. Provedením prohlídek dne 28. srpna 2012 byly pověřeny orgány Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, za přítomnosti nezúčastněné osoby.
3. Z odůvodnění napadených příkazů se podává, že důvodem jejich vydání bylo podezření ze spáchání výše uvedených zločinů. Těch se měli dopustit oba podezřelí tím, že po předchozí dohodě při řízení společnosti Antico interiéry spol. s r.o. vedli část zakázek v oddělené sérii označené "ID" mimo účetnictví společnosti, přičemž z nich získané finanční prostředky si ponechali pro vlastní potřebu a jejich původ zastírali investováním prostřednictvím dalších osob, zejména osob blízkých. Tím měli uvedené společnosti způsobit škodu ve výši přibližně 13 800 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že v době od 27. dubna 2012 do 2. května 2012 byly údajně ze sídla této společnosti odcizeny počítače a účetní doklady týkající se předmětných zakázek, přičemž jedna z pracovnic společnosti (svědkyně) dne 26. dubna 2012 viděla, že stěžovatel odnášel ze sídla společnosti šanony. V případě obou rodinných domů a motorových vozidel bylo uvedeno, že se v nich zdržuje, resp. že jsou užívány jednotlivými podezřelými. Pokud jde o předmětný byt, v tom byly podle vysvětlení uvedené svědkyně již v minulosti uskladněny věci z uvedené společnosti. Závěrem odůvodnění obou příkazů bylo uvedeno, že zajištění účetních podkladů společnosti a podkladů o zakázkách, včetně zakázek nezahrnutých do účetnictví je nezbytné k řádnému objasnění věci a že lze předpokládat, že podezřelí tyto podklady policejním orgánům nevydají. Je dáno podezření, že odcizené počítače a dokumenty by se mohly nacházet v místě, kde se podezřelí nebo jejich přítelkyně s rodinou zdržují, konkrétně, že se na v příkaze uvedených adresách nacházejí datové soubory, uložené na pevném či přenosném nosiči dat, jež se týkají i zakázek nezahrnutých do účetnictví společnosti a případně odnesené šanony s účetními podklady. S ohledem na to, že podezřelí využívají i uvedená motorová vozidla, nelze vyloučit, že by se údajně odcizené počítače a účetní doklady a jiné věci související s trestnou činností mohly nacházet i v těchto vozidlech. Provedení domovní prohlídky i prohlídky jiných prostor a pozemků přitom nesnese odkladu, neboť hrozí nebezpečí zničení či ukrytí důkazů pro trestní řízení, a rovněž tak jde z povahy věci, resp. s ohledem na to, že je nelze provést v řízení před soudem, o neopakovatelné úkony.
4. Na základě uvedených příkazů byly dne 28. srpna 2012 provedeny prohlídky ve všech uvedených prostorech, přičemž v některých z nich byly zajištěny věci blíže specifikované v protokolech o těchto prohlídkách.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel se svojí stížností domáhá ochrany svého ústavně zaručeného vlastnického práva podle čl. 11 Listiny k věcem, jež byly zajištěny při výše uvedených domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor a pozemků. Podstatou jeho argumentace je přitom tvrzená nezákonnost příkazů k jejich provedení, a to především v důsledku absence dostatečného a přesvědčivého odůvodnění jejich neodkladnosti a neopakovatelnosti. Dále namítá, že v nich není uvedeno ani dostatečně konkrétní podezření na trestnou činnost, ani důvody, pro které jsou pro její vyšetření důležité doklady stěžovatele, a zejména o jaké doklady by se mělo jednat. Z napadených rozhodnutí zároveň nijak nevyplývá potřeba zajistit dokumenty potřebné pro trestní řízení právě prohlídkou jiných prostor stěžovatele, když není ani zřejmé, proč nelze použít jiných způsobů, které zná trestní řád pro opatření věcí důležitých pro trestní řízení a které přitom nejsou spojeny s prohlídkou jiných prostor (viz §78 trestního řádu).
6. Postupu policejního orgánu stěžovatel vytýká, že prohlídka byla prováděna bezprostředně po jeho zadržení bez toho, že by proti němu bylo zahájeno trestní stíhání a bez toho, že by se mohl prohlídky zúčastnit obhájce či právní zástupce vlastníka nemovitosti a automobilů. Se stěžovatelem navíc nebyl ani proveden předchozí výslech podle §84 trestního řádu; vyslechnut byl až následujícího dne.
III.
Průběh řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud si za účelem tohoto řízení zapůjčil spisy vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 20 Nt 140/2012 a 20 Nt 141/2012, s nimiž obdržel i kopii příslušného vyšetřovacího spisu. Uvedený soud zároveň poskytl vyjádření, podepsané soudcem JUDr. Petrem Blažkem, v němž uvedl, že se neztotožňuje s argumentací stěžovatele a jeho ústavní stížnost považuje za zjevně neopodstatněnou. Má za to, že v době nařízení předmětné prohlídky existovalo důvodné podezření, že by se v předmětných nemovitostech, resp. jiných prostorách, mohly nacházet účetní doklady a elektronické údaje dokumentující trestnou činnost stěžovatele. Toto podezření vycházelo z poznatků zjištěných orgány činnými v trestním řízení, jak vyplývají z obsahu vyšetřovacího spisu (listinné důkazy a úřední záznamy o podaných vysvětleních svědků, jež dokládají existenci zakázek označených písmeny "ID" a vedených mimo účetnictví poškozené společnosti) a zejména z výpovědi svědkyně, která viděla stěžovatele odnášet ze sídla společnosti šanony. S ohledem na povahu trestné činnosti, která je stěžovateli kladena za vinu, kdy jako stěžejní důkazy v řízení proti jeho osobě mohou sloužit právě účetní doklady, o nichž bylo zjištěno, že byly obviněným ze sídla společnosti odnášeny, resp. flash disky obsahující elektronické údaje, o nichž je obecně známo, že jsou snadno a rychle zničitelné, považoval soud návrh státního zastupitelství provést úkon domovní prohlídky, resp. prohlídky jiných prostor jakožto úkon neodkladný, za důvodný. Uvedené vyjádření bylo zasláno stěžovateli, který ve své replice pouze konstatoval, že k případu nepřináší žádné nové skutečnosti a ani žádným způsobem nevyvrací tvrzení stěžovatele.
IV.
Vlastní posouzení
8. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele, vyjádřením účastníka řízení a obsahem příslušných spisů, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Předně je třeba konstatovat, že domovní prohlídka, jakož i prohlídka jiných prostor představují vždy intenzivní zásah do základního práva dotčeného jednotlivce na jeho soukromí v prostorové podobě, týkající se nejen jeho obydlí (právo na domovní svobodu), nýbrž i jiných prostor sloužících k jeho pracovní či podnikatelské činnosti nebo k uspokojování vlastních potřeb či zájmových aktivit [blíže srov. zejména nález ze dne 8. června 2010 č. j. Pl. ÚS 3/09 (N 121/57 SbNU 495; 219/2010 Sb.)]. Stejně tak působí případné zajištění věci za účelem trestního řízení a z něho vyplývající omezení dispozice s ní zásah do vlastnického práva osoby, jíž toto právo náleží. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí vymezil podmínky, za nichž lze uskutečnění těchto prohlídek považovat za ústavně aprobovaný zásah do uvedených práv [srov. např. v ústavní stížnosti citované nálezy ze dne 6. října 2005 sp. zn. II. ÚS 298/05 (N 196/39 SbNU 91), ze dne 25. srpna 2008 sp. zn. IV. ÚS 1780/07 (N 147/50 SbNU 297) a ze dne 28. dubna 2009 sp. zn. I. ÚS 536/06 (N 100/53 SbNU 263), dále též nálezy ze dne 1. listopadu 2006 sp. zn. II. ÚS 362/06 (N 200/43 SbNU 239), ze dne 10. března 2011 sp. zn. II. ÚS 3073/10 (N 41/60 SbNU 483) či ze dne 10. ledna 2012 sp. zn. I. ÚS 3369/10], přičemž v nich zdůraznil roli obecných soudů z hlediska ochrany základních práv při rozhodování o jejich nařízení podle §83 a 83a trestního řádu. Za stěžejní lze v tomto směru označit požadavek odůvodnění těchto příkazů, v němž musí soud dostatečně a zřetelně vyložit své rozhodovací důvody. K jeho naplnění přitom nepostačuje pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení nebo jejich citace, nýbrž musí být dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím - a v čem - pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněné (srov. nález sp. zn. II. ÚS 362/06).
10. Namítá-li stěžovatel, že příslušný soud ve svých příkazech nedostatečným způsobem odůvodnil, z jakého důvodu měly být předmětné prohlídky provedeny před zahájením jeho trestního stíhání jako neodkladný a neopakovatelný úkon [§158 odst. 3 písm. i), §160 odst. 4 trestního řádu], nelze jeho argumentaci přisvědčit. Odůvodnění napadených příkazů obsahuje vedle důvodů, pro které se bylo lze domnívat, že se hledané dokumenty nacházejí právě v uvedených prostorách, i vysvětlení neodkladnosti těchto úkonů, jež vyplývá z možnosti jejich zničení nebo ukrytí. V tomto smyslu je třeba věcné důvody nařízení prohlídek posuzovat s ohledem na trestnou činnost, o níž jde v projednávané trestné věci, kdy má navíc důkazní materiál charakter snadno zničitelných elektronických dat a listin a kdy je tyto důkazy třeba současně zajistit domovními prohlídkami u několika osob, které jsou spolu ve spojení a byly by v případě jen malého otálení s provedením prohlídek s to důkazní materiály ve velmi krátké době nenávratně zničit. Jak uvedl Ústavní soud již v minulosti, z takových podmínek plyne neodkladnost uvedeného úkonu v době před zahájením trestního stíhání z povahy věci (srov. usnesení ze dne 28. února 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07 nebo ze dne 9. června 2009 sp. zn. IV. ÚS 349/09).
11. Ústavní soud je přesvědčen, že odůvodnění napadených příkazů obstojí i z hlediska ostatních požadavků, jež jsou na něj z hlediska ochrany základních práv stěžovatele kladeny. Námitky ohledně nedostatečné konkretizace podezření na trestnou činnost, jakož i důvodů, pro které jsou pro její vyšetření důležité doklady, a o jaké doklady by se mělo jednat, nelze považovat za opodstatněné, k čemuž postačí odkázat na obsah těchto rozhodnutí, případně na jejich shrnutí obsažené v bodech 2 a 3 tohoto usnesení. V této souvislosti je namístě poznamenat, že k vydání uvedených příkazů postačuje "důvodné podezření" (§82 odst. 1 a §160 odst. 4 trestního řádu), že v bytě nebo jiném prostoru "je věc ... důležitá pro trestní řízení", z čehož se odvíjí i adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Přiměřeně se zde uplatní právní názor Ústavního soudu vyslovený v souvislosti s institutem usnesení o zahájení trestního stíhání, podle něhož "trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána natolik spolehlivě v míře, jako je tomu např. u podané obžaloby" [usnesení ze dne 5. února 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03 (U 4/32 SbNU 467); srov. též usnesení ze dne 11. srpna 2011 sp. zn. III. ÚS 1581/11], v důsledku čehož nemá polemika stran větší či menší úplnosti popisu skutku ústavněprávní relevanci. Ve vztahu ke konkretizaci důkazů hledaných policejním orgánem zas stojí za to připomenout závěr, že ani v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám ani v případě postupu podle §78 odst. 1 trestního řádu "nelze s ohledem na podstatu věci po orgánech činných v trestním řízení vyžadovat, aby a priori naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. ... Stejně tak nelze v dané fázi řízení s naprostou jistotou určit, zda a které z nalezených věcí skutečně souvisejí s projednávanou trestnou činností a lze vyžadovat toliko pravděpodobnost, že taková věc bude pro vyšetřování potřebná." (usnesení ze dne 13. prosince 2007 sp. zn. III. ÚS 1033/07, usnesení ze dne 28. srpna 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07). Ústavní soud v citovaných rozhodnutích dodal, že z hlediska požadavků trestního řádu a ústavního pořádku postačuje následná konkretizace těchto věcí v pořízených protokolech podle §85 odst. 3 ve spojení s §79 odst. 5 trestního řádu, zatímco v případě příkazů k provedení prohlídky postačí uvést jen určité kategorie věcí, resp. důkazů. Přesně tak tomu bylo i v dané věci.
12. Vzhledem k tomu, že napadené příkazy obstojí z hlediska výše uvedených požadavků, byl dán legitimní (tj. ústavně aprobovaný) důvod k provedení předmětných prohlídek jako neodkladných úkonů, a tedy i k omezením, jež z této skutečnosti v této fázi trestního řízení plynula ve vztahu k právu stěžovatele na obhajobu. Pokud jde o námitku týkající se neprovedení předchozího výslechu ve smyslu §84 trestního řádu, toto tvrzení nekoresponduje s obsahem protokolů o provedení předmětných prohlídek, jejichž kopie byly přiloženy k ústavní stížnosti. Podle nich byl takovýto výslech proveden ve všech případech, kdy se prohlídka týkala stěžovatele, přičemž ten byl zároveň pokaždé těmto prohlídkám i přítomen. Zbývá dodat, že stěžovatel neuvedl žádné skutečnosti, které by v tomto směru zpochybňovaly správnost tohoto protokolu.
13. Ze všech těchto důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že ani napadenými rozhodnutími ani postupem policejních orgánů nedošlo k porušení základních práv stěžovatele, pročež mu nezbylo, než jeho ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout. Stejným způsobem přitom Ústavní soud rozhodl i o akcesorických návrzích na vydání usnesení o naléhavosti věci a na odklad vykonatelnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2013
Michaela Židlická v. r.
předsedkyně senátu