ECLI:CZ:US:2001:4.US.267.01
sp. zn. IV. ÚS 267/01
Usnesení
IV. ÚS 267/01
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti P.P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2001, čj. 20 Co 8/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svým podáním, které nemá náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces zaručeného Listinou základních práv a svobod a Ústavou ČR domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 11. 2000, čj. 24 C 15/2000-16. Tento rozsudek, jak je patrno z jeho obsahu, byl vydán s odůvodněním, že ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 39 Co 561/2000, bylo zjištěno, že Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. Nc 1160/2000, zahájil u P.P. řízení o způsobilosti k právním úkonům a za této situace byly již v řízení před soudem I. stupně dány důvody pro ustanovení opatrovníka podle §29 odst. 2 o.s.ř. (po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. §29 odst. 3). Vzhledem k tomu, že stěžovatel zastoupen nebyl, je řízení postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí.
Stěžovatel ve svém podání, označeném jako ústavní stížnost, uplatnil námitky týkající se merita věci a zdůraznil, že je zcela nepochybné zdráv, dostatečně vzdělán a znalý svých práv.
Dle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
V dané věci stěžovatel napadá rozhodnutí městského soudu, kterým nebylo s konečným výsledkem rozhodnuto ve věci samé, ale prvostupňové rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena soudu k dalšímu řízení, přičemž závěru soudu, že je třeba stěžovateli, s ohledem na skutečnost zjištěnou ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. Nc 1160/2000, ustanovit opatrovníka, lze stěží co vytknout, zejména, když tak soud učinil v zájmu zachování a ochrany práv stěžovatele a otvírá mu tak možnost k znovuprojednání jeho věci soudem prvého stupně. Námitky směřující proti samotnému ustanovení opatrovníka může stěžovatel uplatnit v opravném prostředku, jímž mu byl či bude opatrovník ustanoven.
Za tohoto stavu je třeba ústavní stížnost, směřující proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze, považovat za nepřípustnou, neboť zatím nebyly vyčerpány všechny prostředky, které zákon k ochraně práv stěžovatele připouští. Z uvedeného důvodu byla proto ústavní stížnost podle ustanovení dle §43 odst. 1 písm e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta, aniž soud dále stěžovatele vyzýval k odstranění formálních vad jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. května 2001
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj