ECLI:CZ:US:2009:4.US.2952.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2952/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelů S. R., MUDr. M. P., MVDr. J. R. a H. H., zastoupených Doc. JUDr. Josefem Urbanem CSc., advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 4, Vlastislavova 13, směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 1500/2008-150 ze dne 27. listopadu 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé s odkazem na porušení jejich ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces domáhali zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Ústavní soud v projednávané věci zjistil, že v řízení o přezkum správního rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu Hlavního města Prahy č. j. PÚ 1843/00 ze dne 11. prosince 2001 Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem č. j. 10 C 58/2003-103 ze dne 20. prosince 2006 určil, že stěžovatelé nejsou vlastníky pozemku vedeného Katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, v katastru nemovitostí jako parcela KN p. č. 2743/10 v k. ú. Ruzyně (výrok I.), zastavil řízení o určení, že stěžovatelé jsou vlastníky pozemku vedeného Katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, v katastru nemovitostí jako parcela KN p. č. 2743/6 v k. ú. Ruzyně (výrok II.) a nepřiznal žalobci Letiště Praha, s. p. právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). K odvolání stěžovatelů Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 24 Co 329/2007-135 ze dne 26. listopadu 2007 rozhodl, že rozhodnutí soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje, ve výroku II. zůstává nedotčeno a ve výroku III. se mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud projednávanou stížností napadeným rozsudkem č. j. 28 Cdo 1500/2008 ze dne 1. srpna 2008 zamítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II.).
Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení včetně provádění a hodnocení důkazů a interpretace a aplikace právních předpisů je záležitostí obecných soudů. Ani skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatelé neztotožňují, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti.
Podle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy výše citovanými rozhodnutími rozhodly věcně správně a zcela v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. Svá rozhodnutí přehledně, logicky a podrobně odůvodnily, přičemž se bez jakýchkoli pochyb se všemi rozhodujícími skutečnostmi dostatečně vypořádaly a důvody svého rozhodnutí srozumitelně vysvětlily. Ústavní soud, nemaje potřebu k nim cokoli dalšího dodávat, na tato rozhodnutí odkazuje. Z právě uvedeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů shledáno nebylo. Ústavní stížnost je pouhou polemikou se závěry obecného soudu, takže námitky stěžovatelů důvod ke kasaci v záhlaví citovaného rozhodnutí založit nemohly.
S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu