ECLI:CZ:US:2017:4.US.2863.17.1
sp. zn. IV. ÚS 2863/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti společnosti FAU s. r. o. se sídlem v Opavě, Pekařská 1639/79A, zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Českobratrská 2, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2017, č. j. 22 Af 9/2017-84, takto:
Ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení části vyhlášky se odmítají.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 6. 2017, č. j. 22 Af 9/2017-84, zcela vyhověl stěžovatelčině žalobě a zrušil výrokem I. rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství (dále jen "žalovaný") ze dne 20. 10. 2016, č. j. 46427/16/5100-41453-711400, a jemu předcházející zajišťovací příkazy Speciálního finančního úřadu ze dne 23. 9. 2016. Výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení 15 342 Kč.
Proti nákladovému výroku rozsudku krajského soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou soudu dne 11. 9. 2017 a navrhuje jeho zrušení; namítá především, že byl porušen princip rovnosti účastníků podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Zároveň stěžovatelka navrhuje zrušení §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen "advokátní tarif"). Zásah spatřuje v tom, že současná právní úprava znevýhodňuje soukromé subjekty vůči subjektům veřejnoprávním - tím, že stanoví tarifní hodnotu 50 000 Kč pro výpočet náhrady nákladů řízení před správními soudy, které se tak nevypočítávají jako v případě civilního řízení z hodnoty posuzované věci. V mnoha případech však i ve správním soudnictví lze stanovit hodnotu posuzované věci a stěžovatelka tím byla zkrácena na náhradě nákladů řízení o 379 2000 Kč bez DPH.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona - je však zjevně neopodstatněná. Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, nebyl-li z jejich strany dodržen ústavní rámec při rozhodovací činnosti - žádné takové pochybení v projednávané věci nezjistil.
Při posuzování problematiky nákladů řízení postupuje Ústavní soud zdrženlivě a do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje výjimečně; pouze v případech, kdy je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. III. ÚS 624/06 (N 27/44 SbNU 319)] - takové okolnosti v projednávané věci neshledal.
Napadený nákladový výrok byl odůvodněn ústavně konformním způsobem; Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat konkrétní způsob, jakým krajský soud na věc aplikoval podústavní právo, tím zasahovat do typově odvozené struktury advokátních odměn a z ní se odvíjející praxe obecných soudů [usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. III. ÚS 341/97 (U 15/10 SbNU 387)]. Není věcí ústavního soudnictví, aby pro účely stanovení odměn advokátů zasahovalo do systematicky a logicky uceleného podřazení konkrétních typů věcí určité tarifní hodnotě, jak je stanoveno v advokátním tarifu a konkretizováno ustálenou judikaturou obecných soudů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3096/15).
Současná právní úprava určující tarifní hodnotu u řízení před správními soudy reflektuje specifikum těchto řízení, ve kterých nejde v naprosté většině případu stanovit skutečnou hodnotu předmětné věci, či je to přinejmenším sporné. Roztříštění věcí řešených ve správním soudnictví na tarifní a netarifní by vedlo jen k prohloubení problematiky.
Stěžovatelka vnímá institut náhrady nákladů řízení jako sankci za nezákonnost rozhodnutí žalovaného a cítí se být poškozena její nízkou výší. Institut náhrady nákladů řízení má sice sekundární preventivní a sankční funkce, zejména však plní funkci kompenzační - úspěšnému účastníkovi řízení jsou refundovány účelně vynaložené náklady. Náhradu nákladů řízení nelze považovat za obdobu např. pokuty za nezákonné rozhodnutí. V případě úspěchu ve věci je mimosmluvně stanovená odměna advokáta zaplacena neúspěšným účastníkem, v čemž nelze spatřovat nerovnost účastníků řízení. Současně je nutné zdůraznit, že v současné době je praxe stanovování výše náhrady nákladů řízení benevolentnější vůči žalobcům, neboť správním orgánům nebývá zpravidla přiznávána náhrada nákladů řízení. Kompenzace za nezákonnost postupu či rozhodnutí by měla být primárně řešena prostřednictvím odpovědnosti státu za nezákonnost rozhodnutí či nesprávnost úředního postupu podle zákona č. 82/1998 Sb.
Argument, že veřejnoprávní subjekty zneužívají současné právní úpravy a vědomě vydávají nezákonné správní úkony či postupují v rozporu se zákonem, nemůže být relevantní. V prvé řadě je nutné vycházet z presumpce zákonnosti postupů a úkonů orgánů veřejné správy, vyplývající mj. ze zásady zákonnosti podle čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a ze základních zásad činnosti správních orgánů uvedených v §2 - 8 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Představa, že orgány státní správy zneužívají svých pravomocí, neboť jim nehrozí nic horšího než povinnost uhradit náklady soudního řízení, není správná.
Domnívá-li se stěžovatel, že současná právní úprava advokátního tarifu není dostačující, může iniciovat její změnu, i s přihlédnutím k tomu, že po zrušení tzv. přísudkové vyhlášky ministerstvo doposud nevydalo vyhlášku novou. Současný stav však není protiústavní.
Postupem Krajského soudu v Ostravě nebyla porušena ústavně zaručená zásada rovnosti účastníků řízení; proto na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Návrh na zrušení §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, Ústavní soud odmítl, jelikož má akcesorickou povahu a sdílí tak osud ústavní stížnosti [§43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu