ECLI:CZ:US:2009:4.US.2603.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2603/08
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti N. R., právně zastoupené Mgr. Vladanou Pščolkovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Ostrava, Sokolská třída 451/11, směřující proti příkazu k domovní prohlídce, který vydal Okresní soud v Novém Jičíně dne 18. srpna 2008, č.j. 40 Nt 405/2008-10, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného příkazu k domovní prohlídce, neboť má za to, že jím byla narušena její základní práva zaručená zejména v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), tedy práva na uplatňování státní moci jen v případech, mezích a způsobem, který stanoví zákon; v čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny, podle kterých je zaručena osobní svoboda a zatčení je možné jen na základě písemného příkazu soudce. Současně mělo dojít k porušení práva na nedotknutelnost obydlí a přípustnosti domovní prohlídky jen pro účely trestního řízení na základě písemného příkazu soudce, zaručené v čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny, práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny. Vydáním příkazu k domovní prohlídce mělo dojít rovněž k zásahu do ústavnosti právního státu zaručené v čl. 1 odst. 1, čl. 83, čl. 85 odst. 2 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR.
Výše uvedeným příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně byl vydán příkaz k provedení domovní prohlídky budovy (faktického bydliště) stěžovatelky a R. H., kterou soud nařídil Policii ČR provést dne 18. srpna 2008 nebo dne 19. srpna 2008.
II.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že uvedený příkaz vykazuje vady a je nepřezkoumatelný, protože z něj neplyne neodkladnost úkonu. Dále k tomu uvedla, že prohlídka byla nařízena a provedena ve fázi před zahájením jejího trestního stíhání, jež bylo zahájeno teprve dne 19. srpna 2008. Z napadeného příkazu však podle ní nelze nijak zjistit ani interpretovat odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu. K tomu odkázala na judikaturu Ústavního soudu, na nálezy sp. zn. III. ÚS 486/98, III. ÚS 464/98 a II. ÚS 362/06, podle kterých není možno průlom do práva na nedotknutelnost obydlí vykládat extenzivně. Dále pak odkázala i na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 474/07, II. ÚS 789/06 a IV. ÚS 1780/07.
Příkaz k domovní prohlídce, podle přesvědčení stěžovatelky, neobsahoval všechny podstatné náležitosti a naopak obsahoval mylné informace, že v prohlíženém objektu sídlí společnost TEMPL METAL, s.r.o., která však, jak plyne z obchodního rejstříku, má sídlo v Mnichově Hradišti. Příkaz odkazoval na návrh státního zástupce a na šetření Policie ČR, aniž by byla uvedena příslušná spisová značka či specifikováno, zda v projednávané věci jde o prověřování stěžovatelky nebo že se v domě nachází věc důležitá pro trestní řízení. Příkaz ani neobsahoval označení majitele domu a informaci o jeho povinnosti strpět domovní prohlídku či poučení o možnosti překonat odpor nebo překážku plynoucí z ustanovení §85a odst. 1 a 2 trestního řádu. Rovněž namítla, že absentuje poučení o povinnosti vydat věci důležité pro trestní řízení, resp. odnětí věcí, které nebudou dobrovolně vydány, jak plyne z ustanovení §78 a 79 trestního řádu.
S ohledem na uvedené okolnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadený příkaz zrušil.
III.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a spisu Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 40 Nt 405/2008, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Předně je třeba uvést, že Ústavní soud věc posuzoval ve světle své obsáhlé judikatury, týkající se uvedené problematiky, na kterou z části odkazuje i stěžovatelka. Tato judikatura je založena na faktu, že domovní svobodu, jako jedno ze základních osobních práv, je nutno respektovat a důsledně chránit, přičemž oprávněný zásah do ochrany je třeba považovat za výjimku, jejíž přípustnosti vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek. Proto je nezbytné, aby důvody, pro které je domovní prohlídka povolena, byly jasně dány. Rovněž musí být zjevné jedná-li se o úkon neodkladný a neopakovatelný. Tyto okolnosti musí být patrné již z návrhu státního zástupce a následně se musí projevit v odůvodnění příkazu byť alespoň v minimálním nezbytném rozsahu. Nepostačující je pouhý "...odkaz na příslušnou právní úpravu (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněny..." (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 362/06; srovnej též nález sp. zn. IV. ÚS 1780/07).
Jestliže tedy ústavní pořádek připouští průlom ochrany zaručených základních práv, děje se tak pouze a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti. K tomu, aby nebyly překročeny meze nezbytnosti, musí existovat systém adekvátních a dostatečných záruk, skládající se z odpovídajících právních předpisů a účinné kontroly jejich dodržování. Tyto záruky představuje především soudní kontrola, která přitom musí být důsledná a efektivní. Proto je nutné, aby návrh na provedení domovní prohlídky byl doložen alespoň indiciemi, z nichž lze důvodnost podezření dovozovat, a z nějž je patrné, že se nejedná jen o spekulativní úvahu (viz nález sp. zn. II. ÚS 789/06).
Z předložených listin Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka brojí proti příkazu k provedení domovní prohlídky, který byl vydán, a i sama domovní prohlídka byla vykonána, dříve, než bylo zahájeno její trestní stíhání. Domovní prohlídka se týkala prostorů, které stěžovatelka měla v nájmu, kde fakticky bydlela a kde mělo být, podle orgánů činných v trestním řízení, rovněž místo výkonu činnosti společnosti TEMPL METAL, s.r.o.
V projednávané věci tedy skutečnosti, které jsou požadovány pro nařízení a provedení domovní prohlídky byly naplněny. Z velice obsáhlého návrhu státního zástupce je patrné, v jaké věci vedla Policie ČR řízení, jakého jednání a kterých osob se mělo týkat. Obsahuje rovněž popis objektu, v němž má být domovní prohlídka vykonána, s označením jeho vlastníka i důvody, proč má být provedena právě v těchto prostorách. Podrobně je rovněž odůvodněno provedení tohoto úkonu jako neodkladného a neopakovatelného, s uvedením kdo a kdy prohlídku, bude-li nařízena, provede.
Soud po seznámení se s návrhem shledal důvodnost i naléhavost provedení prohlídky a stanovil pro její provedení den, kdy byl návrh podán, resp. den, kdy byl příkaz vydán, případně den následující. Již z tohoto přesného časového určení je neodkladnost patrná. Tím je současně splněna i podmínka plynoucí z již výše citovaného nálezu sp. zn. IV. ÚS 1780/07, aby z odůvodnění bylo seznatelné, co vedlo soud k vydání příkazu k domovní prohlídce.
Na soudci obecného soudu totiž je, aby s ohledem na znalost konkrétních okolností posoudil, zda existují důvody pro nařízení domovní prohlídky. V projednávané věci tak soud učinil na základě důkladného a podrobného návrhu státního zástupce. Podezřelé okolnosti, na jejichž základě bylo navrženo nařízení domovní prohlídky, posoudil soud jako relevantní a podstatné. Tato okolnost je z odůvodnění napadeného rozhodnutí patrná, tedy je z odůvodnění seznatelná. Proto Ústavní soud neshledal důvod příkaz zrušit. Jen pro úplnost Ústavní soud konstatuje, že posouzení použitelnosti důkazů, a tedy i jejich přípustnosti, je věcí obecného soudu, který tak bude činit, pokud k tomu dojde, v řízení ve věci samé.
K námitce stěžovatelky o absenci povinností a poučení vlastníka domu Ústavní soud odkazuje na fakt, že namítané nedostatky jsou ze zákona součástí fáze samotného výkonu domovní prohlídky (§85 a násl. trestního řádu). Z protokolu o provedení domovní prohlídky je patrné, že tyto náležitosti byly naplněny. Pokud pak namítala absenci poučení o povinnosti vydat věc konstatuje Ústavní soud, že se jedná o zcela samostatný institut, nemající s prohlídkou nemovitosti přímou souvislost.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. února 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu