ECLI:CZ:US:1998:4.US.262.96
sp. zn. IV. ÚS 262/96
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti M.F. a A.Š, obě zastoupeny JUDr.V.V., advokátem Advokátní kanceláře v O., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 819/95, 22 Ca 276/96, ze dne 18.6.1996, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Jednoty SD, Bruntál, Opavská 8, a Lesů ČR, s.p., Hradec Králové, jako vedlejších účastníků, takto:
I.Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 819/95, 22
Ca 276/96, ze dne 18.6.1996, se zrušuje.
II.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelky domáhají
zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.6.1996,
sp.zn. 22 Ca 819/95, 22 Ca 276/96, kterým byla ve společném řízení
(usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.5.1996, sp.zn. 22 Ca
819/95, o spojení věcí ke společnému řízení) potvrzena rozhodnutí
Okresního úřadu Bruntál, okresního pozemkového úřadu, ze dne
20.10.1995, čj. PÚ/8699/95-Ry, a rozhodnutí téhož pozemkového
úřadu ze dne 2.4.1996, čj. PÚ/316/96-Ry, kterými bylo určeno, že
stěžovatelky nejsou spoluvlastnicemi každá 1/2 nemovitostí přesně
specifikovaných ve výroku rozhodnutí ze dne 20.10.1995, čj.
PÚ/8699/95-Ry, v k.ú. S.H., a dále že nejsou spoluvlastnicemi
každá 2/472 nemovitostí přesně specifikovaných ve výroku
rozhodnutí ze dne 2.4.1996 v k.ú. S.H. Tyto nemovitosti, jak je
patrno z obsahu připojeného spisu Krajského soudu v Ostravě, sp.
zn. 22 Ca 819/95, 22 Ca 276/96, původně vlastnil dědeček
stěžovatelek K.L., německé národnosti, který byl po válce odsunut
do Německa, kde 19.8.1946 zemřel. Jeho synem byl otec stěžovatelek
F.L., který získal zpět čsl. státní občanství podle dekretu
prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. dne 13.6.1950 a zemřel
26.5.1980. Předmětné nemovitosti byly konfiskovány zčásti (pozemky
- zemědělský majetek) podle dekretu prezidenta republiky č.
12/1945 Sb., když vyhláškou Okresního národního výboru v Bruntále
ze dne 14.10.1945 byl dědeček stěžovatelek označen za osobu
německé národnosti a jeho zemědělský majetek byl podle §1 odst.
l uvedeného dekretu zkonfiskován. Dům a zámečnická dílna byly pak
konfiskovány podle dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb.,
a to výměry Okresního národního výboru v Bruntále ze dne
10.10.1946.
V opravných prostředcích proti rozhodnutím pozemkového úřadu
stěžovatelky v průběhu řízení namítaly, že pokud jde o dům
a zámečnickou dílnu - obojí konfiskováno podle dekretu prezidenta
republiky č. 108/1945 Sb., byly výměry z 10.10.1946 vydány až po
smrti dědečka, tedy v době, kdy majetek již přešel na dědice.
Kromě toho tyto výměry nebyly vydány v souladu s citovaným
dekretem, když nebyly splněny podmínky pro konfiskaci majetku
vymezené v jeho §1. Ve vztahu ke K.L. měla být podle stěžovatelek
uplatněna výjimka ve smyslu §1 odst. l bod 2 dekretu prezidenta
republiky č. 108/1945 Sb. Totéž pak podle nich platí i o pozemcích
konfiskovaných podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb.
Protože pak K.L. byl odsunut do Německa neoprávněně, měla být
podle názoru stěžovatelek řešena předběžně otázka, zda v případě
jeho setrvání v Československu mu mohlo být československé státní
občanství podle některého ze zákonů uvedených v §2 odst. l zákona
č. 243/1992 Sb. navráceno.
Krajský soud v Ostravě, který o opravných prostředcích
stěžovatelek rozhodoval, rozhodnutí pozemkového úřadu potvrdil.
Jak je patrno z odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě,
vycházel tento při posuzování důvodnosti opravného prostředku
stejně jako pozemkový úřad z ustanovení §2 zákona č. 243/1992
Sb., ve znění pozdějších předpisů, z něhož vyplývá, že k naplnění
znaků oprávněné osoby, pokud se nejedná o původního vlastníka,
nestačí, jestliže ona sama splňuje zákonné znaky, ale současně
i původní vlastník musí splňovat všechny znaky oprávněné osoby
uvedené v ustanovení §2 odst. l citovaného zákona. Jedním z nich
je i zpětné nabytí československého státního občanství původním
vlastníkem zemědělského majetku, které musel na základě této
zákonné konstrukce nabýt podle některého z uvedených právních
předpisů o nabývání státního občanství. V důsledku nesplnění této
podmínky původním vlastníkem K.L., dědečkem stěžovatelek (zpětné
nabytí občanství podle některého z taxativně uvedených právních
předpisů), nemohly se stát ani stěžovatelky oprávněnými osobami ve
vztahu k nemovitostem svého dědečka. Znění ustanovení §2 zákona
č. 243/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neumožňuje
správnímu orgánu ani soudu, tak jak se toho stěžovatelky domáhaly,
aby při posuzování splnění této podmínky zkoumal jako předběžnou
otázku hypotetickou možnost zpětného nabytí státního občanství pro
případ, že by k odsunu K.L. nedošlo. K otázce přechodu
vlastnického práva zastává pak Krajský soud v Ostravě názor, že
konfiskovaný majetek přešel na stát již dnem účinnosti obou
dekretů, tedy ještě za života K. L., rozhodnutí příslušných
správních orgánů měla pouze deklaratorní charakter. Pokud jde
o námitky stěžovatelek, že na původního vlastníka se vztahovaly
výjimky obou citovaných dekretů, odkázal krajský soud na to, že
původní vlastník se těchto výjimek nedomáhal.
V obsahu ústavní stížnosti stěžovatelky tvrdí, že výše
uvedeným rozsudkem byla porušena jejich základní práva zaručená
zejména čl. 11 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod (dále jen "Listina"). Jmenovitě poukazují na skutečnost,
že citovaný rozsudek byl vydán bez jednání ve věci s odůvodněním,
že se jednalo o posouzení právní otázky.
Ústavní soud si k posouzení opodstatněnosti podané ústavní
stížnosti vyžádal spis Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. 22 Ca
819/95, 22 Ca 276/96, a jeho vyjádření jako účastníka řízení
k ústavní stížnosti. Rovněž si vyžádal spisový materiál Okresního
úřadu Bruntál, pozemkového úřadu, který byl podkladem pro
rozhodnutí, čj. PÚ/8699/95- Ry.
Krajský soud v Ostravě jako účastník řízení ve svém vyjádření
k ústavní stížnosti s poukazem na dosavadní judikaturu Ústavního
soudu týkající se aplikace §250f o.s.ř. uvedl, že považuje za
nadbytečné se k obsahu ústavní stížnosti podrobněji vyjadřovat.
Okresní úřad Bruntál, pozemkový úřad, a Pozemkový fond ČR jako
vedlejší účastníci v řízení o ústavní stížnosti se svého postavení
vedlejšího účastníka v tomto řízení ve smyslu §28 odst. 2 zákona
č. 182/1993 Sb. vzdali.
Jednota SD, Bruntál, a Lesy ČR, s.p.,
Hradec Králové jako další vedlejší účastníci se k obsahu ústavní
stížnosti písemně nevyjádřili.
V ústavní stížnosti bez bližšího odůvodnění stěžovatelky
poukazují na to, že ve vztahu k nim došlo k porušení čl. 11 odst.
1 Listiny. Ač stěžovatelky avizovaly v ústavní stížnosti její
dodatečné bližší odůvodnění, nebylo podání takového obsahu
Ústavnímu soudu doručeno. Ústavní soud proto ve směru k tvrzenému
porušení čl. 11 odst. 1 Listiny v řízeních o restitucích považuje
za nutné odkázat na svoji ustálenou judikaturu, podle níž čl. 11
odst. 1 Listiny se týká ochrany vlastnického práva existujícího,
přičemž řízení podle zákona č. 229/1991 Sb. ve spojení se zákonem
č. 243/1992 Sb. je řízením, v němž se rozhoduje o nárocích
oprávněných osob ve vztahu k majetku, který se nenachází v jejich
vlastnictví. V tomto směru nelze tedy přisvědčit tvrzení
stěžovatelek (navíc jak bylo výše uvedeno obsahově v ústavní
stížnosti nijak odůvodněnému), že rozhodnutím napadeným ústavní
stížností došlo k porušení čl. 11 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud se přes výše uvedený závěr dále zabýval tím, zda
v dosavadních řízeních nebylo orgány veřejné moci, konkrétně
Krajským soudem v Ostravě, rozhodováno způsobem, který by
vykazoval znaky protiústavnosti.
Také v tomto směru nemohl Ústavní soud pominout svou
dosavadní judikaturu (např. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS
113/94, IV. ÚS 75/95 a I. ÚS 5/95 ), z níž je patrný jeho názor,
že ve věcech restitučních obvykle nejde o věci jednoduché, a tudíž
předpoklady použití ustanovení §250f o.s.ř. před jeho zrušením
nálezem Ústavního soudu, uveřejněným pod č. 79/1996 Sb., nebyly
v takových věcech zpravidla dány. V posuzované věci Ústavnímu
soudu nepřísluší spekulovat o tom, jaké argumenty by stěžovatelé
vznesli při ústním jednání před soudem a zda a v jakém směru by
mohly tyto argumenty již učiněné závěry soudu ovlivnit.
S přihlédnutím k tomu, že ve správním soudnictví jde o řízení
jednoinstanční, je třeba i v této věci učinit závěr, že pokud
krajský soud v řízení o přezkoumání rozhodnutí pozemkového úřadu
v restituční záležitosti nedal možnost stěžovatelům se v této
jejich věci vyjádřit a věc veřejně neprojednal, porušil tím čl.
38 odst. 2 Listiny, a proto musel být rozsudek Krajského soudu
v Ostravě z tohoto důvodu zrušen §82 odst. 1, 3 písm.a) zákona č.
182/1993 Sb..
S ohledem na fakt, který plyne z obsahu připojených spisů,
totiž že výměry týkající se majetku konfiskovaného podle dekretu
prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., byly vydány teprve
10.10.1946, tedy až po smrti K.L., považuje Ústavní soud zároveň
za potřebné upozornit na své nálezy, vydané pod sp. zn. IV. ÚS
35/96 a III. ÚS 171/96, a názory v nich uvedené týkající se doby
přechodu vlastnického práva ke konfiskovanému majetku, z nichž pro
daný případ vyplývá, že řízení bude nutno doplnit zjištěním, zda
po smrti K.L. probíhalo dědické řízení a v kladném případě pak
v které jeho fázi ke konfiskaci došlo.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 14. ledna 1998