ECLI:CZ:US:2002:4.US.263.02
sp. zn. IV. ÚS 263/02
Usnesení
IV. ÚS 263/02
Ústavní soud rozhodl dne 3. června 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti 1) ing. J. K., 2) M. K., obou zastoupených JUDr. J. C., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 6. 8. 2001, čj. 12 C 2065/99-94, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 3. 1. 2002, čj. 35 Co 334/2001-101, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti podané proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudům stěžovatelé tvrdí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejich ústavně zaručeného práva na spravedlivý soudní proces, zejména z toho důvodu, že okresní soud se dopustil závažných procesních pochybení a odvolací soud se projednávanou věcí vůbec nezabýval. Z těchto, jakož i dalších, důvodů, domáhají se proto zrušení obou napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisu 12 C 2065/99 Okresního soudu v České Lípě Ústavní soud zjistil, že již citovaným rozsudkem tohoto soudu bylo stěžovatelům uloženo zaplatiti žalobci Okresnímu stavebnímu bytovému družstvu Č. 713,30 Kč s poplatkem z prodlení, zatímco ohledně částky 136,-- Kč s poplatkem z prodlení byla žaloba zamítnuta. V poučení v tomto rozhodnutí bylo uvedeno, že proti němu není vzhledem k ustanovení §202 odst. 2 o. s. ř. odvolání přípustné. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodl napadeným usnesením tak, že odvolání stěžovatelů pro jejich nepřípustnost podle citovaného ustanovení odmítl.
Za tohoto stavu věci má Ústavní soud za to, že ústavní stížnost proti rozsudku soudu prvého stupně je podána opožděně, zatímco ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu je zjevně neopodstatněná. V posléze uvedeném případě proto, že podle §202 odst. 2 o. s. ř. odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 2 000,-- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky. Aplikace tohoto ustanovení byla zcela na místě vzhledem k bodu 15 přechodných ustanovení obsažených v části 12 hlavě první zákona č. 30/2000 Sb., podle kterého pouze odvolání proti rozhodnutí soudu prvého stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. před 1. 1. 2001, nebo po řízení provedeném podle dosavadních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Pokud pak jde o rozhodnutí okresního soudu, bylo stěžovatelům doručeno dne 3. 9. 2001, takže byla-li ústavní stížnost podána na poštu dne 29. 4. 2002, stalo se tak již po uplynutí 60 denní zákonné lhůty uvedené v ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a 43 odst. 2 písm. a) citovaného zákona, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 3. června 2002
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu